14 C 21/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 88 033 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 58.030 Kč do 2 let od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 30.003 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13.056,85 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8.888,81 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59.956,78 Kč a z částky 7.112,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku ve výši 8,3 % ročně z částky 59.956,78 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a ve výši 29 % ročně z částky 7.112,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkem částky 88.033 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaná dne 12. 2. 2019 uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o zápůjčce č. 543744498, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ ověřené dokumenty“. Na základě uzavřené smlouvy byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 65.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit i částku ve výši 18.423 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.768 Kč s úrokovou sazbou 8,30 % ročně, odměny za zpracování, administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 9.470 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 3.185 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti formou 24 měsíčních splátek po 3.476 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 2. 2021. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední částka byla žalovanou uhrazena 27. 1. 2020. Ke dni 29. 7. 2020 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 59.956,78 Kč a dlužný poplatek částku 16.496,22 Kč. Protože žalovaná nesplatila dlužnou částku ve stanovené lhůtě, úročí se neuhrazená jistina od 18. 2. 2021 sjednaným úrokem ve výši 8,30 % p. a. Žalovaná od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 6.970 Kč. Žalobce se domáhá částky 76.453 Kč sestávající z dlužné jistiny 59.956,78 Kč a dlužného poplatku 16.496,22 Kč. Její příslušenství tvoří úroky a úroky z prodlení v zákonné výši, které byly kapitalizovány do postoupení pohledávky. Mezi stejnými účastníky byla dne 9. 2. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce č. 540907461, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ ověřené dokumenty“. Na základě uzavřené smlouvy byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 20.000 Kč, které převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit i částku ve výši 19.366 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6.592 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 5.340 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 7.434 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti formou 24 měsíčních splátek po 1.641 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 2. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední částka byla žalovanou uhrazena 27. 1. 2020. Ke dni 9. 2. 2020 dlužná jistina činila částku 7.112,90 Kč a dlužný poplatek částku 4.467,10 Kč. Protože žalovaná nesplatila dlužnou částku ve stanovené lhůtě, úročí se neuhrazená jistina od 10. 2. 2020 sjednaným úrokem ve výši 29 % p. a. Žalovaná od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 27.786 Kč. Žalobce se domáhá částky 11.580 Kč sestávající z dlužné jistiny 7.112,90 Kč a dlužného poplatku 4.467,10 Kč. Její příslušenství tvoří úroky a úroky z prodlení v zákonné výši, které byly kapitalizovány do postoupení pohledávky. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, což bylo žalované oznámeno přípisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Platbu žalovaných částek žalovaná neprovedla, ač k tomu byla vyzvána předžalobní upomínkou.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný. Žalobce byl s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 vyzván k doložení listin, které byly při uzavírání smluv žalovanou předloženy pro posouzení její úvěruschopnosti.

4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 24. 2. 2023, ve kterém zopakoval, že má za to, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena s tím, že právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivost tvrzení žalované, odkázal na zákaznickou kartu. Zopakoval právní názor, že neprokázání splnění této povinnost nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Žalobce nemá k dispozici doklady od žalované. Žalobce nenavrhl další důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97.

5. K jednání dne 24. 4. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 20. 3. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, která se tak k žalobě nevyjádřila.

6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr, smlouvou o zápůjčce ze dne 12. 2. 2019, včetně smluvních podmínek, tabulkou umoření, zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr, smlouvou o zápůjčce ze dne 9. 2. 2018, včetně smluvních podmínek, tabulkou umoření smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, včetně podacího lístku ze dne 24. 2. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022, včetně podacího lístku ze dne 7. 6. 2022.

7. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 12. 2. 2019 byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi věřitelem - [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem - žalovanou. Žalovaná je ve smlouvě identifikována uvedením jména, příjmení, místa bydliště a rodného čísla. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 65.000 Kč převodem na účet. Žalovaná se zavázala spolu s půjčenou částkou 65.000 Kč vrátit i poplatek ve výši 18.423 Kč, celkem tedy 83.423 Kč. Poplatek dle smlouvy sestával z úroku 5.768 Kč, poplatku za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení 9.470 Kč a za vedení zákaznického účtu 3.185 Kč. Tato částka měla být zaplacena v 24 měsíčních splátkách, z toho 23 splátek po 3.476 Kč a 24. splátka 3.475Kč. Zápůjční úroková sazba činí 14 % p. a. Dle karty zákazníka požádala žalovaná o zápůjčku 28.000 Kč. Mezi dokumenty k ověření byly pracovní smlouva a výplatní pásky za listopad a prosinec 2018. Soudu doloženy nebyly. V kartě zákazníka jsou uvedeny čisté měsíční příjmy žadatele 7.958 Kč, další čisté příjmy domácnosti 17.400 Kč, interní splátky 1.641 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 10.500 Kč. Dle žalobce žalovaná zaplatila částku celkem 6.970 Kč. Žalovaná netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedla ve větším rozsahu, než je tvrzeno žalobcem.

8. Mezi stejnými účastníky byla dne 9. 2. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce č. 540907461. Žalovaná je ve smlouvě identifikována uvedením jména, příjmení, místa bydliště a rodného čísla. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 20.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu s půjčenou částkou 20.000 Kč vrátit i poplatek ve výši 19.366 Kč, celkem tedy 39.366 Kč. Poplatek dle smlouvy sestával z úroku 6.592 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5.340 Kč a administrativní činnosti a komfortní splácení 7.434 Kč. Tato částka měla být zaplacena v 24 měsíčních splátkách, z toho 23 splátek po 1.641 Kč a 24. splátka 1.623 Kč. Dle karty zákazníka požádala žalovaná o zápůjčku 20.000 Kč. Mezi dokumenty k ověření byly pracovní smlouva a výplatní pásky za listopad a prosinec 2017 a leden 2018. Soudu doloženy nebyly. V kartě zákazníka jsou uvedeny čisté měsíční příjmy žadatele 7.470 Kč, ostatní příjmy žadatele 7.600 Kč, další čisté příjmy domácnosti 6.000 Kč, interní splátky 1.396 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 10.000 Kč. Dle žalobce žalovaná zaplatila částku celkem 27.786 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že tvrzené pohledávky společnosti [právnická osoba], za žalovanou z těchto smluv byly postoupeny žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 30. 1. 2022 odeslaným na adresu dle smlouvy dne 24. 2. 2022.

10. Žalobci bylo u jednání dne 24. 4. 2023 předestřeno, že soud má z provedených důkazů za to, že před uzavřením smluv mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobce skutková tvrzení a důkazní návrhy v tomto směru dále nedoplnil. <i>11. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>13. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě spotřebitelské smlouvy o zápůjčce uzavřené 12. 2. 2019 částku 65.000 Kč a na základě smlouvy ze dne 9. 2. 2018 částku 20.000 Kč. Žalovaná je ve smlouvách označena jménem, příjmením, adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelské smlouvy, na které je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím obou zápůjček jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než karty zákazníka, a to ani poté, kdy byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Soud výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje. I kdyby doklady označené v kartě zákazníka k zápůjčce ze dne 12. 2. 2019 byly soudu doloženy, tak jimi nemohly být prokázány další příjmy domácnosti uvedené v zákaznické kartě, u kterých ani není uvedeno, o jaké příjmy (kterých osob) se jedná. Žádným způsobem nebyly dokládány výdaje, u ostatních výdajů je v zákaznické kartě uvedeno, že se jedná o odhadované měsíční výdaje žadatele, tedy nikoliv dokládané. Podle zákaznické karty byla požadovaná výše zápůjčky 28.000 Kč, ale následně poskytnutá výše byla více než dvojnásobná. Stejná situace je u karty zákazníka k zápůjčce ze dne 9. 2. 2018, kdy není patrno, z čeho měly plynout ostatní příjmy žadatele 7.600 Kč a další čisté příjmy domácnosti 6.000 Kč, tyto příjmy nejsou nijak dokládány. Nejsou dokládány výdaje a u ostatních výdajů je opět v zákaznické kartě uvedeno, že se jedná o odhadované měsíční výdaje žadatele, tedy nikoliv dokládané.

15. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce v obou případech řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V aktuálním rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatele o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím zápůjčky neověřoval tvrzené příjmy (minimálně označené jako ostatní příjmy) a výdaje ani samotné žalované, natož osob žijících s ní ve společné domácnosti. Nelze mít za to, že zápůjčky byly žalované poskytnuty v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované. Pokud žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, je nutno podotknout, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, na který soud odkázal při výzvě žalobci, byl vydán později a zabývá se skutkově obdobným stavem jako v projednávané věci a vyjadřuje se přímo k tomu, že doložení zákaznické karty nepostačuje. Soud nemá důvodu se od závěrů tohoto rozsudku odchýlit.

16. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, jsou smlouvy ze dne 12. 2. 2019 a 9. 2. 2018 dle § 87 ZSÚ neplatné a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v těchto smlouvách.

17. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalované na základě smlouvy ze dne částku 65.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

18. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 65.000 Kč dle žalobce žalovaná vrátila 6.970 Kč, když veškeré platby žalované je nutno započítat na jistinu. Nebylo tak vráceno bezdůvodné obohacení ve výši 58.030 Kč ([číslo] – 6.970 Kč), když žalovaná neprokázala, že na smlouvu zaplatila více, než uvádí žalobce. Na základě smlouvy ze dne 9. 2. 2018 žalovaná převzala 20.000 Kč, dle tvrzení žalobce zaplatila 27.786 Kč, tj. částku převyšující vyplacenou jistinu. Bezdůvodné obohacení původně vzniklé vyplacením částky 20.000 Kč tak zaniklo ještě před podáním žaloby. Naopak žalovaná zaplatila o 7.786 Kč vyšší částku. Je však věcí žalované, aby se případně domáhala vydání tohoto bezdůvodného obohacení, popř. provedla úkony směřující k započtení.

19. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaná částku převzala, s přihlédnutím k výši nesplacené částky a příjmům žalované uváděným v kartě zákazníka, na 2 roky od právní moci rozsudku (platba částky cca 2.500 Kč měsíčně). Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 58.030 Kč ve výše uvedené lhůtě.

20. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatných smlouvách, proto co do částky 30.003 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13.056,85 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8.888,81 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59.956,78 Kč a z částky 7.112,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, co do úroku ve výši 8,3 % ročně z částky 59.956,78 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a ve výši 29 % ročně z částky 7.112,90 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.

21. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci větší neúspěch (zamítnutá částka, úrok, úrok z prodlení) než úspěch (přisouzená částka), proto mu požadovaná náhrada nákladů řízení nebyla přiznána ani částečně. Ve věci více úspěšné než neúspěšné žalované náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.