14 C 32/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24.200 Kč do 1 roku od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 22.200 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17.538,94 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 51.679,95 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30.000 Kč do 8. 1. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 30.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 46.400 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný dne 29. 10. 2013 uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO] společnost [právnická osoba], [IČO], tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 15.000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2.100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti formou 58 týdenních splátek po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 12. 2014. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný zaplatil celkem částku 650 Kč, z toho na úrok 443,10 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 206,90 Kč. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku v termínu splatnosti, neuhrazená jistina se úročí úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 podmínek. Žalovaný dluží jistinu ve výši 15.000 Kč a úhrady za služby ve výši 10.450 Kč. Mezi stejnými účastníky byla dne 19. 8. 2013 uzavřena smlouva o půjčce č. 9544. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 15.000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2.100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti formou 58 týdenních splátek po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 10. 2014. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný zaplatil celkem částku 5.150 Kč, z toho na úrok 2.100 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1.808,60 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 1.241,40 Kč. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku v termínu splatnosti, neuhrazená jistina se úročí úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 podmínek. Žalovaný dluží jistinu ve výši 15.000 Kč a úhrady za služby ve výši 5.950 Kč. Pohledávka vyplývající ze smluv byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 1. 2022. Platbu dlužných částek žalovaný neprovedl, ač k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.

3. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci neúspěšný.

4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 24. 2. 2023, ve kterém zopakoval, že má za to, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena s tím, že právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivost tvrzení žalovaného. Žalobce nemá k dispozici doklady od žalovaného. Žalobce nenavrhl další důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97.

5. K jednání dne 24. 4. 2023 se žalovaný nedostavil bez omluvy, ač mu bylo předvolání se žalobou doručeno na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 13. 3. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se tak k žalobě nevyjádřil.

6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvami o půjčce ze dne 29. 10. 2013 a 19. 8. 2013, včetně smluvních podmínek a karty zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, včetně podacího lístku a předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 10. 10. 2022, včetně podacího lístku.

7. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 29. 10. 2013 byla mezi věřitelem [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o půjčce, ve které je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru s tím, že žalovanému je touto smlouvou poskytován spotřebitelský úvěr. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, darem narození a rodným číslem. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s půjčenou částkou 15.000 Kč vrátit i poplatek ve výši 11.100 Kč, celkem tedy 26.100 Kč. Poplatek dle smlouvy sestával z úroku ve výši 2.100 Kč, poplatku za administrativní činnosti ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Celková částka měla být zaplacena v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. V kartě zákazníka jsou uvedeny měsíční příjmy žadatele 15.000 Kč, výdaje na bydlení 3.500 Kč, na domácnost 3.700 Kč, na spoření 1.000 Kč, na splátky půjčky/alimenty 1.800 Kč, na telefon 200 Kč, na jiné závazky 500 Kč, tj. celkové výdaje 10.700 Kč. Dle karty zákazníka měl žalovaný druh bydlení - nájemník. Dle karty zákazníka mezi dokumenty k ověření byly výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Soudu doloženy nebyly. Z karty zákazníka není patrno, o listiny za jaké období se jedná a jaká konkrétní zjištění z nich byla učiněna. Dle žalobce žalovaný zaplatil celkem částku 650 Kč.

8. Dne 19. 8. 2013 byla mezi věřitelem [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o půjčce, ve které je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru s tím, že žalovanému je touto smlouvou poskytován spotřebitelský úvěr. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, darem narození a rodným číslem. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s půjčenou částkou 15.000 Kč vrátit i poplatek ve výši 11.100 Kč, celkem tedy 26.100 Kč. Poplatek dle smlouvy sestával z úroku ve výši 2.100 Kč, poplatku za administrativní činnosti ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Celková částka měla být zaplacena v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. V kartě zákazníka jsou uvedeny měsíční příjmy žadatele 15.000 Kč, výdaje na bydlení 200 Kč, na domácnost 3.000 Kč, na spoření 1.000 Kč, na splátky půjčky/alimenty žádné, na telefon 200 Kč, na jiné závazky 1.000 Kč, tj. celkové výdaje 7.200 Kč. Dle karty zákazníka měl žalovaný druh bydlení - nájemník. Dle karty zákazníka mezi dokumenty k ověření byly výpisy z účtu, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Soudu doloženy nebyly. Z karty zákazníka není patrno, o listiny za jaké období se jedná a jaká konkrétní zjištění z nich byla učiněna. Dle žalobce žalovaný zaplatil celkem částku 5.150 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že tvrzená pohledávka za žalovaným ze smluv shora byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 2. 2022 odeslaným na adresu výběrního místa dle smluv. <i>10. Dle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen ZSÚ) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>11. Dle § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</i> 12. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smluv o půjčce ze dne 29. 10. 2013 a ze dne 19. 8. 2013 částku 2 x 15.000 Kč, kterou žalovaný vždy převzal hotově. Žalovaný je ve smlouvách označen jménem, příjmením, adresou, datem narození a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelské smlouvy, na které je nutno vztáhnout v té době účinný ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím půjček jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než kartu zákazníka, a to ani poté, kdy byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje.

13. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 je konstatováno, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru dostatečně neověřoval konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osob žijících s ním ve společné domácnosti. I kdyby právní předchůdce žalobce měl k dispozici listiny uvedené v kartě zákazníka, není patrno, kterého období se listiny týkaly a jaké konkrétní závěry z nich plynuly. Např. údaje o nákladech na bydlení se ve smlouvách uzavřených s odstupem cca 2 měsíců podstatným způsobem liší (3.500 x 2.000 Kč). S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že půjčky byly žalovanému poskytnuty v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Pokud žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, je nutno podotknout, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, na který soud odkázal při výzvě žalobci, byl vydán později a zabývá se skutkově obdobným stavem jako v projednávané věci a vyjadřuje se přímo k tomu, že doložení zákaznické karty nepostačuje. Soud nemá důvodu se od závěrů tohoto rozsudku odchýlit.

14. Dle § 9 zákona č. 145/20210 Sb. účinného v době uzavření smluv jsou smlouvy ze dne 29. 10. 2013 a 19. 8. 2013 neplatné, neboť nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v těchto smlouvách.

15. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 30.000 Kč (2 x 15.000 Kč) na základě neplatných smluv, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného výplatou vzniklo bezdůvodné obohacení. Dle žalobce žalovaný na smlouvy zaplatil částku 650 Kč (smlouva z 29. 10. 2013) a 5.150 Kč (smlouva z 19. 8. 2013), tj. 5.800 Kč. Ke dni rozhodnutí soudu tak existovalo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 24.200 Kč (30.000 – 5.800 Kč). Námitka promlčení nebyla žalovaným během řízení vznesena, proto soud shledal žalobu důvodnou co do částky 24.200 Kč.

16. Žalobce se vydání bezdůvodného obohacení domáhá až žalobou doručenou soudu 2. 11. 2022. Soud proto při stanovení lhůty k vydání bezdůvodného obohacení vycházel z § 87 odst. 1 nyní účinného ZSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na výši nesplacené částky s přihlédnutím k výši příjmu žalovaného uváděného v kartě zákazníka na 1 rok od právní moci rozsudku (na měsíc tak připadá platba částky cca 2.000 Kč). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24.200 Kč ve výše uvedené lhůtě.

17. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatných smlouvách a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky 22.200 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17.538,94 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 51.679,95 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30.000 Kč do 8. 1. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 30.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.

18. Pouze pro úplnost soudu dodává, že i v případě, že by smlouvy byly uzavřeny platně, nebyl v nich platně sjednán úrok z úvěru v rozsahu uvedeném v žalobě. Dle názoru soudu ve smlouvách byl úrok uveden pevnou částkou 2.100 Kč zahrnutou do poplatku. Je nutné, aby ujednání o úroku bylo jasné a srozumitelné a bylo obsazeno přímo ve smlouvě. Ústavní soud v nálezu I ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 konstatoval, že obchodní podmínky slouží k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat údaje technického a vysvětlujícího charakteru, nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné a složité formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a u kterých je předpoklad, že pozornosti spotřebitele spíše uniknou. V opačném případě si dodavatel nepočíná v právním vztahu poctivě a takovémuto jednání nelze přiznat právní ochranu. Ústavní soud učinil závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ani ujednání zakládající smluvní pokutu nemohou být součástí obchodních podmínek, nýbrž pouze spotřebitelské smlouvy samotné. Tím spíše je nezbytné, aby součástí smlouvy bylo ujednání o úroku, který nelze dovozovat složitým výkladem smluvních podmínek, jak to činí žalobce.

19. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci více úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.