14 C 155/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného pro zletilého syna

I. Výživné žalovaného pro žalobce se zvyšuje počínaje dnem 1. 8. 2020 z částky 1.000 Kč měsíčně na částku 1.800 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 1. 2021 na částku 2.000 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 1. 2022 na částku 2.500 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 1. 2023 na částku 3.000 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen platit k rukám žalobce vždy do 15. dne v měsíci předem.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Náchodě čj. P 54/2006-221 ze dne 22. 2. 2006 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové čj. 20 Co 238/2006-269 ze dne 3. 10. 2006 ve výroku o výživném žalovaného pro žalobce.

III. Co do částky 1.200 Kč měsíčně za dobu od 1. 8. 2020 do 31. 12. 2020, co do částky 1.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, co do částky 500 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 a co do částky 2.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2023 se žaloba zamítá.

IV. Dlužné výživné za dobu od 1. 8. 2020 do 31. 1. 2023 ve výši 36.000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci v měsíčních splátkách po 1.500 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem březnem 2023, pod ztrátou výhody splátek.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2022 se žalobce domáhal, aby bylo zvýšeno výživné od žalovaného na částku 5.000 Kč měsíčně počínaje dnem 2. 2. 2021. K odůvodnění žalobce uvedl, že žalovaný je jeho otcem, rodiče žalobce spolu nikdy nesdíleli společnou domácnost, žalobce žije s matkou a se svým bratrem dvojčetem [jméno]. Výživné ve výši 1.000 Kč měsíčně nedosahuje nároků na potřeby žalobce, který studuje, má náklady se studiem a dojížděním do školy. Nosí dioptrické brýle. Náklady na studium a obživu žalobce hradí jeho matka.

2. Podáním ze dne 6. 1. 2023 žalobce vzal žalobu částečně zpět co do částky 2.000 Kč měsíčně a zároveň změnil žalobu tak, že výživné požaduje zvýšit o částku 2.000 Kč od 1. 8. 2020. Bratr [jméno] ukončil studium v prosinci 2022 výučním listem, matka žalobce je v invalidním důchodu. Žalovaný byl v insolvenci a po celou dobu mu na úhradu jeho dluhů přispívala [jméno] [příjmení] částkou 7.000 Kč měsíčně. U jednání 6. 2. 2023 žalobce opět změnil žalobu tak, že od 1. 1. 2023 požaduje zvýšení výživného o částku 4.000 Kč měsíčně.

3. Usnesením čj. 14 C 155/2022-56 ze dne 10. 1. 2023, které nabylo právní moci 31. 1. 2023, bylo řízení zastaveno co do částky 2.000 Kč měsíčně od 2. 2. 2021. Usnesením ze dne 6. 2. 2023 soud připustil změnu žaloby tak, že se žalobce domáhá zvýšení výživného o částku 2.000 Kč i za dobu od 1. 8. 2020 do 1. 2. 2021 a že se domáhá zvýšení výživného o částku 4.000 Kč měsíčně od 1. 1. 2023. V době rozhodování tak předmětem řízení bylo zvýšení výživného o částku 2.000 Kč měsíčně od 1. 8. 2020 do 31. 12. 2022 a o částku 4.000 Kč od 1. 1. 2023.

4. Žalovaný nesouhlasil se zvýšením výživného na částku 5.000 Kč měsíčně s tím, že výživné v takové výši není schopen s ohledem na své poměry hradit, má další vyživovací povinnost k čtyřletému synovi, s rodinou žije v bytě své matky, náklady na bydlení hradí on.

5. Ve věci byly provedeny důkazy spisem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. P 54/2006, spisem zdejšího soudu sp. zn. 7 C 51/2022, potvrzením o studiu žalobce, zprávou školy, rodným listem nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného], platebním dokladem SIPO a čestným prohlášením matky žalovaného, zprávami zaměstnavatele žalovaného, včetně mzdových listů žalovaného, zprávami úřadu práce, zprávou společnosti [právnická osoba], zprávami o plnění oddlužení žalovaného, darovací smlouvou ze dne 10. 2. 2016 a usnesením o splnění oddlužení žalovaného. Se souhlasem žalovaného byl proveden důkaz jeho účastnickým výslechem.

6. Ze spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. P 54/2006 bylo zjištěno, že žalovaný je otcem žalobce, v době nezletilosti byl žalobce svěřen do výchovy matce, rodiče žalobce nebyli manželé. O výši výživného bylo naposled rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Náchodě čj. P 54/2006-221 ze dne 22. 2. 2006 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové čj. 20 Co 238/2006-269 ze dne 3. 10. 2006, kterým bylo výživné žalovaného pro žalobce a pro jeho bratra [jméno] od 1. 1. 2006 stanoveno na částku 1.000 Kč měsíčně pro každého, splatnou do 15. dne v měsíci. V době tohoto rozhodnutí byla matka žalobce s dětmi na mateřské dovolené, byla svobodná, měla 2 vyživovací povinnosti, pobírala dávky státní sociální podpory ve výši 6.810 Kč. Oba synové měli zvýšené potřeby v souvislosti se zdravotním stavem. Žalovaný byl svobodný, měl 2 vyživovací povinnosti, v období od 1. 10. 2004 do 1. 1. 2006 byl ve výkonu trestu odnětí svobody, od ledna 2006 nastoupil do zaměstnání s čistým měsíčním příjmem 8.200 Kč.

7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 7 C 51/2022 bylo zjištěno, že bratr žalobce [jméno], narozený dne 1. 2. 2003 se žalobou doručenou soudu 28. 7. 2022 domáhal po žalovaném zvýšení výživného na částku 5.000 Kč měsíčně. Usnesením čj. 7 C 51/2022-31 ze dne 9. 1. 2023, které nabylo právní moci 12. 1. 2023, byl schválen smír mezi účastníky tohoto řízení, podle kterého se žalovaný zavázal zaplatit žalobci na výživném za období od 2. 2. 2021 do 31. 12. 2020 částku 40.000 Kč do 30. 6. 2023 a vyživovací povinnost k žalobci byla zrušena ke dni 31. 12. 2022.

8. Z potvrzení o studiu a ze zprávy školy bylo zjištěno, že žalobce byl ve školním roce 2021 2022 žákem druhého ročníku [anonymizováno 8 slov] [obec], oboru stravovací a ubytovací služby. Ve školním roce 2022 je žákem třetího ročníku této školy. Žákem školy se stal od 3. 9. 2021, kdy nastoupil do 2. ročníku. Má vysokou absenci, z všeobecných předmětů je klasifikován a jeho prospěch je chvalitebný. Dne 9. 1. 2023 mu byla udělena důtka ředitele školy za 30 neomluvených hodin a za neplnění školních povinností. Nenosí školní pomůcky, nemá doplněné sešity s učebními materiály, má problémy s povinným objednávání obědů na odborný výcvik a s omlouváním absence.

9. Z výpovědi žalovaného bylo prokázáno, že je svobodný, 6 let žije s přítelkyní [jméno] [příjmení], se kterou má syna. Přítelkyně ukončila rodičovskou dovolenou, pracuje na částečný úvazek. Žalovaný je nemajetný, od skončení insolvenčního řízení nemá dluhy. S žalobcem a jeho bratrem se nestýká, dluh na výživném doplatil, běžné výživné 1.000 Kč měsíčně platí. U nynějšího zaměstnavatele pracuje od roku 2015 stále na stejné pozici jako pomocný truhlář, má pouze základní vzdělání, vyučen není. Jeho matka jej nechává s rodinou bydlet ve svém bytě 1 + 2, sama bydlí jinde, žalovaný hradí náklady na bydlení. Nejmladší syn [jméno] chodí do mateřské školy ve [obec]. Žalovaný ze svého příjmu hradí náklady na bydlení, výživné pro starší syny, školku pro nejmladšího syna a běžné výdaje domácnosti. Auto žalovaný nemá.

10. Ze zpráv zaměstnavatele žalovaného společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný zde pracuje jako pomocný truhlář, pracovní povinnosti plní zodpovědně, do zaměstnání dochází pravidelně. Jeho postup na vyšší pozici není možný, neboť má jen základní vzdělání. Za období od srpna 2020 do prosince 2020 dosáhl průměrného čistého měsíčního příjmu 13.879 Kč, za rok 2021 dosáhl průměrného čistého měsíčního příjmu 13.759 Kč, v měsících, v niž nebyl v pracovní neschopnosti (tj. mimo měsíce únor a březen) to bylo průměrně 14.703 Kč, za rok 2022 dosáhl průměrného čistého měsíčního příjmu 17.336 Kč.

11. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byt na adrese [adresa] je v jejím vlastnictví a nechává v něm bydlet syna, tj. žalovaného, s přítelkyní a synem. Veškeré náklady spojené s užíváním bytu (SIPO) si hradí sám. Dle dokladu SIPO za červenec 2022 činily náklady za tento měsíc 8.883 Kč.

12. Z rodného listu bylo zjištěno, že dne 27. 12. 2018 se narodil [jméno] [celé jméno žalovaného], jako otec je v rodném listě zapsán žalovaný, jako matka [jméno] [příjmení].

13. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] je zde od 19. 9. 2022 vedena na dohodu o pracovní činnosti, v říjnu 2022 činil její čistý příjem 8.134 Kč.

14. Ze zpráv úřadu práce ČR bylo zjištěno, že matka žalobce pobírá příspěvek na bydlení, žalobce pobírá přídavek na dítě, v roce 2021 ve výši 1.000 Kč, v roce 2022 ve výši 1.380 Kč měsíčně. V nabídce pracovních míst pro muže se základním vzděláním jsou místa s nabídkou mzdy 19.000 až 20.000 Kč, 17.900 Kč, 30.000 Kč, 16.200 až 18.000 Kč, 16.200 Kč, 20.000 Kč, 17.000 Kč, 19.000 Kč, 14.600 Kč, 22.000 Kč, 15.200 Kč, 17.900 Kč, 14.600 až 15.000 Kč, 20.000 až 25.000 Kč. V některých případech je pracoviště po celé ČR.

15. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2021 ve věci [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka – žalovaného a osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Podle odůvodnění usnesení bylo oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře schváleno 21. 7. 2016. Dlužník plnil řádně všechny povinnosti podle insolvenčního zákona a podle rozhodnutí soudu, uhradil 32,1148 % pohledávek zjištěných nezajištěných věřitelů. Při provádění plateb bylo z příjmů odečítáno výživné pro děti ve výši 2.000 Kč měsíčně. Z darovací smlouvy ze dne 10. 2. 2016 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným jako obdarovaným a [jméno] [příjmení] jako dárkyní s tím, že obdarovaný podal návrh na zahájení insolvenčního řízení a dárce se zavázal počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře poskytnout obdarovanému dar ve výši 7.000 Kč měsíčně do doby, než bude mít obdarovaný v insolvenčním řízení zaplaceno 30 % celkové dlužné částky, nejdéle však po dobu trvání účinků schváleného oddlužení. Podle zpráv o plnění oddlužení dárkyně částku 7.000 Kč měsíčně dle smlouvy řádně poskytovala. <i>16. Dle § 910 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>17. Dle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>18. Dle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Dle § § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.</i> 19. Žalobce se domáhá zvýšení výživného pro zletilého syna s tím, že od poslední úpravy výživného došlo ke změně poměrů. Tato změna poměrů byla prokázána. V době posledního rozhodování v roce 2006 byl žalobce v předškolním věku. V současné době je studentem třetího ročníku střední školy, má náklady spojené se studiem. Jeho potřeby na stravování a ošacení odpovídají potřebám dospělého člověka. Žalobce je sice zletilý, ale neukončil dosud přípravu na budoucí povolání a není schopen se tak sám živit. Žalobce má dle zprávy školy výrazné problémy s plněním studijních povinností, měnil školu, do nynější nastoupil v roce 2021 do druhého ročníku, proto ve dvaceti letech doposud nemá na rozdíl od svého dvojčete skončenu střední školu. Je však doposud žákem školy, proto soud dospěl k závěru, že trvá vyživovací povinnost obou rodičů k žalobci. Pokud by žalobce pokračoval v neplnění studijních povinností a mělo by to vliv na trvání jeho studia, případně délku tohoto studia, mohlo by to v budoucnu mít vliv i na trvání vyživovací povinnosti rodičů k němu. Od doby, kdy bylo naposled upraveno výživné od žalovaného jako otce, došlo k podstatné změně poměrů na straně žalobce, u něhož v souvislosti s plynutím času a se studiem střední školy došlo k nárůstu nákladů na výživu, a tato změna odůvodňuje ve smyslu § 923 odst. 1 o. z. změnu rozhodnutí o výživném. Citované ustanovení sice výslovně hovoří o výživném pro nezletilé dítě, ale nepochybně je nutno jej aplikovat i na výživné pro zletilé dítě s tím, že změna může být provedena pouze na návrh. I když žalobce není se žalovaným v žádném kontaktu a o svém studiu jej neinformuje, není přiznání výživného v rozporu s dobrými mravy, neboť rodiče žalobce nebyli manželé, kontakt žalovaného se synem ustal v době, kdy byl žalobce nízkého věku, takže odcizení s otcem nezapříčinil.

20. Při stanovení výše výživného je nutno přihlédnout nejen ke změnám na straně žalobce, jako osoby oprávněné, ale i ke změnám na straně žalovaného, jako osoby k placení výživného povinné. Žalovaný měl v době posledního rozhodování 2 vyživovací povinnosti, od roku 2018 (po narození syna [jméno]) do konce roku 2022 (do ukončení studia syna [jméno]) měl 3 vyživovací povinnosti a v současné době má opět vyživovací povinnosti dvě. Žalovaný je nadále svobodný, ale žije s přítelkyní, se kterou má syna. Při posledním rozhodování byl žalovaný po delším výkonu trestu odnětí svobody, nastoupil do zaměstnání s příjmem cca 8.200 Kč, z něhož mu bylo stanoveno výživné pro 2 děti celkem ve výši 2.000 Kč (cca 25 % z dosahovaného příjmu). Žalovaný, který má za sebou„ pestrou“ minulost, dokázal změnit způsob života, dlouhodobě řádně pracuje u stejného zaměstnavatele, žije s rodinou v bytě své matky, hradí náklady na bydlení. Splnil podmínky oddlužení tak, aby do budoucna mohl fungovat bez zatížení dluhy. Aby dosáhl na oddlužení, uzavřela s ním jeho matka darovací smlouvu a po dobu insolvenčního řízení mu poskytovala dar ve výši 7.000 Kč. Ze znění smlouvy je jednoznačně patrno, že tento dar byl poskytován pro účely insolvenčního řízení a pouze po jeho dobu. Soud proto co do příjmů žalovaného vycházel z jeho výdělku u zaměstnavatele a k částce 7.000 Kč měsíčně nepřihlížel, neboť ji žalovaný neměl fakticky k dispozici. Navrhovaný výslech matky žalovaného považoval soud za nadbytečný, když potřebné skutečnosti byly zjištěny z listin. Nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly vrácení daru matce (viz dotaz zástupce žalobce na žalovaného u jednání 6. 2. 2023) a soud považuje s ohledem na výši příjmů žalovaného za věrohodné jeho tvrzení, že matce žádné peníze nevracel a že matka mu darem chtěla umožnit, aby se postavil na vlastní nohy. Žalovaný má pouze základní vzdělání, proto ač řádně plní své pracovní povinnosti, nemá u svého zaměstnavatele možnost postupu na vyšší pozici a tím lépe placenou práci. Výdělky žalovaného jako muže bez kvalifikace nijak nevybočující z výdělků, které jsou v nabídce úřadu práce. Nutno přihlédnout, že podstatná část období, které je předmětem sporu, spadá do covidové pandemie, kdy situace řady zaměstnavatelů, co do získávání zakázek a možnosti provozu, byla velmi složitá, což muselo mít dopad na výši mezd. Žalovaný má u nynějšího zaměstnavatele stabilní práci, osvědčil se v ní, proto po něm nelze požadovat, aby podstoupil riziko změny práce pouze z důvodu příslibu vyšší mzdy. Žalovaný nemá auto, dojíždění do zaměstnání by pro něj bylo komplikované. U žalovaného proto soud vycházel z příjmů, jak byly zjištěny u jeho zaměstnavatele. Přítelkyně žalovaného po skončení rodičovské dovolené nastoupila do zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti. Žalovaný ze svého příjmu hradí náklady na bydlení téměř 9.000 Kč. Je patrno, že s ohledem na výši příjmů rodiny, musí žít rodina žalovaného velmi skromně. Z tohoto důvodu i výživné, které je žalovaný schopen platit, může sloužit pouze k zabezpečení nejzákladnějších potřeb.

21. Poměry matky žalobce se plynutím doby rovněž změnily. Matka žalobce již neplní vyživovací povinnost s ohledem na věk žalobce výkonem osobní péče. Do konce roku 2022 měla matka žalobce 2 vyživovací povinnosti, od 1. 1. 2023 má jednu vyživovací povinnost. Matka žalobce má dle jeho sdělení příjem z invalidního důchodu, dále dle zprávy úřadu práce pobírá příspěvek na bydlení. Žalobce pobírá přídavek na dítě.

22. Za období od srpna do prosince 2020 měl žalovaný čistý měsíční příjem 13.879 Kč. Dle názoru soudu cca 25% až 30 % příjmu by mělo být určeno na výživné. Větší % není možné s ohledem na nízké příjmy a nutnost hrazení nejzákladnějších nákladů žalovaného, včetně nákladů na reprodukci pracovní síly. Soud má za to, že z příjmu mohl žalovaný výživné vydat 4.100 Kč. V tomto období přítelkyně žalovaného byla ještě s nejmladším synem žalovaného na rodičovské dovolené, náklady za školku se nehradily, šlo o dítě útlého věku. Z částky 4.100 Kč tak pro žalobce a jeho bratra [jméno] připadá po 1.800 Kč a pro nejmladšího syna žalovaného 500 Kč. Za této situace dle § 913 odst. 1 o. z. potřebám oprávněného a možnostem a schopnostem povinného odpovídá zvýšení výživného na částku 1.800 Kč měsíčně, tj. o 800 Kč měsíčně.

23. Za rok 2021 vychází soud z příjmu žalovaného 14.703 Kč, tj. cca o 800 Kč vyššího než v roce 2020, proto za tento rok soud považuje za přiměřené zvýšení výživného na částku 2.000 Kč (zvýšení o dalších 200 Kč pro každého ze starších synů, částka 400 Kč pro rodinu). Za rok 2022 činil průměrný čistý příjem žalovaného 17.160 Kč. S ohledem na vyšší příjem má soud za to, že na výživné by žalovaný mohl dát 1/3 příjmů, tj. cca 5.700 Kč, z toho pro starší syny po 2.500 Kč, pro nejmladšího 700 Kč. Za rok 2022 proto soud zvýšil výživné o 1.500 Kč, na částku 2.500 Kč měsíčně. Od 1. 1. 2023 má žalovaný pouze 2 vyživovací povinnosti, rostou však potřeby jeho nejmladšího syna, pro kterého soud za předchozí období uvažoval pouze velmi nízké částky. Z částky na výživné 5.700 Kč by tak měla žalobci jako staršímu případnou vyšší částka tj. 3.000 Kč a mladšímu synovi částka 2.700 Kč (částka na školkovné, úhradu vybavení do mateřské školy, nákladů na ošacení stále rostoucího dítěte). Proto od 1. 1. 2023 soud zvýšil výživné pro žalobce o 2.000 Kč měsíčně, na částku 3.000 Kč měsíčně.

24. Žalobce bude mít k dispozici výživné od žalovaného, měl by mít výživné od matky a má k dispozici přídavek na dítě. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň žalobce má odpovídat životní úrovni rodičů. Jestliže žalovaný má s ohledem na výši svých příjmů prostředky na uspokojování pouze základních potřeb, je odpovídající, aby se i žalobce spokojil s úhradou nejzákladnějších potřeb. Žalobce je ve věku, kdy má možnost si na případné nadstandartní výdaje vydělat např. letní brigádou. Soud proto zvýšil výživné žalovaného pro žalobce z částky 1.000 Kč měsíčně postupně na částky uvedené ve výroku.

25. Žalobce požadoval zvýšení výživného od 1. 8. 2020. Dle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné pro dítě (tedy i zletilé) zvýšit i za dobu 3 let zpětně od zahájení řízení. Ke dni 1. 8. 2020 již nepochybně nastala změna poměrů odůvodňující zvýšení výživného, proto soud výživné zvýšil již od tohoto dne a tím zároveň změnil poslední soudní rozhodnutí o výživném pro žalobce (výroky I, II). Žalobce se domáhal zvýšení výživného na částku 3.000 Kč měsíčně, tj. o 2.000 Kč do 31. 12. 2022 a na částku 5.000 Kč měsíčně, tj. o 4.000 Kč od 1. 1. 2023. Takovéto zvýšení neumožňují poměry žalovaného, jak bylo odůvodněno shora, proto co do částky 1.200 Kč měsíčně za dobu od 1. 8. 2020 do 31. 12. 2020, co do částky 1.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, co do částky 500 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 a co do částky 2.000 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2023 byla žaloba zamítnuta (výrok III).

26. Zvýšením výživného od 1. 8. 2020 vznikl dluh na výživném za dobu od 1. 8. 2020 do 31. 1. 2023 (výživné za únor 2023 je splatné až po vynesení rozsahu, za tento měsíc už by měl žalovaný zaplatit výživné ve výši 3.000 Kč). Za 5 měsíců roku 2020 dluh činí 4.000 Kč (5 x 800 Kč), za rok 2021 činí dluh 12.000 Kč (12 x 1.000 Kč), za rok 2022 činí dluh 18.000 Kč (12 x 1.500 Kč) a za leden 2023 činí dluh 2.000 Kč. Celek proto dluh za období 1. 8. 2020 do 31. 1. 2023 činí 36.000 Kč. Protože dluh na výživném vznikl jeho zpětným zvýšením, nikoliv např. tím, že by žalovaný svoji vyživovací povinnost neplnil, byla lhůta splatnosti dluhu stanovena s přihlédnutím k současné majetkové a osobní situaci žalovaného, který není schopen dluh doplatit jednorázově. S ohledem na výši dluhu a poměry žalovaného bylo žalovanému povoleno dle § 160 odst. 1 o. s. ř. dluh splácet přiměřenými měsíčními splátkami po 1.500 Kč splatnými společně s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po vyhlášení rozsudku. Nezaplacením jedné splátky se do splatnosti následující stává splatným celý dluh. Dluh bude při dodržení splátek zaplacen cca do 2 let, takže po dobu do skončení studia bude mít žalobce od otce měsíčně k dispozici 4.500 Kč a pro případný počátek doby, kdy se bude živit sám, částku 1.500 Kč měsíčně. Pokud totiž ukončením střední školy vyživovací povinnost žalovaného k žalobci zanikne, doplatí žalobce ve splátkách pouze dlužné výživné.

27. Soud neprovedl žalobcem navrhované důkazy výslechem matky žalovaného (z důvod§ shora uvedených) a vyžádáním zprávy zaměstnavatele žalovaného o tom, kolik zaměstnává zaměstnanců a jaký je jejich průměrný výdělek, neboť informace o počtu zaměstnanců zaměstnavatele žalovaného a o výši jejich příjmů, která je nepochybně závislá na jejich pracovní náplni a kvalifikaci, nemůže mít na rozhodnutí o výši výživného od žalovaného vliv. Tyto důkazy považuje soud za nadbytečné.

28. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř.. Účastníci měli ve věci částečný úspěch, žalobce byl pouze za rok 2022, kdy výživné bylo zvýšeno o částku 1.500 Kč a zamítnuto o částku 500 Kč ve věci více úspěšný, než neúspěšný. V ostatních obdobích byl buď úspěch a neúspěch účastníků shodný (zvýšeno o 1.000 Kč, zamítnuto o 1.000 Kč, zvýšeno o 2.000 Kč, zamítnuto o 2.000 Kč), popř. byl ve věci více úspěšný žalovaný (rok 2020). Nelze proto dospět k závěru, že by žalobce, který požadoval nahradit náklady řízení za právní zastoupení, dosáhl ve věci tzv. čistého úspěchu (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem). S ohledem na výsledek řízení a cca shodný úspěch účastníků ve věci proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí je osvobozeno dle § 11 odst. 1 písm. c) zák. o soudních poplatcích od soudních poplatků, proto nebyl soudní poplatek vyměřen.