119 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 53.609, 97 s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.692 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 42.917,97 Kč, dále co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.310,13 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení a co do nároku na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 18.410 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 24. 10. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 53.609,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky Kč 23.002 ode dne 4. 9. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky Kč 18.410 ode dne 4. 9. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 13. 3. 2020 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 127774, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši Kč 27.781 Kč (15.000 Kč jistina a 12.781 Kč úroky) a měla být žalovaným uhrazena v 72 splátkách ve výši 386 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako úroková sazba roční ve výši 23 % p.a. a RPSN činila 38,73 % p.a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu a doplňkovou služba„ [anonymizováno]“. Podmínky této služby byly vždy upraveny samostatnou smlouvou. Doplňková inkasní služba a doplňková služba [anonymizováno] byla součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. V rámci sjednaných podmínek (článek II. smlouvy o inkasní službě a smlouvy o doplňkové službě [anonymizováno]) si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobce jako věřitel uplatňovat po žalované za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě stane splatným. Doplňkový balíček„ [anonymizováno]“ zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 6. 2020. Nezaplatil splátku 649 Kč (splátka úvěru a splátka za výkon inkasní doplňkové služby doplňkové služby [anonymizováno]). Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 6. 2020, v níž vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč, následně zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 7. 2020, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 500 Kč. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobce nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru splatná dne 15. 6. 2020. Proto žalobci nezbylo, než přistoupit dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného k úhradě částky 53.669,62 Kč. Při vyčíslení dluhu žalobce vycházel z toho, že jistina úvěru 15.000 Kč měla být uhrazena 72 splátkami, přičemž byla sjednána sazba úroku z úvěru 23 %. Výše splátky činila 649 Kč. Žalovaný zaplatil 2 splátky v celkové výši 1.298 Kč (z toho na jistinu 198,58 Kč, na úroky 573,12 Kč, na inkasní službu 124 Kč, na službu [anonymizováno] - odklad 90 Kč, na službu [anonymizováno] - nemoc 156 Kč a na službu [anonymizováno] - práce 156 Kč). Žalobce zohlednil jako přeplatek verifikační platbu 10 Kč. Žalobce tak požadoval zbývající část jistiny 14.801,42 Kč, zbývající část úroků 12.207,84 Kč, zbývající část inkasní služby 4.340 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] - odklad 3.150 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] - nemoc 5.460 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] - práce 5.460 Kč, náklady na upomínkování 800 Kč, smluvní úroky za prodlení se splácením úvěru 46,82 Kč, smluvníúroky za prodlení inkasní služby 2,79 Kč a smluvní pokuta 7.400,71 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že úvěr, ke kterému byla tato doplňková inkasní služba a služba [anonymizováno] ze strany věřitele pro spotřebitele na jeho žádost sjednána, byl pro neplnění smlouvy zesplatněn, došlo i k zesplatnění zbývající části těchto doplňkových služeb. Obě doplňkové služby byly sjednány na žádost žalovaného jakožto nepovinná doplňková služba k samotnému úvěru. Cena sjednané služby byla žalovaným řádně odsouhlasena. Smluvní strany sjednaly, že úhradou dosud neuhrazené části inkasní doplňkové služby a doplňkové služby [anonymizováno] v plné výši spotřebitel uhradí poskytovateli škodu způsobenou porušením této smlouvy spotřebitelem. S takto vyčíslenou výší způsobené škody obě smluvní strany shodně souhlasily. Výše smluvní pokuty nepřevyšuje 50 % z dosud nesplacené výše jistiny (§ 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru). Zesplatňovacím dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 9. 2022. Žalobce tak požadoval částku 53.609,97 Kč, dále zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tedy ve výši 8. 25 % ročně, z dlužné částky 23.002,13 Kč (zbylá část jistiny, náklady za upomínky a smluvní pokuta) od 4. 9. 2020 do zaplacení, dále smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky Kč 18.410Kč (zbylá část ceny inkasní doplňkové služby 4.340 Kč a zbylá část ceny doplňkové služby [anonymizováno] ve výši 14.070 Kč) od 4. 9. 2020 do zaplacení (viz článek II .2.11 smlouvy o inkasní službě a článek II. 2.15 ve spojení s článkem II. 2.13 smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno]). Žalobce omluvil neúčast při nařízeném jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu jeho bydliště dle evidence obyvatel dne 9. 12. 2022. Žalovaný neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů zákrok, že účastníci uzavřeli dne 13. 3. 2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo 127774. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalované měla být konkrétně poukázána částka 12.000 Kč do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy. Částka ve výši 3.000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele dle čl. 4 smlouvy. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců. Úvěr tak byl splatný do 15. 3. 2026. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 23 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 386 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky vznikl poskytovateli nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele, dále nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. V případě prodlení měl poskytovatel zaslat spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání poskytovateli poštovních služeb a se lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Upomínka byla zpoplatněna částkou 300 Kč. V případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, měl poskytovatel zaslat druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se stejnými lhůtami, přičemž tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. Pro případ, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dluhu, byl poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se sjednané úroky stávaly součástí jistiny. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalovaného v registrech. Žalobce dále získal od žalovaného doklad o výši mzdy, jakož i výpisy z účtu žalovaného vedeného u Equa bank za dobu 1. 1. 2020 do 29. 2. 2020. Z těchto listin byla zjištěna výše mzdy žalovaného (22.090 Kč v lednu 2020). Součástí smlouvy o úvěru byl dále přehled předepsaných splátek (listina nazvaná Tabulka umoření). Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. V rámci procesu uzavření smlouvy žalovaný žalobci dne 13. 3. 2020 poukázal částku 10 Kč jako tzv. verifikační platbu. Částka 12.000 Kč byla poukázána na účet žalovaného dne 13. 3. 2020.

4. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z přílohy této smlouvy nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisů z registrů, z kopie OP žalovaného, z dokladu o mzdě žalovaného a z výpisů z bankovního účtu žalovaného.

5. Přílohu č. 4 smlouvy o spotřebitelském úvěru představovala smlouva inkasní službě. Tato služba byla hrazenou nepovinnou službou, pro niž žalovanou souhlasil s inkasem ze svého bankovního účtu vedeného u [právnická osoba] a za jejíž výkon se žalovaný zavázal uhradit po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem 4.464 Kč v měsíčních splátkách po 62 Kč. Pro případ prodlení spotřebitele a zesplatnění úvěru bylo dohodnuto, že je spotřebitel povinen uhradit rovněž zbývající část ceny sjednané inkasní služby. Pro případ prodlení spotřebitele bylo dále dohodnuto, že poskytovatel má nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z žádosti o zřízení inkasní služby a ze Smlouvy o inkasní službě.

6. Přílohu č. 6 smlouvy o spotřebitelském úvěru představovala smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]. Tato služba zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, konečně pak možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za první z uvedených služeb se žalovaný zavázal hradit 45 Kč měsíčně, za další 2 služby po 78 Kč měsíčně. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou 13. 3. 2020 do 15. 3. 2026 (na dobu platnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Pro případ prodlení spotřebitele a zesplatnění úvěru bylo dohodnuto, že je spotřebitel povinen uhradit rovněž zbývající část ceny sjednané Doplňkové služby [anonymizováno]. Pro případ prodlení spotřebitele bylo dále dohodnuto, že poskytovatel má nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze žádosti o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno] a ze smlouvy o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno].

7. Dne 20. 6. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši 649 Kč, která byla splatná dne 15. 6. [číslo], dále pak k úhradě částky 300 Kč jako nákladů na upomínku. Dalším dopisem ze dne 5. 7. 2020 (2. upomínka) vyzval žalobce žalovaného k úhradě téže dlužné splátky, včetně nákladů na upomínání, tedy k úhradě celkové částky 1.449 Kč. Dopisem ze dne 21. 7. 2020 pak žalobce úvěr zesplatnil a současně zaslal žalovaného předžalobní upomínku o zaplacení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 53.669,62 Kč ve lhůtě do 3. 9. 2020 (jistina 14.801,42 Kč, zbývající část úroku 12.207,84Kč, zbývající část inkasní služby 4.340, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] – odklad 3.150 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] – nemoc 5.460 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] – práce 5.460 Kč, náklady na upomínky 800 Kč, smluvní úroky z prodlení 46,82 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 2,79 Kč a smluvní pokuta 7.400,71 Kč). Tyto skutečnosti soud zjistil z upomínek o zaplacení a ze zesplatňujícího dopisu s podacími lístky. <i>8. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 421 odst. 1 o. z. za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.</i> <i>Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>Dle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> <i>Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 9. Soud předně vycházel z toho, že žalobce v daném smluvním vztahu vystupoval v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, mimo obvyklé obchodní prostory žalobce. Na daný právní vztah je tak třeba aplikovat nejen obecná ustanovení o úvěrové smlouvě, ale i ustanovení upravující spotřebitelské smlouvy.

10. Soud dále dovodil, že ze strany žalobce byly splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Žalobce před uzavřením smlouvy zjistil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, a to jednak z dokladu o mzdě, jednak z výpisu z účtu žalovaného vedeného společností [právnická osoba]. Žalobce tak při posuzování úvěruschopnosti nevycházel pouze z neověřených tvrzení žalovaného. Údaje o příjmech žalovaného nevzbuzovaly žádné pochybnosti v tom smyslu, že by žalovaný nebyl schopen hradit splátky úvěru ve výši 386 Kč měsíčně.

11. Žalobcem předloženými listinami bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě uzavřené smlouvy žalobce poukázal na účet označený žalovaným dne 13. 3. 2020 částku 12.000 Kč. Z celkové sjednané výše úvěru 15.000 Kč žalovaný neobdržel částku 3.000 Kč, když tato částka byla dle smlouvy použita na úhradu nákladů vynaložených na uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit 72 měsíčními splátkami po 386 Kč. Současně se smlouvou o úvěru byla uzavřena i tzv. smlouva o inkasní službě a smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]. Na základě těchto smluv měl žalovaný po dobu 72 měsíců platit rovněž částku v celkové výši 263 Kč (inkasní služba 62 Kč, služba [anonymizováno] 201 Kč), spolu se splátkami úvěru. Celkem tak měl žalovaný měsíčně platit 649 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný nezaplatila splátku, která byla splatná dne 15. 6. 2020. Žalobce proto žalovaného o zaplacení uvedené částky v souladu s úvěrovou smlouvou dvakrát písemně upomenul. Protože k úhradě dlužné splátky ani poté nedošlo (opak nebyl žalovaným tvrzen ani prokázán), přistoupil žalobce k zesplatnění a žalovaného vyzval k zaplacení celkové částky 53.669,62 Kč ve lhůtě do 3. 9. 2020. Jde o částku více jak čtyřikrát převyšující výši prostředků, které byly žalovanému na základě úvěrové smlouvy skutečně poskytnuty. Soud se proto musel zabývat i tím, zda jsou žalobcem uplatněné nároky přiměřené, a to zejména se zřetelem k výše citovaným ustanovením § 588 o. z. a § 1815 o. z.

12. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy, jakož i souvisejících ujednání (smlouva o inkasní službě, smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno]) soud dovodil, že smlouva je neplatná z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, dále pak pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Pokud by soud odděleně hodnotil jednotlivá ujednání o dílčích plněních, k jejichž poskytnutí se žalovaný zavázal (náklady na vyřízení úvěru, smluvní úrok, cena za doplňkové služby, smluvní pokuta), nemohla by patrně být konstatována jejich neplatnost z důvodu neadekvátnosti jejich výše. Výjimkou je sjednaná výše smluvního úroku z prodlení vyplývajícího ze smlouvy o inkasní službě a smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno]. Úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně je nepochybně nepřiměřený. Ustanovení § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru připouští v rámci smluv o spotřebitelském úvěru sjednání úroků z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Byla-li smlouva o doplňkové službě uzavřena současně se smlouvou o spotřebitelském úvěru, jako její příloha, pak by měl zákonný limit pro výši úroku z prodlení platit i pro tuto smlouvu. Soud však při svém rozhodování vycházel z toho, že na posuzované právní jednání musí být nahlíženo jako na jeden celek, a to jak na práva a povinnosti sjednané v rámci samotné smlouvy o úvěru, tak i na práva a povinnosti sjednané v rámci„ doplňkových“ smluv, které tvořily formálně přílohy smlouvy hlavní. Je totiž nepochybné, že obsahově spolu veškerá práva a povinnosti účastníků přímo souvisí, neboť se vztahují k hlavnímu úvěrovému vztahu. Tento postup má oporu například v rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie („ SDEU“) ze dne 21. dubna 2016 ve věci C - 377/14 ([jméno] [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v. [právnická osoba]), v němž se SDEU zabýval výkladem směrnice Rady 93/13, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulí) ve spotřebitelských smlouvách, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, jejichž právní úprava byla převedena do českého právního řádu zákonem č. 257/2016 Sb. a ustanoveními § 1810 a násl. občanského zákoníku. Podle Soudního dvora pro účely posouzení, zda je výše odškodnění požadovaná po spotřebiteli, který neplnil své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě a že vnitrostátní soudy musí vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající. Tyto zneužívající klauzule pak musí vyloučit tak, aby nebyly pro spotřebitele závazné.

13. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný v celkovém souhrnu zavázal na základě úvěrové smlouvy (včetně smlouvy o inkasní službě a smlouvy o zřízení doplňkové služby„ [anonymizováno]“), je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobcem. Dle soudu je proto namístě konstatovat neplatnost veškerých smluvních ujednání, neboť v celkovém kontextu se jedná o zjevně nepřiměřená ujednání. Dle soudu není možné připustit, aby žalovanému byl dne 13. 3. 2020 poskytnut úvěr ve faktické výši 12.000 Kč, a dne 21. 7. 2020 (zesplatňující dopis) bylo podle smlouvy nárokováno 53.669,62 Kč, to vše za situace, kdy žalovaný z úvěru 1.298 Kč splatil. Takové právní jednání žalobce nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, postihuje neplatnost smlouvu jako celek.

14. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy nemohl žalovanému z této smlouvy vzniknout žádný závazek. Současně však bylo prokázáno, že žalovanému byla v souvislosti s uzavřením neplatné smlouvy žalobcem poskytnuta částka 12.000 Kč. V tomto rozsahu tedy vzniklo žalovanému na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. Z poskytnuté částky žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil 1.298 Kč. Soud dále zohlednil verifikační platbu zaplacenou žalovaným ve výši 10 Kč. Na základě uvedených skutečností pak soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 10.692 Kč (12.000 Kč po odečtení 1.298 Kč a 10 Kč). Počátek prodlení žalovaného odvodil soud od marného uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v zesplatňujícím dopise žalobce. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl žalobci přiznán od 4. 9. 2020. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (viz výrok II.).

15. Rozhodnutí o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení úspěšnější účastník, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno.