14 C 32/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 533 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.533 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 1. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobou doručenou soudu 7. 12. 2021 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 16.533 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalobce a žalovaný mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne 19. 4. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 854681, ve které si ujednali, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci poplatek za čerpání úvěru a úrok, to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného lustrací v evidencích a kontrolou jeho měsíčního příjmu a dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Na podkladě smlouvy poskytl žalobce žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu, jež žalovaný uvedl ve smlouvě. V bodě 4.1 a násl. smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný je povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činila 300 Kč. Žalobce dle bodu 4.5 smlouvy zasílal žalovanému každý kalendářní měsíc výpis z úvěru, na němž jsou uvedeny aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti. Žalobce a žalovaný si v bodě 5.1 smlouvy dále ujednali, že je žalovaný povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 2.000 Kč. Tento poplatek má pokrýt náklady žalobce související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobce, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalovanému. V bodě 5.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. V bodě 6.1 a násl. smlouvy je sjednáno, že je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly žalobcem poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stával součástí jistiny dluhu žalovaného. Celková výše úroku tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí 4.170 Kč. V bodě 6.6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Žalobce uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši 121 Kč měsíčně za mimosoudní vymáhání částky. Součástí celkové dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalovaný nezaplatil žádnou úhradu. Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, a je tak od 1. 8. 2021 v prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 16.533 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, který žalovaný nezaplatil ani po předžalobní upomínce ze dne 18. 10. 2021.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalovanému na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 10. 3. 2022 byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně 28. 3. 2022.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů předložených žalobcem, tj. smlouvy o revolvingovém úvěru č. 854681, mzdového listu žalovaného za březen 2021, mandátní smlouvy ze dne 29. 5. 2013, výpisu z účtu žalobce, výpisu revolvingového úvěru v měsících květnu až září 2021, předžalobní upomínky ze dne 18. 10. 2021 a podacího archu ze dne 18. 10. 2021.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 19. 4. 2021 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru č. 854681. Žalovaný byl dostatečně ve smlouvě identifikován a jeho totožnost byla řádně ověřena. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného, když prověřoval výši jeho příjmu dle aktuálního mzdového listu. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 50.000 Kč s tím, že úvěrový limit představuje celkovou maximální povolenou částku čerpání. Dle čl. 4 smlouvy se žalovaný zavázal do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činila 300 Kč. Pokud byla výše dlužné částky nižší než 300 Kč, rovnala se výše splátky této částce. Aktuální výše splátek a datum splatnosti byly žalovanému sdělovány v rámci výpisů k úvěru (viz čl. 4 smlouvy). Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobci poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Poplatek se stal součástí jistiny (viz článek 5. smlouvy). Dle článku 6.1 a násl. smlouvy bylo dohodnuto, že je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. Pro případ zesplatnění dluhu postupem dle čl. 6 smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stával součástí jistiny dluhu. Dle článku 6.6 smlouvy v případě, že se žalovaný ocitl v prodlení se splacením dluhu či jeho části, byl povinen uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Z výpisu z účtu žalobce bylo prokázáno, že 19. 4. 2021 a 10. 5. 2021 žalovaný vyčerpal částku vždy 5.000 Kč. Z výpisů k revolvingovému úvěru za měsíce květen až září 2021 byly zjištěny platby učiněné žalovaným (0 Kč), dlužné částky v jednotlivých měsících, včetně úroků, poplatků za čerpání a účelně vynaložených nákladů. Dle výpisu ze dne 10. 9. 2021 činila výše dluhu žalovaného celkem 16.533 Kč. Žalovaný byl k zaplacení dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021 odeslanou téhož dne. <i>5. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.</i> 6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce poskytl žalovanému po prověření jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši 10.000 Kč, přičemž tato částka byla poukázána ve dvou částkách po 5.000 Kč na účet označený žalovaným. Žalovaný se zavázal kromě jistiny žalobci vrátit sjednané úroky, dále pak poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z hodnoty předmětu úvěru, tj. 2.000 Kč. Došlo tak ke sjednání úroku dle § 2392 o. z. a ke sjednání poplatku za specifické činnosti věřitele v souvislosti se správou úvěru. Sjednání takových poplatků neodporuje platné právní úpravě. Výše úroků i poplatků byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaný si tak musel být vědom, jakou celkovou částku bude povinen věřiteli na základě smlouvy vrátit a za těchto podmínek se rozhodl smlouvu uzavřít. Dle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. je nutno vycházet z toho, že smlouvy mají být plněny. Bylo dohodnuto, že poplatek a úroky se stanou součástí jistiny. Dále byla pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednána úhrada účelně vynaložených nákladů 200 Kč měsíčně, které žalobce vynakládal i prostřednictvím smluvního partnera dle mandátní smlouvy. Tyto náklady požaduje žalobce nižší než sjednanou částkou. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, když nesplatil žádnou částku, proto se stal celý dluh splatným. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, netvrdil a neprokazoval, že žalobci na úvěr něco zaplatil.

7. Žalovaný neprokázal splnění povinnost dlužníka splatit úvěr a zaplatit úroky a poplatky, proto žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16.533 Kč (10.000 + 2.000 + 4.170 + 363 Kč). Od 1. 8. 2021 je žalovaný v prodlení, proto je dle § 1970 o. z. povinen platit žalobci úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 1. 8. 2021 do zaplacení, a to z celé částky 16.533 Kč, neboť bylo sjednáno, že poplatek, úroky i náklady se stanou součástí jistiny, takže celá částka je jistinou.

8. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 300 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a představují celkem 1.200 Kč. Zástupce žalobce doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21% DPH z částky 1.200 Kč, tj. 252 Kč. Celkově tak žalobce na nákladech řízení vynaložil 2.252 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této částce, která je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám zástupce žalobce.

9. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Žalobce podává žaloby na zaplacení spotřebitelského úvěru ve více případech ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrové smlouvy a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. Z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení spotřebitelského úvěru, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu.

10. Lhůta k zaplacení žalované částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.