15 C 323/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno republika zastoupený obecnou zmocněnkyní Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 2 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 za účasti vedlejšího účastníka Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro 276 370 Kč s přísl. - odškodnění

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 121 600 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do návrhu na zaplacení částky 154 770 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 276 370 Kč, která představovala nároky žalobce vůči státu za škodu způsobenou v souvislosti s pobytem žalobce ve vazbě. Žalobce uplatnil škodu vůči žalované, která jeho nároky vznesla vůči státu opožděně (žalovaná podala žalobu po uplynutí 6 ti měsíční a 2leté lhůty, určené zákonem č.82/1998 Sb. – dále jen „OdpŠk“).

2. Žalovaná svou odpovědnost za škodu uznala, resp. tuto nikterak nerozporovala, dodala, že pochybila, když neaplikovala ustanovení § 32 a 33 OdpŠk; rozhodnutí ve věci ponechala na úvaze soudu.

3. Z rozsudku , Anonymizováno, soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 31.3.2021, který nabyl právní moci dne 7.12.2021, bylo zjištěno, že žaloba na zaplacení částky 541 370 Kč, kterou se žalobce domáhal svých nároků ve vůči , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , byla zamítnuta. Důvodem pro nevyhovění žalobě bylo promlčení jeho nároku, resp. jeho uplatnění po uplynutí promlčecích lhůt, které jsou v OdpŠk upraveny speciálně (oproti obecné úpravě plynoucí z občanského zákoníku).

4. Do řízení vstoupila , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako vedlejší účastník na straně žalované. Vedlejší účastník navrhl zamítnutí žaloby s ohledem na § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk, případně přiznat nižší nároky, než požadoval žalobce.

5. Mezi účastníky byl nesporný základ nároku žalobce (vzetí do vazby usnesením Okresního soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, ze dne 29.8.2016, datum jeho omezení na osobní svobodě – 26.8.2016, doba trvání vazby – 211 dní - i zproštění obžaloby rozsudkem , Anonymizováno, soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 24.3.2017). Mezi účastníky byla sporná výše nároků, které v důsledku zavinění žalované, nehradí stát, ale byly uplatněny vůči ní z titulu odpovědnosti advokáta za vzniklou škodu.

6. Podle ust. § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

7. Podle § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk tohoto zákona právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám.

8. Pro posouzení, zda si obviněný vazbu zavinil sám, jsou významné skutečnosti, které byly důvodem pro vzetí obviněného do vazby, příp. pro její trvání či prodloužení. Tyto skutečnosti jsou odlišné od skutečností, jež jsou předpokladem zahájení trestního stíhání, které se podle § 160 tr. ř. zahajuje, nasvědčují-li konkrétní skutečnosti tomu, že byl spáchán určitou osobou trestný čin (rozhodnutí NS ČR z 28. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1002/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 106, roč. 2003).

9. V daném případě žalobce byl vzat do vazby dne 29.8.2016 z důvodů podle § 67 písm. a) tr. ř. (vazba útěková). Zavinění obviněného znamená, že jeho zaviněné jednání (ve formě úmyslné či nedbalostní) bylo důvodem k podání a vyhovění návrhu na jeho vzetí do vazby, popř. k jejímu prodloužení. Nejde o to, zda jednání obviněného vyvolalo podezření, že byl spáchán trestný čin, a zda naplnilo skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž o to, zda –zjednodušeně řečeno- jeho chování bylo důvodem k obavě, že: a) uprchne, b) bude mařit vyšetřování, nebo c) bude pokračovat v trestné činnosti, pro níž je stíhán.

10. Zavinění pak spočívá v úmyslu (přímém či nepřímém) nebo v nedbalosti (vědomé či nevědomé). Vzhledem k tomu, že OdpŠk v ust. § 12 odst. 1 nevyžaduje určitou formu zavinění, postačuje k naplnění tohoto předpokladu i jen nevědomá nedbalost. U nevědomé nedbalosti jde o to, že dotyčný nevěděl, že může svým jednáním způsobit určitý následek, ačkoliv to vzhledem k okolnostem předvídat mohl nebo měl, a to samozřejmě za předpokladu schopnosti dotyčného rozeznat následek svého jednání a své jednání ovládnout či od něj upustit.

11. Vedlejší účastník namítal, že nárok dán není právě s ohledem na ust. § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk a to zejména s ohledem na to, že , Anonymizováno, pravidelně v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , m.j. i v den, kdy došlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Ač nezřízený život v podobě , Anonymizováno, není sic hoden obdivu, na druhou stranu nelze uvažovat o tom, že by tento stav byl sám o sobě důvodem pro úsudek soudu o danosti útěkové vazby. Soudy rozhodující o vazbě (prvého i druhého stupně) opakovaně odůvodňovaly vazbu tím, že žalobce jakožto cizí státní příslušník nemající trvalé dlouhodobé zaměstnání a prokázaný , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nedává záruky o spolehlivosti a plnění si povinností souvisejících s probíhajícím trestním řízením. Jednalo se tedy o komplex důvodů, které vedly soudy k úsudku o důvodnosti vazby. Nelze bez dalšího říci, že toliko , Anonymizováno, , Anonymizováno, byl jednou jedinou příčinou. Proto soud neshledal důvody pro aplikaci § 12 odst. 1 psím. a) OdpŠk.

12. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

13. Podle § 28 OdpŠk způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona stanoví vláda nařízením.

14. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

15. Soud v projednávané věci uzavřel, že základ nároku žalobce je dán (viz. výše).

16. Žalobce se domáhal několika dílčích nároků: tvrzený ušlý zisk ve výši 35 870 Kč (170 Kč x 211 dní) soud nepřiznal, neboť žalobce tento nepodložil konkrétními okolnostmi, na jejichž základě by se, nebýt škodné události, majetkový stav poškozeného zvětšil. Žalobce neprokázal, že v době vzetí do vazby měl zaměstnání či příslib u konkrétního zaměstnavatele. Pracovní poměr u předchozího zaměstnavatele skončil ve zkušební době po pěti dnech. (ještě před zadržením žalobce a jeho vzetím do vazby). Žalobce žádným věrohodným způsobem nezdůvodnil, z jakého důvodu přestal vykonávat práci, od které nastoupil teprve dne 15.8.2016. Žalobce neprokázal ani to, že by před tímto zaměstnáním trvale pracoval u jiného zaměstnavatele (v roce 2015 pracoval pouhých 14 dní). Z listin obsažených ve spise (m.j. i z výslechu svědkyně , jméno FO, – čl. 69 p.v. spisu) bylo zjištěno, že žalobce nastoupil do zaměstnání ve firmy , Anonymizováno, dne 15.8.2016, poté, co mu byla dne 23.8.2016 vyplacena záloha ve výši 500 Kč již do zaměstnání nedorazil; pracovní poměr s ním byl ukončen ve zkušební době a v době zadržení – dne 26.8.2016 již nebyl zaměstnancem uvedené firmy. Soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro přiznání ušlého zisku.

17. Žalobce se dále domáhal nemajetkové újmy za čas strávený ve vazbě a za neoprávněné trestní stíhání.

18. Za čas strávený ve vazbě nárokoval náhradu ve výši 205 500 Kč, když výše náhrad v rozmezí od 500 Kč do 1500 Kč diferencoval podle toho, jaké psychické důsledky pro něj vazba měla (zpočátku požadoval náhradu v nejvyšší míře, neboť nebyl v kontaktu s rodinou – v průběhu trvání vazby se mu kontaktu s rodinou dostalo a ztenčila se jazyková bariéra mezi jeho rodným jazykem a češtinou). Za samotné trestní stíhání požadoval 5000 Kč x 7 měsíců, celkem 35 000 Kč.

19. V rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012, Nejvyšší soud (v publikované právní větě) konstatoval, že „zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ V odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyšší soud dále blíže objasnil, co se rozumí povahou trestní věci, délkou trestního řízení a následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dále uvedl, k jakým okolnostem, vedle shora uvedených kritérií, je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout, a uzavřel, že „v konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.“ Je tedy na žalobci, aby v rámci žaloby provedl srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Bez tohoto srovnání zpravidla nebude možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, a za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

20. Sám žalobce odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.1.2012 sp.zn. 30 Cdo 2357/2010, z něhož m.j. vyplývá adekvátní odškodnění v rozmezí od 500 Kč až 1500 Kč za jeden den trvání vazby. Soud přiznal žalobci 500Kč x 211 dní a to z následujících důvodů: Žalobce v době vzetí do vazby nežil v harmonickém rodinném svazku, neměl stálé zaměstnání, pracovní morálku ani přátele. Z obsahu trestního spisu je patrné to, že ve společnosti spíše přežíval a výdělek si v podstatě opatřoval toliko za účelem uspokojení své , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Za takovéhoto stavu se soudu jeví jako přiměřené zadostiučinění ve výši 500 Kč/1 den. Pokud tvrdil, že byl ve vazbě bez kontaktu a jakékoliv vyslyšení, pak soud odkazuje na argumentaci vedlejšího účastníka o tom, že měl svého obhájce a rovněž kontakt s rodinou nebyl vyloučen, pokud by byl (např. obhájcem žalobce) zprostředkován.

21. Ohledně nároku za nemajetkovou újmu za trestní stíhání soud žalobce žádnou relevantní judikaturu nepředložil; tuto předložil vedlejší účastník. Z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 91 Co 151/2020-200 ze dne 16.9.2020 vyplynulo, že náhrada trestní stíhání v případě , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , podezřelý výraz, – u obviněného, který před uvalením vazby žil rodinným životem a staral se o nezletilé děti, matku ve vysokém věku a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , činila 70 000 Kč za 2 a čtvrt roku, tj. cca 2 600 Kč/měsíc. Soudu se jako přiměřená náhrada ve vztahu k žalobci, u něhož srovnatelné rodinné vazby ani jiné významné okolnosti, dány nebyly, jevila náhrada 2 300 Kč/1 měsíc, tj. 16 100 Kč za 7 měsíců.

22. Celkem soud žalobci přiznal náhradu za nemajetkovou újmu za dobu strávenou ve vazbě ve výši 105 500 Kč a dále nemajetkovou újmu za trestní řízení ve výši 16 100 Kč; celkem 121 600 Kč (výrok I.). Druhým výrokem byla žaloba ve zbylé části zamítnuta. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměr úspěchu a neúspěchu byl téměř shodný (žalobce byl úspěšný ve 44% nároku; neúspěšný v 56% nároku).