130 C 5/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Dianem sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 189.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 147.000 Kčs úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.000 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36.000 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 18.000 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18.000 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24.000 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 4. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.000 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.000 Kč od 18. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3.000 Kč od 17. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, to vše do 2 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 42.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 24. 2. 2023 zaplacení a co do úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení, který byl přiznán výrokem I. rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 54.935 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, do 2 měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek z řízení 1.950 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 150.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 2. 2023 do zaplacení, pohledávku uplatnila jako regresní nárok z titulu plnění ručitele za dlužníka. Žalobkyně je členem žalovaného, jakožto výlučný vlastník jednotky č.p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, v budově čp., Anonymizováno, , která stojí na pozemku p.č. st , Anonymizováno, v k. ú. , jméno FO, město a obci , jméno FO, . Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v , jméno FO, ze dne 23. 5. 2018 č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 27. 11. 2018 č. j. , spisová značka, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit , právnická osoba, . částku ve výši 278.236,60 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.000 Kč. Žalobkyně čelila žalobě , právnická osoba, . přesto, že této nic nedlužila a důvodem, proč byla k uhrazovací povinnosti zavázána, bylo ručení členů SVJ za závazky SVJ. V tomto případě se jednalo o závazek Společenství vlastníků jednotek, , adresa, , IČO: , IČO zainteresované společnosti 0/0, plynoucí ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , který poskytla , právnická osoba, . ve výši 1.760.176 Kč na rekonstrukci bytového domu čp. , Anonymizováno, v , jméno FO, . Pro právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným platí právní úprava účinná v době vzniku ručitelského závazku žalobkyně nabytím bytové jednotky. Žalobkyně získala jednotku na základě kupní smlouvy ze dne 12. 7. 2012, uplatní se proto žalobkyní citovaná ustanovení tehdy platného zákona č. 72/1994 Sb., zákona o vlastnictví bytů a občanského zákoníku. I podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že plnil-li ručitel (třetí osoba) za dlužníka jeho dluh, vstupuje splněním dluhu nebo jeho části do práv věřitele a má právo, aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila. Za období od ledna 2019 do února 2023 uhradila žalobkyně za žalovaného , právnická osoba, . z titulu ručení celkem 50 měsíčních splátek po 3.000 Kč tj. 150.000 Kč. Žalobkyně se na žalovaného obrátila předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2023 s požadavkem, aby jí vyrovnal vše, co za něho dosud z titulu ručení plnila. K úhradě mu poskytla termín do 23. 2. 2023, výzva se však ukázala marnou.

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že uplatněný nárok ani zčásti neuznává. Zdůraznila, že ač žalobkyně plnila , právnická osoba, . na základě pravomocného soudního rozhodnutí, šlo ze strany , právnická osoba, . o požadavek zjevně nespravedlivý, odporující českému ústavnímu pořádku. To lze nepochybně dovodit z nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3705/19 ze dne 14. 7. 2020, který byl vydán v jiné, ale skutkově prakticky totožné věci, se kterým je žalobkyně seznámena. Proto plnila-li žalobkyně , právnická osoba, ., stalo se tak na základě (nespravedlivého) právního titulu a žalobkyně by se měla domáhat vydání bezdůvodného obohacení vůči , právnická osoba, ., nikoli požadovat náhradu jí zaplacených splátek po žalovaném, který také , právnická osoba, . nic nedluží (alespoň mu není známo, že by , právnická osoba, . po něm – poté, co daný úvěrový podvod vyšel najevo – něco vymáhala). Nemělo by přitom jít k tíži žalovaného, že žalobkyně přes zjevnou nespravedlnost vůči ní uplatňovaného nároku svá práva dostatečně nehájila a nevyužila všech prostředků, které jí český právní řád v takovém případě dával, popř. stále dává. Pokud by bylo nároku žalobkyně (plně) vyhověno, vedlo by to k další nespravedlnosti, neboť poškozenou byla nejen žalobkyně, ale i žalovaný, který mimo příspěvky svých členů – vlastníků jednotek v domě nedisponuje žádným majetkem, z něhož by mohl být nárok žalobkyně uspokojen. V samotném důsledku by úplným vyhověním žalobě, byli navíc postiženi i ostatní členové žalované, kteří byli při nabytí vlastnického práva k jednotkám v domě výslovně ujištěni ze strany , právnická osoba, ., že proti nim žádné nároky uplatňovány nebudou. Žalovaný vznesl námitku promlčení žalobou uplatňovaného nároku a to v rozsahu odpovídajícím splátkám, které žalobkyně ve prospěch , právnická osoba, . provedla před 27. 2. 2020 tj. 3 roky nazpět před podáním žaloby.

3. Soud vycházel z nesporné skutečnosti, že proti žalobkyni bylo zdejším soudem vedeno řízení sp. zn. , spisová značka, , jehož výsledkem bylo rozhodnutí ukládající žalobkyni (v postavení žalované) povinnost zaplatit , právnická osoba, . částku 278.236,59 Kč měsíčně a náklady řízení 13.912 Kč ve splátkách ve výši 3.000 Kč měsíčně. Rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 5. 2018 č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2018 č. j. , spisová značka, nabyl právní moci dne 12. 12. 2018. Předmětem sporu vedeného pod sp. zn. , spisová značka, byla pohledávka , právnická osoba, . z titulu ručení žalované za závazek Společenství vlastníků jednotek , jméno FO, , , adresa, , IČ: , IČO, (SVJ) ze smlouvy o úvěru podle § 13 odst. 7 zák. č. 72/1994 Sb. Z odůvodnění uvedených rozsudků se podává, že okresní soud zjistil, že mezi , právnická osoba, . a SVJ byla dne 16. 11. 2011 uzavřena smlouva o úvěru číslo , Anonymizováno, /LCD. Byla sjednána úvěrová částka ve výši 1 760 176 Kč. Jménem společenství vlastníků smlouvu uzavřela , jméno FO, . Bance byl předložen zápis ze shromáždění vlastníků konaného dne 29. 9. 2011, ze kterého vyplynulo, že členové společenství schválili přijetí úvěru do výše 1 760 176 Kč od , právnická osoba, . na opravu bytového domu , adresa, . Dle prezenční listiny se schůze zúčastnili manželé , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Na základě předložení faktur, kterými společnost , právnická osoba, . účtovala SVJ cenu za provedené práce, došlo v období listopadu a prosince 2011 k proplacení úvěrové částky. Dne 15. 10. 2013 , právnická osoba, . prohlásila úvěr splatným. Dlužník byl vyzván k úhradě částky 1 725 365,28 Kč. Žalovaná je vlastnicí jednotky č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, v domě č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici v , jméno FO, . S vlastnictvím jednotky je spojeno spoluvlastnictví podílu na společných částech domu a pozemku ve výši ideálních 7813/48569 celku. , právnická osoba, . vyzvala žalovanou jako ručitelku k zaplacení částky 278 236,60 Kč dopisem ze dne 7. 1. 2014. Ze spisu Okresního soudu v , jméno FO, sp. zn. , spisová značka, soud prvního stupně zjistil, že rozsudkem ze dne 4. 12. 2017 č. j. , spisová značka, byli , jméno FO, a , jméno FO, uznáni vinnými tím, že dne 10. října 2011 v , jméno FO, , jméno FO, z pozice pověřeného vlastníka Společenství vlastníků jednotek , jméno FO, , , adresa, , IČ , IČO, , s úmyslem získat finanční prostředky zažádala jménem SVJ o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, /LCD ve výši 1 760 176 Kč na rekonstrukci bytového domu č. p. , Anonymizováno, v , jméno FO, , přičemž k žádosti doložila nepravdivý zápis ze shromáždění vlastníků uvedeného společenství ze dne 29. 9. 2011 se souhlasem dalších členů společenství. Odsouzená použila úvěrové prostředky na rekonstrukci ke splácení jejích předchozích závazků v rozporu s ustanovením čl. I. odst. 2. uvedené úvěrové smlouvy. , právnická osoba, č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , , jméno FO, , měla provést , právnická osoba, ., na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi SVJ a uvedenou společností zastoupenou jejím jednatelem , jméno FO, ze dne 30. 9. 2011. Odsouzení věděli, že práce deklarované v krycím listu rozpočtu již byly z větší části provedeny, když bylo některými fakturami vystavenými společností , právnická osoba, ., dokládáno provedení prací, které byly provedeny již v období let 2008 a 2009. Na úvěr odsouzená splatila pouze 122 891 Kč a způsobila škodu ve výši nejméně 1 632 654 Kč a členy SVJ poškodila na jejich právech v souvislosti se sjednáním úvěrového závazku, kdy je vystavila riziku možného vymáhání tohoto závazku ve výši odpovídající velikosti podílu na společných částech domu. Jednání , jméno FO, bylo kvalifikováno jako zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku a přečin poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Okresní soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a SVJ jednajícím pověřenou vlastnicí , jméno FO, jako platně uzavřenou, v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. , spisová značka, . V době uzavření smlouvy o úvěru žalovaná ještě nebyla vlastnicí jednotky č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Následně se však vlastnicí této jednotky stala. SVJ přes výzvu , právnická osoba, . závazek z úvěrové smlouvy nesplnilo. V souladu s § 306 odst. 1 obch. zák. proto , právnická osoba, . vyzvala k plnění žalovanou jako ručitelku. Okresní soud žalobě vyhověl.

4. Krajský soud v , adresa, zdůraznil, že , právnická osoba, . prokázala, že žalovaná je na základě kupní smlouvy ze dne 12. 7. 2012 vlastnicí bytové jednotky č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, v , jméno FO, . Přestože vlastnicí jednotky nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy, zakoupením bytové jednotky se stala členkou SVJ. , právnická osoba, . marně vyzvala SVJ k zaplacení úvěrového dluhu. Na žalovanou dopadá ručení za závazky SVJ v poměru, který odpovídá velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu. Okresní soud správně posuzoval platnost uvěrové smlouvy uzavřené mezi , právnická osoba, . jako věřitelkou a SVJ jako dlužníkem dne 16. 11. 2011 podle § 497 obch. zák. Žalovaná prokázala, že dlužník SVJ jednající pověřenou vlastnicí , jméno FO, jednal při podpisu smlouvy a čerpání úvěru podvodně. To vyplynulo z rozsudku Okresního soudu v , jméno FO, č. j. , spisová značka, ze dne 4. 12. 2017. Úvěrové prostředky nebyly (minimálně ne všechny) vynaloženy na rekonstrukci předmětného domu. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že podvodné jednání jedné smluvní strany nečiní uzavřenou smlouvu neplatnou, pokud se podvedená strana neplatnosti nedovolá. V tomto směru okresní soud správně postupoval podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, . Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí vysvětlil, proč není spravedlivé sankcionovat podvedenou smluvní stranu absolutní neplatností smlouvy, zejména v případě, že podvedený účastník smlouvy podle smlouvy v dobré víře plní. V právním státě nelze připustit, aby podvedený účastník neměl právo na sjednané protiplnění. V daném případě , právnická osoba, . dlužníkovi SVJ sjednaný úvěr poskytla. Závěr okresního soudu o platnosti úvěrové smlouvy je správný. Nebylo zjištěno, že by se , právnická osoba, . podílela na podvodném jednání pověřené vlastnice SVJ při uzavírání úvěrové smlouvy. V takovém případě by absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dovozena byla. Nejednalo by se o právní úkon učiněný vážně. Nadto by uzavřením úvěrové smlouvy s vědomím obou stran, že úvěrové prostředky nebudou použity ke sjednanému účelu, byl obejit zákon (§ 37 odst. 1, § 501 odst. 2 obch. zák., § 39 obč. zák.). Z výpovědi obžalované , jméno FO, před Okresním soudem v , jméno FO, v rámci trestního řízení nebylo zjištěno, že , právnická osoba, . věděla, že úvěrové prostředky nebudou použity na sjednaný účel. Z pouhého sdělení obžalované, že jí mělo být pracovníkem banky řečeno, že úvěrové prostředky nemusí být použity ke sjednanému účelu, takové zjištění učinit nelze. Tvrzení týkající se trestné činnosti obžalované a později odsouzené za trestný čin úvěrového podvodu nelze bez dalšího hodnotit jako věrohodné. Pracovník , právnická osoba, . sjednávající úvěr zemřel. Krajský soud neshledal, že by , právnická osoba, . jako bankovní instituce a profesionál v oblasti poskytování úvěrů porušila povinnost jednat s náležitou péčí, ani že by uplatňování nároku , právnická osoba, . vůči žalované bylo v rozporu s dobrými mravy. Přihlédl přitom ke skutečnosti, že žalovaná nepřevzala ručitelský závazek dobrovolně a nijak neporušila své povinnosti při koupi bytové jednotky ani povinnosti členky SVJ. Věc posuzoval z pohledu čl. 11 Listiny základních práv a svobod, podle kterého každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Porovnával proto vlastnické právo , právnická osoba, . i žalované, pokud se jednalo o právo na žalobou uplatněnou částku 278 236,59 Kč. Je nutné zdůraznit, že žalované není ukládána platební povinnost za porušení její povinnosti a ani ze sjednaného ručení. Žalované vznikl dluh z titulu zákonného ručení jako vlastnici bytové jednotky. Z výše uvedeného nevyplývá, že by žalovaná měla odpovídat za podvodné jednání statutárního orgánu SVJ, v tomto případě pověřené vlastnice. Žalovaná je povinna hradit svůj ručitelský závazek vůči žalobkyni jako věřitelce SVJ, má však právo na náhradu škody proti pověřené vlastnici, ev. dalším osobám, které způsobily škodu SVJ, a jednotlivým vlastníkům bytových jednotek. V tomto smyslu nenese konečnou odpovědnost žalovaná. Odvolací soud dovodil, že žalovaná má povinnost zaplatit , právnická osoba, . částku 278 236,59 Kč z titulu svého ručení. Rozsudek soudu prvního stupně proto potvrdil. Ke změně odvolací soud přistoupil pouze co do lhůty k plnění, kdy žalované umožnil splácení dlužné částky.

5. Žalovaná po pravomocném skončení věci sp. zn. , spisová značka, začala počínaje lednem 2019 plnit soudem uloženou povinnost hradit dluh , právnická osoba, . ve splátkách ve výši 3.000 Kč se splatností do 20. dne každého měsíce. Do zahájení soudního řízení tj. za období od ledna 2019 do února 2023 zaplatila žalovaná celkem 50 splátek po 3.000 Kč a předepsané splátky dodržovala i nadále. Pravidelné splácení dlužné částky žalovanou potvrdila , právnická osoba, . ve vyjádření ze dne 21. 2. 2024 (čl. 69 spisu). K dluhu ze smlouvy o úvěru číslo , Anonymizováno, /LCD a jeho hrazení ze strany Společenství vlastníků jednotek , jméno FO, , , adresa, , , právnická osoba, . sdělila, že tato právnická osoba plnila na předmětný dluh naposledy v roce 2013, tudíž se plnění této právnické osoby nijak neprojevilo na ručitelském závazku , Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalobkyně). Termíny zaplacení jednotlivých splátek za období od ledna 2019 do března 2024 včetně má soud za prokázané seznamem splátek, který , právnická osoba, . předložila.

6. Soud se předně zabýval obranou žalovaného, opírající se o výsledek řízení skončeného nejprve rozsudkem Okresního soudu v , jméno FO, ze dne 28. 5. 2018, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 27. 11. 2018, č.j. , spisová značka, , a ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2019, č.j. , spisová značka, . Zmiňovaná rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně vycházela z naprosto identických skutkových okolností a právních závěrů a uložila platební povinnost z titulu ručitelského závazku vůči , právnická osoba, . žalovaným , Anonymizováno, a , jméno FO, . V tomto případě žalovaní podali nejenom dovolání k Nejvyššímu soudu, ale po jeho odmítnutí i ústavní stížnost. Z podnětu podané ústavní stížnosti Ústavní soud ČR svým rozhodnutím ze dne 14. 7. 2020 sp. zn. I. ÚS 3705/19 všechna výše uvedená rozhodnutí zrušil a v důsledku tohoto rozhodnutí manžele , jméno FO, jako členy Společenství vlastníků jednotek , jméno FO, , , adresa, , platební povinnosti z titulu ručení zprostil. Ústavní soud vyjádřil názor, že ve srovnání s , právnická osoba, . bylo na stěžovatele manžele , jméno FO, rozhodnutím soudu přeneseno břemeno, neodpovídající jejich možnostem předejít spáchání úvěrového podvodu. Ústavní soud dospěl k závěru, že interpretace a aplikace ustanovení § 13 odst. 7 zákona č. 72/1994 Sb., jak byla provedena obecnými soudy, je v rozporu s principy spravedlnosti a porušuje právo stěžovatelů vlastnit majetek, které je jim garantováno ustanovením čl. 11 Listiny. Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a přistoupil ke zrušení napadených soudních rozhodnutí. V následném řízení byly soud vázán právním názorem Ústavního soudu a žalobu , právnická osoba, . proti ručitelům , Anonymizováno, a , jméno FO, zamítl.

7. Žalovaný při své argumentaci v tomto soudním sporu pominul, že nález Ústavního soudu ve věci stěžovatelů manželů , jméno FO, neměl žádný dopad na existenci pravomocného rozhodnutí, jímž skončilo řízení proti , Jméno zainteresované osoby 0/0, vedené pod sp. zn. , spisová značka, . Nález Ústavního soudu zrušil pouze rozhodnutí vydaná v případu manželů Levaiových. Soud nesouhlasí s žalovaným, že žalobkyně (žalovaná v řízení o splnění ručitelského závazku) nepostupovala s potřebnou péčí a že plnila na neexistující dluh. Žalovaná proti rozsudku Okresního soudu v , jméno FO, ze dne 23. 5. 2018 č.j. , spisová značka, podala odvolání, s nímž nebyla úspěšná. Soudy obou stupňů konstatovaly její povinnost vyplývající z ručitelského závazku s odkazem na konkrétní ustanovení zákonů a potvrdily platnost závazku ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 11. 2011 č. , Anonymizováno, /LCD mezi , právnická osoba, . a dlužníkem Společenstvím vlastníků jednotek , jméno FO, , , adresa, . Podle přesvědčení soudu nelze , Jméno zainteresované osoby 0/0, vytýkat, že nepodala proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2018 č. j. , spisová značka, dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem. Teprve po neúspěchu v dovolacím řízení by pak přicházelo v úvahu podání ústavní stížnosti. Řízení o ústavní stížnosti nelze podle názoru soudu považovat za běžný postup při ochraně práv účastníků. , Jméno zainteresované osoby 0/0, nezvolila cestu dovolání a následné ústavní stížnosti a rozhodla se respektovat pravomocný rozsudek. Podle přesvědčení soudu však tento její postup neznamená, že by nedostatečně hájila svá práva před soudem.

8. Podle ustanovení § 159a o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odstavec 1). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odstavec 3).

9. Podle ustanovení § 135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).

10. Výkladem ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 159a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. při posouzení významu předběžné otázky vyřešené v jiném, svým předmětem souvisejícím řízení mezi týmiž účastníky, se Nejvyšší soud ČR zabýval např. v rozsudku ze dne 13. června 2000, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod číslem 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí. V něm formuloval a odůvodnil závěr, že ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Závaznost rozhodnutí jako účinek právní moci tedy míří i na situace, kdy předmětem pravomocného rozhodnutí je otázka, jež má v jiném řízení mezi týmiž účastníky povahu otázky předběžné. Nelze připustit, aby pravomocně již vyřešená právní otázka byla v jiném řízení mezi týmiž stranami řešena opětovně. Nevyjde-li soud v následném sporu mezi stejnými účastníky z již pravomocně vyřešené otázky, nýbrž si ji posoudí samostatně, půjde o vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

11. V posuzovaném případě vychází soud z toho, že žalobkyni bylo rozsudkem vydaným v řízení pod sp. zn. , spisová značka, uloženo jako ručitelce dluhu Společenství vlastníků jednotek , jméno FO, , , adresa, ze smlouvy o úvěru zaplatit , právnická osoba, . částku 278.236,59 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně za žalovaného od ledna 2019 do března 2024 zaplatila celkem 189.000 Kč, což odpovídá 63 měsíčním splátkám ve výši 3.000 Kč. Splácení žalobkyní bylo ověřeno potvrzením , právnická osoba, . a výpisem pohybů na účtu žalobkyně, v němž byly zaznamenány odcházející platby ve prospěch , právnická osoba, .

12. V řízení pod sp. zn. , spisová značka, bylo rozhodováno o závazcích ze zákonného ručení žalobkyně, které se vztahovalo ke smlouvě o úvěru z roku 2011 upravené obchodním zákoníkem. Pro právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným platí právní úprava účinná v době vzniku ručitelského závazku žalobkyně nabytím bytové jednotky, k čemuž došlo v roce 2012. Podle § 308 obch. zák. ručitel, jenž splní závazek, za který ručí, nabývá vůči dlužníku práva věřitele a je oprávněn požadovat všechny doklady a pomůcky, které má věřitel, a jež jsou potřebné k uplatnění nároku vůči dlužníku.

13. Ze shora popsaných důvodů žalobkyně oprávněně uplatnila nárok proti žalovanému podle § 308 obch. zák., neboť za něj splnila část závazku (dluhu žalovaného z úvěrové smlouvy uzavřené s , právnická osoba, .), za který ručí. Vzhledem ke vznesené námitce promlčení musel soud posoudit, zda žalobkyni proti žalovanému vznikl nárok na všechny uhrazené splátky nebo pouze na některé z nich. Žalobkyně podala žalobu k soudu dne 27. 2. 2023. Nárok na splátky zaplacené od ledna 2019 do února 2020 (platba únorové splátky se uskutečnila 14. 2. 2020) byl uplatněn u soudu po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Žalovaný důvodně uplatnil námitku promlčení 14 splátek ve výši 3.000 Kč, tedy částky 42.000 Kč.

14. Co se týká nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, vycházel soud z následujících skutečností. U nepromlčených splátek zaplacených žalobkyní , právnická osoba, . z titulu ručení v březnu až červnu 2020 činila podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení 10 % ročně, u splátek zaplacených v červenci 2020 až červnu 2021 činila výše úroku z prodlení 8,25 % ročně, u splátek zaplacených v červenci 2021 až prosinci 2021 činila výše úroku z prodlení 8,50 % ročně, u splátek zaplacených v lednu 2022 až červnu 2022 činila výše úroku z prodlení 11,75 % ročně, u splátek zaplacených v červenci 2022 až prosinci 2023 činila výše úroku z prodlení 15 % ročně a u splátek zaplacených v lednu 2024 až březnu 2024 činila výše úroku z prodlení 14,75 % ročně. V souladu s požadavkem žalobkyně byl z plnění uhrazeného ke dni zahájení řízení přiznán zákonný úrok z prodlení od 24. 2. 2023 z částky 108.000 Kč (požadovaná částka 150.000 Kč mínus částka nepřiznaná z důvodu promlčení 42.000 Kč), a to v návaznosti na předžalobní výzvu z 8. 2. 2023. V průběhu soudního řízení žalobkyně v období od března 2023 do března 2024 každý měsíc zaplatila částku 3.000 Kč. Uskutečněné plnění žalobkyně promítla do návrhu na změnu žaloby ze dne 22. 12. 2023 a ze dne 18. 3. 2024, kdy žalobu rozšířila o celkovou částku 39.000 Kč odpovídající 13 splátkám po 3.000 Kč. Soud navrhovanou změnu žaloby připustil při jednání dne 20. 3. 2024. Podle přesvědčení soudu žalobkyně nebyla povinna před návrhy na změnu žaloby žalovaného znovu vyzývat k dobrovolnému plnění, neboť z jeho postoje v řízení bylo zcela zjevné, že nárok žalobkyně jako takový neuznává.

15. Ze shora popsaných důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 147.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení konkretizovaným ve výroku I. rozsudku. Vycházel přitom z doložených dat úhrady jednotlivých splátek a z úvahy, že žalovaný měl možnost žalobkyni - ručitelce dobrovolně plnit ihned po splnění závazku, tedy následujícího dne po připsání splátky žalobkyně na účet , právnická osoba, . Den poté se pak žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni byl přiznán nárok na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Výrokem II. soud rozhodl o zamítnutí částky 42.000 Kč. Nárok žalobkyně v uvedeném rozsahu byl uplatněn po uplynutí tříleté lhůty od splatnosti a soud podle § 610 odst. 1 o. z. přihlédl k námitce promlčení vznesené žalovaným. Soud neshledal důvod, proč by námitka promlčení měla být v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyni nic nebránilo uplatnit proti žalovanému nárok u soudu včas.

17. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla po změnách žaloby částka 189.000 Kč. Soud žalobě vyhověl co do částky 147.000 Kč (úspěch žalobkyně 78 %) a zamítl ji co do částky 42.000 Kč (neúspěch 22 %). Žalobkyni tedy vzniklo podle míry jejího úspěchu v řízení právo na 56 % důvodně vynaložených nákladů řízení.

18. Žalobkyně byla zastoupena advokátem, který má nárok na odměnu a náhrady podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z tarifní hodnoty 150.000 Kč přísluší odměna ve výši 7.100 Kč za jeden úkon právní služby. Advokátovi žalobkyně náleží odměna za převzetí věci a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění z 8. 2. 2023, za podání žaloby, za písemné vyjádření ze dne 14. 6. 2023 a za účast při jednání dne 12. 12. 2023 tj. za pět úkonů právní služby 5 x 7.100 Kč. Z tarifní hodnoty 180.000 Kč přísluší odměna ve výši 8.300 Kč za jeden úkon právní služby. Advokátovi žalobkyně náleží odměna za rozšíření žaloby ze dne 22. 12. 2023 a za účast při jednání soudu dne 30. 1. 2024 (2 x 8.300 Kč). Z tarifní hodnoty 189.000 Kč přísluší odměna ve výši 8.660 Kč za jeden úkon právní služby. Advokátovi žalobkyně náleží odměna za rozšíření žaloby ze dne 18. 3. 2024 a za účast při jednání soudu dne 20. 3. 2024 (2 x 8.660 Kč). Celková výše odměny zástupce žalobkyně činí 69.420 Kč. Ke každému z 9 úkonů právní služby náleží paušální náhrada 300 Kč, celkem částka 2.700 Kč. Zástupce žalobkyně požadoval náhradu za ztrátu času a cestovné pouze ke dvěma jednáním, neboť dne 20. 3. 2024 se u zdejšího soudu účastnil hlavního líčení. Zástupce žalobkyně v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtoval náklady na jízdu z Hostinného do Trutnova a zpět vždy v délce 42 km vozidlem s průměrnou spotřebou 9,5 l nafty /100 km. Za cestu dne 12. 12. 2023 bylo účtováno 354,48 Kč a za cestu dne 30. 1. 2024 389,34, celková výše cestovného činí 743,82 Kč. Za čas promeškaný cestami k jednání náleží náhrada 4 x 100 Kč, kdy cesta k soudu ze sídla kanceláře advokáta žalobkyně v Hostinném trvá podle plánovače tras necelé půl hodiny. Ze součtu odměny a náhrad (73.264 Kč) má advokát žalobkyně, který je plátcem DPH, nárok na DPH ve výši 21 % tj. na částku 15.385 Kč. Žalobkyně při podání žaloby vynaložila soudní poplatek 7.500 Kč. Další poplatková povinnost jí vznikla v souvislosti s rozšířením žaloby o částku 39.000 Kč. Žalobkyně má povinnost doplatit doměřený soudní poplatek 1.950 Kč, jde tedy o její další náklad řízení.

19. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v částce 98.099 Kč (viz předchozí odstavec). Po zohlednění míry úspěchu žalobkyně ve sporu jí byly přiznány náklady řízení v částce 54.935 Kč (56 % z 98.099 Kč). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. se náklady řízení platí advokátovi žalobkyně.

20. Výrokem IV. uložil soud žalobkyni doplatit poplatek z částky 39.000 Kč, o kterou byl předmět řízení dvojí změnou žaloby rozšířen. Výše doměřeného poplatku byla stanovena podle pol 1. písm. b) sazebníku, splatnost poplatku vychází z § 7 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb.

21. Při rozhodování o lhůtě k plnění soud vycházel z § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný popsal své majetkové poměry s tím, že prakticky jeho jediný majetek stále tvoří jen příspěvky jeho členů na správu domu a pozemku, soustředěné na bankovním účtu žalovaného. Ke svému tvrzení žalovaný doložil účetní rozvahy a zprávu o hospodaření prostředky na opravy, údržbu a správu domu za rok 2023. Podle žalovaného by právě vzhledem k účelovému určení těchto prostředků nebylo přiměřené, aby rozhodnutím soudu o povinnosti žalovaného k plnění byl dotčen fond oprav. Případné splátky by proto měly být stanoveny tak, aby výše splátek, v nichž by byl žalovaný zavázán k úhradě dosud uplatněného nároku (včetně nákladů řízení), nepřesáhla 8.000 Kč měsíčně. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně po něm bude s velkou pravděpodobností požadovat náhradu za jí dále placené splátky. Soud i po zvážení námitek žalovaného dospěl k závěru, že žalobkyni nelze upřít právo na jednorázovou úhradu dluhu. Zohlednil situaci žalobkyně, která je od roku 2019 povinna jako ručitelka splácet dluh žalovaného a bude v tom muset pokračovat až do září 2026. Žalobkyně několik let plní dluh za žalovaného ze smlouvy o úvěru, přitom žalovaný měl možnost žalobkyni této zátěže zbavit, což vyplývá z formulace výroku rozsudku ze dne 23. 5. 2018 č.j. , spisová značka, . Žalovaný tak ze svého rozhodnutí neučinil. Nereagoval na názor soudu vyslovený při jednání dne 12. 12. 2023, že soud uplatněný nárok žalobkyně považuje co do základu za opodstatněný. Soud rozhodl o přiměřeně delší lhůtě k plnění v délce dvou měsíců, v níž by měl být žalovaný schopen získat prostředky pro zaplacení dluhu, a to i z jiných zdrojů, než z úspor na účtu SVJ.