114 C 34/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 189.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 189 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 54 000 Kč od 8. 3. 2020 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 3. 2020 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 5. 2020 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % p. a. z částky 9 000 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 10. 2020 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 11. 2020 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 1. 2021 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, z částky 9 000 Kč od 18. 4. 2021 do zaplacení a z částky 9 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení nad rámec přiznaný ve výroku I. se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 641.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 3. 2020 do zaplacení na základě uznání dluhu ze dne 12. 5. 2019. K odůvodnění žaloby uvedla, že účastníci byli v minulosti partnery. Žalobkyně v průběhu svého soužití se žalovaným čerpala bankovní úvěry, prostředky z nichž všechny poskytovala žalovanému, který jimi financoval své podnikatelské a soukromé aktivity (např. stavbu rodinného domu). Vzhledem k výši úvěrů je žalobkyně konsolidovala do jednoho úvěru od [právnická osoba], která úvěrovou smlouvou ze dne 17. 4. 2018 poskytla žalované úvěr ve výši 716.457 Kč. Žalovaný své dluhy vůči žalobkyni uznával a potvrzoval, že své závazky splatí. V dlužním úpise ze dne 12. 5. 2019 žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 668.900 Kč ke dni 12. 5. 2019 a zavázal se tento dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9.174 Kč vždy k 17. dni každého měsíce. Současně se zavázal, že dluh převezme na svoji osobu, což neučinil. Žalovaný zaplatil žalobkyni od června do srpna 3 splátky po 9.000 Kč. Od měsíce září 2019 svůj dluh již nesplácel. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 28. 2. 2020 ke splacení jeho závazků v plné výši nejpozději ke dni 7. 3. 2020, žalovaný nic nezaplatil.

2. S ohledem na skutečnost, že v uznání dluhu byly mezi účastníky sjednány splátky bez ztráty výhody splátek, vzala žalobkyně před jednáním ve věci samé žalobu zpět co do částky 452.900 Kč s příslušenstvím a na žalobě setrvala co do částky 189.000 Kč s příslušenstvím. Usnesením čj. 114 C 34/2020-50 ze dne 16. 6. 2021, které nabylo právní moci 8. 7. 2021, soud řízení ve zpětvzatém rozsahu zastavil a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 18.116 Kč žalobkyni. Předmětem řízení zůstalo zaplacení částky 189.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 8. 3. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobkyně žalovanému žádné finanční prostředky nepředávala, naopak do soužití účastníků si přinesla nemalé dluhy, žalovaný ji zaměstnal ve své [právnická osoba] s. r. o. a žalobkyně z účtů žalovaného odčerpala nemalé prostředky pro své soukromé účely. Žalovaný má za to, že dlužní úpis ze dne 12. 5. 2019 nesplňuje obligatorní náležitosti institutu uznání dluhu dle § 2053 občanského zákoníku, neboť v listině chybí důvod uznání. Žalovaný listinu podepsal, neboť mu žalobkyně při hádce vyhrožovala ukončením soužití, žalovaný choval k žalobkyni stále vřelé city a nechtěl, aby vztah skončil. V rámci závěrečného návrhu zástupce žalovaného pro případ, že soud bude považovat dle předestřeného stanoviska listinu o uznání dluhu za platnou, vznesl kompenzační námitku v rozsahu plateb, které si žalobkyně přeposílala ze soukromého účtu žalovaného na svůj účet.

4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy dlužním úpisem ze dne 12. 5. 2019, smlouvou o úvěru ze dne 17. 4. 2018 mezi žalobkyní a [právnická osoba], zprávou [právnická osoba], prvou stranou smlouvy o povoleném debetu na účtu č. [bankovní účet] s ručně psanou poznámkou ze dne 10. 6. 2015, prvou stranou formuláře standartní evropské informace o spotřebitelském úvěru s ručně psanou poznámkou ze dne 19. 9. 2014, výzvou k úhradě dluhu ze dne 28. 2. 2020 včetně podacího lístku a dokladu o sledování zásilky, výpisy z účtu žalobkyně č. [bankovní účet], výpisy z účtu [právnická osoba] [anonymizováno], zprávou [právnická osoba], výpisy z účtů žalovaného [číslo] [číslo]. Dále byl proveden účastnický výslech žalobkyně a žalovaného.

5. Z dlužního úpisu ze dne 12. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný písemně uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 668.900 Kč z úvěru u ČS z roku 2018. Zavázal se tento dluh splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9.000 Kč vždy do 17. dne v měsíci s tím, že splátky je povinen platit do té doby, dokud si dluh nepřevezme na své jméno.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 4. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalobkyní jako dlužníkem. Banka poskytla žalobkyni úvěr v celkové výši 716.457 Kč s úrokovou sazbou ve výši 7,90 % ročně, který se žalobkyně zavázala splácet měsíčními splátkami po 8.738 Kč s tím, že úvěr bude splacen nejpozději do 20. 4. 2028. Úvěr byl poskytnut jako účelový na splacení konsolidovaných dluhů uvedených ve smlouvě na základě smluv uzavřených s jednotlivými věřiteli od 28. 12. 2011 do 13. 2. 2018.

7. Ze zprávy [obec] [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že úvěr shora byl rozčerpán v částkách uvedených ve smlouvě. Je splácen z účtu č. [bankovní účet]. Ke dni 12. 5. 2019 činil dluh 670.865,95 Kč.

8. Z částečných výpisů z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] od roku 2013 do roku 2018 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byly v jednotlivých letech prováděny platby na účet žalovaného i na účet [právnická osoba] s. r. o. Jednotlivé platby byly v řádech tisíců až desetitisíců korun. V roce 2014 byly 2 platby přes 100.000 Kč (17. 9. 2014 na účet žalovaného 130.000 Kč a 22. 9. 2014 na účet [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. 105.000 Kč). V roce 2013 byla 1 platba přes 200.000 Kč (9. 12. 2013 na účet žalovaného 220.000 Kč). U výběrů hotovosti z bankomatu není dle výpisu patrno, kdo výběr prováděl.

9. Z výpisu z účtů žalovaného [číslo] [číslo] od roku 2013 do roku 2018 bylo zjištěno, že z těchto účtů odcházely finanční platby i na účet žalobkyně č. [bankovní účet], šlo v platby v řádech tisíců až desetitisíců korun. Z účtu vedeného na IČ žalovaného byla prvá platba na účet žalobkyně 12. 6. 2013 ve výši 4.000 Kč, poslední platba 3. 4. 2018 ve výši 20.000 Kč. Z účtu vedeného na rodné číslo žalovaného byla prvá platba na účet žalobkyně 4. 7. 2013 ve výši 5.500 Kč, poslední platba 7. 12. 2018 ve výši 100.00 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že oba účty byly zrušeny v březnu 2019.

10. Z výpisů z účtu [právnická osoba] [anonymizováno] od prosince 2014 do března 2018 bylo zjištěno, že z tohoto účtu odcházely finanční platby i na účet žalobkyně č. [bankovní účet], první platba 19. 12. 2014 ve výši 60.000 Kč, poslední platba 2. 3. 218 ve výši 10.000 Kč.

11. Z výzvy k úhradě dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně výzvou ze dne 28. 2. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 690.705 Kč do 7. 3. 2020 s tím, že žalovaný nedodržel sjednané splátky. Ve výzvě uvedla, že pokud částka nebude zaplacena, bude se jí domáhat soudně. Dle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému 28. 2. 2020 a dle sledování zásilek byla žalovanému uložena na poště 2. 3. 2020.

12. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že vztah účastníků trval od roku 2012 do února 2017, i po skončení vztahu spolu do srpna 2019 společně bydleli, ale každý z nich již měl jiný vztah. Dlužní úpis z 12. 5. 2019 vznikl poté, kdy opakovaně žalovaný sliboval žalobkyni úhradu dluhu, žalobkyně potřebovala peníze, aby si mohla opatřit samostatné bydlení. Žalobkyně připravila text dlužního úpisu a žalovaný jej podepsal bez výhrad. Úvěrem od spořitelny z roku 2018 byly konsolidovány úvěry, které si brala žalobkyně na své jméno, ale peníze předávala žalovanému. Žalovaný jí peníze na splácení úvěrů posílal na účet nebo dával hotově. Žalovaný měl dluhy, aby nepřicházel o peníze, používal se účet žalobkyně. Žalovaný na dluh zaplatil 3 splátky.

13. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že účastníci měli několik let partnerský vztah, zpočátku společně bydleli v bytě žalobkyně, žalovaný stavěl rodinný domek, do kterého se pak přestěhovali a kde měla kancelář jeho firma [právnická osoba] Žalobkyně byla zaměstnána ve [právnická osoba]. Peníze se přelévaly mezi účty účastníků. Dlužní úpis ze dne 12. 5. 2019 žalovaný podepsal. Neudělal žádné kroky ve vztahu ke spořitelně za účelem převzetí úvěru dle dlužního úpisu. Jsou proti němu vedena exekuční řízení. Soužití účastníků by označil jako„ Itálii“.

14. Soud neučinil žádná zjištění z listin předložených žalobkyní – prvá strana smlouvy o povoleném debetu na účtu č. [bankovní účet] s ručně psanou poznámkou ze dne 10. 6. 2015 a prvá strana formuláře standartní evropské informace o spotřebitelském úvěru s ručně psanou poznámkou ze dne 19. 9. 2014, neboť jde o listiny neúplné a žalovaný popírá pravost svého podpisu u ručně psaných poznámek.

15. Na základě shora uvedených zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

16. Účastníci byli několik let partnery, nejprve žili v bytě žalobkyně, posléze se přestěhovali do rodinného domu, který stavěl žalovaný během soužití účastníků. Mezi účtem žalobkyně na jedné straně a účty žalovaného a [právnická osoba] [anonymizováno] na druhé straně docházelo v průběhu let k přelévání finančních prostředků. Částky v řádech tisíců, desetitisíců korun a v několika případech i částky nad 100.000 Kč byly převáděny řadu let oběma směry. Sám žalovaný ve své výpovědi uznal, že peníze se přelévaly mezi účty účastníků. Soud v tomto směru považuje za věrohodnou výpověď žalobkyně, že se tak dělo, protože měl žalovaný exekuce (což žalovaný nepopírá), a proto se využíval k finančním pohybům účet žalobkyně, a protože žalobkyně poskytovala žalovanému peníze ze svých úvěrů a on jí předával prostředky na splátky. Žalobkyně na své jméno uzavřela od konce roku 2011 do roku 2018 s několika společnostmi řadu úvěrových smluv, které byly konsolidovány do jednoho úvěru na základě smlouvy o úvěru ze dne 17. 4. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalobkyní jako dlužníkem ohledně částky 716.457 Kč s úrokovou sazbou ve výši 7,90 % ročně, kterou se žalobkyně zavázala splácet měsíčními splátkami po 8.738 Kč. Soud považuje za věrohodnou výpověď žalobkyně v tom směru, že žalobkyně poskytovala prostředky z úvěrů žalovanému, který jí poskytoval finance na splácení úvěrů. Tato výpověď je v souladu s výpisy z účtů shora a v souladu s tím, že žalovaný následně dne 12. 5. 2019 písemně uznal zbývající dluh z konsolidovaného úvěru vůči žalobkyni písemně co do částky 668.900 Kč, která cca odpovídala zůstatku dluhu dle této úvěrové smlouvy v době, kdy došlo k podpisu uznávacího prohlášení. Je nevěrohodné prohlášení žalovaného, že během soužití neregistroval, jaké finanční prostředky odcházely z jeho účtů na účet žalobkyně, popř. naopak (sám ve výpovědi uvedl, že mezi účty se přelévaly peníze). Stejně nevěrohodné je tvrzení žalovaného, že dlužní úpis podepsal pouze proto, že chtěl zachovat soužití účastníků. Žalovaný popsal soužití účastníků jako neuspořádané (označil ho za„ Itálii“) a dle žalobkyně v době podpisu dlužního úpisu už účastníci nebyli partnery. Soud tak neuvěřil tvrzení žalovaného, že by dlužní úpis za této situace podepsal pouze z uváděného důvodu, aniž by si byl vědom svého dluhu vůči žalobkyni. V dlužním úpise žalovaný uznal částku 668.900 Kč dle úvěru u [obec] [anonymizováno] z roku 2018 a zavázal se jí zaplatit žalobkyni v měsíčních splátkách po 9.000 Kč vždy do 17. dne v měsíci s tím, že splátky bude hradit do doby, dokud dluh nepřevezme na své jméno. Ztráta výhody splátek nebyla sjednána. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný dluh na své jméno nepřevzal (nečinil v tomto směru dle své výpovědi žádné kroky) a zaplatil žalobkyni 3 splátky po 9.000 Kč, poslední v srpnu 2019. Žádnou další částku žalovaný nezaplatil ani po předžalobní výzvě ze dne 28. 2. 2020.

17. Účastníkům byl předestřen názor soudu, že žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše dluh vůči žalobkyni, proto se má za to, že dluh v době uznání trvá. Žalovaný byl vyzván k označení důkazů k prokázání, že dluh neexistoval. Žalovaný k důkazu navrhl výpisy z účtu [právnická osoba] [anonymizováno] a dvou účtů na své jméno. Tyto důkazy byly provedeny a soud z nich učinil shora uvedená zjištění o tom, že mezi účty docházelo k přelévání finančních prostředků oběma směry. Žalovaný byl poučen, že ani těmito důkazy nemá soud za prokázáno, že dluh neexistoval. Poté navrhl k důkazu úplné výpisy z účtu žalobkyně, neboť ve spise založené částečné výpisy dokládají pouze pohyb z účtu žalobkyně na účty žalovaného či [právnická osoba] [anonymizováno], nikoliv naopak. Návrh na provedení důkazu soud zamítl, protože pohyb z účtů žalovaného a [právnická osoba] [anonymizováno] na účet žalobkyně je prokázán výpisy z těchto účtů, kde jsou zahrnuty i odchozí platby. Není tak třeba provádět důkaz výpisem z účtu žalobkyně ohledně příchozích plateb. <i>18. Dle § 2053 občanského zákoníku (dále jen o. z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>19. Dle § 1987 odst. 1, 2 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.</i> 20. Žalovaný uznal písemným prohlášením, tj. dlužním úpisem ze dne 12. 5. 2019, svůj dluh vůči žalobkyni co do výše, tj. co do částky 668.900 Kč, i co do důvodu, tj. jako dluh z úvěru u [obec] [anonymizováno] z roku 2018. Protože se žalovaný v dlužním úpisu zároveň zavázal převzít dluh z tohoto úvěru na své jméno, bylo nepochybně oběma účastníkům jasné a z poměrů účastníků je i objektivně zřejmé, o jaký dluh se jedná a z tohoto pohledu je důvod požadovaný ustanovením § 2053 o. z. vyjádřen dostatečně určitě. Žalovaný fakticky uznal písemně, že prostředky z předmětného úvěru ze dne 17. 4. 2018 byly použity v jeho prospěch a zavázal se tyto prostředky splácet žalobkyni, která dluh splácela věřiteli, v dohodnutých splátkách po 9.000 Kč měsíčně do doby, než dluh převezme na své jméno, k čemuž doposud nedošlo. Dle názoru soudu tak došlo k písemnému uznání dluhu dle § 2053 o. z. a nastala vyvratitelná právní domněnka existence dluhu žalovaného vůči žalobkyni ve výši 668.900 Kč ke dni uznání. Žalobkyně tak prokázala, že ke dni 12. 5. 2019 jí žalovaný dlužil částku 668.900 Kč. Žalovaný neprokázal, že by dluh k tomuto datu v této výši neexistoval. Důkazy navrženými žalovaným bylo pouze prokázáno, že mezi účty účastníků, popř. mezi účtem žalobkyně a [právnická osoba] s. r. o. docházelo řadu let ke značnému pohybu finančních prostředků, ovšem oběma směry. Výpisy z účtů nijak neprokazují, že by uznaný dluh neexistoval, naopak činí věrohodnou výpověď žalobkyně, která popsala způsob finančních toků mezi účastníky.

21. Je tak prokázáno, že žalovaný ke dni 12. 5. 2019 dlužil žalobkyni částku 668.900 Kč, kterou se zavázal splácet v měsíčních splátkách po 9.000 Kč měsíčně, nikoliv po 9.174 Kč, jak je uvedeno v žalobě. Částka 9.174 Kč jako součet splátky a pojištění je sice v listině předložené soudu uvedena, ale splátky byly sjednány jednoznačně ve výši 9.000 Kč měsíčně. Žalobkyně připravila dlužní úpis s navrhovanými splátkami 9.000 Kč měsíčně a žalovaný se dle tohoto návrhu ke splátkám v této výši zavázal. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný zaplatil 3 splátky po 9.000 Kč, tj. celkem 27.000 Kč, takže dluh v tomto rozsahu zanikl a po zaplacení srpnové splátky činil 641.900 Kč. V dlužním úpise nebyla mezi účastníky sjednána ztráta výhody splátek, žalovaný se zavázal částku splácet v měsíčních splátkách splatných do 17. dne v měsíci, takže splatnost dluhu nastávala postupně, vždy 17. dne v měsíci nastala splatnost ohledně částky 9.000 Kč. Žalobkyně se po částečném zpětvzetí domáhá žalobou zaplacení částky 189.000 Kč, což představuje 21 splátek. Jde tak o splátky splatné od 17. 9. 2019 do 17. 5. 2021. Ke dni rozhodnutí soudu byly všechny tyto splátky již splatné, proto je žaloba co do žalované částky 189.000 Kč důvodná.

22. Žalovaný až v závěrečném návrhu vznesl kompenzační námitku v rozsahu plateb, které si dle něj žalobkyně přeposílala ze soukromého účtu žalovaného na svůj účet, nijak nespecifikoval, které konkrétní platby si měla žalobkyně přeposlat na účet sama, aniž by k tomu byl právní důvod. Soud nevyzýval žalovaného k doplnění tvrzení, neboť pohledávka, kterou žalovaný uplatnil, zjevně není k započtení způsobilá. Započtení tvrzené pohledávky žalovaného, která měla vzniknout žalovanému tím, že si žalobkyně měla přeposílat z účtu žalovaného prostředky na svůj účet, není s ohledem na § 1987 odst. 2 o. z. možné, neboť takováto pohledávka je neurčitá (nebyla žalovaným nijak blíže specifikována a její specifikace by si vyžádala rozsáhlé doplnění tvrzení) a je nejistá, neboť žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že z účtů prováděla pouze potřebné platby, o nichž byl žalovaný okamžitě informován, takže popírá, že by z účtů žalovaného čerpala prostředky bez právního důvodu. I v případě doplnění tvrzení by tak bylo nutno provádět rozsáhlé dokazování nad rámec tohoto řízení. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 5711/2017 ze dne 1. 10. 2018„ lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možno konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 o. z.)“ Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není, proto pohledávka žalobkyně uplatněná v tomto řízení, nemohla tímto způsobem zaniknout.

23. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 189.000 Kč. Žalobkyně se domáhala žalobou úroku z prodlení z této částky ve výši 8,5 % p. a. od 8. 3. 2020 (den následující po lhůtě plnění dle předžalobní výzvy) do zaplacení. Žalovaný od září 2019 neplatil splátky ve sjednaném termínu, dostal se do prodlení a dle § 1970 o. z. je povinen žalobkyni platit úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády c. 351/2013 Sb. Mezi účastníky nebyla sjednána ztráta výhody splátek, ale žalobkyně akceptovala splácení dluhu ve splátkách po 9.000 Kč měsíčně, proto do prodlení se žalovaný dostával postupně tím, jak neplatil jednotlivé splátky. Ke dni 8. 3. 2020 bylo splatných 6 splátek po 9.000 Kč splatných od září 2019 do února 2020, proto od 8. 3. 2020 byl úrok z prodlení přiznán z částky 54.000 Kč a následně vždy z další částky 9.000 Kč od 18. dne v měsíci. Od 1. 7. 2020 došlo ke snížení repo sazby, proto od splátky splatné v červenci 2020 činí úrok z prodlení 8,25 % p. a. Žalovanému byla proto uložena povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení uvedený ve výroku I. a nad rámec tohoto přiznaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta, neboť k 8. 3. 2020 nebyl žalovaný ještě v prodlení se zaplacením celé částky 189.000 Kč.

24. Lhůta k zaplacení žalované částky byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Žalovaný pro případ vyhovění žalobě požadoval povolení splátek, ale tento požadavek neshledal soud důvodným. Žalovaný nedodržel splátky, k nimž se v roce 2019 zavázal. Žalobkyně je nucena z vlastních prostředků měsíčně úvěr splácet značnou částkou a dle zprávy banky tak činí. Po žalobkyni proto nelze spravedlivě požadovat, aby na splatnost přisouzené částky čekala delší dobu. Každý měsíc nastává splatnost další sjednané splátky ve výši 9.000 Kč dle uznání ze dne 12. 5. 2019.

25. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Žalobkyně zpětvzetím žaloby o částku 452.900 Kč z procesního hlediska zavinila zastavení řízení v tomto rozsahu a za část řízení do zastavení o částku 452.900 Kč by měla žalovanému nahradit náklady řízení v poměrné výši v rozsahu 41,12 % (452.900 Kč je 70,56 % z původně žalované částky, 189.000 Kč je 29,44 % z původně žalované částky, 70,56 – 29,44 = 41,12 Kč). V této části řízení zástupce žalobkyně učinil 5 z úkonů, za které se domáhá náhrady (předžalobní výzvu žalobkyně zaslala sama, nikoliv její právní zástupce), zástupce žalovaného učinil v této části řízení 4 úkony právní pomoci. Odměna za 1 úkon právní pomoci by vycházela z punkta 641.900 Kč. Po částečném zastavení řízení byla žalobkyně neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu co do části úroku z prodlení, jinak byla úspěšná a za tuto část by jí měl žalovaný nahradit náklady řízení. V této části řízení učinil zástupce žalobkyně 3 úkony právní pomoci, přičemž odměna by vycházela z punkta 189.000 Kč. Za této situace soud hodnotí úspěch obou účastníků v celém řízení jako částečný a dospěl k závěru, že je na místě, aby si každý z účastníků nesl náklady řízení před soudem 1. stupně ze svého. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.