14 C 71/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 601,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.601,76 Kč, úrok ve výši 30 % ročně z částky 14.601,76 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 1. 8. 2020 ve výši 1.373,60 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14.601,76 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 921 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 2. 2021 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 14.601,76 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 24. 10. 2011 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky banky, úrokový lístek a sazebník banky. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1 x v průběhu každých 180 dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 14.601,76 Kč převedla dne 5. 3. 2018 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku banka umožnila žalovanému jeho splácení ve splátkách. Žalovaný byl povinen hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu dle sazebníku. Dlužná částka nebyla žalovaným splácena a banka dopisem ze dne 1. 8. 2018 zesplatnila ke dni 1. 8. 2018 celou dlužnou částku a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 14.601,76 Kč. Pohledávka nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Dlužná částka se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debet ve výši 30 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, což bylo žalovanému oznámeno přípisem odeslaným dne 9. 9. 2020. Žalobce požaduje částku 14.601,76 Kč jako dlužnou jistinu, částku 1.373,60 Kč jako zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 1. 8. 2018, úrok z úvěru 30 % od 2. 8. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od 21. 8. 2020 do zaplacení. Platbu těchto částek žalovaný neprovedl, ač k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. K jednání dne 12. 7. 2021 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu bylo předvolání se žalobou doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. na adresu trvalého pobytu dne 18. 6. 2021. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 24. 10. 2011, včetně Dispozic ke smlouvě ze dne 29. 8. 2017, Produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecných obchodní podmínek, úrokového lístku a sazebníku banky, výpisem z úvěrového účtu, oznámením o zesplatnění ze dne 1. 8. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2020, včetně podacího lístku ze dne 9. 9. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2020, včetně podacího lístku ze dne 21. 12. 2020.

4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že dne 24. 10. 2011 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO] (dříve [právnická osoba]) se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se zavázal vést pro žalovaného běžný účet a poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku. Na základě Dispozic ke smlouvě ze dne 29. 8. 2017 byla výše povoleného limitu stanovena částkou 10.000 Kč. Úroková sazba z nepovoleného debetu byla k datu dispozic stanovena ve výši 29 % p. a. s tím, že v případě její změny platí oznámená výše, která následně činila 30 % p. a. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byl sjednán způsob splácení kontokorentního úvěru a hrazení poplatků za úkony. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný překročil povolený limit, když vyčerpaná jistina činila 14.601,76 Kč. Oznámením ze dne 1. 8. 2018 právní předchůdce žalobce sdělil žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr č. [bankovní účet] na částku 14.601,76 Kč za splatný ke dni 1. 8. 2018 a vyzval jej k úhradě této částky do 15. 8. 2018. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by dlužnou částku žalobci uhradil ani jinak nezpochybňuje výši dluhu.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 bylo prokázáno, že pohledávka ze smlouvy shora byla postoupena žalobci. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2020 bylo žalovanému odesláno na adresu dle smlouvy dne 9. 9. 2020. <i>6. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> 7. Na nepovolený debet je třeba pohlížet jako na úvěr. Žalovaný neprokázal splnění povinnosti dlužníka vrátit půjčenou částku a zaplatit úroky. Výše dlužné částky, včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni 1. 8. 2018 byla prokázána výpisem z úvěrového účtu. Úrok z úvěru (z nepovoleného debetu) se opírá o smlouvu a sazebník právního předchůdce žalobce. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 14.601,76 Kč s úrokem ve výši 30 % ročně od 2. 8. 2018 do zaplacení.

8. Z nesplacené jistiny 14.601,76 Kč žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení, který byl kapitalizován ke dni 1. 8. 2018 a následně od 21. 8. 2020 do zaplacení požadován ve výši 9 % ročně. I v tomto rozsahu je žaloba dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. důvodná. Žalovaný nezaplatil úvěr ve sjednané lhůtě splatnosti, dostal se do prodlení, proto je povinen žalobci platit zákonný úrok z prodlení. Jeho výše se opírá o výši repo sazby zvýšené o osm procentní bodů, platné v době počátku prodlení.

9. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce doložil, že zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., ovšem tato výzva byla zaslána žalovanému na adresu odlišnou od adresy dle smlouvy (adresy trvalého pobytu). I za této situace jsou dány důvody dle § 142a odst. 2 o. s. ř. pro přiznání nákladů řízení podle výsledku sporu, neboť Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 30. 3. 2015 ve věci sp. zn. 29 Cdo 506/2015 konstatoval, že„ absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. nebude důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, když žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. jinak nepřivodí jeho zánik.“ Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, částku 100 Kč jako paušální náhradu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 1 úkon po 100 Kč (sepis žaloby) ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci celkové náklady řízení ve výši 921 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. Za předžalobní výzvu nebyl paušál přiznán s ohledem na její odeslání na nesprávnou adresu. Ostatní náklady za právní zastoupení nepovažuje soud za účelně vynaložené, neboť žalobce hromadně vymáhá postoupené pohledávky ve velkém množství případů. Lze tak konstatovat, že jádrem podnikatelské činnosti žalobce je nákup a vymáhání pohledávek. Dle názoru soudu nelze přiznat náhradu nákladů řízení za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. za řízení, v nichž jsou takovéto pohledávky uplatněny, pokud řízení probíhá obvyklým a předvídatelným způsobem, jelikož žalobce by měl disponovat vlastním odborným personálem, který vykonává potřebné úkony směřující k naplnění předmětu činnosti. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 887/2016 ze dne 10. 11. 2016 konstatoval, že„ účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník, jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 - § 150 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku (popřípadě proti jiné osobě zúčastněné na řízení - srov. § 147 odst. 2 o. s. ř.), jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje, by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník.“ Ústavní soud ČR v nálezu I ÚS 988/2012 ze dne 25. 7. 2012 konstatoval, že„ pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty).“ S ohledem na výše uvedené soud nepovažoval náklady řízení za zastoupení advokátem nad přiznaný paušál dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za účelně vynaložené, proto jejich náhrada nebyla žalobci přiznána (viz rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové čj. 26 Co 352/2017-38).

10. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud takové důvody neshledal.