14 C 81/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 893,30 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23.893,30 Kč, úrok kapitalizovaný od 12. 11. 2019 do 20. 1. 2020 ve výši 734,10 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 13.2000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný od 27. 9. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 1.565,50 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13.200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do kapitalizovaného úroku ve výši 10,23 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 21,80 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.077 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 23.893,30 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný dne 17. 9. 2018 uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o zápůjčce č. 542410730, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 14.000 Kč, které převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit i částku ve výši 12.283 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.504 Kč s úrokovou sazbou 29 % p. a., odměny za zpracování a doručení ve výši 5.652 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.127 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti formou 60 týdenních splátek po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 11. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ke dni 22. 1. 2019 činila dlužná jistina částku 13.200 Kč a dlužný poplatek částku 10.693,30 Kč. Po tomto datu žalovaný nezaplatil další částku. Celkově zaplatil žalovaný částku 800 Kč. Protože žalovaný nesplatil dlužnou částku ve stanovené lhůtě, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13.200 Kč od 12. 11. 2019 sjednaným úrokem ve výši 29 % p. a. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobce požaduje po žalovaném částku 23.893,30 Kč. Její příslušenství tvoří úroky ve výši 29 % ročně, které byly kapitalizovány za období od 12. 11. 2019 do 20. 1. 2020 částkou 744,33 Kč, a úroky z prodlení v zákonné výši, které byly kapitalizovány za období od 27. 9. 2018 do 20. 1. 2020 částkou 1.587,30 Kč. Platbu těchto částek žalovaný neprovedl, ač k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. K jednání dne 19. 7. 2021 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu bylo předvolání se žalobou doručeno do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 9. 7. 2021. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o zápůjčce ze dne 17. 9. 2018, včetně smluvních podmínek, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, včetně podacího lístku ze dne 14. 2. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2021, včetně podacího lístku ze dne 29. 1. 2021.

4. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 17. 9. 2018 byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi věřitelem - [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem - žalovaným. Žalovaný je ve smlouvě identifikován uvedením jména, příjmení, místa bydliště a rodného čísla. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14.000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem. Žalovaný se zavázal spolu s půjčenou částkou 14.000 Kč vrátit i poplatek ve výši 12.283 Kč, celkem tedy 26.283 Kč. Poplatek dle smlouvy sestával z úroku 2.504 Kč, poplatku za zpracování a doručení 5.652 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4.127 Kč. Tato částka měla být zaplacena v 60 týdenních splátkách, z toho 59 splátek po 439 Kč a 60. splátka 382 Kč. Přímo ve smlouvě je sjednána úroková sazba 29 % p. a. a uvedeno, že zákazník byl seznámen s výší roční procentní sazby nákladů a ta je založena na předpokladu, že smlouva bude trvat po dobu dohodnutou při uzavření smlouvy a zákazník splní řádně a včas své povinnosti ze smlouvy. Dle žalobce žalovaný nesplácel dluh řádně a včas a nezaplatil částku 23.893,30 Kč, kterou žalobce rozpočítává na dlužnou jistinu ve výši 13.200 Kč a dlužný poplatek ve výši 10.693,30 Kč. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl ve větším rozsahu, než je tvrzeno žalobcem.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce shora bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020 odeslaným na adresu odlišnou od adresy dle smlouvy dne 14. 2. 2020. <i>6. S ohledem na dobu uzavření smlouvy je nutno ve věci aplikovat občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1. věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.</i> 7. Právní předchůdce žalobce poté, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce, kterou je nutno hodnotit jako spotřebitelskou smlouvu, zápůjčku ve výši 14.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 12.283 Kč. Výše poplatku byla ovlivněna tím, že žalovaný zvolil hotovostní formu zápůjčky, jinak by byl poplatek o 4.127 Kč nižší. Výše poplatku byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem a žalovaný si byl vědom, jakou celkovou částku bude povinen zaplatit, a za těchto podmínek se rozhodl smlouvy uzavřít. Přímo ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 29 % p. a. s tím, že v rámci poplatku byl úrok vyčíslen za dobu předpokládaného trvání smlouvy (tj. po dobu 60 týdnů, kdy měla být zápůjčka splacena). Žalovaný neprokázal splnění povinnosti dlužníka vrátit půjčenou částku a zaplatit úroky. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 bylo žalovanému odesláno na adresu odlišnou od smlouvy. Soud proto nemá za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalovanému před podáním žaloby řádně oznámeno. Žalovaný by se tak mohl zprostit povinnosti plnit žalobci prokázáním toho, že závazek byl splněn namísto postupníka postupiteli. Žalovaný takovou skutečnost netvrdil a neprokazoval.

8. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je co do nesplacené jistiny a zůstatku poplatku důvodná. Ze sjednané částky 26.283 Kč nebylo zaplaceno minimálně 23.893,30 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou se žalovaný zavázal zaplatit ve smlouvě, a kterou dle žalobce zaplatil, je vyšší, než žalovaná částka 23.893,30 Kč). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23.893,30 Kč.

9. Z nesplacené jistiny 13.200 Kč žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení, který byl ze strany žalobce kapitalizován za období od 27. 9. 2018 do 20. 1. 2020 částkou 1.587,30 Kč a od následujícího dne do zaplacení požadován ve výši 9 % ročně. I v tomto rozsahu je žaloba dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z větší části důvodná. Žalovaný nezaplatil splátky ve sjednané lhůtě splatnosti, dostal se do prodlení, proto je povinen žalobci platit zákonný úrok z prodlení. Jeho výše se opírá o výši repo sazby zvýšené o osm procentní bodů, platné v době počátku prodlení. Dle výpočtu provedeného programem ISAS (tj. informační systém administrativy soudů) činí kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 13.200 Kč při sazbě 9 % p. a. za období od 27. 9. 2018 do 20. 1. 2020 částku 1.565,50 Kč. Co do kapitalizovaného úroku z prodlení bylo proto žalobě vyhověno v tomto rozsahu a co do částky 21,80 Kč byla žaloba zamítnuta.

10. Žalobce se dále domáhal úroku ze zápůjčky ve výši 744,33 Kč kapitalizovaného za období od 12. 11. 2019 do 20. 1. 2020 a ve výši 29 % p. a. z částky 13.200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Protože ve smlouvě byl mezi účastníky sjednán ve smyslu § 2392 odst. 1. věty první o. z. úrok ze zápůjčky ve výši 29 % p. a., který byl kapitalizován v rámci sjednaného poplatku částkou 2.504 Kč za období 60 týdnů, které odpovídá počtu sjednaných splátek, je i v tomto rozsahu žaloba z větší části důvodná. Dle výpočtu provedeného programem ISAS (tj. informační systém administrativy soudů) činí kapitalizovaný úrok z částky 13.200 Kč při sazbě 29 % p. a. za období od 12. 11. 2019 do 20. 1. 2020 částku 734,10 Kč. Co do kapitalizovaného úroku bylo proto žalobě vyhověno v tomto rozsahu a co do částky 10,23 Kč byla žaloba zamítnuta.

11. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do jistiny, od které se odvíjí výše nákladů řízení. Úspěch měl i co do větší části úroku z prodlení a úroku ze zápůjčky. Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., ovšem na adresu odlišnou od adresy dle smlouvy. I za této situace jsou dány důvody dle § 142a odst. 2 o. s. ř. pro přiznání nákladů řízení podle výsledku sporu, neboť Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 30. 3. 2015 ve věci sp. zn. 29 Cdo 506/2015 konstatoval, že„ absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. nebude důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, když žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. jinak nepřivodí jeho zánik.“ Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 956 Kč za zaplacený soudní poplatek, částku 100 Kč jako paušální náhradu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 1 úkon po 100 Kč (sepis žaloby) ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci celkové náklady řízení ve výši 1.077 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. Za předžalobní výzvu nebyl paušál přiznán s ohledem na její odeslání na nesprávnou adresu. Ostatní náklady za právní zastoupení nepovažuje soud za účelně vynaložené, neboť žalobce hromadně vymáhá postoupené pohledávky ve velkém množství případů. Lze tak konstatovat, že jádrem podnikatelské činnosti žalobce je nákup a vymáhání pohledávek. Dle názoru soudu nelze přiznat náhradu nákladů řízení za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. za řízení, v nichž jsou takovéto pohledávky uplatněny, pokud řízení probíhá obvyklým a předvídatelným způsobem, jelikož žalobce by měl disponovat vlastním odborným personálem, který vykonává potřebné úkony směřující k naplnění předmětu činnosti. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 887/2016 ze dne 10. 11. 2016 konstatoval, že„ účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník, jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 - § 150 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku (popřípadě proti jiné osobě zúčastněné na řízení - srov. § 147 odst. 2 o. s. ř.), jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje, by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník.“ Ústavní soud ČR v nálezu I ÚS 988/2012 ze dne 25. 7. 2012 konstatoval, že„ pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty).“ S ohledem na výše uvedené soud nepovažoval náklady řízení za zastoupení advokátem nad přiznaný paušál dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za účelně vynaložené, proto jejich náhrada nebyla žalobci přiznána (viz rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové čj. 26 Co 352/2017-38).

12. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud takové důvody neshledal.