14 C 262/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o výživné pro manželku

I. Žalovaný je povinen zaplatit na výživu žalobkyně za období od 1. 12. 2020 do 31. 5. 2021 částku 18.000 Kč splatnou k rukám žalobkyně v měsíčních splátkách po 1.500 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 3.000 Kč měsíčně od 1. 12. 2020 do 31. 5. 2021 a co do částky 6.000 Kč měsíčně od 1. 6. 2021 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek ve výši 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném výživného pro manželku ve výši 15.000 Kč měsíčně ode dne zahájení řízení. K odůvodnění žaloby uvedla, že manželství účastníků, které bylo uzavřeno 1. 7. 2011, doposud trvá. Z manželství se [datum] narodila dcera [jméno]. Po incidentu, ke kterému mezi účastníky došlo, se žalovaný odstěhoval. Žalovaný pracuje jako řidič kamionové dopravy pro [anonymizována dvě slova], za prací dojíždí vždy 14 dnů a poté je 14 dnů doma. Vedle příjmu pobírá i přídavky na děti. Životní úroveň účastníků byla poměrně vysoká, jezdili na dovolené, výlety, užívali si život. Po odchodu žalovaného má žalobkyně k dispozici pouze invalidní důchod, účastníci nedosahují stejné životní úrovně, žalovaný odmítá na výživu žalobkyně jako manželky přispívat.

2. V rámci pokusu o smír u jednání dne 20. 4. 2021 žalobkyně na žalobě setrvala co do částky 6.000 Kč měsíčně a co do částky 9.000 Kč měsíčně vzala před jednáním ve věci samé žalobu zpět. Usnesením čj. [číslo jednací] ze dne 4. 5. 2021, které nabylo právní moci 20. 5. 2021, soud řízení ve zpětvzatém rozsahu zastavil. Předmětem řízení zůstalo výživné 6.000 Kč měsíčně od 1. 12. 2020.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že situace žalovaného z hlediska jeho příjmů a výdajů je již od listopadu 2020 taková, že není schopen platit žalobkyni výživné pro manželku. Žalovaný platí výživné na tři děti, hradí společnou hypotéku účastníků. Žalobkyni přenechal k užívání plně zařízenou domácnost a sám si byl nucen pronajmout byt, aby vytvořil podmínky pro styk s nezletilou dcerou [jméno]. V důsledku zrušení společné domácnosti došlo u žalovaného ke snížení příjmu, neboť se mu zvýšila daň a již nedostává přídavek na nezletilého syna žalobkyně.

4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy oddacím listem účastníků, rodným listem nezletilé [jméno], spisy zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], oznámením ČSSZ o výši invalidního důchodu, smlouvou o nájmu bytu [číslo] včetně dokladů o platbách žalovaného pronajímateli, zprávami zaměstnavatele žalovaného o výši příjmů žalovaného od června 2020 do srpna 2021, výpisem z účtu žalovaného a pohyby na účtu žalobkyně.

5. Z oddacího listu účastníků bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství 1. 7. 2011. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaný jako manžel podal 29. 11. 2020 návrh na rozvod manželství účastníků, příčinu rozvratu manželství spatřuje v rozdílných povahách, názorech a zájmech účastníků. Žalobkyně jako manželka u jednání dne 21. 9. 2021 souhlasila s tím, že manželství je rozvráceno a tedy souhlasila s rozvodem manželství. Příčinu rozvratu spatřuje v chování manžela, v jeho výbušné povaze, nevěrách a napadání. Jednání bylo odročeno na 3. 11. 2021, ve věci tak nebylo doposud rozhodnuto. Z obsahu spisu je patrno, že vztahy mezi účastníky jsou vyostřené.

6. Z rodného listu bylo zjištěno, že účastníci jsou rodiči nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum].

7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 0 P 191/2021 bylo zjištěno, že dne 29. 11. 2020 podal otec, tj. žalovaný návrh na úpravu péče a výživy nezletilé [jméno] pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů. Rozsudkem zdejšího soudu č. 11 Nc 383/2020-86 ze dne 9. 3. 2021 byla nezletilá [jméno] pro dobu před i po rozvodu manželství svěřena do péče matky, otci byla stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilé [jméno] počínaje dnem 1. 11. 2020 částkou 5.000 Kč měsíčně a bylo rozhodnuto o povinnosti otce zaplatit dluh na výživném ve výši 15.080 Kč v měsíčních splátkách po 1.000 Kč. Soud vzal za prokázané, že rodiče nezletilé jsou manželé, ale od listopadu 2020 žijí odděleně. Matka je z důvodu postižení sluchu poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně ve výši 14.946 Kč, jiný příjem nemá, do zaměstnání nechodí. Kromě nezletilé [jméno] má vyživovací povinnost k nezletilému synovi [jméno] [jméno] [příjmení], narozenému [datum], který je v její péči a otec přispívá na jeho výživu částkou 3.000 Kč měsíčně. Otec je zaměstnán jako řidič kamionové dopravy u [anonymizována dvě slova], jeho příjem sestává ze základní mzdy a z vyplácených diet. Je mu dále vyplácen přídavek na děti 320 až 350 EUR. Tento přídavek byl doposud otci vyplácen na 4 děti (včetně syna matky [jméno] [jméno]), nyní bude o ¼ nižší. Pro účely vyměření výživného soud zohlednil do příjmu otce vyplácené diety z jedné čtvrtiny s tím, že diety primárně slouží k uspokojení potřeb jejich příjemce na pracovních cestách, proto je nelze započítat do příjmu otce v celém rozsahu. Po započtení ¼ diet soud vycházel z příjmu otce 55.000 Kč jako průměrného měsíčního příjmu za sledované období. Otec má další dvě vyživovací povinnosti ke starším dětem, na které platí výživné celkem 10.000 Kč měsíčně. Proti rozsudku podala včasné odvolání matka, která nesouhlasila se stanovenou výší výživného, požadovala vyšší částku. Krajský soud v Hradci Králové doplnil dokazování o příjmy otce za červen 2020 a za období od února 2021 do května 2021 a učinil závěr, že za časový úsek 12 měsíců od června 2020 do května 2021 obnášely otcovy příjmy ze zaměstnání v přepočtu na českou měnu v průměru 53.650 Kč, přičemž v této částce jsou zahrnuty všechny složky otcova zaměstnaneckého příjmu, přičemž z diet je tu počítáno jen se čtvrtinou a je vzat zřetel na to, že částka, která byla otci vyplacena jako tzv. Familiengeld v září 2020 byla zčásti poskytnuta i za předchozí období. Za období od listopadu 2020, kdy s rodiče rozešli, do května 2021 činil dle závěrů odvolacího soudu otcův průměrný měsíční příjem 51.360 Kč. Matčin invalidní důchod činil v roce 2020 měsíčně 14.130 Kč a v roce 2021 měsíčně 14.946 Kč Krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku ohledně výše výživného potvrdil, rozsudek změnil pouze co do výše nedoplatku, který stanovil částkou 11.660 Kč a otci uložil jej zaplatit k rukám matky do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 28. 7. 2021. Dne 15. 9. 2021 podal otec návrh na soudní úpravu styku s nezletilou [jméno] s tím, že matka styku brání. O návrhu nebylo doposud rozhodnuto.

8. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaný má vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], a k nezletilému [celé jméno žalovaného], narozenému [datum rozhodnutí]. Rozsudkem čj. [číslo jednací] ze dne 10. 10. 2019, který nabyl právní moci 8. 11. 2019, soud schválil dohodu rodičů, podle které bylo od 1. 1. 2019 výživné otce pro nezletilou [jméno] zvýšeno na 5.500 Kč měsíčně a pro nezletilého [jméno] na 4.500 Kč měsíčně.

9. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobkyně má vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] [jméno] [příjmení] narozenému [datum], kterého má ve své péči a jehož otec platí výživné 3.000 Kč měsíčně. Syn žalobkyně [jméno] [příjmení] [datum narození] je zletilý.

10. Z oznámení České zprávy sociálního zabezpečení ze dne 6. 1. 2020 bylo zjištěno, že od lednové splátky 2020 byl invalidní důchod žalobkyně pro invaliditu třetího stupně zvýšen na částku 14.130 Kč měsíčně.

11. Ze zpráv zaměstnavatele žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému bylo zaměstnavatelem vyplaceno za červen 2020 celkem 2.790 EUR (z toho diety činily 1.255 EUR), za červenec 2020 celkem 3.176 EUR (z toho diety činily 1.255,01 EUR), za srpen 2020 celkem 3.141 EUR (z toho diety činily 1.255,01 EUR) za září 2020 celkem 7.909 EUR (z toho diety činily 1.177,54 EUR a přídavky na děti za období 9 měsíců činily 4.893,24 EUR), za říjen 2020 celkem 3.401 EUR (z toho diety činily 1.177,54 EUR), za listopad 2020 celkem 2.874 EUR (z toho diety činily 1.177,54 EUR), za prosinec 2020 celkem 2.924 EUR (z toho diety činily 1.255,01 EUR) za leden 2021 celkem 2.458 EUR (z toho diety činily 945,13 EUR), za únor 2021 celkem 3.276 EUR (z toho diety činily 1.069 EUR), za březen 2021 celkem 2.674 EUR (z toho diety činily 1.022 EUR), za duben 2021 celkem 2.400 EUR (z toho diety činily 1.255 EUR), za květen 2021 celkem 2.433 EUR (z toho diety činily 1.301 EUR), za červen 2021 celkem 2.294 EUR (z toho diety činily 1.302 EUR), za červenec 2021 celkem 2.413 EUR (z toho diety činily 1.379 EUR), za srpen celkem 1.922 EUR (z toho diety činily 1.255 EUR). V červenci 2020 byl otci vyplacen další plat v částce 1.127 EUR čistého, prosinci 2020 byl otci zaměstnavatelem vyplacen další plat, a to v částce 805 EUR čistého. Žalovaný nesporuje, že v červenci 2021 mu byl vyplacen další plat 805 EUR čistého. Od června 2021 není vyplácen tzv. Familiengeld, žalovaný připouští, že na 3 děti mu bude vyplacen, jakmile podá potřebnou žádost.

12. Ze smlouvy o nájmu bytu [číslo] ze dne 5. 12. 2020 bylo zjištěno, že ji žalovaný uzavřel jako nájemce ohledně nájmu bytu [číslo] o velikosti 2 + KK v [obec] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 8. 12. 2020 do 8. 12. 2021. Nájemné bylo sjednáno ve výši 7.291 Kč, dále byly sjednány zálohy na energie a další platby (poplatek za odpad, odměna domovníka apod.), takže celková měsíční platba činí 10.471 Kč. Dle příjmových pokladních dokladů žalovaný zaplatil dne 5. 12. 2020 pronajímateli vratnou jistinu 20.000 Kč, zálohu na energie 3.180 Kč a nájemné za prosinec 2020 ve výši 5.645 Kč.

13. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že z účtů je inkasem splácen hypoteční úvěr, splátka činí 9.422 Kč měsíčně.

14. Z ostatních listin předložených účastníky soud neučinil zjištění podstatná pro věc.

15. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že manželství účastníků uzavřené 1. 7. 2011 trvá. O návrhu žalovaného na rozvod manželství, který byl podán ke zdejšímu soudu, nebylo doposud rozhodnuto. Účastníci se v rámci rozvodového řízení neshodnou na příčině rozvratu manželství, žádná ze stran však netvrdí, že by byla příčina rozvratu výlučně v chování žalobkyně. V listopadu 2020 se žalovaný po konfliktu odstěhoval ze společné domácnosti, žalobkyně s nezletilou dcerou účastníků zůstala bydlet v původním bydlišti rodiny, žalovaný si od prosince 2020 pronajal byt v [obec], kde platí nájemné 7.291 Kč měsíčně společně s dalšími platbami, takže celková měsíční částka činí 10.471 Kč. V mezidobí došlo k pravomocné úpravě péče a výživy nezletilé dcery účastníků [jméno], která byla svěřena do péče žalobkyni a žalovanému bylo stanoveno výživné 5.000 Kč měsíčně. Při stanovení výživného soud vycházel z příjmů žalovaného u jeho zaměstnavatele s tím, že pro účely výživného byla do příjmu započtena ¼ diet, které jsou žalovanému zaměstnavatelem vypláceny. Krajský soud v Hradci Králové v rámci odvolacího řízení ve věci úpravy péče a výživy nezletilé dcery účastníků učinil závěr, že v období od listopadu 2020 žalovaný dosáhl průměrného měsíčního příjmu 51.360 Kč. Soud v rámci řízení o výživné pro manželku předestřel, že bude v tomto řízení vycházet za uvedené období ze stejných závěrů (§ 13 o. z.), takže soud má za prokázané, že od prosince 2020 (výživné je požadováno ode dne 1. 12. 2020) do konce května 2021 dosáhl žalovaný průměrného měsíčního příjmu 51.360 Kč. Soud se ztotožňuje se závěrem, že primárně jsou diety od zaměstnavatele určeny k hrazení nákladů na pracovních cestách, proto je na místě je započítávat do příjmu pro stanovení výživného ¼. Je tak nerozhodnuté, zda si žalovaný vozí na cesty jídlo z domu, jak tvrdí žalobkyně, či zda tak již nyní nečiní, jak uvádí žalovaný. Rozhodně není jeho povinností na pracovní cestu v trvání 14 dnů vozit a uchovávat jídlo z domu. Od června 2021 došlo ke snížení příjmu žalovaného, kdy podle dokladů od zaměstnavatele dosáhl při započtení ¼ diet v červnu 2021 příjmu 1.317,89 EUR, v červenci 2021 příjmu 1.378,78 EUR a v srpnu 2021 příjmu 980,75 EUR. Byl mu vyplacen další plat ve výši 805 EUR, který je vyplácen 1 x za 6 měsíců, proto do příjmu za 3 měsíce soud zahrnuje polovinu vyplacené částky, tj. 402,50 EUR. Za období od června 2021 do srpna 2021 tak činí celkový příjem žalovaného po zaokrouhlení 4.080 EUR, což je měsíčně průměrně 1.360 EUR. Při kurzu cca 26 Kč za 1 EUR vychází průměrný příjem žalovaného za toto období 35.360 Kč. V období od června 2020 nebyl žalovanému vyplácen tzv. Familiengeld, neboť žalovaný ještě nepodal potřebnou žádost. Sám žalovaný uvádí, že na 3 děti mu bude po podání žádosti vyplacen. I pokud by mu byl vyplacen v částce 300 EUR měsíčně, tj. 7.800 Kč, dochází k poklesu příjmu žalovaného na 43.160 Kč měsíčně. Žalovaný má vyživovací povinnost k nezletilým dětem [jméno] a [jméno], na které platí měsíčně výživné 10.000 Kč. Žalovaný rovněž splácí společný hypoteční úvěr účastníků částkou 9.422 Kč měsíčně.

16. Žalobkyně pobírá invalidní důchod, který v prosinci 2020 činil 14.130 Kč a od ledna 2021 byl zvýšen na 14.946 Kč měsíčně. Žalobkyně dle svého tvrzení pobírá i příspěvek na mobilitu (čl. 39 p. v.), k němuž však soud nepřihlédl, neboť má za to, že má pokrývat zvýšené výdaje se zdravotním stavem žalobkyně. Žalobkyně má 2 vyživovací povinnosti k nezletilým dětem [jméno] a [jméno] [jméno]. Obě děti má ve své péči a jejich otcové na ně platí výživné. S ohledem na výši výživného a věk dětí je nutno učinit závěr, že žalobkyně neplní vyživovací povinnost k dětem pouze výkonem osobní péče, ale fakticky na jejich výživu přispívá i finančně. S ohledem na nízký příjem žalobkyně má soud za to, že je to v rozsahu cca 20 % z jejího příjmu, tj. co do částky cca 3.000 Kč měsíčně. Žalobkyně pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, nelze jí přičítat k tíži, pokud vedle invalidního důchodu nemá jiný příjem ze zaměstnání. Žalobkyně nepracovala ani během společného soužití účastníků, takže v tomto směru nedošlo po jejich rozchodu k žádné změně. <i>17. Dle § 697 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.</i> 18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Za období od prosince 2020 do května 2021 byl průměrný měsíční příjem žalovaného 51.360 Kč. Z tohoto příjmu žalovaný platí výživné na děti celkem 15.000 Kč, splátky společné hypotéky účastníků ve výši 9.422 Kč a nájemné 7.291 Kč. Soud považuje za důvodné náklady žalovaného na bydlení, neboť vztahy mezi účastníky se značně vyostřily, společné bydlení by vedlo ke konfliktům, takže žalovanému nelze vyčítat, že se odstěhoval. Žalobkyni a dceři ponechal k užívání vybavenou domácnost a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby bydlel v provizorních podmínkách za situace, kdy vykonává fyzicky i psychicky náročnou činnost řidiče kamionové dopravy a musí si mezi jízdami náležitě odpočinout. Žalovaný má zájem se stýkat s nezletilou dcerou, ohledně styku je veden spor rodičů a žalovaný musí mít vytvořeny i bytové podmínky, aby se mohl s dcerou (při splnění dalších předpokladů, které budou zkoumány opatrovnickým soudem) stýkat. Soud do měsíčních nákladů zahrnul pouze nájemné, které nemusí žalobkyně vynakládat. K ostatním platbám tvrzeným účastníky (zálohy na energie, pojistky, náklady na zvířata apod.) soud nepřihlédl s tím, že je namístě, aby je účastníci platili z částek na hrazení běžných životních nákladů. Žalovanému tak zbývá po odečtení částek v celkové výši 31.713 Kč (15.000 + 9.422 + 7.291 Kč) na hrazení ostatních výdajů částka 19.647 Kč. Žalobkyni s přihlédnutím k částce, kterou vynaloží finančně na děti, zůstává cca částka 12.000 Kč. Součet částek, které účastníkům zbývají, činí 31.647 Kč, takže na každého z účastníků připadá částka cca 15.800 Kč. Pokud tedy žalovaný za toto období zaplatí žalobkyni výživné 3.000 Kč měsíčně, bude zajištěna přibližně stejná hmotná a kulturní úroveň účastníků. Nelze přehlédnout, že žalovaný má vyšší náklady s vybavením nové domácnosti a rovněž vyšší náklady na reprodukci pracovní síly. Pokud oba účastníci poukazují na to, že po rozchodu jejich životní úroveň utrpěla, tak je pochopitelné, že náklady na vedení dvou domácností jsou vyšší a za situace, kdy účastníci nebyli schopni zvládnout své problémy v manželství, jim nezbývá než přijmout snížení hmotné a kulturní úrovně.

19. Nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro které by stanovení výživného pro manželku bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný za období od 1. 12. 2020 do rozhodnutí soudu nezaplatil žalobkyni na výživném pro manželku žádnou částku. Výživné 3.000 Kč měsíčně činí za dobu od 1. 12. 2020 (tj. ode dne zahájení řízení - § 922 odst. 1 o. z.) do 31. 5. 2021, tj. za 6 měsíců částku 18.000 Kč. Žalovanému proto byla stanovena povinnost zaplatit na výživu žalobkyně částku 18.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla v opatrovnickém řízení uložena povinnost zaplatit jednorázově dluh na výživném pro nezletilou [jméno], soud s přihlédnutím k výši částky a k poměrům účastníků umožnil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. žalovanému splácet přisouzenou částku v měsíčních splátkách po 1.500 Kč. Výše splátek byla nastavena tak, aby bylo zaplaceno do 1 roku. Nezaplacením jedné splátky se do splatnosti následující stává splatným celý dluh. Splatnost splátky byla stanovena do 15. dne v měsíci, aby žalovaný mohl splátky platit z výplaty v příslušném měsíci.

20. Jiného názoru na důvodnost žaloby je soud co do období od června 2021. V tomto období žalovanému po odečtení plateb 31.647 Kč zůstává částka 11.447 Kč (43.160 – 31.713 Kč), tj. přibližně částka, kterou má k dispozici žalobkyně. V tomto období je hmotná a kulturní úroveň účastníků cca stejná, aniž by bylo vypláceno výživné.

21. Soud proto žalobu za období od 1. 12. 2020 do 31. 5. 2021 zamítl co do částky 3.000 Kč měsíčně (požadovaných 6.000 Kč – přiznané 3.000 Kč) a za období od 1. 6. 2021 v celém rozsahu, tj. co do částky 6.000 Kč měsíčně.

22. Žalobkyně je ve věci dle § 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích osvobozena od soudních poplatků. Dle § 2 odst. 3 poplatkového zákona přechází poplatková povinnost na žalovaného, kterému byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek dle položky 7 a) sazebníku ve výši 500 Kč ve lhůtě dle § 7 odst. 1 poplatkového zákona.

23. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 a § 150 o. s. ř. Žalobkyně sice původně požadovala na výživném částku 15.000 Kč měsíčně, ale tuto již na počátku řízení před jednáním ve věci samé omezila na částku 6.000 Kč měsíčně. Z této částky měla žalobkyně za období od 1. 12. 2020 do 31. 5. 2021 úspěch co do částky 3.000 Kč měsíčně, tj. v rozsahu 50 %. Za toto období je tedy úspěch účastníků ve věci poloviční a za toto část řízení s ohledem na jeho výsledek nepřísluší žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení. Za další období byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu, ovšem soud by považoval za nepřiměřenou tvrdost, kdyby žalobkyni měla být uložena povinnost hradit žalovanému za úkony provedené zástupkyní žalovaného v této části řízení náhradu nákladů řízení. Bylo přihlédnuto k tomu, že předmětem řízení je výživné pro manželku, žalobkyně je invalidní důchodkyně s nízkým příjmem, má ve své péči 2 nezletilé děti. Žalobkyně s ohledem na zrušení společného soužití účastníků nemohla mít bližší informace o vývoji příjmu žalovaného, takže logicky vycházela z výše příjmů žalovaného v době rozchodu účastníků. Za této situace dospěl soud k závěru, že je na místě, aby každý z účastníků nesl vlastní náklady za celé řízení, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.