14 C 264/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28 466 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 924 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 21 542 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 489,29 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 13 262,14 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 377,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 377,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 28.466 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem kapitalizovaným do 28. 1. 2022 ve výši 13.262,14 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným do tohoto dne ve výši 3.489,29 Kč a s úrokem ve výši 29 % p. a. a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 16.377,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaná dne 19. 3. 2018 uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o zápůjčce č. 541930305, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ ověřené dokumenty“. Na základě uzavřené smlouvy byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 25.000 Kč, které převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit i částku ve výši 21.542 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.472 Kč s úrokovou sazbou 29 % p. a., odměny za zpracování, doručení, administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 9.700 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7.370 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti formou 60 týdenních splátek po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 5. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Ze smluvního ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 13. 5. 2019, po tomto datu bylo ze strany žalované na pohledávku ještě částečně hrazeno, poslední částka byla žalovanou uhrazena 16. 12. 2019. Ke dni 29. 7. 2020 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 16.377,38 Kč a dlužný poplatek částku 12.088,62 Kč. Protože žalovaná nesplatila dlužnou částku ve stanovené lhůtě, úročí se neuhrazená jistina ve výši 16.377,38 Kč od 14. 5. 2019 sjednaným úrokem ve výši 29 % p. a. Žalovaná od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 18.076 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, což bylo žalované oznámeno přípisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce se domáhá částky 28.466 Kč sestávající z dlužné jistiny 16.377,38 Kč a dlužného poplatku 12.088,62 Kč. Její příslušenství tvoří úroky ve výši 29 % ročně, které byly kapitalizovány za období od 14. 5. 2019 do 28. 1. 2022 částkou 13.262,14 Kč, a úroky z prodlení v zákonné výši, které byly kapitalizovány za období od 24. 12. 2019 do 28. 1. 2022 částkou 3.489 Kč. Platbu těchto částek žalovaná neprovedla, ač k tomu byla vyzvána předžalobní upomínkou.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný.

4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 2. 12. 2022, ve kterém zopakoval, že má za to, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena s tím, že právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivost tvrzení žalované, odkázal na zákaznickou kartu. Zopakoval rovněž právní názor, že neprokázání splnění této povinnost nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Žalobce nemá k dispozici doklady od žalované. Žalobce nenavrhl další důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97.

5. K jednání dne 27. 2. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání doručeno do vlastních rukou dne 20. 1. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, která se tak k žalobě nevyjádřila.

6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr, smlouvou o zápůjčce ze dne 19. 3. 2018, včetně smluvních podmínek, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, včetně podacího lístku ze dne 24. 2. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 3. 8. 2022, včetně podacího lístku z téhož dne.

7. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 19. 3. 2018 byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi věřitelem - [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem - žalovanou. Žalovaná je ve smlouvě identifikována uvedením jména, příjmení, místa bydliště a rodného čísla. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 25.000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem. Žalovaná se zavázala spolu s půjčenou částkou 25.000 Kč vrátit i poplatek ve výši 21.542 Kč, celkem tedy 46.542 Kč. Poplatek dle smlouvy sestával z úroku 4.472 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 9.700 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 7.370 Kč. Tato částka měla být zaplacena v 60 týdenních splátkách, z toho 59 splátek po 776 Kč a 60. splátka 758 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 29 % p. a. Dle karty zákazníka mezi dokumenty k ověření byly živnostenský list a daňové přiznání 2016. Soudu doloženy nebyly. V kartě zákazníka jsou uvedeny čisté měsíční příjmy žadatele 6.967 Kč, ostatní příjmy žadatele 9.000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 31.000 Kč, externí splátky zápůjček 2.600 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 3.200 Kč nebo 5.200 Kč (špatně čitelné). Dle žalobce žalovaná zaplatila částku celkem 18.076 Kč. Žalovaná netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedla ve větším rozsahu, než je tvrzeno žalobcem.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka společnosti [právnická osoba], [IČO] za žalovanou byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 30. 1. 2022 odeslaným na adresu dle smlouvy dne 24. 2. 2022.

9. Žalobci bylo u jednání dne 27. 2. 2023 předestřeno, že soud má z provedených důkazů za to, že před uzavřením smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobce skutková tvrzení a důkazní návrhy v tomto směru dále nedoplnil. <i>10. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 11. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>12. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě spotřebitelské smlouvy o zápůjčce uzavřené 19. 3. 2018 částku 25.000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím zápůjčky jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než kartu zákazníka, a to ani poté, kdy byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje. I kdyby doklady označené v kartě zákazníka byly soudu doloženy, tak živnostenským listem a daňovým přiznáním za rok 2016 nemohly být prokázány aktuální příjmy žalované uvedené v zákaznické kartě, včetně tvrzených ostatních příjmů a dalších čistých příjmů domácnosti. Žádným způsobem nebyly dokládány výdaje, není tvrzeno, že ke splátkám jiných zápůjček byly doloženy doklady a u ostatních výdajů je v zákaznické kartě uvedeno, že se jedná o odhadované měsíční výdaje žadatele, tedy nikoliv dokládané.

14. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V aktuálním rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatele o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím zápůjčky neověřoval výdaje ani samotné žalované, natož osob žijících s ní ve společné domácnosti. Nelze mít za to, že zápůjčka byla žalované poskytnuta v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované. Skutková situace ve věci je odlišná od věci, kterou posuzoval Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku čj. 5 Co 231/2020-97, na který žalobce odkazuje.

15. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo]). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 19. 3. 2018 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

16. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 25.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

17. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 25.000 Kč dle žalobce žalovaná vrátila 18.076 Kč, když veškeré platby žalované je nutno započítat na jistinu. Nebylo tak vráceno 6.924 Kč (25.000 – 18.076 Kč), když žalovaná neprokázala, že na smlouvu zaplatila více, než uvádí žalobce. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaná částku převzala, s přihlédnutím k výši nesplacené částky na 2 měsíce od právní moci rozsudku. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6.924 Kč ve výše uvedené lhůtě.

18. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě, proto co do částky 21.542 Kč, požadovaného úroku a úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.

19. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci větší neúspěch než úspěch, proto mu požadovaná náhrada nákladů řízení nebyla přiznána ani částečně. Ve věci více úspěšné než neúspěšné žalované náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.