14 C 335/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 58 289,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26.170 Kč do 1 roku od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 32.119,32 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.968,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.188,38 Kč, úroku ve výši 14 % ročně z částky 26.170 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26.170 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 58.289,32 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem kapitalizovaným do 14. 12. 2022 ve výši 2.261,39 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným do tohoto dne ve výši 3.188,38 Kč a s úrokem ve výši 22,38 % p. a. a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 26.170 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný dne 28. 1. 2021 uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100507078, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím zápůjčky posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Provedl vyhodnocení informací od žalovaného ohledně rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 30.000 Kč, které převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit i částku ve výši 36.303 Kč, a to za úrok za dobu trvání smlouvy s úrokovou sazbou 22,38 % p. a. (24.177 Kč), za zpracování zápůjčky (1.500 Kč) a za službu komfortního a flexibilního splácení (8.286 Kč). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti formou 78 týdenních splátek po 851 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, zaplatil celkem částku 3.830 Kč. Ke dni 9. 7. 2021 provedl právní předchůdce vyčíslení a dlužná jistina činila 26.170 Kč a dlužný poplatek 32.119,32 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Platbu dlužných částek žalovaný neprovedl, ač k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Před vydáním platebního rozkazu byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení ohledně požadovaného úroku. Podáním ze dne 20. 7. 2023 žalobce vzal žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 292,40 Kč a co do úroku ve výši 8,38 % ročně z částky 26.170 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Usnesením čj. EPR [číslo] ze dne 9. 8. 2023 bylo řízení ve zpětvzatém rozsahu zastaveno.

3. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.

4. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný.

5. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 13. 12. 2023, ve kterém zopakoval, že má za to, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena s tím, že právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivost tvrzení žalovaného, odkázal na zákaznickou kartu. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako dělník na DPP ve společnosti [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjem činí 36.820 Kč, žije ve spolubydlení s rodiči, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované částky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Zopakoval rovněž právní názor, že neprokázání splnění této povinnost nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Žalobce předložil mzdový list žalovaného za březen 2021 a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97.

6. Žalovaný k žalobě uvedl, že si úvěr bral v době soužití s bývalou přítelkyní, která měla úvěr dle jejich dohody splácet, žalovaný nevěděl, že tak nečinila. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že je momentálně bez práce, dříve pracoval přes agentury, teď jde na pohovor kvůli nové práci. Zdravotní omezení nemá. Bydlí po ubytovnách.

7. Ve věci byly provedeny listinné důkazy zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 1. 2021, včetně smluvních podmínek, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, včetně podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023, včetně podacího lístku ze dne 2. 6. 2023.

8. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 28. 1. 2021 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi věřitelem - [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem - žalovaným. Žalovaný je ve smlouvě identifikován uvedením jména, příjmení, místa bydliště a rodného čísla. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem. Žalovaný se zavázal spolu s půjčenou částkou 30.000 Kč vrátit i poplatek ve výši 33.963 Kč, a to za úrok za dobu trvání smlouvy 24.177 Kč, za poplatek za zpracování zápůjčky 1.500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení 8.286 Kč. Dále se zavázal zaplatit pojistné 2.340 Kč. Celková částka 66.303 Kč měla být zaplacena v 78 týdenních splátkách, z toho 77 splátek po 851 Kč a 78. splátka 776 Kč. V kartě zákazníka jsou zaškrtnuty jako přeložené dokumenty 2 výplatní pásky a potvrzení o příjmu. V kartě zákazníka jsou uvedeny čisté měsíční příjmy žadatele 21.920 Kč, další čisté příjmy domácnosti 14.900 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele 4.000 Kč, druh bydlení„ žije s rodiči“, počet vyživovaných osob 1. Dle žalobce žalovaný zaplatil částku celkem 3.830 Kč. Žalovaný netvrdí, že by platba byla provedena ve větším rozsahu, než je tvrzeno žalobcem.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy shora byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2022 odeslaným dne 13. 1. 2023.

10. Žalobce byl u jednání 29. 1. 2024 poučen, že soud nemá z provedených důkazů za to, že před uzavřením smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce další důkazy k prokázání tohoto tvrzení neoznačil. <i>11. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>13. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru uzavřené 28. 1. 2021 částku 30.000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově. Smluvní stranou byl žalovaný, který peníze přijal, nikoliv jeho přítelkyně. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím zápůjčky jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než kartu zákazníka, a to ani poté, kdy byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje. I kdyby doklady označené v kartě zákazníka byly soudu doloženy, tak uvedenými výplatními páskami žalovaného za 2 měsíce nemohly být prokázány ostatní příjmy domácnosti uvedené v zákaznické kartě, když z ničeho nevyplývá, že potvrzení o příjmu, které je rovněž zaškrtnuto, se těchto příjmů týká, neboť ani není specifikováno, o jaké příjmy by se mělo jednat. Žádným způsobem nebyly dokládány výdaje, u výdajů je v zákaznické kartě uvedeno, že se jedná o odhadované měsíční výdaje žadatele, tedy nikoliv dokládané. Tyto výdaje jsou navíc uvedeny ve zcela nereálné částce 4.000 Kč měsíčně a to i za situace, kdy žalovaný dle zákaznické karty měl jednu vyživovací povinnost. Dle názoru soudu ověření úvěruschopnosti žalovaného tak bylo provedeno zcela účelově, nikoliv s odbornou péčí.

15. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech (a to včetně výdajů). V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatele o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval výdaje ani samotného žalovaného, natož osob žijících s ním případně ve společné domácnosti (v příjmech jsou uváděny další příjmy domácnosti). Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Skutková situace ve věci je odlišná od věci, kterou posuzoval Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku čj. 5 Co 231/2020-97, na který žalobce odkazuje.

16. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 28. 1. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

17. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 30.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

18. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 30.000 Kč dle žalobce žalovaný vrátil 3.830 Kč, když veškeré platby žalovaného je nutno započítat na jistinu. Nebylo tak vráceno 26.170 Kč (30.000 – 3.830 Kč), když žalovaný netvrdil, že na smlouvu bylo zaplaceno více, než uvádí žalobce. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný je momentálně bez příjmu, teprve se uchází o práci, ale nemá zdravotní omezení, pro která by nemohl pracovat. Není možno proto učinit závěr, že by žalovaný nebyl schopen bezdůvodné obohacení vrátit. Není schopen tak učinit v krátké lhůtě, proto byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaný částku převzal, s přihlédnutím k výši nesplacené částky a k tomu, že žalovaný má možnost si najít zaměstnání, na 1 rok od právní moci rozsudku. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 26.170 Kč ve výše uvedené lhůtě.

19. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky 32.119,32 Kč, požadovaného úroku a úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.

20. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci větší neúspěch než úspěch, proto mu požadovaná náhrada nákladů řízení nebyla přiznána ani částečně. Ve věci více úspěšný než neúspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.