130 C 24/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení částky 34 667 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žaloba o zaplacení částky 23 195 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 601 Kč od 31. 7. 2024 do 27. 8. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 898 Kč od 28. 8. 2024 do 5. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 195 Kč od 6. 3. 2025 do zaplacení, částky 8 367,02 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 23 982,43 Kč od 31. 7. 2024 do 23. 8. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 23 982,43 Kč od 24. 8. 2024 do 5. 3. 2025, z částky 21 931,31 Kč od 6. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 7. 2024 dosáhne částky 155 692 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 26. 8. 2025 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 5. 9. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 23 195 Kč se specifikovaných zákonným úrokem z prodlení, úrokem a smluvní pokutou. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9103053649, kterou žalovaná podepsala dne 1. 4. 2021. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 49 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 13. 4. 2021. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 59,78 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 703 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě a následně na dodejku. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy o úvěru a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění byly ze strany žalované uhrazeny v době od 25. 5. 2021 do 6. 5. 2024 částky v souhrnné výši 97 308 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 35, 37 a 38, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Dále v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 2 000 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 18, 21, 26, 29, 30, 32, 34, 35, 37, 38, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 10 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, dle kterého pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 37 splatné 25. 5. 2024. K datu 29. 7. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 27 337,31 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5. smlouvy měl žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 31. 7. 2024 do zaplacení. Žalobce požadoval tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby (25. 8. 2025), tedy smluvní pokutu po částečném zastavení ve výši 8 367,02 Kč. Dále žalobce požadoval úrok za poskytnutí úvěru ve výši 59,78 % z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31. 7. 2024 do 23. 8. 2024. Žalobce v částečném zpětvzetí ponížil požadavek na úrok z úvěru na sazbu 20 % ročně s tím, že uvedená výše je přiměřená a odpovídající judikatuře. Od 91. dne prodlení požadoval sazbu úroku 14,75 % ročně odpovídající § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu uvedla, že na poskytnutý úvěr žalobci zaplatila ve splátkách 97 308 Kč. Výši úroků požadovaných žalobcem a průběžně placených v rámci splátek žalovaná označila za nepřiměřenou. Vzhledem k výši již zaplacené částky žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Při jednání dne 11. 3. 2026 žalovaná doplnila, že sice dluh řadu měsíců splácela, avšak pouze díky tomu, že si na sebe brala další závazky z úvěrů. Uvedla, že se dostala do obtížné situace a aby měla na splácení, doslova „vytloukala klín klínem“.

3. K prověřování schopnosti žalované řádně hradit úvěr žalobce uvedl, že byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Z hodnocení klienta ke dni 1. 4. 2021 zpracovaného žalobcem na podkladě dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 15 100 Kč, celkové měsíční náklady žalované pak činí 10 516 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 3 584 Kč. Ohledně výdajů žalobce vycházel z částky životního minima žalované ve výši 3 860 Kč a z žalovanou sdělených nákladů na bydlení 3 886 Kč. Žalovaná uvedla vyživovací povinnost k jednomu dítěti žijícímu s ní v domácnosti, náklady na vyživovanou osobu byly určeny na 2 770 Kč. Žalovaná před uzavřením smlouvy prohlásila, že nemá žádné závazky z úvěrů a zápůjček.

4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy hodnocením klienta, smlouvou o úvěru č. 9103053649 ze dne 1. 4. 2021 včetně splátkového kalendáře, oznámením o schválení úvěru, předsmluvním formulářem, dokladem o vyplacení úvěru dne 13. 4. 2021, výzvami k zaplacení – upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, oznámením o zesplatnění ze dne 29. 7. 2024 a předžalobní výzvou ze 6. 8. 2025, včetně podacího archu. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 1. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 49 000 Kč, které byly žalované dne 13. 4. 2021 převedeny bezhotovostně na jí označený účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně se sjednaným úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 2 703 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2021. Splácení úvěru žalovanou lze označit za víceméně řádné až do května 2024, pokud se žalovaná se splátkou opozdila, jednalo o prodlení v řádu dnů. Splátku č. 38 žalovaná zaplatila se značným odstupem, od splátky č. 39 žalovaná neplnila vůbec. Žalobce tvrdil, že mu žalovaná zaplatila celkem částku 97 308 Kč, z přehledu splátek vyplývá celková výše úhrady 102 714 Kč.

5. Lustrací žalované před uzavřením smlouvy o úvěru ve veřejně přístupných registrech žalobce o žalované nezjistil žádné negativní informace. Žalobce předložil výpis z účtu žalované za květen 2020, který časově cca rok předchází uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaná uvedla, že žádné jiné podklady o svých příjmech a výdajích nepředkládala a poskytovatel úvěru je od ní ani nevyžadoval. Soudu není známo, z jakého údaje či údajů z výpisu za květen 2020 mohl žalobce stanovit čistý měsíční příjem žalované. Neaktuální výpis z účtu žalované za jediný měsíc podle soudu vůbec neumožňoval ověřit skutečné příjmy a výdaje žalované. Soud uzavřel, že žalobce nezískal spolehlivé ani dostatečné informace a podklady, z nichž by mohl vyhodnotit úvěruschopnost žalované před 1. 4. 2021. Soud nesdílí názor žalobce, že úvěruschopnost žalované lze dovozovat na základě toho, že tři roky byla schopna hradit sjednané splátky. Žalovaná uvedla, že prostředky na splácení si byla nucena obstarávat z dalších úvěrů a půjček. Toto tvrzení žalované koresponduje se skutečností, že u zdejšího soudu jsou či byly vedeny soudní spory několika věřitelů za účelem vymáhání pohledávek proti žalované, které vznikly v rozhodném období.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil tak, že žaloba není ani zčásti důvodná. Žalobce prokázal, že žalované poskytl na základě smlouvy o úvěru částku 49 000 Kč. Žalobce ovšem nesplnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

11. Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalované řádně s odbornou péčí prověřil, jeho tvrzení však nebylo v řízení prokázáno (viz závěry v odstavci 5). Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 1. 4. 2021 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. Protože žalobce vyplatil žalované částku 49 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu. V řízení nebylo sporné, že žalovaná žalobci vrátila částku 97 308 Kč. V době rozhodování soudu neexistuje na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení, které by měla žalovaná povinnost žalobci vydat. Soud proto výrokem I. rozhodl o zamítnutí žaloby.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná, náhrady nákladů řízení se však výslovně vzdala. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku II.