15 C 168/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného pro 19 185 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 745 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 12 440 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 113,54 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 185 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky z titulu nesplaceného úvěru. Žalobkyně uvedla, že účastníci dne 23. 4. 2024 uzavřeli úvěrovou smlouvu - bezúčelový spotřebitelský úvěr a žalovanému byl následně poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy hodnotila schopnost žadatele splácet, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dodala, že své klienty podrobuje důslednému credit scoringu, Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. V souladu se zněním smlouvy, konkrétně ustanovení části „Ukončení smlouvy z naší strany“ byl úvěr ke dni 14. 2. 2025 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13 123 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků v celkové výši 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 030 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč. Na celkový dluh přitom žalovaný uhradil toliko částku 8 255 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z obsahu listin předložených žalobkyní se podává, že žalovaný sjednal se žalobkyní smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku (webové stránky www., Anonymizováno, .cz). Žalovanému byl poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč; žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně tento zesplatnila.

5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila pouze listinu nazvanou „Karta klienta.“ Žalobkyně přes poučení soudu, že závěr o úvěruschopnosti žalovaného, učiněný oddělením úvěrových rizik žalobkyně bez doložení listin o příjmech a výdajích žalovaného, nepovažuje soud za dostatečně podložený, setrval na výpočtech založených na statistických datech a podrobně popsané vnitřní metodice (podání žalobkyně z 7. 7. 2025).

6. Dle § 78 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Na posuzovaný spotřebitelský vztah mezi účastníky je nepochybně nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neměla k dispozici (a tudíž ani nebyla schopen soudu doložit) doklad o příjmu žalovaného ze zaměstnání v uváděné výši 29 000 Kč. Skutečnými výdaji žalovaného se žalobkyně nezabývala vůbec. S požadavkem odborné péče podle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souvisí i povinnost uchovávání dokumentů. Plní-li totiž věřitel zákonem uloženou povinnost, musí být vůči dohledovému orgánu (zde soudu) schopen její plnění náležitě prokázat (viz např. rozsudek Nejvyššího správní soudu , spisová značka, ze dne 13. 8. 2024). Žalobkyně se v projednávaném případě spolehla na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, aniž tyto údaje prověřila a nechala si je doložit. Podle již ustálené judikatury věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Soud uzavřel, že žalobkyně nesplnila povinnost podle shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru ze dne 23. 4. 2024 je dle § 87 ZSÚ neplatná a soud k této absolutní neplatnosti přihlédl.

11. Žalobkyně vyplatila žalovanému celkem částku 15 000 Kč, žalovaný zaplatil 8 255 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobkyni poskytl jakékoliv další plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Výše bezdůvodného obohacení je dána rozdílem mezi žalovanému vyplacenou a jím vrácenou částkou, tedy činí 6 745 Kč. Tuto částku soud žalobkyni přiznal.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“13. S ohledem na uvedený závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný, nedoložil tedy soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho možnosti. Lhůta k plnění byla proto stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.

14. Soud žalobu zamítl co do částky 12 440 Kč, neboť žalobkyně se nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě nad nevrácenou jistinu, v daném případě poplatků, upomínacích nákladů a smluvní pokuty. Žaloba byla zamítnuta rovněž v části předčasně požadovaných úroků z prodlení.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesní úspěch žalované převýšil úspěch žalobkyně, žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.