115 C 10/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 14 500 Kč s přísl. - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 500 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť i jedné z nich.

II. Co do zbylého nároku na zaplacení úroku 36 % ročně z pohledávky 14 500 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 14 500 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 %, kapitalizovaného úroku ve výši 6 089,96 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 280 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , IBAN, /, Anonymizováno, , kterou se žalovaným uzavřela dne 16. 12. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 500 Kč, přičemž před uzavřením smlouvy posoudila jeho úvěruschopnost podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději do 15. 1. 2026, avšak svůj závazek řádně a včas nesplnil a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 500 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 6 089,96 Kč představující poplatek za sjednání úvěru, který označila jako kapitalizovaný úrok, a smluvního úroku z jistiny ve výši 36 % ročně od 16. 12. 2025 do zaplacení. Současně požadovala zákonný úrok z prodlení od 16. 1. 2026 do zaplacení. Svůj nárok opírala o uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, poskytnutí sjednaných peněžních prostředků žalovanému a jeho prodlení se splněním smluvních povinností; dále požadovala i náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč za zaslané upomínky.Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítá, že závazek neuznává, neboť úvěrová smlouva je podle něj neplatná – jednak nebylo prokázáno její řádné uzavření (proběhlo pouze emailem bez platného elektronického podpisu), jednak žalobkyně porušila zákonnou povinnost posoudit jeho úvěruschopnost, když mu poskytla úvěr i přes existenci více dalších dluhů; současně považuje smlouvu za rozpornou s dobrými mravy zejména kvůli extrémně vysokému RPSN, a proto dovozuje její absolutní neplatnost, přičemž i v případě uznání nároku by žalobkyni náležela pouze jistina bez úroků a sankcí, když navíc žalovaný prokazatelně usiloval o smírné řešení a věc je již řešena u finančního arbitra. Žalovaný dále navrhl smír – navrhl smírné řešení spočívající ve splácení pouze jistiny ve výši 14 500 Kč v měsíčních splátkách 1 000 Kč. Uvedl, že z čistého příjmu 28 000 Kč splácí výživné a další závazky v úhrnné výši 9 tis. Kč a náklady na bydlení ve výši 10 tis. Kč.Žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ověřila jeho příjmy a provedla kontrolu v registru REPI, kde zjistila existenci dvou otevřených mikroúvěrů s řádnou platební morálkou. Současně však ve svém výpočtu disponibilního měsíčního příjmu vycházela pouze z rozdílu mezi ověřeným příjmem 37 406 Kč a žalovaným deklarovanými výdaji 13 000 Kč, přičemž z jejích tvrzení nevyplývá, zda do tohoto výpočtu zahrnula také splátky závazků evidovaných v registru REPI. Z předloženého výpisu REPI přitom plyne, že žalovaný měl ke dni posouzení dva otevřené úvěrové závazky, jejichž existence byla žalobkyni známa. Není-li zřejmé, zda věřitel při posouzení úvěruschopnosti zohlednil všechny jemu známé závazky spotřebitele, mohou vznikat pochybnosti o úplnosti a dostatečnosti podkladů, z nichž při hodnocení schopnosti splácet vycházel. Povinnost posoudit úvěruschopnost totiž zahrnuje vyhodnocení příjmů i existujících finančních závazků spotřebitele na základě dostatečných a spolehlivých informací.Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud se zabýval tím, zda poskytovatel úvěru poskytl žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn.

III. ÚS 4129/18).Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nezohlednila všechny jí známé závazky, neboť ačkoliv z výpisu registru REPI zjistila existenci dvou otevřených mikroúvěrů, neprokázala, že by jejich splátky zahrnula do hodnocení finanční situace žalovaného, ač jí existence těchto závazků byla z registru REPI známa. Za této situace nelze mít za to, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno na základě dostatečných a spolehlivých informací o příjmech a celkové zadluženosti spotřebitele, jak vyžaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, nastupují důsledky předvídané § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti.Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 14 500 Kč, kterou žalovaný dosud nevrátil, soud mu uložil povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Žalovaný ostatně v řízení samotné poskytnutí úvěru ani přijetí peněžních prostředků nezpochybňoval a současně výslovně deklaroval ochotu uhradit poskytnutou jistinu formou měsíčních splátek, čímž potvrdil své vědomí povinnosti poskytnuté finanční prostředky vrátit.V důsledku neplatnosti smlouvy má však žalobkyně právo pouze na vrácení dosud nesplacené jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či jiné platby sjednané ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nevzniklo žalovanému před určením této doby prodlení s vrácením jistiny. Žalobkyni proto nenáleží ani požadovaný zákonný úrok z prodlení. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu zamítl.Pokud jde o lhůtu přiměřenou možnostem spotřebitele ke vrácení poskytnuté jistiny, vyplývá z § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodové zprávy k tomuto ustanovení i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, že spotřebitel není v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit celou jistinu jednorázově a bezprostředně po rozhodnutí soudu, nýbrž v době odpovídající jeho reálným majetkovým a příjmovým poměrům. Soud proto při stanovení způsobu vrácení jistiny přihlédl k osobním, majetkovým a sociálním poměrům žalovaného a dospěl k závěru, že je namístě umožnit mu úhradu dluhu ve splátkách. Žalovanému proto povolil splácet dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do 15. dne každého měsíce, pod ztrátou výhody splátek pro případ prodlení s úhradou kterékoliv z nich.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná v rozsahu 64 % nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28 %, když její neúspěch činil 36 %. Žalobkyně se celkem domáhala částky 22 589,96 Kč, přiznáno bylo toliko 14 500 Kč. Na nákladech řízení požadovala žalobkyně toliko soudní poplatek ve výši 1000 Kč, 28 % z tohoto činí 280 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.