14 C 315/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 3. příjmení anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované 4. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalovaného o ochranu držby

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovaným č. 1 a č. 2, aby se zdrželi rušení držby žalobkyně nemovitostí v [katastrální uzemí], pozemek parc. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (bydlení), pozemek parc. [číslo] (trvalý travní porost), to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví], spočívající v jejím vyklizení a předání žalovaným č. 3 a 4, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovaným č. 3 a č. 4, aby se zdrželi rušení držby žalobkyně nemovitostí v [katastrální uzemí], pozemek parc. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (bydlení), pozemek parc. [číslo] (trvalý travní porost), to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví], spočívající v jejím vyklizení a v převzetí od žalovaných č. 1 a č. 2, se zamítá.

III. Žalobkyně a žalovaní č. 1 a č. 2 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit každému ze žalovaných č. 3 a č. 4 náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

1. Žalobou na ochranu držby datovanou 26. 10. 2023, která byla původně založena v rámci odvolacího řízení vedeného pod sp. zn. 26 Co 230/2023 do spisu zdejšího soudu sp. zn. 19 C 87/2023 a následně dne 7. 11. 2023 doručena zdejšímu soudu, se žalobkyně domáhá, aby žalovaným č. 1 a 4 byly uloženy povinnosti uvedené ve výroku I. tohoto usnesení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně užívá, a to nikoliv výlučně, nemovité věci na základě smlouvy o rodinném sdružení ze dne 10. 6. 1998. Žalovaní jsou s touto skutečností obeznámeni, o čemž svědčí písemný záznam ze dne 29. 11. 2019, který je založen v insolvenčním rejstříku [insolvenční spisová značka] na čísle listu B - 456 a v insolvenčním rejstříku [insolvenční spisová značka] na čísle listu B – 387. Na základě smlouvy o rodinném majetkovém sdružení ze dne 10. 6. 1998 je žalobkyně oprávněnou uživatelkou nemovitostí, které jsou ve vlastnictví žalovaných č. 1 a 2, vůči kterým jsou vedena uvedená insolvenční řízení u Krajského soudu v Praze. V těchto řízeních opakovaně dochází k neoprávněným a bezdůvodným pokusům převzít nemovitosti ze strany třetích osob, zejména ze strany žalovaných. Ti byli účastníky řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 87/2023, tudíž jsou s výše uvedenými skutečnostmi obeznámeni. Zcela novou okolností je skutečnost, že dne 5. 10. 2023 obdržel obecný zmocněnec žalobkyně výzvu žalované č. 3 ze dne 22. 9. 2023 a rovněž výzvu žalované č. 4 adresovanou žalobkyni k vyklizení a předání nemovitostí, a to dne 31. 10. 2023. Z uvedených výzev žalovaných č. 3 a 4 je zřejmé, že jde o další pokus zmocnit se nemovitosti, k níž má žalobkyně právo držby a kterou považuje za své obydlí ve smyslu § 178 tr. zák., neboť jde o objekt určený k bydlení, dále pak proto, že má v předmětné nemovitosti uloženy osobní věci. Proto je přesvědčena, že je oprávněna podat opětovně žalobu na ochranu její držby směřující k uložení povinnosti zdržet se všech úkonů, kterými by nemovitosti přešly do dispozice další osoby. Žalobkyně jako oprávněná z požívacího práva nemá žádnou povinnost umožnit komukoliv jinému nakládání s nemovitostmi, k níž má samostatné právo, jehož ochrana je garantována ustanovením čl. 12 Listiny základních práv a svobod, které zapovídá vstup do obydlí jiného nebo setrvávání v něm bez dovolení. Žalobkyně není účastníkem insolvenčních řízení ani dlužníkem věřitelů, kteří přihlásili pohledávky vůči vlastníkům nemovitostí, a proto jí nemůže být, a to ani zprostředkovaně, ukládána povinnost spočívající v omezení, popřípadě vzdání se práva držby jinak než pravomocným rozhodnutím soudu. Dne 31. 10. 2023 má dojít na místě samém ke změnám v dispozici s nemovitostí, tím by došlo k porušení práva žalobkyně držet a vlastnit majetek a práva držby prostoru považovaného za své obydlí. Výzvy byly žalobkyni doručeny 5. 10. 2023, lhůta k podání žaloby na ochranu držby je dodržena. Žaloba je důvodná a žalobkyně se opírá o přípis Krajského soudu v Praze, kterým reagoval na výzvu zástupce věřitelů ze dne 14. 2. 2023.

2. S ohledem na lhůtu pro rozhodnutí ve věci byla žaloba zaslána žalovaným k vyjádření do 3 dnů. Do doby stanovené pro rozhodnutí ve věci nebylo vykázáno doručení žaloby žalovaným č. 1 a č. 2, kteří se k žalobě nevyjádřili.

3. Žalovaný č. 3 navrhl zamítnutí žaloby. K odůvodnění svého stanoviska uvedl, že poslední úpadek dlužníka [celé jméno žalovaného] byl zjištěn dne 19. listopadu 2018 a žalovaný č. 3 je od 14. února 2019 insolvenčním správcem tohoto dlužníka. Poslední úpadek dlužnice [celé jméno žalované] byl zjištěn dne 15. listopadu 2018 a žalovaný č. 4 je od 25. června 2020 insolvenčním správcem této dlužnice. Tvrzená držba žalobkyně nebyla existentní, nebyla žádným způsobem prokázána. Předložená Smlouva o [anonymizována dvě slova] takovým důkazem není, faktická držba nemovitostí žalobkyní v poslední době z ní nijak nevyplývá. Tvrzení držby ze strany žalobkyně, která je dcerou dlužníků, je pouze dalším z mnoha obstrukčních (tj. protiprávních) kroků, které dlužníci a s nimi spřízněné osoby činí za účelem zmaření účelu insolvenčních řízení. Žalovaný č. 3 namítl překážku litispendence, neboť žalobkyně již dříve zahájila spor ve stejné věci u stejného soudu (sp. zn. 19 C 87/2023). Žalobkyně sice dne 16. října 2023 vzala žalobu zpět, nicméně toto řízení nebylo v době podání žaloby a není dodnes pravomocně skončeno. Žaloba byla rovněž podána opožděně. Smlouva o [anonymizována dvě slova] ze dne 10. 6. 1998 nebyla uzavřena, neexistovala, neexistuje, a pokud by snad existovala, tak je absolutně neplatná. Žalovaní nemohli úspěšně podat odpůrčí žaloby, kterými by odporovali Smlouvě o [anonymizována dvě slova], neboť smlouva neexistuje, případně je absolutně neplatná. Podíly o velikosti ideální poloviny jsou zapsány v majetkové podstatě obou dlužníků. Svémocné rušení držby ze strany žalovaných č. 3 a 4 není dáno, nebylo a ani nemohlo být žádným způsobem prokázáno. Žalovaní č. 3 a 4 neruší držbu nemovitostí svémocně, když mají dispoziční právo k převzetí a správě nemovitostí. Ust. § 225 odst. 4 a 5 IZ se týká nakládání s majetkem dlužníků, nikoli převzetí majetku dlužníků insolvenčními správci do správy. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 6097/2017 ze dne 25. 1. 2018„ …Již v R 27/2003 Nejvyšší soud uzavřel, že správce konkursní podstaty úpadce je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a používat její plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Tento závěr je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu závěrem letitým a ustáleným.“ a„ Nejvyšší soud tudíž i pro poměry insolvenčního zákona uzavírá, že na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka. Je-li osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3 písm. c/ insolvenčního zákona), je insolvenční správce i v průběhu sporu o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty oprávněn takový majetek držet, užívat a požívat jeho plody a užitky (například jej pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je (insolvenční) dlužník vlastníkem takového majetku.“ Převzetí a správa nemovitostí ve prospěch majetkové podstaty jsou jejich zákonná oprávnění a zároveň povinnosti. Dne 31. října 2023 došlo k sice nedobrovolnému, ale nikoli násilnému převzetí nemovitostí do držby žalovaných č. 3 a 4, když byly vyměněny zámky. Ke změně držby nedošlo svémocně, nýbrž zcela oprávněně. Nemovitosti byly a jsou rekreačním objektem, nikoli obydlím. V době převzetí nemovitostí dne 31. října 2023 v nemovitostech nikdo nepřebýval ani nebydlel. K tvrzení žalobkyně, že má v nemovitostech dosud uloženy věci, žalovaný č. 3 uvedl, že žalobkyni v dostatečném předstihu vyrozuměl o tom, že bude dne 31. října 2023 nemovitosti přebírat. Žalovaný [číslo] přítomného zástupce žalobkyně na místě vyzval ke sdělení, jaké věci patří žalobkyni, žádné takové věci však tento zástupce neoznačil. Žalobkyně měla možnost si své věci odvézt v době přede dnem 31. října 2023 a po dohodě se žalovanými č. 3 a 4 si je může případně odvézt i nyní.

4. Žalovaný č. 4 rovněž navrhl zamítnutí žaloby s tím, že argumentace žalobkyně nemůže obstát, neboť v předmětné věci jde o návrh, aby soud poskytl ochranu tvrzené rušené držby žalobkyně, která má být ze strany žalovaných svémocně rušena. Žalovaní č. 3 a 4 jsou insolvenčními správci dlužníků, kteří jsou výlučnými vlastníky nemovitostí a na jejichž majetek byl prohlášen konkurs a dispoziční oprávnění k jejich majetku tak přešlo na žalované č. 3 a 4. Úkonem, v němž žalobkyně spatřuje rušení jí tvrzené držby (tj. převzetí předmětné nemovitosti), plní žalovaní svoji zákonnou povinnost insolvenčních správců ujmout se majetku náležejícího do dlužníkovy majetkové podstaty. V tomto jednání tedy nelze spatřovat neoprávněné rušení tvrzené držby žalobkyně. Žalovaní plní své zákonné povinnosti vyplývající jim ze zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Obdobná věc byla mezi stejnými účastníky nadepsaným soudem projednávána pod sp. zn. 19 C 87/2023. V tomto řízení byla žalobkyně neúspěšná, těsně před jednáním odvolacího soudu vzala svou žalobu zpět, s čímž žalovaní souhlasili. Opakované podání žaloby tak žalovaný č. 4 považuje za šikanózní jednání, které má bránit řádnému průběhu insolvenčního řízení, a zjevné zneužití práva ze strany žalobkyně. Žaloba je dalším pokusem dlužníků a jím spřízněné osoby o obstrukční jednání a zjevné zneužití procesního práva, kterému soudy nemohou poskytnout právní ochranu.

5. Soud se nejprve zabýval námitkou překážky řízení zahájeného (litispendence) vznesenou žalovaným č. 3 s odkazem na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 87/2023. Dle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Z evidenčních pomůcek soudu je zřejmé, že uvedené řízení zahájené návrhem žalobkyně (žaloba na ochranu držby) ze dne 22. 3. 2023, jenž byl podán proti žalovaným, nebylo ke dni zahájení tohoto řízení pravomocně ukončeno, neboť přípis obsahující novou žalobu byl doručen v rámci odvolacího řízení ve věci 19 C 87/2023. Žaloba ve věci sp. zn. 19 C 87/2023 však byla podána pro jiné rušení držby, které spočívalo ve výzvě žalovaných adresované úpadcům [anonymizováno] k vyklizení a předání sporných nemovitostí. Žaloba na ochranu držby ve věci 14 C 315/2023 směřuje proti jinému jednání (doručení výzvy od žalovaných č. 3 a 4 žalobkyni ohledně vyklizení nemovitosti), zároveň tato žaloba směřuje i proti jinému jednání žalovaných č. 3 a 4 než žaloba ve věci sp. zn. 9 C 311/2023 (vyklizení dne 31. 10. 2023). Překážka litispendence tak nemůže být dána, a proto není důvod pro zastavení řízení v této věci postupem dle § 104 odst. 1 o. s. ř. Soud se proto podanou žalobou meritorně zabýval, přičemž vycházel z následujících zjištění.

6. Z listin předložených žalobkyní soud mimo jiné zjistil: Z listiny nazvané„ Zápis o obsahu úplného znění Smlouvy o sdružení (společenství) [anonymizováno] ve smyslu ust. § 829 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. a o společné správě majetku a výkonu vlastnických práv k tomuto majetku ze dne 10. 6. 1998“, která je datována dnem 29. 11. 2019, soud zjistil, že zápis sepsali a podepsali členové rodinného sdružení [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalované], [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného], žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dále zástupci Nakladatelství [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba]. Účelem dohody byla správa majetku a úprava vlastnických práv k nemovitému majetku rodinného sdružení. Dohoda se měla týkat majetku uvedeného v příloze smlouvy. Dle čl. 17 zápisu měl každý z členů rodinného sdružení (společenství) právo užívat nemovitosti v jimi dohodnutém režimu. Pokud by nebyla mezi členy rodinného sdružení nalezena shoda, měl o způsobu užívání rozhodnout nejstarší člen rodinného sdružení fyzická osoba.

7. Z listin předložených žalovaným č. 3 bylo zjištěno, že v majetkové podstatě úpadce [celé jméno žalovaného] v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] je mimo jiné zapsán spoluvlastnický podíl ve výši ideální poloviny celku na nemovitých věcech zapsaných na [list vlastnictví] katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] I. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze soupisu majetkové podstaty. Dopisem ze dne 22. 9. 2023 žalovaný č. 3 vyrozuměl žalobkyni, že vyzval dlužníka, aby neprodleně zajistil vyklizení věcí třetích osob z nemovitostí a předal nemovitosti správci dne 31. 10. 2023 v 10:30 hodin na místě samém, tj. na adrese [adresa]. Zároveň správce oznámil, že pokud mu nemovitosti ve shora uvedením čase na shora uvedeném místě dlužník nepředá, převezme si je sám (například výměnou zámků u stavby [adresa]) a věci nacházející se v nemovitostech bude považovat za věci dlužníků [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované]. Dopis byl doručen žalobkyni dne 4. 10. 2023 Tyto skutečnosti soud zjistil z dopisu s dodejkou.

8. Mezi účastníky není sporné, že druhá ideální polovina nemovitostí, jichž se týká tento spor, je sepsána v rámci majetkové podstaty dlužnice [celé jméno žalované]. <i>9. Dle § 1003 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.</i> <i>10. Dle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.</i> <i>11. Dle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.</i> <i>12. Dle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.</i> <i>13. Dle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Dle § 180 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.</i> 14. Vůči žalovaným č. 1 a 2 soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně vůbec netvrdí, v čemž by mělo spočívat konkrétní jednání žalovaných č. 1 a 2, kterým by byla svémocně rušena držba žalobkyně a kdy k tomuto jednání mělo dojít.

15. K podání žaloby proti žalovaným č. 3 a 4 došlo dle názoru soudu před uplynutím prekluzivní lhůty stanovené ve výše citovaném § 1008 odst. 1 o. z., neboť k jednání, v němž žalobkyně spatřuje rušení držby, tj. doručení výzev, došlo dne 4. 10. 2023 a žaloba se dostala do dispozice zdejšího soudu dne 7. 11. 2023, byla tedy podána včas.

16. Soud má za to, že žaloba je nedůvodná i proti žalovaným č. 3 a 4. Držba představuje faktické (nikoliv nezbytně i právní) panství nad věcí s vůlí nakládat s věcí jako vlastní. Držba je tak charakterizována kumulativně dvěma prvky: a) prvek objektivní: faktické ovládání věci - panství nad věcí (corpus possessionis), b) prvek subjektivní: vůle s věcí nakládat jako s vlastní, držitelská vůle (animus possidendi). Žalobkyně předložila k prokázání své držby listinu, která osvědčuje existenci Smlouvy o sdružení (společenství) [anonymizováno], na jejímž základě má být držitelkou sporných nemovitostí. Nebyla předložena příloha smlouvy, z níž by bylo patrné, že se smlouva týká i nemovitých věcí v [katastrální uzemí] [anonymizováno]. Žalovaní č. 3 a 4 však tuto skutečnost nerozporovali, namítali neexistenci a neplatnost smlouvy o sdružení. I kdyby smlouva byla platná, není jí prokazováno faktické ovládání věci, skutečnost, že žalobkyně zde bydlí. Žalobkyně sama v žalobě uvádí jiné své bydliště, dle žalovaného č. 3 při převzetí nemovitostí dne 31. 10. 2023 tyto byly neobydleny. I kdyby držba byla prokázána, dle názoru soudu doručením výzvy k vyklizení nedochází k zásahu do držby. Akt převzetí nemovitostí dne 31. 10. 2023, který je zásahem, pak nebyl posuzován v tomto řízení, ale ve věci 9 C 311/2023. Nelze pominout, že prohlášením konkurzu zanikla dispoziční práva žalovaných č. 1 a 2 k nemovitostem v jejich vlastnictví (viz následující odstavec). Dle soudu tak musela zaniknout i případná práva dalších osob, které své právo užívat nemovitosti odvozovaly od práva vlastníků na základě Smlouvy o sdružení (společenství) [anonymizováno], tedy i žalobkyně. Podmínkou vyhovění žalobě o ochranu rušené držby je svémocné rušení držby žalovaným. Svémocné rušení je nutno chápat jako„ neoprávněné“ či„ právem nedovolené“ rušení. Svémoc představuje nedovolené se zmocnění věci či práva vlastní mocí (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4057/19). O takové rušení ze strany žalovaných č. 3 a 4 se v posuzované věci nemůže jednat, i kdyby výzva k vyklizení byla považována za rušení držby. Dle § 246 odst. 1 věty prvé insolvenčního zákona prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Dlužník po prohlášení konkursu nemá faktickou možnost se svým majetkem disponovat. Soud si je vědom toho, že žalobkyně není dlužnicí v insolvenčním řízení. Tvrdí-li však, že má práva k majetku sepsanému do majetkové podstaty žalovaných č. 1 a 2, pak musí tato práva uplatnit v souladu s insolvenčním zákonem (§ 225 a násl. insolvenčního zákona). Soud považuje za případné odkazy žalovaného č. 3 na právní závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 27/2003, jakož i v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 6097/2017 ze dne 25. 1. 2018. Pokud se tedy žalovaní č. 3 a 4 zaslali žalobkyni výzvu, že se dne 31. 10. 2023 chopí držby sporných nemovitostí, plnili svoji zákonnou povinnost, takže nelze dovodit, že postupovali svémocně. Proto soud žalobu vůči žalovaným č. 3 a 4 zamítl.

17. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci byli zcela úspěšní žalovaní, proto jim přísluší náhrada vynaložených nákladů řízení. Žalovaným č. 1 a 2 náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žalobkyně a žalovaní č. 1 a 2 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci úspěšní žalovaní č. 3 a 4 podali k výzvě soudu písemné vyjádření ve věci samé, proto jim byla přiznána náhrada nákladů řízení každému ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jednu paušální náhradu za úkon spočívající v písemném vyjádření. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. Vzhledem k povaze řízení soud nemohl s vydáním rozhodnutí čekat do doby, kdy žalobkyně zaplatí soudní poplatek. Soud proto postupoval dle § 9 odst. 4 písm. a), odst. 6 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když povinnost k zaplacení soudního poplatku žalobkyni uložil tímto usnesením. Výše poplatku byla stanovena dle položky 4 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.