130 C 36/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o zaplacení částky 62 828,57 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 941 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 49 887,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 51 964 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 46 839,97 Kč od 23. 5. 2025 do 15. 6. 2025 a úroku ve výši 12 % ročně z částky 46 839,97 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 5. 2025 dosáhne částky 176 371 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 12. 2025 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 14. 1. 2026 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil pohledávku ve výši 51 964 Kč spolu se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení, úrokem a smluvní pokutou vyčíslenou na částku 10 864,57 Kč. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9103304687 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 19. 3. 2024, a to svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Na základě smlouvy byl dne 19. 3. 2024 žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,34 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 369 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění ve výši 307 Kč) splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno do jeho osobní stránky v klientské zóně a na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze částky ve výši 3 369 Kč ve dnech 15. 4. 2024, 15. 5. 2024, 17. 6. 2024, 15. 7. 2024, 19. 8. 2024, 4. 9. 2024, 3. 10. 2024, 2. 12. 2024, 8. 1. 2025, 11. 3. 2025 a 11. 3. 2025, celkem částka 37 059 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut 1 497 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že věřiteli vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 10, 12 a 13, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499 Kč). Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1 000 Kč. (Podle uzavřené smlouvy platí, že věřiteli vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 9, 10, 11, 12 a 13 u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 5 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo k datu 21. 5. 2025 v souladu se smlouvou k automatickému zesplatnění celého úvěru. Dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny úvěru (částka 54 773,97 Kč), kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo ujednáno, že nezaplatí-li žalovaný v době splatnosti novou jistinu, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně smluvní pokutu zkapitalizovala za období od 23. 5. 2025 do vyhotovení žaloby na částku 10 864,57 Kč.

2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Podle žalobkyně bylo zjištěno, že volné zdroje žalovaného ke hrazení úvěru jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný dosahoval pravidelného příjmu ze zaměstnání přes 26 000 Kč, což žalobkyně zjistila z příjmových transakcí na účet žalovaného za období prosinec 2023 až březen 2024. Výdaje žalovaného uvedené v hodnocení klienta zahrnovaly životní minimum 4 860 Kč, spoření 1 300 Kč, splátky předchozího úvěru od žalobkyně 1 420 Kč, náklady bydlení 9 900 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, bylo uvažováno i s rezervou 1 000 Kč. Po porovnání příjmů a výdajů, po vyhodnocení matematického modelu pro kategorizaci rizik a provedeném scoringu bylo prokázáno, že lze poskytnout žalovanému úvěr ve sjednané výši.

3. Soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní – předsmluvním formulářem, kartou klienta, návrhem na uzavření smlouvy, smlouvou o úvěru č. 9103304687, kopií občanského průkazu žalovaného, oznámením o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, předžalobní výzvou. Z uvedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 50 000 Kč, která byla žalovanému dne 19. 3. 2024 převedena na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný z poskytnutých prostředků vrátil pouze 11 splátek ve výši ve výši 3 369 Kč, celkem plnil částku 37 059 Kč. Žalobkyně poté, co se žalovaný dostal do prodlení, využila svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě všech dlužných splátek vyplývajících z úvěrové smlouvy, k náhradě nákladů v souvislosti s prodlením a k zaplacení smluvní pokuty.

4. Soud provedl důkaz hodnocením klienta, kterým žalobkyně dokládala soudu splnění své povinnosti přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Hodnocení obsahuje údaj o pravidelném měsíčním příjmu klienta ze zaměstnání ve výši 24 500 Kč. Platby zaměstnavatele právnická osoba. na účet žalovaného č. 1 č. účtu za období od prosince 2023 do března 2024 byly doloženy výpisem transakcí, z nichž soud zjistil pobíranou mzdu žalovaného v průměrné výši 26 410 Kč. Předložený výpis z účtu se týkal pouze příjmů, nikoli však výdajů žalovaného. Výdaje žalovaného žalobkyně neověřovala, spokojila se s informací žalovaného, že kromě dluhu u žalobkyně nemá žalované žádné další úvěry či zápůjčky. Soud z úřední činnosti zjistil, že uváděný údaj o nulové výši splátek zatěžujících žalovaného nebyl pravdivý. Žalovaný se před uzavřením smlouvy s žalobkyní zavázal společnosti právnická osoba. z úvěrové smlouvy splácet částku 5 000 Kč měsíčně, v roce 2023 navýšenou o další splátku 1 400 Kč měsíčně (nárok proti žalovanému byl uplatněn a přiznán v řízení u zdejšího soudu sp. zn. spisová značka) a společnosti právnická osoba. částku 7 000 Kč měsíčně (nárok proti žalovanému byl uplatněn a přiznán v řízení u zdejšího soudu sp. zn. spisová značka). Z uvedeného je zřejmé, že výdaje žalovaného na splácení úvěrů činili kromě žalobkyní zohledněné částky 1 420 Kč měsíčně dalších minimálně 13 000 Kč. Žalobkyně nepředložila výpis z účtu žalovaného k ověření jeho skutečných výdajů, omezila se pouze na příjmové položky. Soud tedy neměl možnost přezkoumat, zda účet žalovaného vykazoval pravidelný kladný či záporný zůstatek, jaké byly výdaje žalovaného, zda žalovaný například nepřiměřeně neinvestoval do her a sázek apod.

5. Na základě získaných informací ohledně příjmů a (ničím nepodložených) výdajů pak žalobkyně provedla úvahu, podle které měla žalovanému po odečtení výdajů od příjmů zbývat měsíčně částka 5 020 Kč a s ohledem na to mu žalobkyně poskytla dne 19. 3. 2024 požadovaný úvěr. Prověřování majetkové situace žalovaného ze strany žalobkyně však nelze shledat dostatečným. Skutečnost, že žalobkyni byly poskytnuty údaje pouze o příjmu žalovaného ze zaměstnání a že nahlédla do rejstříků, neznamená, že postupovala s odbornou péčí a vyšla z objektivně doloženého prohlášení (které ani samotné nepředložila) dlužníka ohledně jeho poměrů. Ohledně výdajů žalovaného, které je potřeba rovněž prověřovat, pak žalobkyně neoznačila vůbec žádné důkazy, což také vede k porušení její povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. spisová značka). I kdyby tedy žalobkyně prokázala, že jí žalovaný zmíněné informace o svých poměrech skutečně sdělil, tyto žalobkyně řádně neprověřila, a proto nemohlo objektivně dojít k odstranění důvodných pochybností, že žalovaný vrátí smluvenou částku s příslušenstvím.

6. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně dne 19. 3. 2024 poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 50 000 Kč, která byla převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaný v postavení spotřebitele. Soud na základě skutečností uvedených v odstavcích 4 a 5 shora dovodil, že ze strany žalobkyně nebyly řádně splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by žalobkyně důsledně zjišťovala osobní, majetkové a rodinné poměry žalovaného a požadovala doložení jeho výdajů na bydlení, na splácení stávajících závazků apod. Soud tak za dané situace nemá prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného, resp. že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 19. 3. 2024 dle § 87 ZSÚ neplatná. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.

10. Protože žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 12 941 Kč (50 000 Kč mínus vrácených 37 059 Kč), které je žalovaný povinen vydat. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. spisová značka ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.

11. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není doposud v prodlení. Soud proto co do částek jdoucích nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty rozhodl o zamítnutí žaloby (výrok II).

12. O nákladech řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou původně nárokovala částku 69 681 Kč s příslušenstvím, rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 12 941 Kč. Výsledek řízení byl pro žalovaného příznivější, podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.