14 C 82/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 300 Kč s příslušenstvím

I. Co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 178,97 Kč se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.300 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 7. 10. 2018 do 20. 5. 2020 ve výši 1.468,48 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 10.060 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Co do úroku ve výši 11,16 % p. a. z částky 9.900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 921 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16.300 Kč s úrokem ve výši 11,16 % ročně z částky 9.900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1.647,45 Kč a ve výši 9 % p. a. z částky 10.060 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 6. 9. 2017 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na [právnická osoba], [IČO]) došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. 22017-3410. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Úvěr byl poskytnut za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 7.300 Kč. Celkovou částku 17.300 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1.300 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 6. 10. 2018 zesplatnil a tím mu vzniklo právo na uhrazení celkové dlužné částky, která sestávala z jistiny úvěru 9.900 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 160 Kč, poplatku za uzavření 110 Kč a administrativního poplatku 130 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina od 7. 10. 2018 úrokem s úrokovou sazbou 11,16 % ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům se splatností 1 – 5 let ke dni uzavření smlouvy. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit řádně splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě, na které žalobce požaduje částku 6.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka postoupena žalobci, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalobce se tak domáhá nesplacené jistiny ve výši 9.900 Kč, úroku 160 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 110 Kč, za administrativní činnost 130 Kč, smluvní pokuty 6.000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 1.647,45 Kč, úroku ve výši 11,16 % p. a. z dlužné jistiny 9.900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 10.060 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

2. Podáním ze dne 15. 1. 2021 žalobce omezil smluvní pokutu z částky 6.000 Kč na částku 5.000 Kč a usnesením čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] bylo řízení co do částky 1.000 Kč zastaveno. Předmětem řízení tak zůstala částka 15.300 Kč s příslušenstvím.

3. Podáním ze dne 6. 9. 2021 žalobce doplnil žalobu tak, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do veřejných registrů. Kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 10.060 Kč při sazbě 9 % ročně činí od 7. 10. 2018 do 20. 5. 2020 částku 1.468,48 Kč, proto co do kapitalizovaného úroku žalobce na žalobě trvá v tomto rozsahu a co do částky 178,97 Kč bere žalobu zpět. Soud proto dle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. ve zpětvzatém rozsahu, tj. co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 178,97 Kč, řízení ve výroku I. zastavil.

4. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. K jednání dne 11. 10. 2021 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu bylo předvolání se žalobou doručeno na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 27. 9. 2021. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o úvěru č. 22017-3410, včetně předpisu splátek, doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného, přehledem plateb žalovaného, notářským zápisem ze dne 27. 9. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2020 a podacím lístkem ze dne 18. 12. 2020. <i>6. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 8. Ve věci bylo listinnými důkazy prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla po prověření jeho úvěruschopnosti (tj. po zjišťování jeho příjmů a výdajů) uzavřena dne 6. 9. 2017 smlouva o úvěru č. 22017-3410, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč. Úvěr byl poskytnut za úroky ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl poskytnut, což v přepočtu na rok činí u úvěru na 13 měsíců 25,85 %. Poskytnutí úvěru potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 6.900 Kč (úrok 2.800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2.200 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 1.900 Kč) věřiteli vrátit v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1.300 Kč splatných do 6. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Poplatek za uzavření smlouvy činil 400 Kč, proto celková dlužná částka činila 17.300 Kč Poslední splátka tak byla splatná 6. 10. 2018. Dle přehledu plateb v hotovosti žalovaný zaplatil celkem 7.000 Kč, z toho částku 400 Kč již v den podpisu smlouvy, nezaplacena zůstala částka 10.300 Kč. Ve smlouvě byla sjednána pro případ prodlení žalovaného smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že zaplatil vyšší částku, než uvádí žalobce.

9. Z notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018 bylo zjištěno, že část závodu společnosti [právnická osoba] byla převedena na [právnická osoba], [IČO]. Tato společnost následně postoupila pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Postoupení pohledávky mělo být žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne 24. 7. 2020. Soudu nebyl doložen doklad o odeslání oznámení žalovanému. Soud proto nemá za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalovanému před podáním žaloby řádně oznámeno. Žalovaný by se tak mohl zprostit povinnosti plnit žalobci prokázáním toho, že závazek byl splněn namísto postupníka postupiteli. Žalovaný takovou skutečnost netvrdil a neprokazoval.

10. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s tzv. celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7.300 Kč, které sestávají z úroku a sjednaných poplatků za poskytnutí a správu úvěru. Výše těchto nákladů byla ve smlouvě sjednána a žalovaný si byl vědom, jakou celkovou částku bude povinen zaplatit a za těchto podmínek se rozhodl smlouvu uzavřít. Ze sjednané částky 17.300 Kč nebyla zaplacena částka 10.500 Kč. Žalovaný tím, že nehradil řádně a včas splátky porušil smluvní povinnost. Ve smlouvě byla platně sjednána smluvní pokuta, kterou žalobce po částečném zpětvzetí požaduje v souladu s omezením dle § 122 odst. 1 - 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tj. částkou 5.000 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je co do nesplacené jistiny celkových nákladů spotřebitelského úvěru a smluvní pokuty důvodná. Žalovaný neprokázal splnění povinnosti dlužníka vrátit poskytnuté finanční prostředky, zaplatit úroky, poplatky a sjednanou smluvní pokutu. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15.300 Kč, sestávající z dlužné jistiny 9.900 Kč, nákladů spotřebitelského úvěru 400 Kč a smluvní pokuty 5.000 Kč.

11. Žalovaný nevrátil úvěr v dohodnuté lhůtě splatnosti, dostal se do prodlení, proto je povinen dle § 1970 o. z. zaplatit žalobci požadovaný úrok z prodlení z částky 10.060 Kč ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl kapitalizován za dobu od 7. 10. 2018 do 20. 5. 2020 částkou 1.468,48 Kč a následně přiznán v zákonné výši.

12. Jiného názoru na důvodnost žaloby je soud co do požadovaného úroku ve výši 11,16 % p. a. z částky 9.900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Dle názoru soudu ve smlouvě o úvěru byl úrok z úvěru srozumitelně sjednán pouze ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tj. částkou 2.800 Kč zahrnutou do celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Ve smlouvě není srozumitelné ujednání o tom, že pro dobu po splatnosti poslední splátky se sjednává úrok z úvěru a v jaké konkrétní výši (28 %, 25,95 % ani žalovaných 11,16 % ročně). Je nutné, aby ujednání o úroku bylo jasné a srozumitelné a bylo obsaženo přímo ve smlouvě. Ve smlouvě je ujednání o úroku 28 % z jistiny za dobu trvání smlouvy. Co do požadovaného úroku byla proto žaloba zamítnuta.

13. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do jistiny, od které se odvíjí výše nákladů řízení, přičemž částečné zpětvzetí žaloby, kterým žalobce zavinil zastavení řízení, nemá na výši nákladů řízení vliv, proto k němu nebylo přihlédnuto. Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. na adresu odlišnou od doručovací adresy dle smlouvy či adresy trvalého pobytu. I za této situace jsou dány důvody dle § 142a odst. 2 o. s. ř. pro přiznání účelně vynaložených nákladů řízení podle výsledku sporu, neboť Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 30. 3. 2015 ve věci sp. zn. 29 Cdo 506/2015 konstatoval, že„ absence výzvy podle ustanovení § 142a o.s.ř. nebude důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, když žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. jinak nepřivodí jeho zánik.“ Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, částku 100 Kč jako paušální náhradu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 1 úkon (sepis žaloby) ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci celkové náklady řízení ve výši 921 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. Za předžalobní výzvu a doplnění tvrzení s částečným zpětvzetím ze dne 6. 9. 2021 nebyl paušál přiznán, neboť předžalobní výzva byla zaslána na špatnou adresu a tvrzení uvedená v podání ze dne 6. 9. 2021 měla být obsažena již v žalobě. Ostatní náklady za právní zastoupení nepovažuje soud za účelně vynaložené, neboť žalobce hromadně vymáhá postoupené pohledávky ve velkém množství případů. Lze tak konstatovat, že jádrem podnikatelské činnosti žalobce je nákup a vymáhání pohledávek. Dle názoru soudu nelze přiznat náhradu nákladů řízení za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. za řízení, v nichž jsou takovéto pohledávky uplatněny, pokud řízení probíhá obvyklým a předvídatelným způsobem, jelikož žalobce by měl disponovat vlastním odborným personálem, který vykonává potřebné úkony směřující k naplnění předmětu činnosti. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 887/2016 ze dne 10. 11. 2016 konstatoval, že„ účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník, jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 - § 150 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku (popřípadě proti jiné osobě zúčastněné na řízení - srov. § 147 odst. 2 o. s. ř.), jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje, by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník.“ Ústavní soud ČR v nálezu I ÚS 988/2012 ze dne 25. 7. 2012 konstatoval, že„ pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty).“ S ohledem na výše uvedené soud nepovažoval náklady řízení za zastoupení advokátem nad přiznaný paušál dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za účelně vynaložené, proto jejich náhrada nebyla žalobci přiznána (viz rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové čj. 26 Co 352/2017-38).

14. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.