14 C 155/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení výživného pro zletilého syna

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce počínaje dnem 15. 2. 2018 částkou 2.000 Kč měsíčně splatnou vždy do 5. dne v měsíci k rukám žalobce.

II. Žaloba na stanovení výživného částkou 5.000 Kč měsíčně se za dobu od 1. 7. 2017 do 14. 2. 2018 zamítá.

III. Co do částky 3.000 Kč měsíčně za období počínaje dnem 15. 2. 2018 se žaloba zamítá.

IV. Dlužné výživné za dobu od 15. 2. 2018 do 30. 4. 2021 ve výši 77.000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby žalovanému byla stanovena povinnost platit žalobci od 1. 7. 2017 výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný je jeho otec, žalobce řádně studuje [anonymizována tři slova] na [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] v [obec]. Celkové měsíční náklady žalobce činí cca 13.000 Kč. V době, kdy není žalobce v místě studia, bydlí s matkou, která mu měsíčně platí výživné, které pokrývá jeho náklady. Majetkové poměry žalovaného jsou takové, že v rámci vypořádání společného jmění rodičů mu byla vyplacena částka 300.000 Kč, nabyl řadu nemovitostí, 2 automobily, vybavení 2 domů a řadu movitých věcí. Žalobce se od svého přijetí na vysokou školu pokoušel se žalovaným domluvit na výživném. Žalovaný žalobci sliboval, že výživné začne platit, až se vypořádá s jeho matkou po rozvodu. Ač k majetkovému vypořádání došlo, žalovaný žalobci žádné výživné nezaplatil a při poslední žádosti žalobci sdělil, že mu dobrovolně platit nebude. Žalobce je přesvědčen, že možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům žalovaného odpovídá výživné ve výši 5.000 Kč. Protože žalovaný neplnil svoji vyživovací povinnost ani v minulosti, žádá žalobce o přiznání výživného za tři roky předcházející podání návrhu. V rámci závěrečného návrhu pak zástupce žalobce uvedl, že v možnostech žalovaného je dosahovat vyšších příjmů, než kterým by odpovídalo výživné 5.000 Kč měsíčně. Navrhl, aby soud postupoval podle § 916 občanského zákoníku a vycházel z toho, že příjem žalovaného odpovídá 25 násobku životního minima.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že stanovení výživného je v rozporu s dobrými mravy, neboť je projevem nepřátelství žalobce vůči němu, žalobce nejeví o žalovaného zájem a je vůči němu vulgární. Žalobce byl v průběhu rozvodu manželství rodičů finančně zabezpečen, aby byl schopen vysokou školu vystudovat. V rámci řízení o výživné pro manžela matka žalobce uváděla, že na výživu žalobce přispívá 20.000 Kč měsíčně. Žalobce žalovanému v srpnu 2020 sdělil, že někde pracuje. Žalovaný má za to, že má po rozvodu právo postavit se na vlastní nohy a rozhodnout se, čím se bude živit. Chce být obchodníkem s nemovitostmi, tato profese ho baví a chce v ní podnikat. Podnikání zahájil se synem [jméno], doposud ale nemá z podnikání příjmy a nemá z čeho požadované výživné platit.

3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy potvrzeními o studiu žalobce, spisy zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], dohodou rodičů žalobce o vypořádání společného jmění, výzvou žalobce žalovanému ze dne 22. 6. 2020, včetně podací stvrzenky, seznamy nemovitostí na [list vlastnictví] a 489, dokladem o kolejném, SMS a emailovou komunikací účastníků a přiznáním k dani z příjmů [právnická osoba] s. r. o. Dále byl proveden důkaz výslechem žalobce, žalovaného a svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], bratra žalobce a syna žalovaného.

4. Na základě provedených důkazů byl zjištěn tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný je otcem žalobce. Z potvrzení o studiu bylo prokázáno, že žalobce je studentem [anonymizováno 5 slov] v [obec] v prezenční formě studia.

6. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že manželství rodičů žalobce bylo na návrh matky žalobce rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalovaný v průběhu řízení navrhoval výslech synů [jméno] a [jméno] ohledně příčin rozvratu manželství a tvrzeného mimomanželského poměru manželky. Před okresním soudem nebyl výslech synů proveden. Žalovaný jako manžel podal proti tomuto rozsudku odvolání a u jednání odvolacího soudu byl jako svědek vyslechnut syn účastníků [jméno]. Rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Obě rozhodnutí nabyla právní moci [datum].

7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne [datum] podal žalovaný v postavení žalobce proti tehdejší manželce [titul]. [jméno] [příjmení] jako žalované žalobu na stanovení výživného pro manžela ve výši 40.000 Kč měsíčně počínaje dnem zahájení řízení. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a ve vyjádření ze dne 4. 2. 2018 mj. uvedla, že měsíčně hradí za stavební spoření syna [jméno] 1.700 Kč, za úrazové pojištění syna [jméno] 667 Kč a výživné pro syna [jméno] studujícího VŠ v [obec] 20.000 Kč. V průběhu řízení o výživné pro manžela účastníci řízení uzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění manželů ze dne [datum], na základě které byly rozděleny movité a nemovité věci, přičemž do výlučného vlastnictví žalobce (v řízení [spisová značka] žalovaného) připadly mj. nemovitosti v k. ú. [anonymizována dvě slova], včetně domu [adresa], a v k. ú. [obec], včetně stavby pro rodinnou rekreaci č. ev. [anonymizováno] (dle seznamů nemovitostí na [list vlastnictví] a [anonymizováno] je [celé jméno žalovaného] zapsán jako vlastník nemovitostí). [titul]. [jméno] [příjmení] se v dohodě zavázala vyplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 300.000 Kč do 3 měsíců od podpisu dohody a žalobce výslovně prohlásil, že dohodou byl zohledněn i jeho nárok na výživné pro manžela a zavázal se vzít žalobu zpět. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobce žalobu o výživné pro manžela zpět a usnesením čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci [datum], bylo řízení zastaveno. Podle zprávy na čl. 94 spisu žalobce [celé jméno žalovaného] v pracovním poměru u společnosti [právnická osoba], který trval od 1. 3. 2012 do 31. 7. 2017, dosáhl v květnu a červnu 2017 čistého měsíčního příjmu po 10.335 Kč a v červenci 2017 včetně vyplaceného odstupného 39.591 Kč.

8. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že během studia měl občasný příjem z brigád, pravidelný vlastní příjem nemá, vlastní [značka automobilu], rok výroby [rok], který mu financovali rodiče ze SJM. Ve [obec] bydlel do června 2017, pak se odstěhoval do [obec] k babičce a nyní, když není ve škole, fakticky bydlí s matkou v její nemovitosti. Během prvního ročníku vysoké školy bydlel s přítelkyní v pronajatém bytě, náklady hradili společně, od druhého ročníku bydlí na kolejích (z finanční historie bylo zjištěno, že poslední předpis kolejného za listopad 2020 činil 3.900 Kč). Do školy jezdí autem. Vedle nákladů na kolejné a jízdné má běžné výdaje na živobytí. V rámci zájmové činnosti si asi za 20.000 až 30.000 Kč pořídil dron. Náklady na živobytí mu hradí matka, dávala mu částku 20.000 Kč, on si z ní bral to, co potřeboval na úhradu svých nákladů. Nyní mu postačuje částka 8.000 Kč měsíčně. Když mu bylo 18 let, dostal od rodičů účet s naspořenými penězi. Měl stavební spoření, když skončilo, založil nové. Ze spoření byla částka cca 300.000 Kč. Nechtěl být zatahován do rozvodu rodičů, matka to respektovala, žalovaný nikoliv, tím se zhoršil jejich vztah. Ohledně výživného s žalovaným několikrát jednali, žalovaný říkal, že chce podnikat. Z vlastní iniciativy navrhl žalovanému, že po něm nebude chtít výživné, pokud žalovaný nebude chtít po matce žalobce vypořádací podíl 300.000 Kč. Chtěl, aby se vztahy v rodině dále nezhoršovaly.

9. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že je jednatelem [právnická osoba], ve které spolupracuje se synem [jméno]. Ve společnosti se věnuje realitám, chce v tom pokračovat, je to obor, který ho zajímá. Činnost společnosti je ovlivněna pandemickou situací, bylo realizováno 5 realitních obchodů, rozdělení peněž společníkům doposud nebylo řešeno, zaměstnanecký poměr ve společnosti nemá. Žije z prostředků půjčených od své tety a peněz, které obdržel od bývalé manželky jako vypořádací podíl, žije skromně. Vztah s žalobce je narušen cca od léta 2017, problémy nastaly v souvislosti s rozvodem žalovaného a matky žalobce.

10. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], bratra žalobce a syna žalovaného bylo zjištěno, že vztahy s oběma účastníky má dobré. Vztah mezi účastníky navzájem se zhoršil v souvislosti s rozvodem rodičů. Svědek a žalobce byli do rozvodu určitým způsobem zatahováni a ten způsob nebyl šťastný. Při setkání v pizzerii v [obec] bylo za přítomnosti svědka patrné, že vztahy mezi účastníky byly napjaté, šlo o verbální přestřelku, spíše ústřelek, jinému konfliktu mezi účastníky nebyl svědek přítomen. Svědek nedokáže určit, kdo z účastníků má jaký podíl na tom, že jejich vztah není dobrý. V době, kdy svědek studoval, dostával na školu 2.500 Kč měsíčně na dopravu a jídlo. Jaké částky dostal žalobce z finančních produktů, přesně neví, oba měli stavební spoření, žalobce dostal auto. Po odchodu z rodinné firmy [anonymizováno] pracuje v oblasti finančních trhů, realit a investic na svůj živnostenský list. Žalovaný se ve [právnická osoba] staral o objednávky, provoz internetových stránek a o věci, které se týkaly chodu. Kdo co bude ve firmě dělat, bylo výsledkem přirozeného vývoje věcí. Firmu [anonymizováno] založil svědek s původním záměrem pokračovat v podnikání v oblasti medicíny, ukázalo se, že to nemá perspektivu, proto se rozhodl firnu využít pro působení ve finančně realitním segmentu. Žalovaný do firmy vstoupil jako společník a jednatel, pracovní poměr ve firmě nemá svědek ani žalovaný. Firma byla v letech 2019, 2020 v účetní ztrátě, doposud bylo realizováno minimum realitních obchodů, proto z firmy zatím nebyly vypláceny žádné zisky. Žalovaný nemá z firmy ani žádné benefity (auto, telefon). Finančně otci vypomáhala jeho teta a dostal peníze za majetkové vypořádání rodičů. Z daňového přiznání firmy [právnická osoba] za rok 2019 bylo zjištěno, že firma vykázala ztrátu 2.525 Kč.

11. Z SMS a emailové komunikace účastníků bylo zjištěno, že ji mj. vedli ohledně placení výživného pro žalobce, žalobce žalovanému navrhoval, že nebude požadovat výživné, pokud žalovaný nebude požadovat výplatu vypořádacího podílu 300.000 Kč. Žalovaný to odmítl.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 6. 2020 bylo zjištěno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k placení výživného žalobci v částce 5.000 Kč měsíčně od června 2020 a k doplacení dluhu na výživném v částce 180.000 Kč do 29. 6. 2020. <i>13. Dle § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>14. Dle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>15. Dle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</i> 16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je otec žalobce, který je studentem [anonymizováno 5 slov] v [obec] v prezenční formě studia. Žalobce se soustavně připravuje studiem na výkon budoucího povolání a není schopen se sám živit. Za schopnost sám se živit není možno považovat ojedinělé příjmy z brigádní činnosti, kterou si studenti vysokých škol běžně přivydělávají na hrazení svých výdajů. Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (§910 o. z.) a výživné žalobci lze přiznat, protože není schopen sám se živit (§ 911 o. z.). Soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že by výživné bylo v rozporu s dobrými mravy. Bylo prokázáno, že vztahy mezi účastníky se v souvislosti s rozvodem rodičů žalobce zhoršily a v současné době nejsou dobré. Nelze ovšem konstatovat, že viníkem tohoto zhoršení by byl pouze žalobce. Z obsahu spisu zdejšího soudu [spisová značka] bylo prokázáno, že rozvod rodičů žalobce byl složitý, žalovaný jako manžel s rozvodem nesouhlasil a opakovaně navrhoval, aby v rámci rozvodového řízení byli jako svědkové vyslýcháni synové účastníků, tj. i žalobce. Žalobce uvedl, že nechtěl být do rozvodu rodičů zatahován, což soudu považuje za pochopitelné. Žalovaný však o to měl snahu. I syn [jméno] jako svědek uvedl, že byli s bratrem do rozvodu určitým způsobem zatahováni a ten způsob nebyl šťastný. Pokud pod vlivem tíživé rodinné situace došlo mezi účastníky ke konfliktu, který popsal svědek [jméno] [celé jméno žalovaného], jde spíše o ojedinělý exces, který nemůže být důvodem pro nepřiznání výživného. Konkrétnímu nevhodnému chování žalobce k žalovanému nebyl svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] přítomen. S ohledem na jeho výpověď pak soud považoval za nadbytečný výslech jeho manželky, který navrhoval žalovaný. Žalobce nabízel žalovanému, že nebude výživné požadovat, pokud žalovaný nebude trvat na majetkovém vypořádání s matkou žalobce. Tento postup považuje soud za nevhodný a v rozporu s deklarovanou snahou nebýt zatahován do rozvodové pře rodičů, se kterou majetkové vypořádání souvisí. Nejde však o vydírání, jak to označuje žalovaný, ale spíše o ne příliš šťastnou iniciativu žalobce, kterou žalovaný odmítl a na existenci vyživovací povinnosti otce k synovi nemá vliv.

17. Manželství rodičů žalobce bylo rozvedeno rozsudkem, který nabyl právní moci dne [datum]. Tímto dnem zaniklo společné jmění matky žalobce a žalovaného. Žalobce nepopírá, že od počátku studia mu prostředky na živobytí v potřebném rozsahu poskytovala jeho matka, tj. bývalá manželka žalovaného. Ta ve vyjádření ve sporu o výživném pro manžela uvedla, že žalobci platí výživné 20.000 Kč měsíčně. Žalobce připustil, že peníze dostával v takovém rozsahu, že byl schopen jejich část matce dokonce vracet. Výživné, které bylo žalobci matkou placeno za trvání jejího manželství se žalovaným, bylo placeno s prostředků společného jmění, takže z tohoto pohledu se na hrazení výživného žalobci podílel i žalovaný. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu co do stanovení výživného částkou 5.000 Kč měsíčně od 1. 7. 2017 do 14. 2. 2018.

18. Od 15. 2. 2018 žalovaný na výživu žalobce nepřispěl, proto stanovení výživného od tohoto data je důvodné a připouští ho ustanovení § 922 odst. 1 o. z. Při stanovení výše výživného je nutno přihlédnout k odůvodněným potřebám a majetkovým poměrům žalobce, jako osoby oprávněné, tak ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného, jako osoby k placení výživného povinné. Žalobce je studentem vysoké školy, jeho potřeby odpovídají potřebám dospělého člověka. V žalobě sice uváděl měsíční výdaje 13.000 Kč, v rámci své výpovědi však uvedl, že mu postačuje částka 8.000 Kč měsíčně. Za trvání manželství rodičů byl žalobce rodiči dobře finančně zabezpečen, bylo mu darováno auto, které využívá, byly mu naspořeny finanční prostředky. Jeho majetková situace mu umožnila si zakoupit zbytnou věc (dron) za několik desítek tisíc korun.

19. Žalovaný během trvání manželství s matkou žalobce pracoval v rodinné [právnická osoba]. Podle zprávy ve věci [spisová značka] to bylo od roku 2012 do roku 2017 a v době, kdy jeho pracovní poměr končil, dosahoval čistého měsíčního příjmu 10.335 Kč. Poté se žalovaný rozhodl, že má zájem podnikat a začal spolupracovat se synem [jméno], do pracovního poměru nenastoupil, věnuje se činnosti ve [právnická osoba] s. r. o., jejímž je společníkem a jednatelem. Ze společnosti nemá doposud příjem, k živobytí využívá prostředky, které mu byly vyplaceny z vypořádání společného jmění (částka 300.000 Kč) a z případných půjček od své tety. Dle názoru soudu v daném případě nejde o situaci, na kterou pamatuje úprava v § 916 o. z., jejíž aplikaci navrhuje žalobce. Toto ustanovení dopadá na případy, kdy osoba k výživě povinná neprokáže soudu řádně své příjmy a neumožní soudu zjistit skutečnosti potřebné pro rozhodnutí. Poměry žalovaného byly zjištěny, je prokázáno, z jakých prostředků žije, že podniká a z tohoto podnikání doposud nemá příjem. Jde o rozhodnutí žalovaného, ke kterému je dle názoru soudu oprávněn, ale jehož důsledkem nemůže být neplnění zákonné vyživovací povinnosti. Za této situace je dle názoru soudu nutné vycházet z možného příjmu žalovaného. Soud má za to, že tento možný příjem odpovídá příjmu, který měl žalovaný v posledním pracovním poměru ve [právnická osoba], kde pracoval řadu let a šlo o pracovní uplatnění (včetně výše příjmu), které bylo akceptováno v rámci rodiny (viz výpověď svědka [jméno] [celé jméno žalovaného]). Žalovaný je sice vlastníkem nemovitostí, které mu připadly z vypořádání společného jmění, ale dle názoru soudu není možno žalovaného nutit k prodeji nemovitostí, které jsou v rámci rodiny vlastněny řadu let, z důvodu hrazení výživného, za situace, kdy výživu oprávněné osoby je možno v přiměřeném rozsahu zajistit i bez tohoto prodeje. Pro účely výživného proto soud vycházel z příjmu žalovaného cca 10.500 Kč. Dle doporučující tabulky ministerstva spravedlnosti pro stanovení výživného by výživné pro dítě ve věku 18 a více let mělo být v rozmezí od 19 do 25 %. S ohledem na nízký předpokládaný příjem žalovaného a ostatní zabezpečení žalobce má soud za to, že je na místě výživné ve výši 19 %. Za této situace dle § 913 odst. 1 o. z. potřebám oprávněného a možnostem a schopnostem povinného odpovídá výživné 2.000 Kč měsíčně. Žalobce bude mít k dispozici výživné od matky, částku od otce, prostředky, které mu byly naspořeny a případné prostředky z brigád. Ve smyslu § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň žalobce nebude nižší než životní úroveň žalovaného.

20. Žalovanému proto byla stanovena povinnost přispívat počínaje dnem 15. 2. 2018 na výživu žalobce částkou 2.000 Kč měsíčně a ve zbytku, tj. co do částky 3.000 Kč měsíčně, byla žaloba zamítnuta. Splatnost běžného výživného byla v souladu s § 921 o. z. stanovena do 5. dne v měsíci, za který je výživné placeno.

21. Stanovením výživného 2.000 Kč měsíčně od 15. 2. 2018 vznikl dluh na výživném za dobu od 15. 2. 2018 do 30. 4. 2021 (v den vyhlášení rozsudku již bylo splatné výživné za duben 2021). Dluh činí 77.000 Kč (38 měsíců po 2.000 Kč + poměrná část výživného za polovinu února 2018 ve výši 1.000 Kč). Protože žalovaný nemá pravidelný příjem a žije z prostředků, které má k dispozici, nebyly stanoveny splátky a lhůta splatnosti dlužného výživného byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 1 měsíc od právní moci rozsudku tak, aby žalovaný měl možnost přijmout opatření k zaplacení dluhu.

22. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný, který měl ve věci větší úspěch než neúspěch, náhradu nákladů řízení nepožadoval. Žalobci není možno požadovanou náhradu přiznat s ohledem na výsledek řízení. Soudem proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí je osvobozeno dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích od soudních poplatků, proto nebyl soudní poplatek vyměřen.