130 C 39/2019

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 42.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30.762 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 57.000 Kč od 1. 1. 2017 do 24. 3. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 47.000 Kč od 25. 3. 2019 do 7. 5. 2019 s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 42.000 Kč od 8. 5. 2019 do 14. 1. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30.762 Kč od 16. 1. 2020 zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 23.107,50 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2019 domáhala zaplacení částky 42.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 57.000 Kč od 1. 1. 2017 do 24. 3. 2019, z částky 47.000 Kč od 25. 3. 2019 do 7. 5. 2019 a z částky 42.000 Kč od 8. 5. 2019 do zaplacení s tím, že žalovaný si od žalobkyně půjčil nejméně částku 82.000 Kč, kterou se zavázal vrátit nejpozději do 31. 12. 2016. Žalovaný svůj závazek nesplnil, ač jej žalobkyně opakovaně o vrácení peněz žádala, a to i prostřednictvím své právní zástupkyně. Peníze byly žalovanému žalobkyní poskytovány postupně, na žádost žalovaného hradila žalobkyně jeho platby, případně mu i dávala peníze v hotovosti po výběru z banky. Žalobkyně měla obavy, aby peníze dostala zpátky, žalovaný jí podepsal písemné potvrzení, že částku vrátí do 31. 12. 2016. Po zaslání upomínek žalovaný uhradil žalobkyni dne 24. 3. 2019 částku 10.000 Kč a dne 7. 5. 2019 částku 5.000 Kč, původně požadovaná částka se tak snížila na žalovanou částku.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K žalobkyní požadované částce uvedl, že požadoval řádné vyúčtování, kterého se ale nedočkal. Zjistil, že většina plateb jím byla uhrazena. Požadavek žalobkyně žalovaný označil za pokus o neoprávněné obohacení. Žalobkyni i její právní zástupkyni vytknul, že s ním nechtějí jednat a komunikovat.

3. Žalovaný uplatnil proti žalobkyni obranu spočívající v nároku na náhradu škody, kterou mu žalobkyně způsobila nedbalým a neodborným počínáním, když poškodila a ohrozila jeho rodinný dům a stříbrný smrk požárem. Žalobkyně na rozhraní května a června 2018 likvidovala plevel na zahradě žalovaného, když došla k okrasné kleči, ta začala působením elektrického zařízení hořet. Žalovanému se podařilo požár eliminovat, bohužel kleč byla nenávratně zničena. Žalovaný se proto rozhodl pro likvidaci kleče, což se mu částečně podařilo ze 2/3 délky. Následovat bude vykopání kořenů, provedení výřezu v délce 5 m, likvidace a odvoz. Dále se musí navézt nová zemina a osadit novým porostem. Žalovaný ve vyjádření ze dne 16. 12. 2019 škodu odhadl na 40 – 50 tisíc Kč. V podání doručeném soudu dne 2. 9. 2020 žalovaný doplnil, že nenávratně poškozený porost ve stáří cca 50 let tvořil dominantu v přední části a vstupu do objektu rodinného domu. Sám žalovaný o porost pečoval 18 let, byl na něj pyšný, údržba a péče o něj se stala prioritou žalovaného. Vzhledem k nepříznivým dopadům ztráty porostu na svou psychiku uplatnil žalovaný požadavek na náhradu psychické újmy minimálně ve výši 30.000 Kč.

4. Výše majetková a nemajetkové újmy, která měla žalovanému dle jeho tvrzení vzniknout, převýšila žalobkyní požadovanou částku 42.000 Kč. Žalovaný výslovně uvedl, že část jemu vzniklé škody započetl proti žalované částce s příslušenstvím, čímž zanikl celý žalobkyní uplatňovaný nárok. Žalovaný tedy nevznesl vzájemný nárok, nedomáhal se rozdílu mezi jím tvrzenou výši škody a žalovanou částkou s příslušenstvím (viz vyjádření žalovaného při jednání dne 2. 2. 2021).

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním ohledně nároku, který uplatnila žalobkyně. Žalobkyně předložila soudu potvrzení podepsané žalovaným, v něm stvrdil svůj závazek do 31. 12. 2016 vrátit žalobkyni částku ve výši 82.000 Kč, kterou si od ní zapůjčil. Žalovaný nepopíral, že tuto listinu potvrdil svým podpisem. Oba účastníci prohlásili, že datum uvedené na potvrzení 13. 5. 2012 neodpovídá skutečnosti, potvrzení bylo vyhotoveno až v květnu 2016. Důvodem antedatování listiny byl úmysl žalovaného využít potvrzení o existenci dluhu pro účely vypořádání jeho zaniklého společného jmění manželů. Dluh 82.000 Kč byl úhradami žalovaného ponížen o částky 20.000 Kč dne 31. 10. 2017, 5.000 Kč dne 13. 11. 2018, 10.000 Kč dne 24. 3. 2019 a 5.000 Kč dne 7. 5. 2019. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni po datu 31. 12. 2016 plnil ve větším rozsahu, než žalobkyně uvedla v podané žalobě, tedy že by jí zaplatil více než částku 40.000 Kč. Tato zjištění učinil soudu z písemného potvrzení o zapůjčení částky 82.000 Kč a předžalobních výzev zástupkyně žalobkyně ze dne 30. 1. 2019 a 18. 2. 2019.

6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle 657 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný podepsal žalobkyni dlužní úpis s prohlášením o existenci dluhu, potvrzující již existující nesporný závazek žalovaného vzniklý z předchozí smlouvy o zápůjčce, případně o půjčce, došlo-li k přenechání peněžních prostředků žalovanému před 1. 1. 2014. Dlužníkem vystavené písemné potvrzení pohledávky je důležitým důkazním prostředkem o existenci dluhu. Žalovaný dlužní úpis dobrovolně předal do dispozice žalobkyně, čímž odsouhlasil jeho správnost a zavázal se splnit v něm uvedené povinnosti. Neobstojí proto požadavek žalovaného na„ řádné vyúčtování“ plateb mezi účastníky řízení za období před vyhotovením dlužního úpisu. Výhrady žalovaného proti pravdivosti potvrzení o zapůjčení částky 82.000 Kč nejsou způsobilé zpochybnit obsah předložené listiny. Soud proto vzal za spolehlivě prokázané, že žalovaný měl povinnost zaplatit žalobkyni do 31. 12. 2016 částku 82.000 Kč a protože tak v době splatnosti neučinil, ocitl se od 1. 1. 2017 v prodlení. Svůj dluh žalovaný splnil pouze částečně, jak je popsáno shora.

9. K obraně žalovaného má soud ze souhlasných tvrzení účastníků za zjištěné následující skutečnosti. Žalobkyně v době soužití účastníků prováděla údržbu zahrady u domu žalovaného. Na přelomu května a června 2018 žalobkyně elektrickým vypalovačem odstraňovala suchou trávu u keřů jalovce rostoucích na kraji chodníčku podél zdi domu. Od elektrického zařízení používaného žalobkyní došlo ke vzplanutí trávy a k poškození větví i jehliček keřů v blízkosti zahoření. Plameny dosahující výšky nejméně dvou metrů se účastníkům podařilo uhasit vodou přinášenou v kbelících. Kromě části porostu jalovce nebyly jiné dřeviny, rostliny či další věci žalovaného na jeho pozemku ohněm zasaženy. O rozsahu poškození porostu žalovaný následně pořídil fotodokumentaci, kterou doložil do spisu.

10. Účastníci se lišili v tvrzeních o rozsahu a výši škody vzniklé zahořením porostu. Žalobkyně v účastnické výpovědi trvala na tom, že zapálila pouze trávu pod keři, porost jako takový zasažen v podstatě nebyl, došlo k pouhému očouzení cca 1 m2 dřevin. Žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že keře byly ohořelé natolik, že následující rok 2019 zůstaly na jaře suché a neobrazily. Požárem byly dle žalovaného zasaženy minimálně 3 délkové metry porostu. Vzhledem k propojení ohořelé části porostu s dalšími keři považoval žalovaný za nezbytné odstranit nejen ohořelou část, ale i dalších několik kubických metrů. Z původních čtyř keřů tak zůstal pouze jediný, kdy dle žalovaného nelze vyloučit, že i ten bude nutno z estetických důvodů vyměnit. Žalovaný v létě 2019 odstranil dřevní hmotu ze tří keřů a odvozil ji do kontejneru, vykopal také kořeny hluboko vrostlé v zemi. Od té doby na místo vysadil pouze 3 malé keříky, které dostal od kamarádky. Vzhledem ke zdravotnímu stavu nebyl žalovaný schopen vykonávat náročnější práce na pozemku.

11. Z cenové nabídky [právnická osoba], s.r.o. ze dne 29. 3. 2020 vyplývá, že zpracovatel nabídky pan [jméno] [příjmení] shlédl pozemek u domu žalovaného a potvrdil, že skupina rozsochatého kultivaru jalovců chvojka ve stáří cca 45 let, rostoucí na celkové ploše cca 30 m2, byla poškozena založeným ohněm, v jehož důsledku došlo ke spálení větví keřů na ploše cca 10 m2. Postupným výřezem poškozených větví a tvarovým řezem lze zachovat nejméně poškozený keř u přístupové pěšiny, ostatní keře jsou nevratně poškozeny a musí se zlikvidovat. Zpracovatel nabídky navrhl provést novou výsadbu čtyřmi jedinci velkokvětých, mrazuvzdorných, různobarevných a různě vzrůstných rododendronů. Nabídka obsahuje rozpočet prací a to v ceně 3.800 Kč bez DPH za výřez poškozených keřů na ploše 20 m2 a tvarový řez ponechaného jedince, vykopání kořenů a kompletní úklid dřevní hmoty, v ceně 2.650 Kč bez DPH za vykopání 4 ks výsadbových jam s výměnou půdy, doplnění substrátu pro rododendrony, rozprostření přebytečné zeminy v místě výsadby, výsadbu dřevin s balem, aplikaci hydrogelu a zalití a v ceně 15.400 Kč bez DPH za výsadbu 4 kusů vzrostlých kultivarů konkretizovaných druhů dodaných v kontejnerech včetně dopravy.

12. Výslechem krajinářské architektky [titul]. [jméno] [příjmení], která pro žalovaného vyhotovila odborné vyjádření o ceně zasaženého porostu, vzal soud za prokázané, že prohlížela místo u domu žalovaného v době, kdy se zde nacházel již pouze jediný keř jalovce chvojky. Při zpracování svého písemného stanoviska ze dne 25. 5. 2020 svědkyně vycházela z informací od žalovaného o předchozím stavu a stáří porostu, měla za to, že poškozeny byly celkem 4 keře. Odhad škody ve výši 1.000 Kč za jeden poškozený keř učinila svědkyně podle exempláře, který zůstal na pozemku. Takto zasažené keře by těžko znovu obrazily, šlo už o staré kusy. Vzhledem ke stáří porostu by svědkyně považovala za nejvhodnější zasázet nové sazenice, některé školky pěstují a jsou schopny dodat i poměrně vzrostlé dřeviny. Nebyl by proto problém zakoupit 3 vzrostlejší keře jalovce, přesadit je s kořenovým balem a docílit tak stavu, jaký byl na pozemku před požárem. Nově vysazené keře by dle svědkyně byly podstatně vitálnější, rychleji by nabývaly na objemu, lépe by se zapojovaly, takže omlazení porostu by bylo nepochybně přínosné. Odstraněné dřeviny určitou hodnotu měly, avšak nijak vysokou. Výši nákladů, které by musely být vynaloženy k uvedení pozemku do původního stavu, odhadla svědkyně v rozmezí 3.000 Kč – 4.000 Kč. Životnost jalovce chvojky dle svědkyně záleží na konkrétních podmínkách. Stav dřeviny může ovlivnit silný mráz, vrstvy sněhu, větší sucho, velkou roli rovněž hraje přísun vody. Důležitá je také údržba, kdy právě častým prostříháváním se doba životnosti keřů zvyšuje. Stáří posuzovaných jalovců svědkyně odhadla na 50 let. Vzhledem ke zvýšené hustotě větviček se v tomto věku dostává dešťová voda ke kořenům hůře, jehličnan neproprší. Nejde o příliš ceněnou dřevinu, ale v zahradách bývá oblíbená a běžná.

13. Svědkyně se vyjadřovala též k námitkám žalovaného, že v případě nového osázení nelze uvažovat pouze o ceně dřevin zakoupených ve školce, ale je nezbytné přičíst náklady na vyčištění pozemku, vykopání jam, likvidaci původní dřeviny a náklady spojené s dopravou nových keřů. Dle svědkyně může keře jalovce zasadit i laik bez odbornosti, při výsadbě by neměl nastat problém. Jalovec je vyloženě nenáročný na přípravu pozemku k výsadbě, dal by se zasadit na vhodné místo i bez předchozího odstraňování kořenů a pařezů z odstraněných dřevin. K rozpočtu zpracovanému [právnická osoba], [anonymizováno] svědkyně uvedla, že obsah rozpočtu je co do uváděných nákladů odpovídající a pan [příjmení] by uvedené ceny při realizaci prací svou firmou zřejmě účtoval. Dřeviny by pro žalovaného zajistil nepochybně včetně dopravy na místo výsadby. Svědkyně zdůraznila, že rododendrony jsou podstatně dražší než keře jalovce chvojky. Uzavřela, že výsadba keřů jalovce ve vzrostlejším stavu by si vyžádala včetně dopravy náklady 3 - 4.000 Kč.

14. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

15. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

16. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

17. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

18. Podle § 2955 o. z. nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.

19. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně koncem května 2018 elektrickým zařízením zapálila trávu pod větvemi keřů jalovce chvojky u domu žalovaného. Vzniklý oheň se rozšířil a než byl účastníky uhašen, nevratně poškodil část porostu jalovce v majetku žalovaného. Znehodnocení cca ¾ porostu jalovce potvrdila ve svědecké výpovědi [titul]. [příjmení], nevratné poškození tří keřů ze čtyř je konstatováno i v posouzení vypracovaném panem [příjmení]. Žalobkyně svým neúmyslným jednáním porušila zákonem stanovenou povinnost stanovenou v § 2900 o. z. počínat si tak, aby nedošlo k újmě na vlastnictví jiného. Žalobkyni podle § [číslo] vznikla povinnost nahradit žalovanému to, co porušením své preventivní povinnosti způsobila.

20. Žalovaný nepožadoval, aby žalobkyně škodu nahradila uvedením do předešlého stavu. Žalovaný provedl odstranění tří keřů včetně vykopání kořenů a úklidu pozemku svépomocí. Dle vlastního vyjádření poté na pozemek zasadil tři malé keříky, které obdržel darem. S ohledem na vleklé zdravotní problémy žalovaný dle svého tvrzení dosud neobjednal práce dle rozpočtu [právnická osoba], [anonymizováno]. Zůstává otázkou, zda žalovaný vůbec kdy přistoupí k zadání úpravy části svého pozemku odborným dodavatelem, z hlediska nároku na náhradu škody však tato okolnost není významná. Na žalovaném v principu leželo břemeno tvrzení a důkazu, v jakém stavu byl jeho pozemek před poškozením tj. před zahořením keřů jalovce, v jakém po poškození a jak nákladné bude obnovení jeho původního stavu. V řízení vyšlo najevo, že následky poškození žalovaný doposud odstraňuje pouze vlastní prací, jejíž hodnota přirozeně je součástí nákladů na uvedení pozemků do původního stavu. Pokud by poškozený odstranil následky škodní události vlastními silami (svou prací a vlastním nákladem), samozřejmě to neznamená, že k poškození jeho věci, tedy k jeho majetkové újmě (vzniku škody) nedošlo, nebo že by škůdce neměl za škodu odpovídat. Má-li být výše náhrady určena co nejobjektivněji (lze říci, srovnatelným způsobem jako v jiných podobných případech), nemůže být rozhodným způsobem závislá např. na pracovním tempu žalovaného, na jeho šikovnosti apod. Je vyloučeno, aby náhrada, která by vycházela především z množství práce a vynaložených výdajů při odstraňování škody, pokud poškozený následky škodní události odstranil vlastními silami, nezanedbatelně převyšovala obvyklé náklady na provedení daných prací odborným zhotovitelem. Brát při určování náhrady škody v potaz nákladnost odstranění následků škodní události odborným zhotovitelem zpravidla musí být legitimní, protože po poškozeném většinou nelze spravedlivě žádat, aby způsobenou škodu odstraňoval či nechal odstraňovat neodborně. Je ovšem vždy třeba zjistit, jak vysoké by byly náklady v daném místě a čase obvyklé, aby byl vyloučen vliv subjektivních aspektů na výši náhrady.

21. Ze shora uvedeného vyplývá, že stanovení výše náhrady škody bylo v projednávaném případě do určité míry závislé na úvaze soudu. Soud přitom neopomněl skutečnosti prokázané výslechem [titul]. [příjmení], která jako odbornice v oboru krajinářské architektury odhadla cenu srovnatelných keřů včetně jejich dopravy na místo výsadby v rozmezí 3 – 4.000 Kč. Výsadbu nových keřů přitom svědkyně označila za jednoznačně prospěšnou. Soud proto nezohlednil námitku žalovaného, že škodu významně navyšuje skutečnost, že musely být odstraněny keře staré téměř 50 let, které jsou dle žalovaného prakticky nenahraditelné. Z cenové nabídky [právnická osoba], [anonymizováno] soud vyšel pouze částečně, neboť rozpočet odborného dodavatele zahradnických prací nebyl zaměřen na obnovení porostu jalovce chvojky, ale počítal s výsadbou vzrostlých rododendronů. Této činnosti by se dle [titul]. [příjmení] měl věnovat odborník, neboť pro zdárný vývoj rododendronů je třeba před jejich zasazením vyměnit půdu, dodat speciální substrát, aplikovat hydrogel, jak správně kalkuloval zpracovatel cenové nabídky pan [příjmení]. Keře jalovce chvojky je však schopen vysadit i laik a náklady spojené s výsadbou jalovce jsou oproti nákladům u rododendronů výrazně nižší.

22. Soud při stanovení výše škody zprůměroval odborný odhad ceny nově vypěstovaných keřů jalovce včetně dopravy, který učinila [titul]. [příjmení], vycházel tedy z částky 3.500 Kč. Pokud by žalovaný objednal u odborného dodavatele zajištění keřů včetně dopravy, byla by mu za poskytnutí této služby účtována DPH 735 Kč, žalovaný by tedy vynaložil částku 4.235 Kč. Při určení nákladů na přípravu pozemku před výsadbou vycházel soud z toho, že bylo nezbytné vyřezat poškozené keře, upravit tvar keře, který byl ponechán na místě a uklidit dřevní hmotu. Uvedené práce odborný dodavatel rozpočtoval na 3.800 Kč bez DPH, DPH činí 798 Kč, náklady na úklid pozemku tak celkem činí 4.598 Kč Náklady přímo spojené s výsadbou dřevin (konkrétně rododendronů) jsou v rozpočtu uvažovány ve výši 2.650 Kč. Soud uvedenou částku ponížil na 75 % tj. na 1.987,50 Kč, neboť pokud by byly sázeny jalovce namísto rododendronů, postačovalo by vykopání jam (bez výměny půdy a doplnění substrátu pro rododendrony), rozprostření zeminy, výsadba dřevin (bez aplikace hydrogelu) a zalití. Náklady na výsadbu keřů jalovce chvojky činí po zaokrouhlení 2.405 Kč tj. 1.987,50 Kč + DPH 417,37 Kč. Součet jednotlivých částek je majetkovou újmou (škodou) vzniklou žalovanému, za kterou nese odpovědnost žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má povinnost z titulu náhrady škody zaplatit žalovanému částku 11.238 Kč.

23. Žalobce se domáhal i zohlednění nemajetkové újmy, kterou mu dle jeho tvrzení žalobkyně způsobila v minimální výši 30.000 Kč. Soud vyslechl žalovaného jako účastníka řízení ke skutečnostem, ze kterých žalovaný dovozuje existenci nemajetkové újmy. Žalovaný vypověděl, že v souvislosti se škodou utrpěl duševní trauma. Ohořelé dřeviny byly dominantou a ozdobou přední zahrady u jeho domu. Žalovaný měl po událostí silně negativní pocity, bylo mu do breku a měl deprese. To se prohloubilo i tím, že žalobkyně se druhý den po události sbalila, vrátila mu klíče, odjela a vůbec neprojevovala žádný zájem, jak situaci řešit. Nenabídla žalovanému, že by mu s problémem pomohla. Žalovanému z toho bylo úzko, měl tklivou náladu, a když se ho ptali známí, co se stalo, tak se mu stále vracely negativní pocity. Řekl si, že počká do jara, že možná jalovec obrazí, což se bohužel nestalo. Žalovaný věnoval poměrně dlouhý čas odstranění zničených dřevin. Dělal to sám necelý týden, působilo to na něj značně negativně, protože byl dlouhé roky na přítomnost keřů zvyklý. K obnovení dotčené části zahrady následně nedošlo kvůli zdravotním problémům žalovaného, které však nesouvisely s jeho psychickým stavem.

24. Podle § 2894 odst. 2 věta první o. z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon.

25. Odstavec 2 ustanovení § 2894 občanského zákoníku stanovuje základní pravidlo, že zatímco škoda jako újma na jmění poškozeného je odškodňována ve všech případech, nemajetková újma je nahraditelná jen v případech, kdy je tak sjednáno, a dále v případech, kdy tak stanoví občanský zákoník. Nemajetkovou újmu lze s ohledem na chráněné zájmy definovat jako zásah do osobní složky člověka (zejména zdraví a život), osobnostní složky (zejména důstojnost, vážnost, čest apod.) a dalších nemateriálních hodnot, kde náhrada je odůvodněna zákonnou úpravou (ochrana věci zvláštní obliby, dovolené). V projednávaném případě nedošlo jednáním žalobkyně k ohrožení osobní ani osobnostní složky žalovaného. Žalobkyně škodu na majetku žalovaného způsobila v podstatě nedopatřením, byť jí lze přičíst zavinění ve formě nedbalosti. Nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo, že by žalobkyně zapálila keře při hubení plevele záměrně, už vůbec jí tak nelze přičítat způsobení škody ze svévole či škodolibosti (§ 2969 odst. 2 o. z.) Soud je navíc názoru, že žalovaný neprokázal, že by pro něj porost jalovce představoval věc zvláštní obliby. Tvrzení, že žalovaný byl na keře před domem zvyklý a jejich vymýcení mu způsobilo vážnou psychickou újmu, je zpochybňováno tím, že žalovaný téměř tři roky nepřistoupil k založení porostu stejného druhu. Z předloženého rozpočtu [právnická osoba], [anonymizováno] vyplývá, že žalovaný měl v úmyslu vyměnit dosavadní dřeviny za rododendrony, což nesvědčí o duševních útrapách žalovaného v důsledku ztráty jalovcových keřů.

26. K požadavku žalovaného na přiznání částky 30.000 Kč soud navíc zdůrazňuje, že peněžitá satisfakce je až sekundárním způsobem, jak nemajetkovou škodu poškozeného reparovat. Předcházet by vždy měla forma, která poškozeného dostatečným a vhodným způsobem odškodní, resp. poskytne mu přiměřené zadostiučinění. Takovou formou je omluva, konstatování, že došlo k porušení práva apod.

27. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala důvodnost svého požadavku na zaplacení žalované částky 42.000 Kč. K nároku na zákonný úrok z prodlení se soud vyjádří níže. Žalovaný byl se svou obranou úspěšný pouze co do částky 11.238 Kč, neboť se mu nepodařilo prokázat, že by mu žalovaná byla povinna nahradit majetkovou újmu (škodu) ve větším rozsahu. Nárok žalovaného na náhradu nemajetkové újmy není dán. Žalovaný ani netvrdil, že by utrpěl některý z konkrétních případů nemajetkové újmy dle občanského zákoníku. Po zápočtu vzájemných pohledávek přiznal soud žalobkyni částku 30.762 a uložil žalovanému povinnost, aby tuto částku žalobkyni zaplatil.

28. Žalobkyně v okamžiku zahájení soudního řízení požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 57.000 Kč od 1. 1. 2017 do 24. 3. 2019, z částky 47.000 Kč od 25. 3. 2019 do 7. 5. 2019 a z částky 42.000 Kč od 8. 5. 2019 do zaplacení v závislosti na tom, jak žalovaný postupně splácel dlužnou částku splatnou dne 31. 12. 2016. Žalovaný poprvé uplatnil tvrzení o škodě způsobené žalobkyní až v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu. Podání s uplatněnou námitkou započtení bylo zástupkyni žalobkyně doručeno do datové schránky dne 14. 1. 2020. Ke střetu vzájemných pohledávek účastníků tj. pohledávky žalobkyně na doplacení zůstatku dluhu na základě dlužního úpisu žalovaného ve výši 42.000 Kč a pohledávky žalovaného na náhradu majetkové újmy v částce 11.238 Kč dle přesvědčení soudu nemohlo dojít dříve, než dne 15. 1. 2020. Ode dne následujícího má žalobkyně nárok na úrok z prodlení pouze z částky 30.762 Kč, kterou zůstal žalovaný žalobkyni dlužen po realizaci zápočtu. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

29. Při rozhodování o nákladech řízení se soud řídil následujícími úvahami. Žalovaný uplatnil tvrzení o škodě způsobené žalobkyní až v průběhu soudního řízení, námitku započtení nezmínil v žádném ze svých dopisů adresovaných zástupkyni žalobkyně. Obrana žalovaného tak byla pro žalobkyni značně překvapivá. Dokazování o nároku žalovaného si vyžádalo navýšení počtu úkonů advokátky při zastupování žalobkyně, což při zahájení sporu nebylo možno předvídat. I s přihlédnutím k tomu, že posouzení nároku žalovaného na náhradu škody do určité míry záviselo na uvážení soudu, není namístě rozhodovat o nákladech podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tedy podle míry úspěchu účastníků ve věci. Soud uzavřel, že ve smyslu § 150 jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele pro to, aby žalobkyni byly přiznány náklady řízení spočívající v celém vynaloženém soudním poplatku a v nákladech zastoupení advokátkou, pro jejichž výpočet však bude určující pouze přisouzená částka.

30. Advokátka žalobkyně má dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. z uvažované tarifní hodnoty 30.762 Kč nárok na odměnu ve výši 2.340 Kč za úkony převzetí věci a příprava zastoupení, sepis upomínky před podáním žaloby, sepis žaloby, účast u soudního roku dne 25. 2. 2020, účast u jednání soudu dne 2. 2. 2021, které bylo delší než dvě hodiny, účast u jednání soudu dne 6. 4. 2021, tedy za 7 úkonů jí přísluší odměna v celkové výši 16.380 Kč. Ke každému z úkonů náleží paušální náhrada 300 Kč, celkem tedy 2.100 Kč. Zástupkyně žalobkyně vyúčtovala v souladu s předpisy o cestovních náhradách náklady na cesty osobním automobilem k jednáním soudu při ujetých 66 km při cestě z [obec] do [obec] a zpět a při nákladech 6,25 Kč /km jízdy. Náklady jedné cesty činí 412,50 Kč, za cestu ke třem jednáním náleží 1.327,50 Kč. Advokátce žalobkyně vznikl nárok na náhradu za ztrátu času stráveného cestou k soudu, za jednu činí náhrada 4 půlhodiny x 100 Kč, za cestu ke třem jednáním pak 1.200 Kč. Celkové náklady právního zastoupení žalobkyně stanovil soud na 21.007,50 Kč. Po připočtení soudního poplatku přiznal soud žalobkyni náklady řízení 23.107,50 Kč Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí advokátce žalobkyně.

31. Lhůty k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný považoval nárok uplatněný žalobkyní za zcela nedůvodný, nežádal proto, aby mu soud povolil splátky či stanovil delší lhůtu k plnění.