15 C 281/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalovaným: 1. titul celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa původní účastnice a žalovaného pro určení vlastnického práva

I. Určuje se, že část pozemku parc. [číslo] o celkové rozloze 5 m2 - díl b - v k. ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], oddělená v terénu plotem a z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] 2022 ze dne 25.03.2022, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako pozemek parc. [číslo] je ve vlastnictví žalobkyně [celé jméno žalobkyně].

II. Určuje se, že část pozemku parc. [číslo] o celkové rozloze 98 m2 - díl a - v k. ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], oddělená v terénu plotem a z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] 2022 ze dne 25.03.2022, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako pozemek parc. [číslo] je ve vlastnictví žalobkyně [celé jméno žalobkyně].

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 12 935 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se v daném řízení domáhala určení, že je vlastnicí pozemků uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že je vlastníkem pozemků v k.ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], a to na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 33 D 91/2002 ze dne 04.12.2002. Vlastníky částí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení] jsou žalovaní a to tak, že pozemek parc. [číslo] vlastní druhý žalovaný a pozemek parc. [číslo] mají oba v podílovém spoluvlastnictví (každý z nich vlastní ½ tohoto). Žalobkyně požadovala určit, že je vlastníkem: a) části pozemku parc. [číslo] o celkové rozloze 5 m2 - díl b - v k. ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], oddělená v terénu plotem a z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] 2022 ze dne 25.03.2022, b) části pozemku parc. [číslo] o celkové rozloze 98 m2 - díl a - v k. ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], oddělená v terénu plotem a z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] 2022 ze dne 25.03.2022. Žalobu odůvodnila v podstatě tím, že vlastnické právo k těmto bylo vydrženo na základě domnělého právního titulu (kupní smlouvy, která se nedohledala). K vysvětlení okolností dobré víry své a svých předchůdců uvedla následující: Pozemek p. [číslo] dne 16.06.1977 koupili [jméno] [jméno] [jméno] (rodiče žalobkyně) od manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]; tento byl následně rozdělen, resp. byla z něj oddělena st. [parcelní číslo], na které byla postavena rekreační chata. Po roce 1989 vznesli sourozenci [jméno] [příjmení] a [celé jméno původní účastnice] nárok na restituci pozemků, které jim byly následně vráceny. Mezi nimi byl i pozemek p. [číslo]. V srpnu 1993 pan [jméno] [příjmení] zemřel. Spolumajitelkou parcel p. [číslo] o celkové výměře 9 466 m2 se stala [jméno] [příjmení], vdova po zemřelém. V srpnu 1994 se sestry [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dohodly, že [jméno] [příjmení] a [celé jméno původní účastnice] prodají [jméno] [příjmení] část pozemku p. [číslo] v k.ú. Žírecká Podstráň, o tuto část se pak zmenší podíl [jméno] [příjmení]. Důvodem této koupě byla skutečnost, že parcela přiléhá k pozemku p. [číslo] který v té době byl ve vlastnictví manželů [příjmení] a od doby uzavření kupní smlouvy na této části pozemku měli manželé [jméno] obdělávané záhony a ovocné stromy. Proto sestry sepsaly kupní smlouvu, ve které určily, o jakou část pozemku jde, jak je vyznačen v terénu a kolik bude činit kupní cena a jak bude zaplacena. [jméno] [příjmení] (sestra paní [příjmení]) s [celé jméno původní účastnice], spoluvlastnicí pozemků, proto navštívily společnost [právnická osoba], která část pozemku zaměřila a vytýčila v terénu. Smluvní kupní cena činila 3 500 Kč Částku 1500 Kč předala [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v hotovosti v říjnu 1994, zbylé 2 000 Kč uhradil [jméno] [jméno] složenkou 13.12.1994. Geometrický plán [číslo] ze dne 05.10.1994 s nově vyznačenou parcelou [číslo], která byla kupní smlouvou převedena na manžele [příjmení], [jméno] [příjmení] předala [jméno] [příjmení] s tím, že vše ostatní zařídí. Kupní smlouva se však nedochovala. [jméno] [příjmení] a její právní nástupce – žalobkyně - tedy předmětnou část pozemku užívaly v dobré víře a ve shodě s jeho účelem od srpna 1994 dodnes. O tom, že do katastru nemovitostí nebyly smlouva a ani zhotovený geometrický plán vloženy, neměly více než 20 let ani tušení. Podíl v rozsahu ½ na předmětném pozemku nabyl po smrti [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně již v roce 2016 podala žalobu na určení vlastnického práva. Rozsudkem č.j. 15 C 107/2016-61 ze dne 02.01.2017 s právní mocí dnem 01.02.2017 jí bylo vyhověno – určeno, že část pozemku p. [číslo] v Geometrickém plánu [číslo] ze dne 05.10.1994 oddělená jako pozemek p. [číslo] o výměře 103 m2, ležící v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], okres [okres] ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Nicméně vzhledem k tomu, že se po vydání rozsudku ukázalo, že část sousedního pozemku [číslo], zasahující v rozsahu 5 m2 do oddělené části pozemku, byla ve vlastnictví většího počtu účastníků, katastrální úřad nepovolil vklad vlastnictví a rozsudek je sice platný, ale aktuálně materiálně nevykonatelný. Oddělený pozemek [číslo] o výměře 103 m2, sestávající z parcel [číslo] (ve vlastnictví [celé jméno původní účastnice]) o výměře 5 m2 (díl i) a [číslo] (ve spoluvlastnictví [celé jméno původní účastnice] a Ing. [celé jméno žalovaného], Dr.) o výměře 98 m2 (díl b) nebylo možné zapsat do katastru a tedy ve prospěch žalobkyně jako vlastníka. Usnesením soudního exekutora o udělení příklepu Exekutorský úřad Praha čj: [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 29.10.2020 s právní mocí ke dni 02.12.2020 s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí k 15.12.2020 nabyl podíl v rozsahu ½ na pozemku [číslo] prvý žalovaný a to přesto, že jej žalobkyně žádala o možnost koupit tento podíl. Žalobkyni nezbylo nic jiného, než nechat vypracovat nový geometrický plán, tento nový GP [číslo] 2022 ze dne 25.03.2022 jí byl předán v polovině dubna 2022. Žalobkyně uvedla, že ona (a její právní předchůdci) nepochybně splnili jednu ze základních podmínek vydržení a to dobrou víru, že jim předmětný pozemek patří. Doba, po kterou lze počítat poctivou a nepřerušenou držbu, počíná datem přinejmenším uzavřené kupní smlouvy a následným zaměřením a vytýčením části pozemku v terénu, tedy od srpna 1994, bohatě tedy překračuje dobu, kterou konstituuje občanský zákoník pro nabytí vlastnictví k nemovitostem vydržením. Účastníci nesporovali tvrzení žalobkyně o tom, že by fakticky užívala (vč. oplocení) pozemek v hranicích vč. pozemků požadovaných v tomto řízení (díl„ a“ a díl„ b“). Druhý žalovaný navrhl zamítnutí žaloby (ještě ve fázi, kdy účastníkem řízení byla jeho právní předchůdkyně [celé jméno původní účastnice]); důvod pro zamítnutí žaloby spatřoval v nedostatku pasivní věcné legitimace. Tvrzení žalobkyně o dobré víře, době užívání předmětného pozemku ani o jiných jí tvrzených okolnostech, nikterak nezpochybnil, resp. se k těmto nevyjádřil (k jednání soudu se bez omluvy nedostavil). Prvý žalovaný se bránil tím, že by neměl pozbýt vlastnické právo, neboť byl v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí a vlastnické právo nabyl originárním způsobem, kterýžto ve své podstatě anuloval všechny vlastnické vztahy existující do doby udělení příklepu. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový a právní stav: Žalobkyně vlastní od roku 2002 st.p. [číslo] v části [územní celek], jejíž součástí je rekreační chata č.e. [anonymizováno] a p.p. [číslo] (zahrada). Tyto nemovitosti zdědila po svém otci [jméno] [jméno] (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 33D 91/2002) a to v hranicích tak jako tomu je doposud, tj. po plot, který zbudovali ještě její rodiče, tj. včetně části, která je označena v geometrickém plánu č. geometrickým plánem [číslo] 2022 ze dne 25.03.2022 jako díl„ a“ a díl„ b“ – části pozemků parc. [číslo] [číslo] v k. ú. [anonymizována dvě slova]. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (dále jen„ o.z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry, týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že práva a povinnosti v projednávané věci vznikly před nabytím účinnosti občanského zákona č. 89/2012 Sb., posuzoval soud věc podle příslušných ustanovení občanského zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013. Podle § 129 odst. 1 občanského zákona je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle § 130 odst. 1 občanského zákona, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle § 132 odst. 1 občanského zákona, vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu, nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Podle § 134 odst. 1 občanského zákona se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Podle § 134 odst. 3 občanského zákona se do doby podle odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. [obec] víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3809/2015, při posuzování dobré víry držitele části sousedního pozemku je významná skutečnost, že skutečný vlastník pozemku po celou dobu nedal najevo svůj nesouhlas a nebránil své vlastnické právo; to nasvědčuje tomu, že ani on nepředpokládal, že soused drží část jeho pozemku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1253/99 posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 837/98, způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1240/2004 je třeba vždy vycházet z toho, zda omyl vlastníka sousedního pozemku, že mu náleží i pozemek sousedem připlocený, umožňuje konkrétní situace, tj. konfigurace hranice v terénu a plocha připloceného pozemku, tedy zda jde o omyl omluvitelný. Na omluvitelnost omylu lze usuzovat i z následného chování vlastníka pozemku, který oplocení zbudoval, tedy zda se jako vlastník části pozemku, nacházejícího se za oplocením choval. Pokud tomu tak není, svědčí i tato skutečnost pro dobrou víru držitele, že mu připlocená část sousedního pozemku náleží. Soud uzavřel, že vydržecí doba začala běžet v roce 1994, kdy byly činěny kroky k převodu pozemku p. [číslo] které však z důvodů, které již účastnice domnělé smlouvy nejsou schopny sdělit, neboť nežijí), nebyly dokončeny; nejdéle v roce 2004 došlo k vydržení. Z geometrického plánu z roku 1994 (čl. 9 p.v. – 10 spisu) jsou zřejmé konsekvence popsané v žalobě a shrnuté shora, tj. kroky vedoucí k souladu mezi stavem faktickým a právním, kterého mělo být dosaženo převodem vytyčeného pozemku kupní smlouvou, která se dosud nedohledala. Z geometrického plánu č. [číslo] ze dne 05.10.1994 je zřejmé, že došlo m.j. k vytyčené nové parcely [číslo] u které byla poznámka nabyvatel: [jméno] [příjmení] (viz. výkaz výměr podle evidence nemovitostí – poslední část geometrického plánu). I takto skutečnost nasvědčuje žalobkyní uváděné verzi o tom, že mezi účastnicemi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byla dohoda o převodu této nově vytyčené parcely na vlastníka pozemku nad ním (na kterém byla v minulosti postavena rekreační chata), jejíž jakékoliv jiné využití (a oddělení) nemělo smysl. Z chování právních předchůdců účastníků je přitom zřejmé, že stav užívání pozemků žalobkyní a jejími rodiči byl všemi respektován a nebyl nikterak narušován (např. výzvami k vyklizení či jinými kroky, kterými by bylo dáno najevo to, že držba není oprávněná). Vzhledem k tomu, že v pochybnostech se má za to, že je držba oprávněná, soud žalobě vyhověl. Soud uzavírá, že do vydržecí doby započetl oprávněnou držbu předchůdců žalobkyně, k vydržení ze strany žalobkyně tak došlo uplynutím 10ti let od počátku běhu vydržecí doby, tj. v roce 2004. K obraně prvého žalovaného založené na ochraně na základě principu materiální publicity veřejných seznamů uvádí soud následující: Dle § 984 odst. 1 o.z. platí, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. Dle § 984 odst. 2 o.z.: Pro nezbytnou cestu, výměnek a pro věcné právo vznikající ze zákona bez zřetele na stav zápisů ve veřejném seznamu se věta první odstavce 1 nepoužije. Ochrana prostřednictvím zásady materiální publicity veřejných seznamů a § 984 odst. 1 o. z. se vztahuje jen na nabytí věcného práva v rámci právního jednání, např. v případě převodu vlastnického práva (NC 22 Cdo 4705/2016) nebo v případě smluvního zřízení jiného věcného práva k věci cizí. Ustanovení § 984 tak není možné uplatnit v případě nabytí věcného práva přímo ze zákona (např. na základě vydržení), na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci (např. příklep soudního exekutora nebo rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění nebo o zřízení zástavního práva), v rámci dědictví (NS 22 Cdo 4705/2016, NS 22 Cdo 1611/2014), v rámci univerzální právní sukcese (např. fúze sloučením) či v dobrovolné dražbě, když nabytí věci v dobrovolné dražbě představuje originární způsob nabytí vlastnického práva (NS 21 Cdo 718/2007, NS 21 Cdo 869/2019). Ustanovení § 984 se tak nevztahuje na originární způsoby nabytí práva. Ze všech uvedených důvodů nebyla obrana prvého žalovaného shledána důvodnou. Zcela na závěr soud dodává, že samotné hranice nově vytyčeného pozemku skládajícího se z a) části pozemku parc. [číslo] o celkové rozloze 5 m2 - díl b - v k. ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], oddělená v terénu plotem a z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] 2022 ze dne 25.03.2022, b) části pozemku parc. [číslo] o celkové rozloze 98 m2 - díl a - v k. ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], oddělená v terénu plotem a z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] 2022 ze dne 25.03.2022, nebyly účastníky sporovány (žalobkyně soudu předložila fotografie plotu, který lemuje pozemky užívané jejími právními předchůdci již před rokem 1994). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšné žalobkyni by přiznán zaplacený soudní poplatek ve výši 10 000 Kč a náhrada cestovních výdajů jejího zmocněnce k jednání soudu z Řísut do [obec] a zpět ve výši 2 935 Kč (402km obě cesty při kombinované spotřebě 5,1 l [číslo] km, ceně pohonných hmot 41,20 Kč a náhradovém koeficientu – 5,20 Kč). Soud nepřiznal zmocněnci žalobkyně náklady související s další cestou za účelem porady s klientkou – z Řísut do [anonymizována dvě slova] a zpět, neboť bydliště žalobkyně je v Praze a nikoliv v [anonymizována dvě slova]. Tentýž zmocněnec zastupoval žalobkyni v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. 15C 107/2016 (kdy šlo fakticky o tentýž pozemek); od této doby se ničeho nezměnilo, resp. nebylo tvrzeno nic nového z hlediska faktického užívání pozemku (ani co do účelu ani co do rozlohy), pro co by byla nutná porada mimo bydliště žalobkyně.