14 C 163/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 91.443 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 7. 2020 se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaní jsou dle výpisu z katastru vlastníkem předmětných pozemků, které vznikly historicky z pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] pro k. ú. [obec] a dalších parcel zapsaných na knihovní vložce [anonymizováno] pro k. ú. [obec], kde se nacházela stavba pro bydlení – rodinný dům [adresa]. Podle pozemkové knihy – oddílu B byl [jméno] [příjmení] vlastníkem parcely č. [anonymizována dvě slova] pro k. ú. [obec]. [jméno] [příjmení] byl osobou židovského původu a zahynul v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne [datum]. [jméno] [příjmení] byl právním předchůdcem žalobce a otcem [jméno] [příjmení], narozeného [datum], který v červnu 1939 opustil území protektorátu. Žalobce je na základě notářského usnesení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] od [příjmení] [příjmení] ze dne 24. 1. 2002 universálním dědicem svého biologického otce [jméno] [příjmení], který zemřel dne 3. 1. 2002 ve stáru [příjmení] [příjmení], [země]. Žalobce je vnukem a právním nástupcem [jméno] [příjmení]. Dne 23. 12. 1953 byla část nemovitostí zapsaná na knihovní vložce [anonymizováno] pro k. ú. [obec], konkrétně parc. č. st. [anonymizováno], dům [adresa] a louka p. [číslo] vyvlastněna státem ve prospěch [územní celek]. V roce 1954 byly nemovitosti převedeny do vlastnictví [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno], národní podnik [obec]. Nikdy nedošlo k převodu vlastnictví z [jméno] [příjmení] na stát či jinou osobu ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] k. ú. [obec] (nyní [parcelní číslo]) a [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. [anonymizována dvě slova] pro [stát. instituce] ohlásila bez listinných důkazů dne 18. 9. 2006 [stát. instituce], [anonymizováno] [obec], že mu přísluší právo hospodaření s objektem bydlení [adresa] na pozemku č. st. [anonymizováno]. Na stavbu [adresa] (tzv. [anonymizováno]) bylo vydáno povolení k odstranění stavby dne 16. 9. 2004 a stavba byla odstraněna. Nabývací titul ve prospěch [anonymizována dvě slova] pro [stát. instituce] je nejasný a neexistuje. [anonymizována dvě slova] pro [stát. instituce] následně kupní smlouvou ze dne 19. 12. 2008 zcizilo nemovitosti t. č. vedené na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], konkrétně budovu [adresa] na parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] ve prospěch kupujícího společnosti [právnická osoba] Tato smlouva nebyla v rozporu s § 22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. schválena ministerstvem financí a je proto absolutně neplatná. Nebyla dále prokázána trvalá nepotřebnost nemovitostí pro stát dle § 21 z. č. 219/2000 Sb. Žalovaní poté získali pozemek p. [číslo] [parcelní číslo] na základě kupní smlouvy ze dne 26. 10. 2012 od prodávajícího [právnická osoba] Otec žalobce [jméno] [příjmení] uplatnil dne 26. 4. 1995 prostřednictvím právního zástupce restituční nárok na pozemky, který nebyl nijak vyřízen. O nároku byl informován stát, tj. právní předchůdce žalovaných. Otec žalobce uplatnil rovněž nárok podle zákona č. 212/2000 Sb. Za tohoto stavu lze tedy usuzovat absenci dobré víry žalovaných. Žalobce adresoval dne 23. 5. 2011 právnímu předchůdci žalovaných společnosti [právnická osoba] dopis, ve kterém informoval o svém vlastnickém nároku. Nový občanský zákoník poskytl skutečným vlastníkům nemovitostí příležitost se bránit protiprávnímu odejmutí vlastnického práva. Žalobce tak učinil dne 10. 6. 2014 dopisem adresovaným žalovanému čl.

1. Žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Nikdy nedošlo k převodu vlastnictví z [jméno] [příjmení] na stát či jinou osobu ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] (nyní [parcelní číslo]) a [parcelní číslo] k. ú. [obec]. Žalobce se proto domáhá určení, že je vlastníkem těchto pozemků.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že na základě trhové smlouvy ze dne 21. 11. 1929 nabyl předmětné pozemky pan [jméno] [příjmení], který vlastnictví pozemků pozbyl na základě dekretů prezidenta republiky z roku 1945, což je patrné z přídělové listiny vydané Okresním národním výborem ve [obec] dne 3. 8. 1954 čj. [anonymizováno] [číslo], na základě které pozemky po původních přidělencích nabyl do vlastnictví [anonymizována dvě slova] a do správy [anonymizováno], národní podnik. Na základě administrativní dohody ze dne 27. 12. 1957 nabylo pozemky do správy [stát. instituce] a na základě smlouvy o bezúplatném převodu příslušnosti hospodaření ze dne 27. 1. 2001 nabylo příslušnost k hospodaření s pozemky [anonymizována dvě slova] pro [stát. instituce] [anonymizována dvě slova]. Vlastnictví státu trvalo nepřetržitě až do roku 2008. Restituční nárok k pozemkům nebyl uplatněn. Navíc na majetek, který přešel na stát podle dekretů prezidenta republiky před rokem 1948, se restituční předpisy vůbec nevztahují. V roce 2008 byly pozemky na základě kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2008 převedeny do vlastnictví společnosti [právnická osoba] Kupní smlouva byla dne 4. 5. 2009 schválena ministerstvem životního prostředí a společnost [právnická osoba] byla dne 18. 6. 2009 zapsána do katastru nemovitostí jako vlastník pozemků. Tato společnost kupní smlouvou ze dne 26. 10. 2012 převedla pozemky do vlastnictví žalovaných. Žalobce tvrdí, že měl dopisem ze dne 10. 6. 2014 uplatnit vůči žalovanému [číslo] své vlastnické právo k pozemkům. Žalovaný si není vědom, že by od žalobce takový dopis kdy obdržel a ve svém archivu jej nedohledal. Žalobci vlastnické právo k pozemkům svědčit nemůže. Skutečným důvodem podání žaloby je spíše pokus omezit žalované v nakládání s jejich majetkem. Žalobce se dopisem ze dne 29. 8. 2020 adresovaným [stát. instituce] pokusil s odkazem na podanou žalobu a své tvrzené vlastnictví pozemků„ vzít zpět“ podnět žalovaných k pořízení změny územního plánu ve vztahu k pozemkům. Námitka neplatnosti smlouvy z roku 2008 není důvodná, neboť u pozemků ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu se vyžaduje místo souhlasu ministerstva financí souhlas ministerstva životního prostředí, který byl udělen. Žalovaní jsou vlastníky pozemků, jelikož jim svědčí řada platných nabývacích titulů. I kdyby některý z původních převodů mohl být zpochybněn, což je vyloučeno, stali se žalovaní vlastníky pozemků, a to buď jejich nabytím od nevlastníka na základě dobré víry anebo na základě vydržení Není dána jediná okolnost, která by dobrou víru žalovaných mohla zpochybňovat. Žalovaní a jejich právní předchůdci měli pozemky v nepřetržité oprávněné držbě po dobu přesahující 10 let. Své vlastnické právo nikdy nepozbyli. Nic by na tom neměnila ani skutečnost, pokud by žalobci nebo jeho právním předchůdcům ve vztahu k pozemkům svědčil restituční nárok. Existence restitučního nároku nezakládá vlastnické právo k pozemkům, ale jen možnost domáhat se jejich vydání zvláštním postupem dle příslušných restitučních předpisů. Teprve rozhodnutí o vydání zakládá konstitutivním způsobem vlastnické právo restituenta. Všechny lhůty pro uplatnění restitučních nároků již uplynuly. Žalobce se podanou žalobou pokouší obejít dědické řízení nebo speciální právní úpravu dle restitučních předpisů. Žaloba současně představuje šikanózní výkon práva. To vylučuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 31. 5. 2021. Žalobce požádal o odročení tohoto jednání s tím, že je stále infekční na [anonymizována dvě slova] a doložil protokol o pozitivním [anonymizováno] výsledku testu [anonymizováno], který měl být vydán laboratoří společností [právnická osoba] Žalobce žádal ze stejného důvodu o odročení jednání nařízených na 22. 3. 2021 a 3. 5. 2021, přičemž doložil protokoly o výsledku testu, které měly být vydány stejnou laboratoří. Soud jednání z 22. 3. 2021 a následně z 3. 5. 2021 odročil a vyžádal zprávu od společnosti [právnická osoba], zda protokoly o výsledku testů předložené žalobcem byly vydány touto laboratoří a zda jejich obsah odpovídá provedeným vyšetřením. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že listiny předložené žalobcem nesou zdánlivě známky dokumentu, který laboratoř vydává, ale tyto listiny nebyly laboratoří vydány, neboť v národní databázi ISIN (informační systém infekční nemoci) nelze najít, že by kdy v minulosti prováděli testování osoby se jménem žalobce a číslem pojištěnce [číslo], v národním systému eŽádanek neexistuje žádanka s číslem, na kterou je v dokumentu odkazováno a pod kódem uvedeným v dokumentu evidují zcela jiný výsledek testu provedený jiné osobě v jiném dni. S ohledem na zprávu společnosti [právnická osoba] bylo žalobci soudem sděleno, že jeho žádosti o odročení jednání se nevyhovuje a jednání bude konáno. Žalobce se k jednání nedostavil, proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo ve věci jednáno a rozhodnuto bez přítomnosti žalobce.

4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy pozemkovou knihou - knihovní vložkou [číslo] přídělovou listinou ze dne 3. 8. 1954, administrativní dohodou o převodu správy národního majetku ze dne 27. 12. 1957, smlouvou o bezúplatném převodu příslušnosti hospodaření ze dne 27. 4. 2001, rozhodnutím o povolení odstranění objektu„ [anonymizováno]“ ze dne 16. 9. 2004, ohlášením změny údajů o objektu [adresa] v k. ú. [obec] ze dne 18. 9. 2006, potvrzením ze dne 5. 9. 2006, vyrozuměním o zápisu změn údajů katastru nemovitostí záznamem ze dne 3. 1. 2007, kupními smlouvami ze dne 19. 12. 2008 (včetně schvalovací doložky) a 26. 10. 2012, (včetně souhlasného prohlášení), výpisy z katastru nemovitostí – listy vlastnictví [číslo] sdělením Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 9. 2020, přípisem žalobce [stát. instituce] ze dne 29. 8. 2020, žalobou žalobce [název soudu] ze dne 18. 9. 2020, usnesením [název soudu] čj. [číslo jednací] a informací o řízení u katastrálního úřadu.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že pozemky č. k. [anonymizováno] a [číslo] v [katastrální uzemí] byly zapsány v pozemkové knize v knihovní vložce [číslo]. Dle přídělové listiny Okresního národního výboru ve [obec] ze dne 3. 8. 1954, která byla vydána po provedeném přídělovém řízení podle dekretu [číslo] 1945, [číslo] 1945 pro [anonymizováno] národní podnik [obec], se převod vlastnického práva týkal mj. čk. [anonymizováno] a [číslo] v k. ú. [obec]. Na základě administrativní dohody ze dne 27. 12.1957 nabylo pozemky do správy [stát. instituce] – krajská správa [stát. instituce] [obec] a na základě smlouvy o bezúplatném převodu příslušnosti hospodaření ze dne 27. 4. 2001 nabylo příslušnost k hospodaření s předmětnými pozemky [anonymizována tři slova] [stát. instituce] [anonymizováno] Kupní smlouvou ze dne 19. 12. 2008 byly předmětné pozemky převedeny do vlastnictví společnosti [právnická osoba], která kupní smlouvou ze dne 26. 10. 2012 vloženou do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 29. 10. 2012 prodala pozemky (nyní již pod označením [parcelní číslo] a [parcelní číslo]) žalovaným. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaní jsou zapsáni jako vlastníci předmětných pozemků v katastru nemovitostí. Žalobce tvrdí, že vlastníkem pozemků je on a domáhá se určení svého vlastnického práva s tím, že původním vlastníkem pozemků byl [jméno] [příjmení], který zahynul v roce 1943. [jméno] [příjmení] byl právním předchůdcem žalobce a otcem [jméno] [příjmení], narozeného 24. 5. 1931. Žalobce je na základě notářského usnesení [anonymizována tři slova] od [příjmení] [příjmení] ze dne 24. 1. 2002 universálním dědicem svého biologického otce [jméno] [příjmení], který zemřel dne 3. 1. 2002 ve stáru [příjmení] [příjmení], [země]. Žalobce je vnukem a právním nástupcem [jméno] [příjmení]. Žalobce tvrdí, že jeho otec uplatnil restituční nárok, který nebyl vyřízen. Dle sdělení Státního pozemkového úřadu [jméno] [příjmení], [datum narození] neuplatnil restituční nárok k pozemkům [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] ani dle zákona č. 229/1991 Sb. ani dle zákona 212/2000 Sb. Usnesením [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne 2. 2. 2021, které nabylo právní moci 3. 2. 2021, byla odmítnuta žaloba žalobce ze dne 18. 9. 2020. Žalobce nedokládá tvrzené skutečnosti ohledně právního nástupnictví a ohledně uplatnění restitučního nároku jeho otcem, přičemž soud žalobce nevyzval k jejich doložení, neboť by to na výsledek sporu nemělo žádný vliv. <i>6. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 7. Žalobce se domáhá určení svého vlastnického práva k nemovitostem uvedeným ve výroku, jde o určovací žalobu dle § 80 o. s. ř., u které je třeba prokázat naléhavý právní zájem na určení. Žalobce spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení v tom, že se žalovaní pokoušeli dosáhnout využití pozemků obytnou zástavbou a pokud by na pozemcích byla umístěna cizí stavba, byla by vážně ohrožena práva žalobce. Bez určení by bylo právo žalobce ohroženo a jeho právní postavení by se stalo nejistým. Soud má za to, že i kdyby tvrzení uvedená v žalobě, byla prokázána, nemůže být žaloba na určení vlastnického práva žalobce důvodná. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ve věci 28 Cdo 5581/2015 ze dne 14. 12. 2017 konstatoval, že„ žalobou na určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové křivdy. Restituční zákony vyloučily možnost uplatnit právo k majetku, který stát získal konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními, podle obecných předpisů, když úprava podle restitučních předpisů je speciální úpravou k předpisům obecným.“ Obdobný závěr vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 1390/2017 ze dne 23. 5. 2017, podle něhož„ vydáním restitučních předpisů zákonodárce legalizoval vlastnictví státu k majetku, který získal konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními, a jen v případech, které jsou v restitučních zákonech výslovně uvedeny, je původní nabývací titul státu za splnění dalších zákony stanovených podmínek, důvodem pro vrácení věci. Osoba oprávněná žádat vydání věci podle restitučních předpisů se nemůže úspěšně domáhat určení vlastnictví svého zemřelého právního předchůdce k takové věci.“ Uvedený závěr plyne i z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (např. 28 Cdo 836/2000, 28 Cdo 1382/2020) a je potvrzován judikaturou Ústavního soudu ČR (např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl ÚS-st. 21/05 publikované pod č. 477/2005 Sb., usnesení ze dne 11. 10. 2012 ve věci sp. zn. IV. ÚS 1677/12, usnesení ze dne 23. 7. 2012 ve věci sp. zn. IV. ÚS 1566/12). Žalobce by se tak nemohl podle obecných předpisů domáhat ani určení vlastnického práva svého otce, tím méně určení svého vlastnického práva, když předmětné nemovitosti nebyly předmětem dědictví. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci 22 Cdo 1826/2004 ze dne 6. 10. 2004 plyne, že„ pokud sporné nemovitosti dosud nebyly předmětem dědictví, nemůže mít žalobkyně (v tomto řízení žalobce) naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že vlastnicí je ona.“ 8. Žalobce nemá s ohledem na shora uvedené na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, aniž žalobce vyzýval k prokázání tvrzených skutečností. Proto soud nehodnotí listiny týkající se likvidace budovy na sporném pozemku, či záměru žalovaných s tímto pozemkem.

9. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 o. s. ř. Žalovaní byli ve věci zcela úspěšní, proto jim přísluší náhrada vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. (dále jen a. t.). Předmětem řízení je určení vlastnictví k nemovitostem, jejichž kupní cena dle kupní smlouvy ze dne 26. 10. 2012 (svazek čl. 27) činila 668.000 Kč. Tato částka představuje tarifní hodnotu věci. Protože předmětem řízení je věc penězi ocenitelná, není možno vycházet z tarifní hodnoty 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) a. t., který dopadá pouze na případy, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné. Odměna za jeden úkon právní pomoci činí dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. a. t. částku 10.980 Kč. Při zastoupení 2 osob se odměna dle § 12 odst. 4 a. t. snižuje o 20 %, proto odměna za 1 úkon právní pomoci při zastoupení každého ze žalovaných činí 8.784 Kč, režijní paušál dle § 13 odst. 4 a. t. činí 300 Kč za každý úkon. Učiněny byly 4 úkony právní pomoci (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě, 3. vyjádření k návrhu žalobce na přerušení řízení, 4. účast u jednání 31. 5. 2021). Náhrada nebyla přiznána za požadovaný úkon spočívající ve vyjádření ze dne 11. 9. 2020, neboť tímto vyjádřením pouze žalovaní obecně sdělili, že s žalobou nesouhlasí a požádali o prodloužení lhůty k vyjádření. Nemůže jít k tíži žalobce, že se žalovaní na jednu výzvu soudu vyjadřovali k žalobě nadvakrát. Na odměnu a paušál za právní zastoupení každého ze žalovaných tak připadá částka 36.336 Kč (8.787 + 300 x 4), tj. celkem 72.672 Kč za oba žalované. Dále žalovaní hradili náhradu za ztrátu času advokáta cestou k jednání soudu za 10 půlhodin po 100 Kč, tj. 1.000 Kč. Na jízdném zástupce k jednání soudu žalovaní vynaložili 1.900,88 Kč. Ujeto bylo celkem 318 km vozidlem o kombinované spotřebě dle technického průkazu 5,8 litru nafty na 100 km o ceně dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 27,20 Kč za litr. Náklady na pohonné hmoty tak činí 3,18 x 5,8 x 27,20, tj. 501,68 Kč. Paušální náhrada 4,40 Kč za 1 km dle § 157 odst. 4 zákoníku práce (ve spojení s § 13 odst. 5 a. t. a vyhláškou č. 589/2020 Sb.) činí 1.399,20 Kč. Zástupce žalovaných doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 75.572,88 Kč (72.672 + 1.000 + 1.900,88 Kč). Daň činí 15.870,31 Kč. Celkové náklady řízení žalovaných po zaokrouhlení činí 91.443 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalobce povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 91.443 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalovaných. Lhůta k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvody pro jinou než zákonnou pariční lhůtu.