119 C 1/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 117 002,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 66 260 Kč, do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky 39 974 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 103 234 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení, částky 13 768,22 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 96 475,90 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025, a dále úroku ve výši 12 % ročně z částky 96 475,90 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2025 dosáhne částky 323 136 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 6. 1. 2026 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 113 026 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 113 026 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 8. 2025 do zaplacení, částky ve výši 15 100,08 Kč, úroku ve výši 61,12 % ročně z částky 96 475,90 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025 ve výši 3 784,80 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 96 475,90 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2025 dosáhne částky 323 136,00 Kč.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9300483999. Žalovaná smlouvu podepsala dne 11. 11. 2024. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč a k vyplacení úvěru došlo dne 11. 11. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 61,12 % p. a. splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5 610 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno do osobní stránky žalované v klientské zóně nebo na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy o úvěru a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění byly ze strany žalované uhrazeny v době od 11. 11.2024 do 12. 6. 2025 částky v souhrnné výši 33 740 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 7,8, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Dále v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 000 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 3,4,6,7,8, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů 5 x 200 Kč. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, dle kterého pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 7 splatné 17. 6. 2025. K datu 21. 8. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 111 028,55 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5. smlouvy měl žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 8. 2025 do zaplacení. Žalobce požadoval tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 15 100,08 Kč. Dále žalobce požadoval úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 96 475,90 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení. Žalobce od 21. 11. 2024 do 14. 12požadoval tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 61,12 % p.a. za dobu od 28. 8. 2025 do 15. 9. 2025 a dále od 16. 9. 2025 do zaplacení v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve výši 12 % ročně.

3. K prověřování schopnosti žalované řádně hradit úvěr žalobce uvedl, že byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení.

4. K výzvě soudu žalobce doplnil, že žalobce úvěruschopnost žalované posuzoval na základě informací získaných od spotřebitele, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jakož i z jiných zdrojů, a to zejména na základě těchto podkladů: výpisy z databází NRKI, SOLUS, úplné výpisy z bankovního účtu (kde jsou uvedeny příjmy i výdaje) a prohlášení žalované. Dále žalobce popsal obecně postup žalobce při posuzování úvěruschopnosti klientů. Konkrétně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované uvedl, že z výpisů z účtu za období 07/2024, 08/2024, 09/2024 a 10/2024 byl potvrzen pravidelný měsíční příjem žalované a výdaje žalované, které zahrnují životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu. Zároveň byly ověřeny další doložené parametry jako je kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení a byla provedena kontrola identity žalované. V tomto směru byl tedy žalobce obezřetný a splnil požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů a databází, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále žalobce odkázal na Návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. 9300483999, kde v článku 10. „Prohlášení klienta“, v odstavci 10.1. žalovaná prohlásila a svým podpisem úvěrové smlouvy mj. stvrdila, že smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopna úvěr řádně splácet. K posouzení výdajů žalované žalobce uvedl, že při hodnocení úvěruschopnosti vychází zejména z údajů uvedených klientem, které klient svým podpisem potvrdí v rámci dané úvěrové smlouvy. Odkázal na prohlášení žalované, ve kterém uvedla, že „nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti ní podána jakákoli žaloba a ani si není vědoma důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy, dále nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti ní podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku.“ Klientem uvedené výdaje žalobce porovnává s minimálními výdaji stanovenými ze strany žalobce, když pokud tyto minimální výdaje přesahují výši výdajů uvedenou ze strany žalovaného, vychází žalobce při posouzení úvěruschopnosti z takto stanovených minimálních výdajů. Žalobce na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná je úvěr schopna splácet.

5. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět podáním ze dne 15. 1. 2026, a to co do částky co do částky ve výši 9 792 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 792 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení, co do částky 1 331,86 Kč, co do úroku ve výši 41,12 % p. a. z částky 96 475,90 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025. Předmětem sporu po tomto částečném zpětvzetí žaloby zůstalo zaplacení částky 103 234 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 103 234 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 8. 2025 do zaplacení, pohledávky ve výši 13 768,22 Kč, úroku ve výši 20 % p. a. z částky 96 475,90 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025, úroku ve výši 12 % p. a. z částky 96 475,90 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2025 dosáhne částky 323 136 Kč. Zdejší soud řízení usnesením ze dne 19. 1. 2026, č.j. 119 C 1/2026-67, v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí žaloby zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 2. 2026.

6. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaný včasný odpor. V odporu namítla, že nebyla řádně prověřena její schopnost splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru ve stavu neúnosné finanční tísně. U jednání uvedla, že má za to, že smlouva o úvěru je z výše uvedených důvodů neplatná. Doplnila, že v době před poskytnutím úvěru se ocitla ve finančních problémech, které se pokusila vyřešit online sázením v online casinu. Ocitla se však v kolotoči sázek a proher. Začala si brát online půjčky. Když podávala ty žádosti o úvěru, tak nebyla schopna posoudit, zda bude schopná splátky splácet, ale úvěry jí byly schvalovány, tak se spolehla, že poskytovatelé úvěru včetně žalobce „to mají spočítané“ a úvěr by neposkytli, kdyby měli za to, že žalovaná ho nebude schopná splácet. Ke svým aktuálním poměrům žalovaná uvedla, že má příjem ze zaměstnání cca ve výši 27 000 Kč a má ještě další dluhy z nesplacených úvěrů. Požádala o povolení splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně.

7. Ve věci byly provedeny listinné důkazy předsmluvním formulářem ke smlouvě č. 9300483999-formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. 9300483999 ze dne 11. 11. 2024 včetně dokladů o uzavření smlouvy „na dálku“, oznámením o schválení úvěru č. 9300483999 ze dne 11. 11. 2024 ke smlouvě o úvěru č. 9300483999 a splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. 93004839999, informacemi pro klienta, dokladem o vyplacení úvěru, kartou klienta, výzvou k zaplacení – upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 7. 2025 a ze dne 18. 8. 2025, oznámením o zesplatnění ze dne 21. 8. 2025 a předžalobní výzvou ze 15. 12. 2025, včetně podacího archu.

8. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 11. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které byly žalované dne 11. 11. 2024 převedeny bezhotovostně na jí označený účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně se sjednaným úrokem ve 48měsíčních splátkách po 5 610 Kč splatných vždy k 17 dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2024. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou třetí splátky. Na úvěr uhradila v období od 11. 11.2024 do 12. 6. 2025 celkem částku 33 740 Kč.

9. K prověřování úvěruschopnosti žalované byly provedeny listinné důkazy výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI), výpis záznamů z registru SOLUS, periodickým výpisem z účtu žalované u , právnická osoba, číslo , č. účtu, za období od 18. 6. 2024 do 17. 10. 2024, kopií občanského průkazu žalované a návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. 9300483999.

10. Z těchto soud zjistil, že v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru je mimo jiné obsažen čl. 10 Prohlášení klienta. Jde zjevně o předem daný formulář. Žalovaná v tomto zjevně formulářovém prohlášení klienta uvedla mimo jiné, že veškeré údaje, které uvedla ve smlouvě o úvěru, jakož i veškeré informace v souvislosti s touto smlouvou poskytla či poskytne poskytovateli, jsou pravdivé a úplné a že smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti je schopna úvěr řádně a včas splácet. Dále soud z provedeného dokazování zjistil, že lustrací žalované před uzavřením smlouvy o úvěru ve veřejně přístupných registrech nebyly žalobcem zjištěny žádné negativní informace o žalované. Příjmy a výdaje žalované žalobce dle svého tvrzení ověřil z výpisů z účtu žalované u , právnická osoba, číslo , č. účtu, za období od 18. 6. 2024 do 17. 10. 2024, které mu žalovaná poskytla. Z uvedených výpisů o vyplynulo, že žalovaná měla v uvedených měsících soustavně mínusový zůstatek na účtu, přičemž se pohybovala na hranici, a ve dvou měsících i za hranicí, sjednaného limitu povoleného debetu na účtu 25 000 Kč, ačkoli měla pravidelný měsíční příjem ze mzdy od zaměstnavatele , právnická osoba, v průměrné výši 28 694 Kč a dále příjem z invalidního důchodu 1. stupně ve výši 8 470 Kč. Žalovaná dle uvedených výpisů z účtu měla před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy řadu nebankovních úvěrů a mikroúvěrů, a to ze dne 23. 7. 2024 ve výši 23 000 Kč, ze dne 14. 9. 2024 ve výši 6 600 Kč, ze dne 23. 9. 2024 v celkové výši 5 100 Kč, ze dne 11. 10. 2024 v celkové výši 35 000 Kč, to vše od společnosti , právnická osoba, ., dále ze dne 14. 10. 2024 ve výši 2 992 Kč a ze dne 25. 7. 2024 ve výši 20 000 Kč od společnosti , právnická osoba, Z předložených výpisů z účtu dále vyplývají soustavné a značné výdaje na gambling (22bet.com). Z těchto značných a soustavných výdajů je zřejmé a soud má za prokázáno tvrzení žalované, že žalovaná měla v daném období závažný a trvající problém s gamblingem, kdy se dostala do kolotoče sázek a proher. Z uvedených výpisů z účtu taktéž jednoznačně vyplývá finanční tíseň a nesolventnost žalované a její stávající zatížení řadou nebankovních úvěrů. Již z uvedených výpisů z bankovního účtu žalované se jednoznačně podává, že žalovaná předmětnou úvěrovou smlouvu uzavírala nepochybně ve finanční tísni, kdy už byla reálně v dluhové pasti, resp. spirále, tedy zcela jednoznačně nebyla žalobcem poskytnutý úvěr se splátkami 5 610 Kč měsíčně splácet.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:

12. Žaloba je částečně důvodná. Žalobce prokázal, že žalované poskytl na základě smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku uhradila pouze 33 740 Kč.

13. Žalobce ovšem nesplnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Dále lze v tomto směru odkázat též na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j.33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 či rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, kde je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018. Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalované řádně s odbornou péčí prověřil, avšak dle názoru nejenže nezjišťoval a neprověřoval osobní a majetkové poměry žalované (např. rodinný stav, počet vyživovacích povinností apod.), ale zejména nevyhodnotil s odbornou péčí žalovanou poskytnuté podklady, zejména úplné výpisy z bankovního účtu žalované za poslední 4 měsíce před poskytnutím úvěru. Pokud by tak učinil, zcela jistě by musel dospět k závěru, že žalovaná je nesolventní, má neúměrné výdaje na gambling, a není schopna požadovaný úvěr splácet. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a na ně navazující judikatura Nejvyššího soudu dle názoru soudu míří právě na ochranu spotřebitelů v obdobných životních situacích, jako byla žalobkyně v době uzavření úvěrové smlouvy s žalobcem a kterou lze zcela jednoznačně seznat z předložených výpisů z bankovního účtu žalované.

14. Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 11. 11. 2024 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

15. Protože žalobce vyplatil žalované částku 100 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 66 260 Kč (100 000 Kč – 33 740 Kč). Soud proto žalobci přiznal částku 66 260 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.), když zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.

16. S ohledem na aktuální osobní, majetkovou a výdělkovou situaci žalované s přihlédnutím k výši přiznané částky soud stanovil lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ) tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku, když soud má za to, že žalovanou navržené splátky po 1 000 Kč měsíčně by nevedly k úhradě dluhu v přiměřené době, kterou lze po žalobci spravedlivě požadovat a současně lhůta 3 měsíců poskytne žalované dostatečný časový prostor pro zajištění plnění žalobci.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce žalobou původně nárokoval částku 128 126,08 Kč s příslušenstvím a rozsudkem mu byla přiznána pouze částka 66 260 Kč. Poměrů úspěchu a neúspěchu žalobce a žalované v řízení je tedy téměř shodný. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.