15 C 111/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 38 988,18 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 789,63 Kč a částku ve výši 9 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších:a) 14 396,93 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 227,28 Kč- s kapitalizovaným úrokem ve výši 961,22 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 186,56 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení- s úrokem ve výši 11,60 % ročně z částky 23 748,50 Kč od 24. 1. 2024 do zaplaceníb) 3 801,62 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 050,20 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 801,62 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení- s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 11 001,62 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou dne 4.2.2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částek uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ), se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, a žalovaným byla:a) dne 07.04.2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 246671189. Na základě ujednání v čl. II. a III. smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v čl. III. smlouvy. Žalovaný se v čl. II. smlouvy zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 11,60 % p.a. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. smlouvy a dopisem ze dne 23.01.2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 23.01.2024. V souladu s ujednáním v čl. III. smlouvy a dle sazebníku banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.09.2024, a to s účinností ke dni 19.09.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 08.10.2024. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze ve výši 21 210,37 Kč.b) dne 24.08.2015 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 9 000 Kč (smlouva č.259356866). Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a Podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 14 669,03 Kč převedla dne 26.05.2023 na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Po převedení debetního zůstatku ve výši 14 669,03 Kč na zvláštní úvěrový účet banka žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy vč. příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.09.2024, a to s účinností ke dni 19.09.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný byl současně vyzván k její úhradě žalobkyni jako novému věřiteli. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 13 851,82 Kč.K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla následující.„V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází Banka z příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 21 190,00 Kč. Žalovaný dále v Žádosti o úvěr uvedl, že je od dne 02.05.2018 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele , Anonymizováno, , IČ , IČO, , že bydlí u rodičů, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 80 000,00 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů Banka zjistila, že vůči Bance měl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 10 082,16 Kč a z externích zdrojů Banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání Žádosti o úvěr žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je popsáno výše, Banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané , právnická osoba, a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr.“„K úvěrové smlouvě č. 259356866: Banka ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází Banka z příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 21 400,00 Kč. Žalovaný dále v Žádosti o úvěr uvedl, že je od dne 11.04.2016 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČ , IČO, , že bydlí u rodičů, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 70 000,00 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů Banka zjistila, že vůči Bance neměl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr závazky a z externích zdrojů Banka zjistila, že žalovaný měl v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 500,00 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je popsáno výše, Banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěrový rámec , Anonymizováno, k běžnému účtu ve výši 9 000Kč. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané , právnická osoba, a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr.“Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření úvěrových smluv a k poskytnutí úvěru ve výši 33 000 Kč a 9 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na první dluh uhradil toliko 21 210,37 Kč a na druhý nezaplatil ničeho (viz. podání žalobkyně čl. 93-94). Smlouvou o postoupení pohledávek postoupil původní věřitel pohledávky za žalovaným žalobkyni.Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy č. 246671189 byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.09.2024, a to s účinností ke dni 19.09.2024. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy č. 259356866 byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.09.2024, a to s účinností ke dni 19.09.2024.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, protože jí vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem.Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019,

III. ÚS 4129/18). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků, případně v jiných databázích. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).V posuzovaném případě věřitel při poskytování úvěru vycházel zjevně toliko z osobního prohlášení dlužníka – bez náležitého doložení podkladů, kterými by toto bylo verifikováno. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně ověřil výši výdajů samotného žalovaného, natož osob s ním žijících ve společné domácnosti (výdajová stránka byla posouzena rovněž automaticky dle tzv. normativních nákladů – viz. výše).Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřoval výdaje ani samotného žalovaného, natož osob s ním žijících ve společné domácnosti. Současně žalobkyně nedoložila ani doklady, ze kterých měl právní předchůdce žalobkyně ověřit tvrzené příjmy žalovaného. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly neplatným právním jednáním. Žalobkyně tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 11 789,63 Kč (33 000 Kč – 21 210,37 Kč) a 9000 Kč (na druhý úvěr nebylo uhrazeno ničeho). Soud proto žalobkyni přiznal částku uvedené částky Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.).Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku II. rozsudku zamítl. Žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu byl u žalobkyně a žalovaného vyrovnaný (žalobkyně byla úspěšná co do částky 20 789,63 Kč a neúspěšná co do částky 22 437,25 Kč (součet jistiny a kapitalizovaného příslušenství) dále byla neúspěšná i co do příslušenství, které nebylo kapitalizováno. Proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení výrokem III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.