14 C 106/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24.589 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24.550 Kč do 1 roku od právní moci rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 1.177,56 Kč a ve výši 11,75 % ročně z částky 24.550 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení a co do nákladů uplatnění ve výši 39 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.204,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou soudu 20. 1. 2023 se žalobce domáhal na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou dne 7. 2. 2022 po žalované zaplacení celkem částky 28.273 Kč, sestávající z jistiny ve výši 24.550 Kč, postoupených nákladů uplatnění ve výši 50 Kč, smluvní pokuty ve výši 3.634 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 39 Kč. Dále požadoval úrok ve výši 5.455 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.177,56 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24.550 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne 7. 2. 2022 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. 566737005 ve znění smlouvy téhož čísla ze dne 14. 3. 2022, na základě které obdržela převodem na svůj účet částku 24.700 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná projevila vůli smlouvu uzavřít tzv. verifikační platbou. O půjčku zažádala online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnila požadované registrační údaje a provedla verifikační platbu. Na základě informací [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů a prověřování bonity žalované. Žádost o půjčku byla následně schválena a částka 24.700 Kč byla poskytnuta na účet, ze kterého byla uhrazena verifikační platba. Žalovaná se zavázala vrátit částku 30.155 Kč s příslušenstvím do 8. 4. 2022. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tím jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Pohledávka byla postoupena žalobci na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 8. 12. 2021 a následné dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně. Žalobce se domáhá dlužné jistiny ve výši 24.550 Kč, nesplaceného úroku 5.455 Kč, smluvní pokuty 3.634 Kč, nákladů upomínání 50 Kč a nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 39 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.177,56 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 8. 9. 2022 do zaplacení. Žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalované. Poté, kdy byl žalobce soudem vyzván, aby označil a doložil důkazy k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena, vzal žalobce podáním ze dne 9. 5. 2023 žalobu zpět co do částky 9.139 Kč, sestávající z postoupených nákladů uplatnění ve výši 50 Kč, úroku 5.455 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.634 Kč. Usnesením čj. 14 C 106/2023-33 ze dne 10. 5. 2023, které nabylo právní moci 2. 6. 2023, bylo řízení ve zpětvzatém rozsahu dle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. zastaveno. Žalobce na žalobě setrval co do jistiny ve výši 24.550 Kč, nákladů uplatnění ve výši 39 Kč a úroku z prodlení. Tyto částky zůstaly předmětem řízení (tj. 24.589 Kč s příslušenstvím).

3. K jednání dne 12. 6. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí předvolání se žalobou bylo doručeno do vlastních rukou dne 17. 5. 2023. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soudu ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, která se tak k věci nevyjádřila.

4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy výpisem z účtu o verifikační platbě, smlouvou o úvěru č. 566737005 ze dne 7. 2. 2022 a smlouvou o úvěru stejného čísla ze dne 14. 3. 2022, výpisem z účtu o provedení plateb celkem 24.700 Kč, smlouvou o postoupení pohledávek, společným prohlášením o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2022, včetně podacího archu a plné moci, přípisem žalobce ze dne 12. 9. 2022, výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2023, včetně podacího archu.

5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 7. 2. 2022 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. 566737005, která byla doplněna smlouvou téhož čísla ze dne 14. 3. 2022 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, totožnost žalované byla ověřena verifikační platbou. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou, číslem OP a rodným číslem. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované převodem na účet částky 6.000 Kč + 3.500 Kč + 6.900 Kč + 7.000 Kč + 1.200 Kč + 100 Kč, to je celkem částku ve výši 24.700 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 8. 4. 2022. Pohledávka byla postoupena žalobci na základě shora uvedených smluv o postoupení pohledávek, postoupení bylo žalované oznámeno písemně. Dle žalobce žalovaná na jistině doposud dluží částku 24.550 Kč. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedla ve větším rozsahu, než žalobcem uznávaných 150 Kč. Žalobce nepředložil soudu žádné důkazy k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že těmito důkazy nedisponuje. <i>6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru částku ve výši 24.700 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil důkazy, ač byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Žalobce soudu sdělil, že těmito důkazy nedisponuje.

10. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované.

11. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 7. 2. 2022 ve znění smlouvy ze dne 14. 3. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

12. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 24.700 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

13. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 24.700 Kč nebylo vráceno 24.550 Kč. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení ve výši 24.550 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, když žalovaná částku převzala, s přihlédnutím k výši nesplacené částky na 1 rok od právní moci rozsudku. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24.550 Kč ve výše uvedené lhůtě.

14. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaná z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do požadovaného úroku z prodlení a co do nákladů uplatnění ve výši 39 Kč, které byly vynaloženy na vymáhání zůstatku úvěru dle neplatné smlouvy, byla žaloba zamítnuta.

15. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 24.550 Kč (66 % z celkově původně požadované částky, která včetně úroku z prodlení ke dni jednání činila 37.102,56 Kč – částky uvedené v petitu žaloby + úrok od 8. 9. 2022 do 12. 6. 2023 ve výši 2.197 Kč), neúspěšný byl co do částky 3.413,56 Kč a zavinil zastavení řízení co do částky 9.139 Kč. Neúspěch žalobce tak činí 12.552,56 Kč, tj. 34 %. Tzv. čistý úspěch žalobce tak činí 32 % (66 – 34 %). Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1.130 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval u úkonů do podání žaloby, včetně, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 300 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby). Za účast u jednání dne 12. 6. 2023 přísluší žalobci odměna z punkta 24.589 Kč dle § 7 a. t. ve výši 2.100 Kč a režijní paušál dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč. Odměna s paušálem tak celkem představují částku 3.600 Kč (900 + 300 + 2.100 + 300 Kč). Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v žalobě. Náhrada za ztrátu času advokáta cestou k jednání soudu činí za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 a. t. částku 400 Kč. Dále hradil žalobce jízdné zástupce k jednání soudu, když bylo celkem ujeto 100 km vozidlem o kombinované spotřebě 5,8 litru benzinu na 100 km o ceně dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 41,20 Kč za litr. Náklady na pohonné hmoty tak činí 5,8 x 41,20, tj. 239 Kč. Paušální náhrada 5,20 Kč za 1 km dle § 157 odst. 4 zákoníku práce (ve spojení s § 13 odst. 5 a. t. a vyhláškou č. 467/2022 Sb.) činí za 100 km 520 Kč. Celkově tak žalobce na jízdném vynaložil částku 759 Kč. Zástupce žalobce doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21% DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 4.759 Kč, tj. 999,40 Kč. Celkově tak žalobce na nákladech řízení účelně vynaložil částku 6.888,40 Kč (1.130 + 3.600 + 400 + 759 + 999,40), ze které má nárok na náhradu ve výši 32 %, tj. 2.204,30 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady řízení v této částce, která je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám zástupce žalobce. Lhůta k náhradě nákladů řízení byla s ohledem na jejich výši stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na jeden měsíc od právní moci rozsudku.