14 C 272/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 86 776,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 42.540 Kč do 1 roku od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 44.236,43 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 738,89 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.065,10 Kč, co do úroku ve výši 14 % ročně z částky 25.000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2.603,06 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.342,60 Kč, co do úroku ve výši 14 % ročně z částky 19.107,03 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.107,03 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 86.776,43 Kč s příslušenstvím, tj. s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.165,33 Kč a ve výši 3.583,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3.065,10 Kč a ve výši 2.342,60 Kč, s úrokem ve výši 22,08 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,28 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.107,03 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný dne 29. 12. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100175260, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím zápůjčky posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Provedl vyhodnocení informací od žalovaného ohledně rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 25.000 Kč, které převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit i poplatek ve výši 30.809 Kč, a to za úrok za dobu trvání smlouvy s úrokovou sazbou 22,08 % p. a. (24.103 Kč), za zpracování zápůjčky (1.500 Kč) a za službu komfortního a flexibilního splácení (5.206 Kč). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti formou 21 měsíčních splátek po 2.658 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, nezaplatil žádnou splátku. Mezi stejnými účastníky byla uzavřena dne 27. 11. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru č. 100503755, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím zápůjčky posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Provedl vyhodnocení informací od žalovaného ohledně rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 20.000 Kč, které převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit i poplatek ve výši 16.894 Kč, a to za úrok za dobu trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,28 % p. a. (10.353 Kč), za zpracování zápůjčky (1.500 Kč) a za službu komfortního a flexibilního splácení (3.106 Kč). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti formou 15 měsíčních splátek po 2.460 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Splátka ve výši 2.460 Kč byla žalovaným uhrazena 29. 12. 2020. Ke dni 28. 5. 2021 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 25.000 Kč a 19.107,03 Kč, dlužný poplatek činil částku 30.809 Kč a 13.595,32 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Platbu dlužných částek žalovaný neprovedl, ač k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Před vydáním platebního rozkazu byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení ohledně požadovaného úroku. Podáním ze dne 18. 7. 2023 žalobce vzal žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 426,44 Kč a ve výši 980,15 Kč, co do úroku ve výši 8,08 % ročně z částky 25.000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 9,28 % ročně z částky 19.107,03 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Usnesením čj. EPR 168448/2023-10 ze dne 19. 7. 2023 bylo řízení ve zpětvzatém rozsahu zastaveno.

3. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.

4. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný.

5. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 10. 10. 2023, ve kterém zopakoval, že má za to, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena s tím, že právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivost tvrzení žalovaného, odkázal na zákaznickou kartu. Zopakoval rovněž právní názor, že neprokázání splnění této povinnost nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Žalobce nemá k dispozici doklady od žalovaného. Žalobce nenavrhl další důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97.

6. K jednání dne 21. 11. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání se žalobou doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 30. 10. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil.

7. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 12. 2020, včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou žalovaného, tabulkou umoření, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 11. 2020, včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou žalovaného, tabulkou umoření smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, včetně podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023, včetně podacího lístku ze dne 2. 6. 2023.

8. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 29. 12. 2020 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi věřitelem - [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem - žalovaným. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 25.000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem. Žalovaný se zavázal spolu s půjčenou částkou 25.000 Kč vrátit i poplatek ve výši 30.809 Kč. Tato částka měla být zaplacena v 21 měsíčních splátkách po 2.658 Kč s tím, že poslední splátka činí 2.649 Kč. Dle žalobce žalovaný nesplácel dluh řádně a včas, nezaplatil žádnou částku. Žalovaný netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl. Dle zákaznické karty žalovaného měl žalovaný čistý měsíční příjem 31.844 Kč, pracovně zařazen byl jako stavbyvedoucí v [anonymizováno] a jeho odhadované měsíční výdaje činily 5.500 Kč, ve výdajích nejsou uvedeny splátky jiného úvěru. Jako ověřené dokumenty jsou uvedeny 2 výpisy z bankovního účtu s poznámkou 9, 10, 11.

9. Dne 27. 11. 2020 byla mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 20.000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem. Žalovaný se zavázal spolu s půjčenou částkou 20.000 Kč vrátit i poplatek včetně pojištění ve výši 16.894 Kč. Tato částka měla být zaplacena v 15 měsíčních splátkách po 2.460 Kč s tím, že poslední splátka činí 2.454Kč. Dle žalobce žalovaný nesplácel dluh řádně a včas, zaplatil 29. 12. 2020 jednu splátku ve výši 2.460 Kč. Žalovaný netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl ve větším rozsahu. Dle zákaznické karty žalovaného měl žalovaný čistý měsíční příjem 28.017 Kč, pracovně zařazen byl jako stavbyvedoucí v [anonymizováno] a jeho odhadované měsíční výdaje činily 5.500 Kč, ve výdajích nejsou uvedeny splátky jiného úvěru. Jako ověřené dokumenty jsou uvedeny 2 výpisy z bankovního účtu s poznámkou 3x fa.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smluv shora byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2022 odeslaným na adresu trvalého pobytu. <i>11. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>13. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě spotřebitelských smluv o úvěru uzavřených krátce po sobě v listopadu a prosinci 2020 částky 20.000 Kč a 25.000 Kč, které žalovaný převzal hotově. Smlouvy jsou označeny jako smlouvy o spotřebitelském úvěru, je v nich odkazováno na zákon o spotřebitelském úvěru a nepochybně se jedná o spotřebitelské smlouvy, na které je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěrů jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než kartu zákazníka, a to ani poté, kdy byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje. Doklady označené v kartě zákazníka nebyly soudu doloženy, navíc jsou v nich rozporné údaje (zaškrtnuty 2 výpisy z bankovního účtu, ale s poznámkou 9, 10, 11 či 3 x fa. Žádným způsobem nebyly dokládány výdaje, u kterých se výslovně uvádí, že jsou to odhadované výdaje, navíc značně podhodnocené, když žalovaný měl dle zákaznické karty pracovat v Německu, ale odhadované výdaje byly jen 5.500 Kč měsíčně. U úvěru ze dne 29. 12. 2020 se vůbec ve výdajích nepočítá se splátkami úvěru ze dne 27. 11. 2020. Oba úvěry byly poskytnuty krátce po sobě, jedinou splátku na první úvěr zaplatil žalovaný až při poskytnutí druhého úvěru.

15. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatele o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěrů neověřoval výdaje ani samotného žalovaného, natož osob žijících s ním případně ve společné domácnosti. Nelze mít za to, že úvěry byly žalovanému poskytnuty v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Skutková situace ve věci je odlišná od věci, kterou posuzoval Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku čj. 5 Co 231/2020-97, na který žalobce odkazuje.

16. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo]). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, jsou smlouvy ze dne 27. 11. 2020 a 29. 12. 2020 dle § 87 ZSÚ neplatné a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatných smlouvách.

17. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částky 20.000 Kč a 25.000 Kč na základě neplatných smluv, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

18. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 20.000 Kč dle žalobce žalovaný vrátil 2.460 Kč, když veškeré platby žalovaného je nutno započítat na jistinu. Nebylo tak vráceno 17.540 Kč (20.000 – 2.460 Kč), když žalovaný neprokázal, že na smlouvu zaplatil více, než uvádí žalobce. Z vyplacené částky 25.000 Kč nebylo vráceno ničeho. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 42.540 Kč (17.540 + 25.000 Kč). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaný částky převzal, s přihlédnutím k výši nesplacené částky na 1 rok od právní moci rozsudku. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 42.540 Kč ve výše uvedené lhůtě.

19. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatných smlouvách a s ohledem na shora uvedený rozsudkem Nejvyššího soudu čj. 33 Cdo 3675/2021-262 není žalovaný doposud v prodlení, proto co do částky 44.236,43 Kč, požadovaného úroku a úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.

20. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci větší neúspěch než úspěch, proto mu požadovaná náhrada nákladů řízení nebyla přiznána ani částečně. Ve věci více úspěšnému než neúspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.