14 C 35/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 195 847,10 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky 61 037 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 4. 12. 2022 do zaplacení se řízení zastavuje.

II. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 2 052 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27.867 Kč do 1 roku od právní moci rozsudku.

IV. Co do částky 106 943,10 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84.325,59 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 1. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 195.847,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84.325,59 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 61.037 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 4. 4. 2022 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 140296, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 58.000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 115.056 Kč (58.000 Kč jistina a 57.056 Kč úroky) a měla být žalovaným uhrazena v 72 splátkách ve výši 1.598 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako úroková sazba roční ve výši 26 % p. a. a RPSN činila 39,23 % p. a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou služba„ anonymizováno“. Podmínky této služby byly upraveny samostatnou smlouvou. Doplňková služba anonymizováno byla součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. V rámci sjednaných podmínek (článek II. smlouvy o doplňkové službě anonymizováno) si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobce jako věřitel uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě stane splatným. Doplňkový balíček„ anonymizováno“ zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 9. 2022. Nezaplatil splátku v celkové výši 2.509 Kč (splátka úvěru a splátka za výkon doplňkové služby Podpora ve výši 911 Kč). Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 9. 2022, v níž vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč, následně zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 10. 2022, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a sankce za zaslání upomínky č. 2 ve výši 500 Kč. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobce nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru splatná dne 15. 9. 2022. Proto žalobci nezbylo, než přistoupit dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného k úhradě částky 196.325,32 Kč. Při vyčíslení dluhu žalobce vycházel z toho, že jistina úvěru 58.000 Kč měla být uhrazena 72 splátkami, přičemž byla sjednána sazba úroku z úvěru 26 %. Výše splátky činila 2.509 Kč. Žalovaný zaplatil 5 splátek v celkové výši 12.545 Kč (z toho na jistinu 1.782,94 Kč, na úroky 6.207,73 Kč, na službu anonymizováno - odklad 905 Kč, na službu anonymizováno - nemoc 1.825 Kč a na službu anonymizováno - práce 1.825 Kč). Žalobce zohlednil přeplatek 363,76 Kč. Žalobce tak požadoval zbývající část jistiny 56.217,06 Kč, zbývající část úroků 50.848,27 Kč, zbývající část doplňkové služby anonymizováno - odklad 12.127 Kč, zbývající část doplňkové služby anonymizováno - nemoc 24.455 Kč, zbývající část doplňkové služby anonymizováno - práce 24.455 Kč, náklady na upomínkování 0 Kč, smluvní úroky za prodlení se splácením úvěru 114,46 Kč a smluvní pokutu 28.108,53 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že úvěr byl pro neplnění smlouvy zesplatněn, došlo i k zesplatnění zbývající části této doplňkové služby. Cena sjednané služby byla žalovaným řádně odsouhlasena. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci za výkon doplňkové služby anonymizováno po dobu trvání úvěru částku celkem 65.592 Kč v měsíčních splátkách po 911 Kč současně s měsíční splátkou úvěru (odklad – 181 Kč, nemoc – 365 Kč, práce – 365 Kč). Smluvní strany sjednaly, že úhradou dosud neuhrazené části doplňkové služby anonymizováno v plné výši spotřebitel uhradí poskytovateli škodu způsobenou porušením této smlouvy spotřebitelem. Zesplatňovacím dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 12. 2022. Žalobce žalobou nenárokuje vyčíslený úrok z prodlení s úhradou splátky úvěru ve výši 114,46 Kč a zohledňuje platbu žalovaného ve výši 363,76 Kč, proto požaduje částku 195.847,10 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tedy ve výši 15 % ročně z částky 84.325,59 Kč (zbylá část jistiny, náklady za upomínky a smluvní pokuta) od 4. 12. 2022 do zaplacení a smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 61.037 Kč (zbylá část ceny doplňkové služby anonymizováno) od 4. 12. 2022 do zaplacení. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 21. 10. 2022.

2. Navrhovaný elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán a věc byla převedena do agendy C s tím, že kumulace uplatněných nároků žalobce nemůže požívat právní ochrany. Dle § 174a odst. 1 o. s. ř. soud může za stanovených podmínek vydat elektronický platební rozkaz. V daném případě dospěl k závěru, že pro vydání elektronického platebního rozkazu nejsou podmínky.

3. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení, zda při uzavírání smlouvy náležitě ověřil úvěruschopnost žalovaného s tím, že úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti, pokud věřitel nepostupuje s odbornou péčí, je smlouva neplatná a může se domáhat pouze vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce byl vyzván, aby k doplněným tvrzením označil a doložil důkazy.

4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 22. 1. 2023, ve kterém uvedl, že u posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval žalobce v souladu se zákonnými i smluvními ujednáními. Žalobce posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Vycházel z toho, že žalovaný je svobodný, bez vyživovacích povinností, má příjem 26.622 Kč, náklady na bydlení 3.000 Kč, pravidelné finanční závazky 14.280 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky ano, jeho finanční zůstatek je 6.833 Kč. Jako podklad pro analýzu použil listiny od žalovaného. Žalobce provedl lustrace Centrální evidence exekucí, AML a AML/CFT, insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů (vše bez záznamu) a interní databáze poskytovatele. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele. Na výpisu z bankovního účtu žalovaného byly dohledány i závazky, které jím byly zcela uhrazeny a proto nevstupují do posouzení úvěruschopnosti. Jde o závazky Zaplo Mikro úvěr (- 3.859 Kč), příjmení příjmení jméno úvěr (- 17.810 Kč), anonymizováno Úvěr (- 5.664 Kč), jméno příjmení jméno (- 8.616 Kč) a Splátka úvěru Úvěr (- 14.210 Kč).

5. K jednání dne 18. 4. 2023 se žalovaný omluvil s ohledem na hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici obec a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

6. Před jednáním ve věci samé vzal žalobce žalobu zpět co do částky 61 037 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 4. 12. 2022 do zaplacení za doplňkovou službu PODPORA. Dle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. bylo ve výroku I. řízení ve zpětvzatém rozsahu zastaveno. Ke zpětvzetí došlo před jednáním ve věci samé, proto se nevyžaduje souhlas žalovaného.

7. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích soud rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci, neboť žaloba byla částečně vzata zpět před jednáním ve věci samé. Soudní poplatek ze zpětvzaté částky činí 3.052 Kč, vrací se snížený o 20 %, nejméně o 1.000 Kč, proto soud rozhodl o vrácení částky 2.052 Kč.

8. Ve věci byly provedeny listinné důkazy mzdovým listem žalovaného za únor 2022, výpisy z bankovního účtu žalovaného za leden až březen 2022, výpisy z registrů, smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 140296, včetně přílohy č. 1 nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a přílohy č. 2 nazvané Smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno a dokladu o zaplacení částky 1 Kč, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 4. 4. 2022, doklady o bezhotovostní platbě částky 11.588 Kč a 37.712 Kč, upomínkami číslo číslo včetně podacích lístků, zesplatněním úvěru s předžalobní výzvou ze dne 21. 10. 2022, včetně podacího lístku, smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 139130, včetně příloh č. 1 a č. 2, dokladem o bezhotovostní platbě 32.000 Kč, potvrzením o úhradě dluhu ze dne 4. 4. 2022.

9. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 4. 4. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 58.000 Kč. Žalovanému byla dne 4. 4. 2022 poukázána částka 11.588 Kč převodem na účet, částka ve výši 37.712 Kč byla téhož dne vyplacena ve prospěch žalobce jako věřitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy č. 139130 ze dne 7. 2. 2022 a částka ve výši 8.700 Kč byla započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele dle čl. 4 smlouvy. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců. Úvěr tak byl splatný do dne 15. 3. 2028. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 26 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 1.598 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky byla sjednána úhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele, dále úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. V případě prodlení měl poskytovatel zaslat spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání poskytovateli poštovních služeb a se lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Upomínka byla zpoplatněna částkou 300 Kč. V případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, měl poskytovatel zaslat druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se stejnými lhůtami, přičemž tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. Pro případ, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dluhu, byl poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se sjednané úroky stávaly součástí jistiny. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, totožnost žalovaného byla ověřena. V rámci procesu uzavření smlouvy žalovaný žalobci dne 4. 4. 2022 poukázal částku 1 Kč jako tzv. verifikační platbu.

10. Přílohu č. 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru představovala smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno. Tato služba zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, konečně pak možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za tyto služby se žalovaný zavázal hradit 911 Kč měsíčně současně se splátkou spotřebitelského úvěru, celkem měla být za službu zaplacena částka 65.592 Kč. Tato smlouva byla uzavřena na dobu platnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení spotřebitele a zesplatnění úvěru bylo dohodnuto, že je spotřebitel povinen uhradit rovněž zbývající část ceny sjednané Doplňkové služby anonymizováno. Pro případ prodlení spotřebitele bylo dále dohodnuto, že poskytovatel má nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení.

11. Dne 7. 2. 2022, tj. necelé 2 měsíce před uzavřením smlouvy, která je předmětem sporu, byla mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 139130. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč s tím, že žalovanému bude na účet poukázána částka 32.000 Kč a částka ve výši 8.000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele dle čl. 4 smlouvy. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 1.029 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce, za doplňkovou službu anonymizováno se zavázal platit 559 Kč měsíčně, proto celkem činila měsíční splátka 1.588 Kč. Na tento úvěr byla dne 4. 4. 2022 z nového úvěru převedena částka 37.712 Kč a žalovanému bylo vydáno potvrzení o doplacení úvěru č. 139130.

12. Dle žalobce žalovaný zaplatil na úvěr č. 140296 celkem 5 splátek, tj. částku 12.545 Kč a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15. 9. 2022. Dne 20. 9. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši 2.509 Kč, která byla splatná dne 15. 9. 2022, dále pak k úhradě částky 300 Kč jako nákladů na upomínku. Dalším dopisem ze dne 5. 10. 2022 (2. upomínka) vyzval žalobce žalovaného k úhradě téže dlužné splátky, včetně nákladů na upomínání 300 Kč + 500 Kč, tedy k úhradě celkové částky 3.309 Kč. Dopisem ze dne 21. 10. 2022 pak žalobce úvěr zesplatnil a současně zaslal žalovanému předžalobní upomínku o zaplacení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 196.325,32 Kč ve lhůtě do 3. 12. 2022.

13. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného způsobem popsaným ve vyjádření ze dne 22. 1. 2023. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalovaného v registrech s negativním výsledkem. Žalobce dále získal od žalovaného doklad o výši mzdy, podle kterého žalovaný dosáhl za únor 2021 čistého příjmu 26.474 Kč. Dále měl žalobce k dispozici výpisy z účtu žalovaného vedeného u mBank S.A. za leden až březen 2022. Podle těchto výpisů měl za leden 2022 žalovaný na účtu obrat kredit 45.169 Kč, obrat debet 45.167,74 Kč, počáteční zůstatek účtu byl 4,54 Kč, konečný zůstatek 5,80 Kč, 7. 1. 2022 byla na účet připsána částka 3.000 Kč od právnická osoba, 10. 1. 2022 byla na účet připsána částka 28.468 Kč od právnická osoba, 27. 1. 2022 byla na účet připsána částka 2.000 Kč od společnosti právnická osoba, 28. 1. 2022 byla na účet připsána částka 5.000 Kč od právnická osoba anonymizováno, z účtu byly provedeny platby kartou za herní kupony ve výši 11.500 Kč. Za únor až březen 2022 měl žalovaný na účtu obrat kredit 334.580,51 Kč, obrat debet 334.573,43 Kč, počáteční zůstatek účtu byl 5,80 Kč, konečný zůstatek 12,88 Kč, 8. 2. 2022 byla na účet připsána částka 32.000 Kč od žalobce, 10. 2. 2022 byla na účet připsána částka 24.923 Kč a 8. 3. 2022 částka 26.474 Kč, od právnická osoba, 28. 2. 2022 a 1. 3. 2022 byla na účet připsána celkem částka 205.000 Kč od společnosti právnická osoba, 7. 3. 2022 byla na účet připsána částka 5.000 Kč od právnická osoba s. r. o., 14. 3. 2022 byla na účet připsána částka 2.000 Kč od společnosti právnická osoba, 17. 3. 2022 byla na účet připsána částka 9.713,51 Kč od právnická osoba, z účtu byly provedeny platby kartou za herní kupony ve výši 3.800 Kč, byly provedeny platby příjemci anonymizována dvě slova ve výši 3.203,17 Kč, byly provedeny platby společnostem anonymizována dvě slova, jméno příjmení, anonymizována dvě slova v celkové výši 54.656,53 Kč. Dne 2. 3. 2022 byly provedeny žalobci splátky úvěru č. 139130, a to 7 x 1.730 Kč. Ve výdajích nelze identifikovat platby na bydlení (nájemné, energie apod.).

14. Žalovaný je v řízení netvrdí a neprokazuje, že by na úvěr zaplatil vyšší částku, než uvádí žalobce. Žalovaný mimo hospitalizaci v psychiatrické nemocnici nedoložil soudu své poměry.

15. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Účastníci uzavřeli v průběhu necelých 2 měsíců od února do dubna 2022 dvě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobcem žalovanému, a to dne 7. 2. 2022 smlouvu č. 139130 na částku 40.000 Kč, ze které byla žalovanému na účet poukázána částka 32.000 Kč, a dne 4. 4. 2022 smlouvu č. 140296 na částku 58.000 Kč, ze které byla žalovanému na účet fakticky poukázána částka 11.588 Kč, částka ve výši 37.712 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobce jako věřitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy č. 139130 ze dne 7. 2. 2022 a částka ve výši 8.700 Kč byla započtena na náklady poskytovatele. Je nepochybné, že se v obou případech jedná o spotřebitelskou smlouvu (takto jsou i smlouvy označeny), na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru, který je předmětem sporu, řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení předložil doklad o příjmu žalovaného, výpisy z jeho účtu za 3 měsíce, výpisy z registrů a přílohu č. 1 smlouvy nazvanou Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dle předložených dokladů měl žalovaný měsíční příjem cca 25.000 až 28.000 Kč, ale jeho finanční hospodaření bylo více než problematické. Na konci měsíců, za které byly předloženy výpisy, měl na účtu minimální zůstatky, ze kterých bylo nemožné hradit sjednané měsíční splátky úvěru. Z výpisů z účtu žalovaného je jednoznačně patrno, že se žalovaný pohyboval v dluhové spirále, opakovaně si ve velkém bral úvěry od řady společností, aby byl schopen splácet úvěry předchozí. Žalovaný rovněž vynakládal poměrně značné prostředky na hry a sázky, ale žalobce při hodnocení jeho úvěruschopnosti vycházel u sázek z částky 0 Kč. Žalobce vyšel z toho, že náklady žalovaného na bydlení jsou 3.000 Kč měsíčně s tím, že žalovaný je svobodný, aniž by se zabýval, zda takové náklady na bydlení v roce 2022 jsou reálné. Skutečnost, že žalovaný je svobodný, nemusí znamenat, že žil v domácnosti sám. Žádným způsobem nebyly dokládány ani náklady na nájem, popř. to, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti, ani další výdaje žalovaného (např. na energie), popř. osob s ním žijících ve společné domácnosti, resp. nebylo ani zjišťováno, zda takové osoby existují. Doklady, které byly žalobcem k prověření úvěruschopnosti žalovaného předloženy, se dotýkají i období před uzavřením smlouvy ze dne 7. 2. 2022, proto je lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti žalovaného k této smlouvě.

19. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech (včetně poměrů týkajících se výdajů, nejen co do příjmů). Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo hovoří o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Ze shora uvedeného mělo být žalobci jasně patrno, že finanční hospodaření žalovaného je v kritickém stavu, žalovanému nestačil jeho příjem ze zaměstnání na hrazení jeho výdajů, které hradil z opakovaných úvěrů, včetně toho, že od žalobce čerpal v krátké době 2 úvěry. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ve věci 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje žalovaného, nezjišťoval osoby žijící s ním ve společné domácnosti. Dle názoru soudu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného proběhlo účelově, tedy nikoliv s odbornou péčí. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr podle obou smluv byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.

20. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, jsou smlouvy mezi účastníky ze dne 7. 2. 2022 a 4. 4. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatné a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v těchto smlouvách.

21. V rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí byla žalobci u jednání dne 18. 4. 2023 tato skutečnost předestřena. Zástupce žalobce v rámci obsáhlého vyjádření setrval na tom, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena řádně. Provedení dalších důkazů nenavrhl.

22. Protože žalobce poskytl žalovanému částky 32.000 Kč (smlouva ze dne 7. 2. 2022) a 11.558 Kč (smlouva ze dne 4. 4. 2022) na základě neplatných smluv, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Předmětem řízení je plnění dle smlouvy č. 140296, přičemž dle této smlouvy žalovaný fakticky dostal převodem na účet částku 11.558 Kč a z částky 37.712 Kč, která byla převedena na plnění z předchozí neplatné smlouvy, žalovaný fakticky dostal částku 32.000 Kč. Z této částky zaplatil minimálně 2 sjednané splátky po 1.588 Kč, tj. částku 3.176 Kč (dle výpisu z účtu žalovaného byla dokonce žalobci uhrazena vyšší částka, ale soud vychází pouze ze splátek, které byly splatné). Žalovaný dle žalobce zaplatil na smlouvu číslo ve splátkách částku 12.545 Kč. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by zaplatil více. Žalovaný tak bez právního důvodu přijal od žalobce celkem částku 43.588 Kč (32.000 + 11.588 Kč). Z ní vrátil před podáním žaloby 15.721 Kč (3.176 + 12.545 Kč), takže doposud žalobci nevydal bezdůvodné obohacení ve výši 27.867 Kč (43.588 – 15.721 Kč). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Výklad ustanovení § 87 ZSÚ provedl Nejvyšší soud v rozsudku čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022. Z tohoto rozsudku plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ Nejvyšší soud podává, že ustanovení § 87 ZSÚ upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny, tedy splatnost dluhu, přičemž jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Doba splatnosti, kterou soud určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka jako spotřebitele. Žalovaný doložil, že je dlouhodobě hospitalizován v psychiatrické nemocnici Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na tuto skutečnost, jakož i na dobu, kdy žalovaný částku převzal, s přihlédnutím k výši nesplacené částky na 1 rok od právní moci rozsudku. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 27.867 Kč ve výše uvedené lhůtě.

23. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky 106 943,10 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84.325,59 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení, která zůstala po částečném zpětvzetí žaloby předmětem řízení, byla žaloba zamítnuta.

24. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který měl ve věci větší úspěch než neúspěch, náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Pouze pro úplnost soudu dodává, že i v případě, že by žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, by žalobce nemohl být ve věci plně úspěšný, neboť by soud musel přihlédnout k tomu, zda jsou žalobcem uplatněné nároky přiměřené, a to zejména se zřetelem k ustanovením § 588 o. z. a § 1815 o. z. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy, jakož i souvisejících ujednání (smlouva o zřízení doplňkové služby anonymizováno) by bylo nutno dovodit, že je dána neplatnost smlouvy z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Na posuzované právní jednání musí být nahlíženo jako na jeden celek, a to jak na práva a povinnosti sjednané v rámci samotné smlouvy o úvěru, tak i na práva a povinnosti sjednané v rámci„ doplňkové“ smlouvy, která tvořila formálně přílohu smlouvy hlavní. Je totiž nepochybné, že obsahově spolu veškerá práva a povinnosti účastníků přímo souvisí, neboť se vztahují k hlavnímu úvěrovému vztahu. Tento postup má oporu například v rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie („ SDEU“) ze dne 21. dubna 2016 ve věci C - 377/14, v němž se SDEU zabýval výkladem směrnice Rady 93/13, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulí) ve spotřebitelských smlouvách, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, jejichž právní úprava byla převedena do českého právního řádu zákonem č. 257/2016 Sb. a ustanoveními § 1810 a násl. občanského zákoníku. Podle Soudního dvora pro účely posouzení, zda je výše odškodnění požadovaná po spotřebiteli, který neplnil své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě a že vnitrostátní soudy musí vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající. Tyto zneužívající klauzule pak musí vyloučit tak, aby nebyly pro spotřebitele závazné. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný v celkovém souhrnu zavázal na základě úvěrové smlouvy (včetně smlouvy o zřízení doplňkové služby„ anonymizováno“), je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobcem. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, byla by dána z tohoto důvodu neplatnost smlouvy jako celku. K obdobným závěrům došel např. Obvodní soud pro Prahu 9 v rozsudku čj. 67 C 73/2022-57, Okresní soud Plzeň – sever v rozsudku čj. 5 C 5/2022-22 či Okresní soud v Písku v rozsudku čj. 3 C 108/2022-109. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává ke zdejšímu soudu a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat splnění návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.