14 C 144/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 332,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.332,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 440,55 Kč od 4. 11. 2019 do zaplacení, z částky 442,26 Kč od 5. 12. 2019 do zaplacení, z částky 439,33 Kč od 4. 1. 2020 do zaplacení, z částky 6.010 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení a z částky 8.000 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.768 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Předmětem řízení je zaplacení celkem částky 15.332,14 Kč s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [anonymizováno] [právnická osoba] účastnické smlouvy č. 59049631, 59049453, 57099531, 58431327, 57099419 a 59344430, na základě kterých odebral od poskytovatele těchto služeb kromě služeb elektronických komunikací i související služby, a to platební služby, pronájem zařízení a splátky. Žalovaný současně uzavřel s právním předchůdcem žalobce kupní smlouvy na koncová zařízení, součástí kterých byly i dohody o úhradě kupní ceny zařízení formou pravidelných měsíčních splátek dle pravidel pro prodej zařízení na splátky a dle splátkového kalendáře. Související služby a splátky kupních cen koncových zařízení byly žalovanému vyúčtovány fakturou č. 1958624619 ze dne 20. 10. 2019 se splatností dne 3. 11. 2019, kterou byly žalovanému vyúčtované platební služby ve výši 22,99 Kč, pronájem zařízení Základ – Pevný internet do zásuvky ve výši 30 Kč, pronájem zařízení Základ – [anonymizováno] TV ve výši 50 Kč a splátky kupní ceny za koncová zařízení ve výši 370 Kč. Faktura byla dne 28. 2. 2020 částečně zaplacena a zbývá uhradit 440,55 Kč. Související služby a splátky kupních cen koncových zařízení byly žalovanému vyúčtovány fakturou č. 1963994719 ze dne 20. 11. 2019 se splatností dne 4. 12. 2019, kterou byly žalovanému vyúčtované pronájem zařízení Základ – Pevný internet do zásuvky ve výši 27,10 Kč, pronájem zařízení Základ – [anonymizováno] TV ve výši 45,16 Kč a splátky kupní ceny za koncová zařízení ve výši 370 Kč (tj. celkem 442,26 Kč). Související služby a splátky kupních cen koncových zařízení byly žalovanému vyúčtovány fakturou č. 1963654819 ze dne 20. 12. 2019 se splatností dne 3. 1. 2020, kterou byly žalovanému vyúčtované pronájem zařízení Základ – Pevný internet do zásuvky ve výši 26 Kč, pronájem zařízení Základ – [anonymizována dvě slova] ve výši 43,33 Kč a splátky kupní ceny za koncová zařízení ve výši 370 Kč (tj. celkem 439,33 Kč). Dále žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce účastnické smlouvy č. 59049631, 57099419 a 57099531 a současně kupní smlouvy na koncová zařízení Huawei P Smart 2019 – černý, Huawei Y5 2018 – černý a Huawei Y5 2018 - černý, součástí kterých byly i dohody o úhradě kupní ceny formou pravidelných měsíčních splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně neplatil, staly se splatnými všechny splátky, které byly žalovanému vyúčtovány fakturou č. 9320019539 ze dne 10. 3. 2020 se splatností 24. 3. 2020. Dále žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce účastnické smlouvy č. 59049453 a 59344430 a současně smlouvy o pronájmu na koncová zařízení IP Set-top box ARRIS VIP4302 a Huawei B525. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevrátil či poškodil koncová zařízení č. M91835ED1859 a č. 867670044919217, byla mu fakturou č. 9320029280 ze dne 21. 4. 2020 se splatností 5. 5. 2020 vyúčtována smluvní pokuta ve výši 2 x 4.000 Kč. Předmětné pohledávky byly Smlouvou o postoupení pohledávek č. CZ000027 -000-00 ze dne 21. 2. 2022 postoupené žalobci. Žalovaný na tuto pohledávku neuhradil ničeho. Ze strany žalobce byla vyvinuta snaha o smírné řešení sporu, když žalovaného obeslal oznámením o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. K jednání dne 24. 7. 2023 se zástupce žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu předvolání se žalobou bylo doručeno na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 8. 6. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy účastnickými smlouvami (včetně kupních smluv a smluv o pronájmu) a vyúčtováními dle žaloby, výpovědí účastnické smlouvy ze dne 23. 1. 2020, vyúčtováním splátek zařízení a vyúčtováním smluvní pokuty, výzvou k plnění právního předchůdce žalobce ze dne 27. 11. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2022 a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 21. 3. 2022.

4. Listinnými důkazy shora bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce společnost [anonymizováno] [právnická osoba] v souladu s uzavřenými účastnickými smlouvami poskytoval žalovanému kromě služeb elektronických komunikací další v žalobě uvedené služby. Současně právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným kupní smlouvy na koncová zařízení, která se žalovaný zavázal hradit ve splátkách. Tyto služby a splátky zařízení byly žalovanému vyúčtovány fakturou č. 1958624619 ze dne 20. 10. 2019 se splatností dne 3. 11. 2019, ze které zbývá uhradit 440,55 Kč, fakturou č. 1963994719 ze dne 20. 11. 2019 se splatností dne 4. 12. 2019 na částku 442,26 Kč a fakturou č. 1963654819 ze dne 20. 12. 2019 se splatností dne 3. 1. 2020 na částku 439,33 Kč. Žalovaný dlouhodobě neplnil své závazky, proto právní předchůdce žalobce vypověděl účastnické smlouvy. Protože žalovaný nesplácel koncová zařízení Huawei P Smart 2019 – černý, Huawei Y5 2018 – černý a Huawei Y5 2018 – černý řádně, staly se splatnými všechny neuhrazené splátky, které byly žalovanému vyúčtovány fakturou č. 9320019539 ze dne 10. 3. 2020 na částku 6.010 Kč se splatností 24. 3. 2020. Dále právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvy o pronájmu koncových zařízení IP Set-top box ARRIS VIP4302 a Huawei B525. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevrátil či poškodil koncová zařízení č. M91835ED1859 a č. 867670044919217, byla mu fakturou č. 9320029280 ze dne 21. 4. 2020 se splatností 5. 5. 2020 vyúčtována sjednaná smluvní pokuta ve výši 2 x 4.000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží z výše uvedených smluvních vztahů celkem částku 15.332,14 Kč (440,55 + 442,26 + 439,33 + 6.010 + 8.000 Kč). Předmětná pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek č. CZ000027 -000-00 ze dne 21. 2. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 21. 3. 2022. <i>5. Dle § 1723 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Dle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>6. Dle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.</i> <i>7. Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>8. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 9. Na základě prokázaného skutkového stavu je žaloba důvodná. Žalobce je ve věci aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [anonymizováno] [právnická osoba] a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce došlo ke vzniku smluvního vztahu, na základě kterého poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému mj. služby pevný internet do zásuvky, platební služby a pronájem zařízení [anonymizováno] TV k dočasnému užívání. Žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající ze smluvního vztahu, proto jej právní předchůdce žalobce vypověděl. Mezi stejnými účastníky byly uzavřeny kupní smlouvy ohledně koncových zařízení, která se žalovaný zavázal zaplatit ve splátkách. Žalovaný neuhradil splátky kupní ceny koncových zařízení dle uzavřených kupních smluv. S ohledem na porušení závazků žalovaného žalobce došlo k zesplatnění zbývající části kupní ceny ve výši 6.010 Kč. Žalovaný porušil smluvní povinnost řádně vrátit pronajatá zařízení, proto mu právní předchůdce žalobce vyúčtoval sjednanou smluvní pokutu za nevrácení či poškození koncového zařízení ve výši 8.000 Kč. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, netvrdil a neprokazoval, že dlužnou částku uhradil. Předmětem žaloby nejsou služby elektronických komunikací a je tak dána pravomoc soudu k rozhodnutí o uplatněném nároku. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení požadovanému v souladu s § 1970 o. z. vždy ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce nedoložil, že zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. (předložené výzvy byly zaslány ještě právním předchůdcem žalobce a nejde o výzvy dle § 142a o. s. ř.). I za této situace jsou dány důvody dle § 142a odst. 2 o. s. ř. pro přiznání nákladů řízení podle výsledku sporu, neboť Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 30. 3. 2015 ve věci sp. zn. 29 Cdo 506/2015 konstatoval, že„ absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. nebude důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, když žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. jinak nepřivodí jeho zánik.“ Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.). Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 300 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a činí celkem 800 Kč. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 800 Kč. Daň činí 168 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1.768 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.768 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce.

11. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b a. t. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá dlužné postoupené pohledávky vůči spotřebitelům soudní cestou ve více případech ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je nárokem, který má namysli ustanovení § 14b advokátního tarifu.

12. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud takové důvody neshledal.