14 C 39/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 98 842,85 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky 34 190 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 4. 1. 2023 do zaplacení se řízení zastavuje.

II. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 710 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.266 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Co do částky 53 386,85 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43.612,10 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 1. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 98.842,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43.612,10 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 34.190 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 27. 1. 2022 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 138866, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 55.584 Kč (30.000 Kč jistina a 25.584 Kč úroky) a měla být žalovaným uhrazena v 72 splátkách ve výši 772 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako úroková sazba roční ve výši 23 % p. a. a RPSN činila 38,73 % p. a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou služba„ PODPORA“. Podmínky této služby byly upraveny samostatnou smlouvou. Doplňková služba PODPORA byla součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. V rámci sjednaných podmínek (článek II. smlouvy o doplňkové službě Podpora) si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobce jako věřitel uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě stane splatným. Doplňkový balíček„ PODPORA“ zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2022. Nezaplatil splátku v celkové výši 1.298 Kč (splátka úvěru a splátka za výkon doplňkové služby Podpora ve výši 526 Kč). Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 10. 2022, v níž vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč, následně zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 11. 2022, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a sankce za zaslání upomínky č. 2 ve výši 500 Kč. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobce nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru splatná dne 15. 10. 2022. Proto žalobci nezbylo, než přistoupit dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného k úhradě částky 99.518,86 Kč. Při vyčíslení dluhu žalobce vycházel z toho, že jistina úvěru 30.000 Kč měla být uhrazena 72 splátkami, přičemž byla sjednána sazba úroku z úvěru 23 %. Výše splátky činila 1.298 Kč. Žalovaný zaplatil 7 splátek v celkové výši 9.086 Kč (z toho na jistinu 1.458,60 Kč, na úroky 3.943,25 Kč, na službu PODPORA - odklad 728 Kč, na službu PODPORA - nemoc 1.477 Kč a na službu PODPORA - práce 1.477 Kč). Žalobce zohlednil přeplatek 600 Kč. Žalobce tak požadoval zbývající část jistiny 28.541,40 Kč, zbývající část úroků 21.640,75 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - odklad 6.760 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - nemoc 13.715 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - práce 13.715 Kč, náklady na upomínkování 800 Kč, smluvní úroky za prodlení se splácením úvěru 76,01 Kč a smluvní pokutu 14.270,70 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že úvěr byl pro neplnění smlouvy zesplatněn, došlo i k zesplatnění zbývající části této doplňkové služby. Cena sjednané služby byla žalovaným řádně odsouhlasena. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci za výkon doplňkové služby PODPORA po dobu trvání úvěru částku celkem 37.872 Kč v měsíčních splátkách po 526 Kč současně s měsíční splátkou úvěru (odklad – 104 Kč, nemoc – 211 Kč, práce – 211 Kč). Smluvní strany sjednaly, že úhradou dosud neuhrazené části doplňkové služby PODPORA v plné výši spotřebitel uhradí poskytovateli škodu způsobenou porušením této smlouvy spotřebitelem. S takto vyčíslenou výší způsobené škody obě smluvní strany shodně souhlasily. Výše smluvní pokuty nepřevyšuje 50 % z dosud nesplacené výše jistiny (§ 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru). Zesplatňovacím dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 1. 2023. Žalobce žalobou nenárokuje vyčíslený úrok z prodlení s úhradou splátky úvěru ve výši 76,01 Kč a zohledňuje platbu žalovaného ve výši 600 Kč, proto požaduje částku 98.842,85 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tedy ve výši 15 % ročně, z částky 43.612,10 Kč (zbylá část jistiny, náklady za upomínky a smluvní pokuta) od 4. 1. 2023 do zaplacení a smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 34.190 Kč (zbylá část ceny doplňkové služby PODPORA) od 4. 1. 2023 do zaplacení. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 21. 11. 2022.

2. Navrhovaný elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán a věc byla převedena do agendy C s tím, že kumulace uplatněných nároků žalobce nemůže požívat právní ochrany. Dle § 174a odst. 1 o. s. ř. soud může za stanovených podmínek vydat elektronický platební rozkaz. V daném případě soud dospěl k závěru, že pro vydání elektronického platebního rozkazu nejsou splněny podmínky.

3. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení, zda při uzavírání smlouvy náležitě ověřil úvěruschopnost žalovaného s tím, že úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti, pokud věřitel nepostupuje s odbornou péčí, je smlouva neplatná a může se domáhat pouze vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce byl vyzván, aby k doplněným tvrzením označil a doložil důkazy.

4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 27. 1. 2023, ve kterém uvedl, že u posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval žalobce v souladu se zákonnými i smluvními ujednáními. Žalobce posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Vycházel z toho, že žalovaný je svobodný, bez vyživovacích povinností, má příjem 34.065 Kč, náklady na bydlení 3.000 Kč, finanční závazky 0 Kč, sázky 1.929 Kč, jednorázové závazky nemá, jeho finanční zůstatek je 27.838 Kč. Jako podklad pro analýzu použil poslední tři výpisy z účtu. Žalobce provedl lustrace Centrální evidence exekucí, AML a AML/CFT, insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů (vše bez záznamu) a interní databáze poskytovatele. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele 5. K jednání dne 18. 4. 2023 se žalovaný nedostavil bez omluvy, ač mu bylo předvolání se žalobou doručeno do datové schránky dne 21. 2. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se tak k žalobě nevyjádřil.

6. Před jednáním ve věci samé vzal žalobce žalobu zpět co do částky 34.190 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 4. 1. 2023 do zaplacení za doplňkovou službu PODPORA. Dle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. bylo ve výroku I. řízení ve zpětvzatém rozsahu zastaveno. Ke zpětvzetí došlo před jednáním ve věci samé, proto se nevyžaduje souhlas žalovaného.

7. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích soud rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci, neboť žaloba byla částečně vzata zpět před jednáním ve věci samé. Soudní poplatek ze zpětvzaté částky činí 1.710 Kč, vrací se snížený o 20 %, nejméně o 1.000 Kč, proto soud rozhodl o vrácení částky 710 Kč.

8. Ve věci byly provedeny listinné důkazy mzdovým listem žalovaného za listopad a prosinec 2021, výpisy z bankovního účtu žalovaného za říjen až prosinec 2021, výpisy z registrů, smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 138866, včetně přílohy č. 1 nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a přílohy č. 2 nazvané Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA a dokladu o zaplacení částky 1 Kč, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 27. 1. 2022, doklady o bezhotovostní platbě částky 8.352 Kč a 15.648 Kč, upomínkami č. 1 a č. 2, včetně podacích lístků, zesplatněním úvěru s předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2022, včetně podacího lístku, smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 138819, včetně příloh č. 1 a č. 2, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 26. 1. 2022 s dokladem o bezhotovostní platbě 12.000 Kč, potvrzením o úhradě dluhu ze dne 27. 1. 2022.

9. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 27. 1. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 138866. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovanému byla dne 27. 1. 2022 poukázána částka 8.352 Kč převodem na účet, částka ve výši 15.648 Kč byla téhož dne vyplacena ve prospěch žalobce jako věřitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy č. 138819 z předchozího dne 26. 1. 2022 a částka ve výši 6.000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele dle čl. 4 smlouvy. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců. Úvěr tak byl splatný do dne 15. 1. 2028. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 23 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 772 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky byla sjednána úhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele, dále úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. V případě prodlení měl poskytovatel zaslat spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání poskytovateli poštovních služeb a se lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Upomínka byla zpoplatněna částkou 300 Kč. V případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, měl poskytovatel zaslat druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se stejnými lhůtami, přičemž tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. Pro případ, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dluhu, byl poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se sjednané úroky stávaly součástí jistiny. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, totožnost žalovaného byla ověřena. V rámci procesu uzavření smlouvy žalovaný žalobci dne 27. 1. 2022 poukázal částku 1 Kč jako tzv. verifikační platbu.

10. Přílohu č. 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru představovala smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA. Tato služba zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, konečně pak možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za tyto služby se žalovaný zavázal hradit 526Kč měsíčně současně se splátkou spotřebitelského úvěru, celkem měla být za službu zaplacena částka 37.872 Kč. Tato smlouva byla uzavřena na dobu platnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení spotřebitele a zesplatnění úvěru bylo dohodnuto, že je spotřebitel povinen uhradit rovněž zbývající část ceny sjednané Doplňkové služby PODPORA. Pro případ prodlení spotřebitele bylo dále dohodnuto, že poskytovatel má nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení.

11. Dne 26. 1. 2022, tj. pouze 1 den před uzavřením smlouvy, která je předmětem sporu, byla mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 138819. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč s tím, že žalovanému bude na účet poukázána částka 12.000 Kč a částka ve výši 3.000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele dle čl. 4 smlouvy. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců. Na tento úvěr byla dne 27. 1. 2022 z nového úvěru převedena částka 15.648 Kč a žalovanému bylo vydáno potvrzení o doplacení úvěru č. 138819.

12. Dle žalobce žalovaný zaplatil na úvěr č. 138866 celkem 7 splátek, tj. částku 9.086 Kč a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15. 10. 2022. Dne 20. 10. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši 1.298 Kč, která byla splatná dne 15. 10. 2022, dále pak k úhradě částky 300 Kč jako nákladů na upomínku. Dalším dopisem ze dne 5. 11. 2022 (2. upomínka) vyzval žalobce žalovaného k úhradě téže dlužné splátky, včetně nákladů na upomínání 300 Kč + 500 Kč, tedy k úhradě celkové částky 2.098 Kč. Dopisem ze dne 21. 11. 2022 pak žalobce úvěr zesplatnil a současně zaslal žalovanému předžalobní upomínku o zaplacení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 99.518,86 Kč ve lhůtě do 3. 1. 2023.

13. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného způsobem popsaným ve vyjádření ze dne 27. 1. 2023. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalovaného v registrech. Podle výstupu z insolvenčního rejstříku bylo ohledně žalovaného vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. insolvenční spisová značka, které bylo pravomocně skončeno. Žalobce dále získal od žalovaného doklad o výši mzdy, podle kterého žalovaný dosáhl za listopad 2021 čistého příjmu 37.644 Kč a za prosinec 2021 čistého příjmu 33.415 Kč. Dále měl žalobce k dispozici výpisy z účtu žalovaného vedeného u právnická osoba za říjen až prosinec 2021. Podle těchto výpisů měl za říjen 2021 žalovaný na účtu obrat kredit 35.951 Kč, obrat debet 34.266,65 Kč, počáteční zůstatek účtu byl 1.000,42 Kč, konečný zůstatek 2.684,83 Kč, 8. 10. 2021 byla na účet připsána částka 33.168 Kč od právnická osoba, ve výdajích je platba kartou v příjmení jméno 7.107 Kč, platby kartou na Kypru a na Ukrajině. Za listopad 2021 měl žalovaný na účtu obrat kredit 33.382 Kč, obrat debet 35.986 Kč, počáteční zůstatek účtu byl 2.684,83 Kč, konečný zůstatek 80,83 Kč, 8. 11. 2021 byla na účet připsána částka 31.382 Kč od právnická osoba, téhož dne byl proveden výběr hotovosti 20.000 Kč ve Dvoře králové nad Labem a zároveň byla provedena platba kartou na Ukrajině, ve výdajích jsou platby kartou na Kypru a na Ukrajině, přičemž např. 9. 11. 2021 je jak platba kartou na Ukrajině, tak i ve Dvoře Králové nad Labem. Za prosinec 2021 měl žalovaný na účtu obrat kredit 49.337,05 Kč, obrat debet 49.230,36 Kč, počáteční zůstatek účtu byl 80,83 Kč, konečný zůstatek 187,52 Kč, 8. 12. 2021 byla na účet připsána částka 37.644 Kč od právnická osoba, téhož dne byl proveden výběr hotovosti 22.000 Kč ve Dvoře králové nad Labem a zároveň byla provedena platba kartou na Ukrajině, 10. 12. 2021 byla provedena na účet výplata naspořených prostředků od ČMSS ve výši 10.693,05 Kč, ve výdajích jsou platby kartou na Ukrajině, přičemž např. 9. 11. 2021 je jak platba kartou jak na Ukrajině, tak ve Dvoře Králové nad Labem. Ve výdajích nelze identifikovat platby na bydlení (nájemné, energie apod.).

14. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by na úvěr zaplatil vyšší částku, než uvádí žalobce. Žalovaný nedoložil soudu své poměry.

15. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Účastníci uzavřeli v průběhu měsíce ledna 2022 dvě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobcem žalovanému, a to dne 26. 1. 2022 smlouvu č. 138819 na částku 15.000 Kč, ze které byla žalovanému fakticky na účet poukázána částka 12.000 Kč, a hned následujícího dne 27. 1. 2022 smlouvu č. 138866 na částku 30.000 Kč, ze které byla žalovanému na účet fakticky poukázána částka 8.352 Kč, částka ve výši 15.648 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobce jako věřitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy č. 1348819 ze dne 26. 1. 2022 a částka ve výši 6.000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele. Je nepochybné, že se v obou případech jedná o spotřebitelskou smlouvu (takto jsou i smlouvy označeny), na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru, který je předmětem sporu, řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení předložil doklad o příjmu žalovaného, výpisy z jeho účtu za 3 měsíce, výpisy z registrů a přílohu č. 1 smlouvy nazvanou Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dle předložených dokladů měl žalovaný měsíční příjem přes 30.000 Kč, ale finanční hospodaření bylo problematické. Na konci měsíců, za které byly předloženy výpisy, měl na účtu minimální zůstatky, ze kterých by bylo obtížné, popř. nemožné hradit sjednané měsíční splátky úvěru. Během dvou dnů uzavřel žalovaný se žalobcem 2 smlouvy o úvěru, přičemž z druhé smlouvy splácel předchozí úvěr. Z účtu žalovaného byly prováděny platby kartou v zahraničí, především na Ukrajině, z čehož dle názoru soudu ale není možno dovozovat dobrou finanční situaci žalovaného, ale spíše by to mělo vyvolat ostražitost při hodnocení jeho finančního hospodaření, protože je otázkou, kdo a jak s účtem žalovaného mohl disponovat, když opakovaně jsou téhož dne prováděny transakce jak ve Dvoře Králové nad Labem, tak na Ukrajině (8. 11. 2021 výběr hotovosti ve Dvoře Králové nad Labem i platba kartou na Ukrajině a hned následující den 9. 11. 2011 platba kartou jak v ČR, tak na Ukrajině). Tyto skutečnosti nebyly žalobcem nijak prověřovány, stejně nebyl zjišťován účel cest žalovaného do zahraničí. Pokud totiž žalobce dovozoval, že finanční situace žalovaného je dobrá, protože mu umožňuje vycestovat do zahraničí, měl si ověřit, zda žalobce cestuje z pracovních či jiných důvodů. Žalobce vyšel z toho, že náklady žalovaného na bydlení jsou 3.000 Kč měsíčně s tím, že žalovaný je svobodný, aniž by se zabýval, zda takové náklady na bydlení v roce 2021, resp. 2022 jsou reálné. Skutečnost, že žalovaný je svobodný, nemusí znamenat, že žil v domácnosti sám. Žádným způsobem nebyly dokládány ani náklady na nájem, popř. to, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti, ani další výdaje žalovaného (např. na energie), popř. osob s ním žijících ve společné domácnosti, resp. nebylo ani zjišťováno, zda takové osoby existují. Za situace, kdy v nedávné minulosti bylo ohledně žalovaného vedeno insolvenční řízení, byla na místě obezřetnost. Ze skutečnosti, že z účtu žalovaného byla kartou placena v OBI částka 7.107 Kč, nelze učinit závěr, že žalovaný byl úvěruschopný. Není patrno, co za tuto částku bylo pořizováno, mohlo jít o nezbytný výdaj související s bydlením. Doklady, které byly žalobcem k prověření úvěruschopnosti žalovaného předloženy, se dotýkají období před uzavřením smlouvy ze dne 26. 1. 2022, proto je lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti žalovaného k této smlouvě.

19. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech (včetně poměrů týkajících se výdajů, nejen co do příjmů). Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 hovoří o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Ze shora uvedeného mělo být žalobci jasně patrno, že finanční hospodaření žalovaného je problematické. Bez významu z hlediska hodnocení finančních poměrů žalovaného není ani skutečnost, že žalovaný žádal o úvěr, který je předmětem sporu ihned den poté, co mu byl poskytnut předchozí úvěr ze smlouvy č. č. 136619. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje žalovaného, nezjišťoval osoby žijící s ním ve společné domácnosti. Dle názoru soudu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného proběhlo účelově, tedy nikoliv s odbornou péčí. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr podle obou smluv byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Námitka žalovaného, že ve věci nelze argumentovat rozhodnutími Nejvyššího soudu, která byla vydána po uzavření smlouvy, je neakceptovatelná, neboť tato rozhodnutí se vztahují k ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který je ve věci aplikován, proto je nutno k nim přihlížet. Navíc je zřejmé (i když to soud nepovažuje za podstatné), že právní jednání posuzovaná v těchto rozhodnutích byla učiněna dříve, než byly uzavřeny smlouvy mezi účastníky v lednu 2022.

20. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, jsou smlouvy mezi účastníky ze dne 26. 1. 2022 a 27. 1. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatné a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v těchto smlouvách.

21. V rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí byla žalobci u jednání dne 18. 4. 2023 tato skutečnost soudem předestřena. Žalobce žádal o poskytnutí lhůty 15 dnů k doplnění tvrzení. Tato lhůta nebyla žalobci poskytnuta, neboť žalobce byl již dříve soudem písemně vyzýván k doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného a k označení důkazů k těmto tvrzením. Žalobci bylo známo, že prověřování úvěruschopnosti žalovaného bude soudem zkoumáno. K této otázce se žalobce obsáhle písemně vyjádřil a měl možnost se vyjádřit i v rámci jednání dne 18. 4. 2023. Soud s ohledem na ekonomičnost řízení neshledal pro odročení jednání důvody.

22. Protože žalobce poskytl žalovanému částky 12.000 Kč a 8.352 Kč na základě neplatných smluv, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Předmětem řízení je plnění dle smlouvy č. 138866, přičemž dle této smlouvy žalovaný fakticky dostal převodem na účet částku 8.352 Kč a z částky 15.548 Kč, která byla převedena na plnění z předchozí neplatné smlouvy, žalovaný fakticky dostal částku 12.000 Kč. Žalovaný tak bez právního důvodu přijal 20.352 Kč (8.352 + 12.000 Kč). Žalovaný dle žalobce zaplatil ve splátkách částku 9.086 Kč. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by zaplatil více. Z částky 20.352 Kč tak zbývá vydat bezdůvodné obohacení ve výši 11.266 Kč (20.352 – 9.086 Kč). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Výklad ustanovení § 87 ZSÚ provedl Nejvyšší soud v rozsudku čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022. Z tohoto rozsudku plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ Nejvyšší soud podává, že ustanovení § 87 ZSÚ upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny, tedy splatnost dluhu, přičemž jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Doba splatnosti, kterou soud určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka jako spotřebitele. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaný částku převzal, s přihlédnutím k výši nesplacené částky, na 6 měsíců od právní moci rozsudku. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11.266 Kč ve výše uvedené lhůtě.

23. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky 53 386,85 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43.612,10 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení, která zůstala po částečném zpětvzetí žaloby předmětem řízení, byla žaloba zamítnuta.

24. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který měl ve věci větší úspěch než neúspěch, náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Pouze pro úplnost soudu dodává, že i v případě, že by žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, by žalobce nemohl být ve věci plně úspěšný, neboť by soud musel přihlédnout k tomu zda jsou žalobcem uplatněné nároky přiměřené, a to zejména se zřetelem k ustanovením § 588 o. z. a § 1815 o. z. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy, jakož i souvisejících ujednání (smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA) by bylo nutno dovodit, že je dána neplatnost smlouvy z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Na posuzované právní jednání musí být nahlíženo jako na jeden celek, a to jak na práva a povinnosti sjednané v rámci samotné smlouvy o úvěru, tak i na práva a povinnosti sjednané v rámci„ doplňkové“ smlouvy, která tvořila formálně přílohu smlouvy hlavní. Je totiž nepochybné, že obsahově spolu veškerá práva a povinnosti účastníků přímo souvisí, neboť se vztahují k hlavnímu úvěrovému vztahu. Tento postup má oporu například v rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie („ SDEU“) ze dne 21. dubna 2016 ve věci C - 377/14, v němž se SDEU zabýval výkladem směrnice Rady 93/13, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulí) ve spotřebitelských smlouvách, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, jejichž právní úprava byla převedena do českého právního řádu zákonem č. 257/2016 Sb. a ustanoveními § 1810 a násl. občanského zákoníku. Podle Soudního dvora pro účely posouzení, zda je výše odškodnění požadovaná po spotřebiteli, který neplnil své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě a že vnitrostátní soudy musí vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající. Tyto zneužívající klauzule pak musí vyloučit tak, aby nebyly pro spotřebitele závazné. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný v celkovém souhrnu zavázal na základě úvěrové smlouvy (včetně smlouvy o zřízení doplňkové služby„ PODPORA“), je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobcem. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, byla by dána z tohoto důvodu neplatnost smlouvy jako celku. K obdobným závěrům došel např. Obvodní soud pro Prahu 9 v rozsudku čj. 67 C 73/2022-57, Okresní soud Plzeň – sever v rozsudku čj. 5 C 5/2022-22 či Okresní soud v Písku v rozsudku čj. 3 C 108/2022-109. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává ke zdejšímu soudu a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat splnění návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.