14 C 73/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 91 131 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky 43.972 Kč, co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 30.672 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.300 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení se řízení zastavuje

II. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1.199 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17.568 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Co do částky 29.591 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.000 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení a se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkem částky 91.131 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38.300 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 30.672 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 17. 10. 2022 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 145966, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25.000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 47.160 Kč (25.000 Kč jistina a 22.160 Kč úroky) a měla být žalovanou uhrazena v 72 splátkách ve výši 655 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako úroková sazba roční ve výši 23,82 % p. a. a RPSN činila 39,92 % p. a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalované, a to konkrétně doplňkovou služba„ anonymizováno“. Podmínky této služby byly upraveny samostatnou smlouvou. Doplňková služba anonymizováno byla součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. V rámci sjednaných podmínek (článek II. smlouvy o doplňkové službě anonymizováno) si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobce jako věřitel uplatňovat po žalované za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě stane splatným. Doplňkový balíček„ anonymizováno“ zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 11. 2022. Nezaplatila splátku v celkové výši 1.081 Kč (splátka úvěru a splátka za výkon doplňkové služby anonymizováno ve výši 426 Kč). Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 11. 2022, v níž vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky a dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč, následně zaslal žalované druhou písemnou upomínku ze dne 5. 12. 2022, kde vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky a sankce za zaslání upomínky č. 2 ve výši 500 Kč. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobce nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru splatná dne 15. 11. 2022. Proto žalobci nezbylo, než přistoupit dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovanou k úhradě částky 91.191,74 Kč. Při vyčíslení dluhu žalobce vycházel z toho, že jistina úvěru 25.000 Kč měla být uhrazena 72 splátkami, přičemž byla sjednána sazba úroku z úvěru 23,82 %. Výše splátky činila 1.081 Kč. Žalovaná nezaplatila žádnou splátku. Žalobce tak požadoval zbývající část jistiny 25.000 Kč, zbývající část úroků 22.160 Kč, zbývající část doplňkové služby anonymizováno - odklad 6.048 Kč, zbývající část doplňkové služby anonymizováno - nemoc 12.312 Kč, zbývající část doplňkové služby anonymizováno - práce 12.312 Kč, náklady na upomínkování 800 Kč, smluvní úroky za prodlení se splácením úvěru 59,74 Kč a smluvní pokutu 12.500 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že úvěr byl pro neplnění smlouvy zesplatněn, došlo i k zesplatnění zbývající části této doplňkové služby. Cena sjednané služby byla žalovanou řádně odsouhlasena. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci za výkon doplňkové služby anonymizováno po dobu trvání úvěru částku celkem 30.672 Kč v měsíčních splátkách po 426 Kč současně s měsíční splátkou úvěru (odklad – 84 Kč, nemoc – 171 Kč, práce – 171 Kč). Smluvní strany sjednaly, že úhradou dosud neuhrazené části doplňkové služby anonymizováno v plné výši spotřebitel uhradí poskytovateli škodu způsobenou porušením této smlouvy spotřebitelem. S takto vyčíslenou výší způsobené škody obě smluvní strany shodně souhlasily. Výše smluvní pokuty nepřevyšuje 50 % z dosud nesplacené výše jistiny (§ 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru). Zesplatňovacím dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 2. 2023. Žalobce žalobou nenárokuje vyčíslený úrok z prodlení s úhradou splátky úvěru ve výši 59,74 Kč, proto požaduje částku 91.131 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tedy ve výši 15 % ročně, anonymizováno částky 38.300 Kč (jistina, náklady za upomínky a smluvní pokuta) od 4. 2. 2023 do zaplacení a smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 30.672 Kč (cena doplňkové služby anonymizováno) od 4. 2. 2023 do zaplacení. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 21. 12. 2022.

2. Navrhovaný elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán a věc byla převedena do agendy C s tím, že kumulace uplatněných nároků žalobce nemůže požívat právní ochrany. Dle § 174a odst. 1 o. s. ř. soud může za stanovených podmínek vydat elektronický platební rozkaz. V daném případě soud dospěl k závěru, že pro vydání elektronického platebního rozkazu nejsou splněny podmínky.

3. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení, zda při uzavírání smlouvy náležitě ověřil úvěruschopnost žalované s tím, že úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti, pokud věřitel nepostupuje s odbornou péčí, je smlouva neplatná a může se domáhat pouze vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce byl vyzván, aby k doplněným tvrzením označil a doložil důkazy.

4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 5. 3. 2023, ve kterém uvedl, že u posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval žalobce v souladu se zákonnými i smluvními ujednáními. Žalobce posoudil schopnost žalované jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Vycházel z toho, že žalovaná je svobodná, bez vyživovacích povinností, má příjem 14.866 Kč, náklady na bydlení 3.000 Kč, finanční závazky 0 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky nemá, její finanční zůstatek je 10.785 Kč. Jako podklad pro analýzu použil doklady doložené spotřebitelem a listiny získané věřitelem z registrů a jiným šetřením. Žalobce provedl lustrace Centrální evidence exekucí, SOLUS, REPI – registr platebních informací, AML a AML/CFT, insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů (vše bez záznamu) a interní databáze poskytovatele. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele.

5. K jednání dne 2. 5. 2023 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, ač jí bylo předvolání se žalobou doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 3. 4. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaná se tak k žalobě nevyjádřila.

6. Před jednáním ve věci samé vzal žalobce podáním ze dne 28. 4. 2023 žalobu zpět co do částky celkem 43.972 Kč, co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 30.672 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.300 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení za doplňkovou službu anonymizováno, smluvní pokutu a náklady upomínkování. Dle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. bylo ve výroku I. řízení ve zpětvzatém rozsahu zastaveno. Ke zpětvzetí došlo před jednáním ve věci samé, proto se nevyžaduje souhlas žalované.

7. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích soud rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobci, neboť žaloba byla částečně vzata zpět před jednáním ve věci samé. Soudní poplatek ze zpětvzaté částky činí 2.199 Kč, vrací se snížený o 20 %, nejméně o 1.000 Kč, proto soud rozhodl o vrácení částky 1.199 Kč.

8. Ve věci byly provedeny listinné důkazy mzdovým listem žalované za červen až září 2022 s částečnými výpisy z účtu o příchozích úhradách, výpisy z registrů, smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 145966, včetně přílohy č. 1 nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a přílohy č. 2 nazvané Smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno a dokladu o zaplacení částky 1 Kč, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 17. 10. 2022, doklady o bezhotovostní platbě částky 10.432 Kč a 9.568 Kč, upomínkami č. 1 a č. 2, včetně podacích lístků, zesplatněním úvěru s předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2022, včetně podacího lístku, smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 145752, včetně příloh č. 1 a č. 2, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 12. 10. 2022 s dokladem o bezhotovostní platbě 8.000 Kč, potvrzením o úhradě dluhu ze dne 17. 10. 2022.

9. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 17. 10. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 145966. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalované byla dne 17. 10. 2022 poukázána částka 9.568 Kč převodem na účet, částka ve výši 10.432 Kč byla téhož dne vyplacena ve prospěch žalobce jako věřitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované ze smlouvy č. 145752 ze dne 11. 10. 2022 a částka ve výši 5.000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele dle čl. 4 smlouvy. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců. Úvěr tak byl splatný do dne 15. 10. 2028. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 23,82 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 655 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky byla sjednána úhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele, dále úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. V případě prodlení měl poskytovatel zaslat spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání poskytovateli poštovních služeb a se lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Upomínka byla zpoplatněna částkou 300 Kč. V případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, měl poskytovatel zaslat druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se stejnými lhůtami, přičemž tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. Pro případ, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dluhu, byl poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se sjednané úroky stávaly součástí jistiny. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, totožnost žalované byla ověřena. V rámci procesu uzavření smlouvy žalovaná žalobci dne 17. 10. 2022 poukázala částku 1 Kč jako tzv. verifikační platbu.

10. Přílohu č. 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru představovala smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno. Tato služba zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, konečně pak možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za tyto služby se žalovaná zavázala hradit 426 Kč měsíčně současně se splátkou spotřebitelského úvěru, celkem měla být za službu zaplacena částka 30.672 Kč. Tato smlouva byla uzavřena na dobu platnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení spotřebitele a zesplatnění úvěru bylo dohodnuto, že je spotřebitel povinen uhradit rovněž zbývající část ceny sjednané Doplňkové služby anonymizováno. Pro případ prodlení spotřebitele bylo dále dohodnuto, že poskytovatel má nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení.

11. Dne 11. 10. 2022, tj. necelý týden před uzavřením smlouvy, která je předmětem sporu, byla mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10.000 Kč s tím, že žalované bude na účet poukázána částka 8.000 Kč a částka ve výši 2.000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele dle čl. 4 smlouvy. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců. Na tento úvěr byla dne 17. 10. 2022 z nového úvěru převedena částka 10.432 Kč a žalované bylo vydáno potvrzení o doplacení úvěru č. 145752.

12. Dle žalobce žalovaná nezaplatila na úvěr č. 145966 žádnou splátku a dostala se do prodlení se splátkou splatnou 15. 11. 2022. Dne 20. 11. 2022 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné splátky ve výši 1.081 Kč, která byla splatná dne 15. 11. 2022, dále pak k úhradě částky 300 Kč jako nákladů na upomínku. Dalším dopisem ze dne 5. 12. 2022 (2. upomínka) vyzval žalobce žalovanou k úhradě téže dlužné splátky, včetně nákladů na upomínání 300 Kč + 500 Kč, tedy k úhradě celkové částky 1.881 Kč. Dopisem ze dne 21. 12. 2022 pak žalobce úvěr zesplatnil a současně zaslal žalované předžalobní upomínku o zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkové částky 91.191,74 Kč ve lhůtě do 3. 2. 2023.

13. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované způsobem popsaným ve vyjádření ze dne 5. 3. 2023. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalované v registrech s negativním výsledkem (bez záznamů). Žalobce dále získal od žalované doklady o výši mzdy od června 2022 do září 2022, podle kterých bylo na účet žalované měsíčně připsáno od 5.088 Kč do 22.259 Kč (včetně nemocenských dávek). Příjmy žalované tak byly ověřeny. Žádným způsobem nebylo soudu doloženo, jak byly ověřovány výdaje žalované, popř. osob s ní žijících ve společné domácnosti. U výdajů na bydlení bylo počítáno s částkou 3.000 Kč měsíčně, aniž by byla dokládána.

14. Dle žalobce žalovaná na úvěr nezaplatila žádnou částku. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že by na úvěr něco zaplatila. Žalovaná nedoložila soudu své poměry.

15. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Účastníci uzavřeli v průběhu jediného týdne měsíce října 2022 dvě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobcem žalované, a to dne 11. 10. 2022 smlouvu č. 145752 na částku 10.000 Kč, ze které byla žalované fakticky na účet poukázána částka 8.000 Kč, a hned dne 17. 10. 2022 smlouvu č. 145966 na částku 25.000 Kč, ze které byla žalované na účet fakticky poukázána částka 9.568 Kč, částka ve výši 10.432 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobce jako věřitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované ze smlouvy č. 145752 ze dne 11. 10. 2022 a částka ve výši 5.000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele. Je nepochybné, že se v obou případech jedná o spotřebitelskou smlouvu (takto jsou i smlouvy označeny), na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru, který je předmětem sporu, řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení předložil doklady o příjmu žalované, výpisy z registrů a přílohu číslo smlouvy nazvanou Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z předložených dokladů nelze žádným způsobem ověřit výdaje žalované, popř. osob s ní žijících ve společné domácnosti. Během jednoho týdne uzavřela žalovaná se žalobcem 2 smlouvy o úvěru, přičemž z druhé smlouvy splácela předchozí úvěr. Žalobce vyšel z toho, že náklady žalované na bydlení jsou 3.000 Kč měsíčně s tím, že žalovaná je svobodná, aniž by se zabýval, zda takové náklady na bydlení v roce 2022 jsou reálné. Z úřední činnosti je soudu známo, že u obdobných úvěrů, které žalobce vymáhal po dlužnících ve věcech zdejšího soudu sp. zn. 14 C 35/2023 a 14 C 39/2023, bylo u každého dlužníka vycházeno z toho, že jeho náklady na bydlení jsou 3.000 Kč měsíčně, aniž to bylo dokládáno. Skutečnost, že žalovaná je svobodná, nemusí znamenat, že žila v domácnosti sama. Žádným způsobem nebyly dokládány výdaje žalované, a to ani náklady na nájem, popř. to, že žalovaná je vlastníkem nemovitosti, ani další výdaje žalované (např. na energie), popř. osob s ní žijících ve společné domácnosti, resp. nebylo ani zjišťováno, zda takové osoby existují. Doklady, které byly žalobcem k prověření úvěruschopnosti žalované předloženy, se dotýkají období před uzavřením smlouvy ze dne 11. 10. 2022, proto je lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti žalované k této smlouvě.

19. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech (včetně poměrů týkajících se výdajů, nejen co do příjmů). Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 hovoří o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Bez významu z hlediska hodnocení finančních poměrů žalované není ani skutečnost, že žalovaná žádala o úvěr, který je předmětem sporu, velmi krátce poté, co jí byl poskytnut předchozí úvěr ze smlouvy č. 145752. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje žalované, nezjišťoval osoby žijící s ní ve společné domácnosti. Dle názoru soudu zkoumání úvěruschopnosti žalované proběhlo účelově, tedy nikoliv s odbornou péčí. Není proto překvapující, že žalovaná na úvěr nezaplatila žádnou částku. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr podle obou smluv byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované.

20. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, jsou smlouvy mezi účastníky ze dne 11. 10. 2022 a 17. 10. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatné a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v těchto smlouvách.

21. Protože žalobce poskytl žalované částky 8.000 Kč a 9.568 Kč na základě neplatných smluv, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 17.568 Kč, které je žalovaná povinna vydat. Předmětem řízení je plnění dle smlouvy č. 145966, přičemž dle této smlouvy žalovaná fakticky dostala převodem na účet částku 9.568 Kč a z částky 10.432 Kč, která byla převedena na plnění z předchozí neplatné smlouvy, žalovaná fakticky dostala částku 8.000 Kč. Žalovaná tak bez právního důvodu přijala 17.568 Kč (9.568 + 8.000 Kč). Žalovaná dle žalobce nezaplatila žádnou částku. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že by se tak stalo. Žalovaná je tak povinna vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 17.568 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Výklad ustanovení § 87 ZSÚ provedl Nejvyšší soud v rozsudku čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022. Z tohoto rozsudku plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ Nejvyšší soud podává, že ustanovení § 87 ZSÚ upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny, tedy splatnost dluhu, přičemž jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Doba splatnosti, kterou soud určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka jako spotřebitele. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaná částku převzala, s přihlédnutím k výši nesplacené částky, na 6 měsíců od právní moci rozsudku. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17.568 Kč ve výše uvedené lhůtě.

22. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaná z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky 29.591 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.000 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, které zůstaly po částečném zpětvzetí žaloby předmětem řízení, byla žaloba zamítnuta.

23. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalované, která měla ve věci větší úspěch než neúspěch, náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Pouze pro úplnost soudu dodává, že i v případě, že by žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, by žalobce nemohl být ve věci plně úspěšný, neboť by soud musel přihlédnout k tomu zda jsou žalobcem uplatněné nároky přiměřené, a to zejména se zřetelem k ustanovením § 588 o. z. a § 1815 o. z. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy, jakož i souvisejících ujednání (smlouva o zřízení doplňkové služby anonymizováno) by bylo nutno dovodit, že je dána neplatnost smlouvy z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Na posuzované právní jednání musí být nahlíženo jako na jeden celek, a to jak na práva a povinnosti sjednané v rámci samotné smlouvy o úvěru, tak i na práva a povinnosti sjednané v rámci„ doplňkové“ smlouvy, která tvořila formálně přílohu smlouvy hlavní. Je totiž nepochybné, že obsahově spolu veškerá práva a povinnosti účastníků přímo souvisí, neboť se vztahují k hlavnímu úvěrovému vztahu. Tento postup má oporu například v rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie („ SDEU“) ze dne 21. dubna 2016 ve věci C - 377/14, v němž se SDEU zabýval výkladem směrnice Rady 93/13, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulí) ve spotřebitelských smlouvách, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, jejichž právní úprava byla převedena do českého právního řádu zákonem č. 257/2016 Sb. a ustanoveními § 1810 a násl. občanského zákoníku. Podle Soudního dvora pro účely posouzení, zda je výše odškodnění požadovaná po spotřebiteli, který neplnil své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě a že vnitrostátní soudy musí vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající. Tyto zneužívající klauzule pak musí vyloučit tak, aby nebyly pro spotřebitele závazné. Hodnota plnění, k němuž se žalovaná v celkovém souhrnu zavázala na základě úvěrové smlouvy (včetně smlouvy o zřízení doplňkové služby„ anonymizováno“), je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobcem. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, byla by dána z tohoto důvodu neplatnost smlouvy jako celku. K obdobným závěrům došel např. Obvodní soud pro Prahu 9 v rozsudku čj. 67 C 73/2022-57, Okresní soud Plzeň – sever v rozsudku čj. 5 C 5/2022-22 či Okresní soud v Písku v rozsudku čj. 3 C 108/2022-109. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává ke zdejšímu soudu a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat splnění návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.