14 C 80/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29 648 Kč s příslušenstvím - půjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29.648 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 16.148,15 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu do 18. 12. 2020 ve výši 8.764,40 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do úroku ve výši 19,98 % p. a. z částky 16.148,15 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 23.986,43 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 268,45 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.670 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno].

1. Žalobou doručenou soudu 24. 1. 2022 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 29.648 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný dne 9. 8. 2012 uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce č. 505436580, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Poskytovatel půjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného půjčku splácet. Vycházel z informací od žalovaného, které byly ověřovány z dokladů. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny dle dokladů v kartě označených jako ověřené dokumenty. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 18.000 Kč, které převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit i poplatek ve výši 15.048 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % p. a. sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek ve výši 2.298 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3.420 Kč a za hotovostní inkaso splátek 9.330 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti formou 60 týdenních splátek po 551 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 10. 2013. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 9. 12. 2012. Žalovaný celkem zaplatil částku 3.400 Kč, nezaplatil 29.648 Kč, z toho na jistině 16.148,15 Kč a na poplatku 13.499,85 Kč. Protože dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina dále úrokem ve výši 19,98 ročně a také úrokem z prodlení v zákonné výši. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 29.648 Kč. Její příslušenství tvoří úroky ve výši 19,98 % ročně a úroky z prodlení v zákonné výši, které byly kapitalizovány do dne 18. 12. 2020 Kč. Platbu těchto částek žalovaný neprovedl, ač k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem do vlastních rukou žalovaného. K jednání dne 11. 7. 2022 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání se žalobou bylo doručeno na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 20. 6. 2022. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného, který se tak k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o půjčce ze dne 9. 8. 2012, včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka, protokolem o platební historii zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, včetně podacího lístku ze dne 25. 1. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2021, včetně podacího lístku z 12. 11. 2021. <i>4. S ohledem na dobu uzavření smlouvy je nutno ve věci aplikovat občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> 5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 9. 8. 2012 byla uzavřena smlouva o půjčce mezi věřitelem - [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem - žalovaným. Žalovaný je ve smlouvě identifikován uvedením jména, příjmení, místa bydliště a rodného čísla. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného v míře, která odpovídala Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Dle zákaznické karty, ve které žalovaný podpisem potvrdil správnost údajů, byly ověřovány poměry žalovaného, včetně pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného. Soud má proto smlouvu za platně uzavřenou. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 18.000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem. Žalovaný se zavázal spolu s půjčenou částkou 18.000 Kč vrátit i poplatek ve výši 15.048 Kč, celkem tedy 33.048 Kč. Poplatek dle smlouvy sestával z úroku 2.298 Kč, poplatku za administrativní činnosti 3.420 Kč a za hotovostní inkaso splátek 9.330 Kč. Celková částka měla být zaplacena v 60 týdenních splátkách po 551 Kč s tím, že poslední splátka činí 539 Kč. Dle žalobce žalovaný nesplácel dluh řádně a včas, zaplatil celkem 3.400 Kč a nezaplatil částku 29.648 Kč, kterou žalobce rozpočítává na dlužnou jistinu ve výši 16.148,15 Kč a dlužný poplatek ve výši 13.499,85 Kč. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl ve větším rozsahu, než je tvrzeno žalobcem. Námitku promlčení žalovaný nevznesl.

6. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky a dle čl. 3 těchto podmínek výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí v případě 60 splátek 19,9753 % ročně. Strany se současně dohodly, že v případě, že dojde ve smyslu článku 20 věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle článku 20 smluvních podmínek je smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobci. Soudu bylo předloženo písemné oznámení žalovanému o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, které však bylo žalovanému odesláno na adresu odlišnou od adresy dle smlouvy. Soud proto nemá za prokázané, že postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dříve, než došlo k doručení žaloby. Dokud postoupení není oznámeno dlužníkovi nebo pokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Žalovaný netvrdil, že by do doručení žaloby plnil původnímu věřiteli a že by tím došlo k zániku závazku.

8. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 18.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 15.048 Kč, přičemž ve smlouvě bylo výslovně sjednáno, z jakých částek poplatek sestává. Na úrok připadala částka 2.298 Kč. Výše poplatku byla ovlivněna tím, že žalovaný zvolil hotovostní inkaso splátek, jinak by byl poplatek o 9.330 Kč nižší. Výše tohoto poplatku byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem a žalovaný si byl vědom, jakou celkovou částku bude povinen zaplatit a za těchto podmínek se rozhodl smlouvu uzavřít. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je co do nesplacené jistiny a zůstatku poplatku důvodná. Ze sjednané částky 33.048 Kč nebylo zaplaceno 29.648 Kč. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci, který prokázal svou aktivní legitimaci ve věci, částku 29.648 Kč, neboť žalovaným nebyla vznesena námitka promlčení, takže soud k promlčení nároku nepřihlédl.

9. Z nesplacené jistiny žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení, který byl kapitalizován do dne postoupení pohledávky částkou 9.032,85 Kč a od následujícího dne do zaplacení požadován ve výši 7,05 % ročně. I v tomto rozsahu je žaloba dle § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. převážně důvodná. Žalovaný nezaplatil splátky ve sjednané lhůtě splatnosti, dostal se do prodlení, proto je povinen žalobci platit zákonný úrok z prodlení. Jeho výše se opírá o výši repo sazby zvýšené o sedm procentní bodů, platné v době počátku prodlení. Dle výpočtu provedeného programem ISAS (tj. informační systém administrativy soudů) činí kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 16.148,15 Kč při sazbě 7,05 % p. a. za období od 10. 4. 2013 do 18. 12. 2020 částku 8.764,40 Kč. Co do kapitalizovaného úroku z prodlení bylo proto žalobě vyhověno v tomto rozsahu a co do částky 368,45 Kč (9.032 – 8.764,40 Kč) byla žaloba zamítnuta.

10. Jiného názoru na důvodnost žaloby je soud co do požadovaného úroku z půjčky ve výši 23.986,43 Kč do 18. 12. 2020 a ve výši 19,98 % p. a. z částky 16.148,15 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Dle názoru soudu ve smlouvě o půjčce byl úrok z půjčky sjednán pevnou částkou 2.298 Kč zahrnutou do poplatku z půjčky. V článku 3 smluvních podmínek není sjednán úrok z půjčené částky 19,98 % p. a., ale je zde popsán mechanismus, jak byla stanovena výše úroku ve smlouvě uvedená. Dle článku 20 v případě prodlení zákazníka se splácením se prodlužuje účinnost smlouvy a dle článku 3 je výpůjční úroková sazba stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Konstrukci žalobce, že tím, že žalovaný byl v prodlení, má za další období platit úrok v sazbě 19,98 % ročně, nelze přijmout. Je nutné, aby ujednání o úroku bylo jasné a srozumitelné a bylo obsazeno přímo ve smlouvě. Ve smlouvě je ujednání o úroku 2.298 Kč Ústavní soud v nálezu I ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 konstatoval, že obchodní podmínky slouží k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat údaje technického a vysvětlujícího charakteru, nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné a složité formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a u kterých je předpoklad, že pozornosti spotřebitele spíše uniknou. V opačném případě si dodavatel nepočíná v právním vztahu poctivě a takovémuto jednání nelze přiznat právní ochranu. Ústavní soud učinil závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ani ujednání zakládající smluvní pokutu nemohou být součástí obchodních podmínek, nýbrž pouze spotřebitelské smlouvy samotné. Tím spíše je nezbytné, aby součástí smlouvy bylo ujednání o úroku, který nelze dovozovat složitým výkladem smluvních podmínek, jak to činí žalobce. Úrok z půjčky nebyl v daném případě sjednán roční sazbou do zaplacení, ale pevnou částkou a prodlení žalovaného se splácením je sankcionováno úrokem z prodlení. Co do požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 23.986,43 Kč a co do úroku ve výši 19,98 % p. a. z částky 16.148,15 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení byla proto žaloba zamítnuta.

11. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 3 o. s. ř. Co do jistiny, od které se odvíjí výše nákladů řízení, ve věci úspěšný žalobce doložil, že zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., ovšem tato výzva byla zaslána žalovanému na adresu odlišnou od adresy dle smlouvy či adresy trvalého pobytu. I za této situace jsou dány důvody dle § 142a odst. 2 o. s. ř. pro přiznání nákladů řízení podle výsledku sporu, neboť Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 30. 3. 2015 ve věci sp. zn. 29 Cdo 506/2015 konstatoval, že„ absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. nebude důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, když žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. jinak nepřivodí jeho zánik.“ Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 1.186 Kč za zaplacený soudní poplatek, částku 400 Kč jako paušální náhradu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 1 úkon po 100 Kč (sepis žaloby) a 1 úkon po 300 Kč (účast u jednání) ve výši dle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 84 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci celkové náklady řízení ve výši 1.670 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. Za předžalobní výzvu nebyl paušál přiznán s ohledem na její odeslání na nesprávnou adresu, za doplnění tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu již v žalobě. Ostatní náklady za právní zastoupení nepovažuje soud za účelně vynaložené, neboť žalobce hromadně vymáhá postoupené pohledávky ve velkém množství případů. Lze tak konstatovat, že jádrem podnikatelské činnosti žalobce je nákup a vymáhání pohledávek. Dle názoru soudu nelze přiznat náhradu nákladů řízení za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. za řízení, v nichž jsou takovéto pohledávky uplatněny, pokud řízení probíhá obvyklým a předvídatelným způsobem, jelikož žalobce by měl disponovat vlastním odborným personálem, který vykonává potřebné úkony směřující k naplnění předmětu činnosti. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 887/2016 ze dne 10. 11. 2016 konstatoval, že„ účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník, jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 - § 150 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku (popřípadě proti jiné osobě zúčastněné na řízení - srov. § 147 odst. 2 o. s. ř.), jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje, by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník.“ Ústavní soud ČR v nálezu I ÚS 988/2012 ze dne 25. 7. 2012 konstatoval, že„ pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty).“ S ohledem na výše uvedené soud nepovažoval náklady řízení za zastoupení advokátem nad přiznaný paušál dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za účelně vynaložené, proto jejich náhrada nebyla žalobci přiznána (viz rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové čj. 26 Co 352/2017-38).

12. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud takové důvody neshledal.