115 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 53 596,35 Kč s přísl. - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni- pohledávku ve výši 42 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 860 Kč ve výši 12,75 % ročně od 18.12.2024 do zaplacení- pohledávku ve výši 10 736,35 Kč- úrok ve výši 20 % p.a z částky 38 596,53 Kč od 18.12.2024 do 10.01.2025, úrok ve výši 12,75 % p.a z částky 38 596,53 Kč od 11.01.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18.12.2024 dosáhne částky 154 080 Kč,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení ve výši 20 976,40 Kč k rukám , Jméno advokátky, do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku Předmětem řízení bylo zaplacení částek uvedených ve výroku

I. Úvěrová smlouva byla uzavřena dne 15. 1. 2024 na částku 40 000 Kč a měla být splácena ve 48 splátkách včetně úhrady za pojištění. Smlouva byla uzavřena na dálku emailem, přičemž žalovaný ji podepsal uvedením svého jména, příjmení a jedinečného kódu. Žalovaný však splátky nehradil řádně a uhradil pouze osm splátek po 3 049 Kč, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokuty ve výši 998 Kč za dvě splátky opožděné o více než 30 dní. Současně jí vznikl nárok na náhradu nákladů prodlení ve výši 600 Kč za tři splátky opožděné o více než 15 dní. Tyto náklady byly sjednány v souladu s § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru a odpovídají skutečným nákladům žalobkyně. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena na základě jeho dokladů, včetně dokladů o příjmu, dalších poskytnutých informací a databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, přičemž bylo zjištěno, že má dostatečné volné zdroje ke splácení. Současně byla ověřena jeho úvěrová historie v registrech SOLUS a NRKI. Žalobkyně uvedla, že původně uplatněná úroková sazba ve výši 76,05 % odpovídala její obchodní politice v době uzavření úvěrové smlouvy. V reakci na vývoj judikatury však žalobkyně částečně vzala žalobu zpět a snížila požadovanou výši smluvního úroku na 20 %, tedy o 56,05 %. V návaznosti na toto snížení provedla přepočet jednotlivých složek uplatněné pohledávky. Při původní úrokové sazbě činila celková požadovaná částka po zaokrouhlení 48 235 Kč. Po přepočtu smluvního úroku na sazbu 20 % činí nově požadovaná částka 42 860 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neurčil přednostní splácení jistiny, a takové ujednání nebylo ani součástí smlouvy. Proto žalobkyně nadále požaduje úhradu jistiny, kapitalizovaného úroku přirostlého ke dni zesplatnění přepočteného na sazbu 20 %, úroku po zesplatnění v téže výši, smluvních sankcí sjednaných ve smlouvě, nákladů za vymáhání, zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení. Žalobkyně rovněž upravila výši požadované smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy. Původně uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 45 889,95 Kč, kterou požadovala ke dni 8. 9. 2025 ve výši 12 160,85 Kč. Po změně výše úroku žalobkyně nově požaduje smluvní pokutu počítanou z částky 40 514,53 Kč, a to opět pouze do dne 8. 9. 2025, v celkové výši 10 736,35 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále též ZoSÚ) ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 1. 2024 uzavřena úvěrová smlouva na částku 40 000 Kč podle ustanovení § 2395 o.z., která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v návrhu popsala způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (zjišťování příjmů – potvrzením od zaměstnavatele firmy , právnická osoba, , , adresa, a výdajů); konečně sama skutečnost, že žalovaný byl schopen hradit úvěr je patrná i z platební historie – úhrada prvních 8 splátek. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalované úvěr řádně splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.S ohledem na to soud shledal předmětnou smlouvu platnou a žalobkyni přiznal dosud neuhrazené nároky z titulu výše uvedené smlouvy, tj, jistinu, smluvní pokutu a příslušenství. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokázal, že by na některý z nároků, který žalobkyně eviduje jako neuhrazený, čehokoliv zaplatil, proto bylo žalobě vyhověno.O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalovaná částka činila 53 596 Kč a žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu, zatímco žalovaný úspěch neměl. Žalobkyni proto náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, které zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 020 Kč, náklady právního zastoupení advokátem - při tarifní hodnotě 53 596 Kč činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 3 260 Kč za čtyři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzvu a další písemné podání ve věci samé (částečné zpětvzetí žaloby), režijní paušál 4x 450 Kč a 21% DPH z odměn a náhrad. Celkové náklady řízení žalobkyně tedy činí 20 976,40 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v této výši.