15 C 325/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zast. anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zast. anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa pro: přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že výpověď z nájmu nemovitostí ze dne 30. 10. 2017, datovaná 14. 9. 2021, není oprávněná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 6 776 Kč k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou ze dne 29.10.2021 domáhal určení, že výpověď z nájmu nemovitostí ze dne 30. 10. 2017, datovaná 14. 9. 2021, není oprávněná. Žalobu odůvodnil tím, že nemovitost – objekt bydlení [adresa] v [obec] – původně vlastnil, následně vlastnické právo pozbyl a poté, co se vlastníkem stal synovec žalobce (žalovaný) a byla sepsána smlouva o nájmu, považoval placení nájmu za zbytečně formální. Měl za to, že na tuto pohledávku lze započíst důchod, který mu naopak měl platit jeho bratr (otec žalovaného) v návaznosti na insolvenční řízení žalobce vedené u [název soudu] pod sp.zn. [anonymizována tři slova] [číslo] / [rok]. Nájemní smlouvu ze dne 30.10.2017 považoval za platnou, nicméně měl za to, že nájemné v ní sjednané platit nemusí. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že použitý výpovědní důvod byl naplněn. Žalobce neplatí na nájemném ničeho a to v podstatě od doby uzavření nájemní smlouvy, tj. od 30.10.2017. Uvedl, že v minulosti byly zřejmě uzavřeny dvě smlouvy o důchodu ve prospěch žalobce a to mezi žalobcem a otcem žalovaného. Podrobnosti těchto smluv nejsou žalovanému známy, tyto smlouvy nikdy neviděl. Žalovanému nejsou známy okolnosti zápočtů, o kterých se žalobce v žalobě zmiňoval. Žalovaný nebyl smluvní stranou žádné z dohod o důchodech pro žalobce (ani ohledně jakýchkoliv zápočtů ve vztahu k smluvenému nájemnému). Žalobce neuhradil na nájemném ničeho, na nájemném dluží nemalou částku; žalovaný dlužné nájemné nevymáhá, neboť zná dlouhodobě špatnou finanční situaci žalobce (má tak pochybnosti o případné vymahatelnosti svého nároku na dlužné nájemné). Ve věci byly provedeny důkazy nájemní smlouvou ze dne 30.10.2017, výpovědí z nájmu bytu ze dne 14. 9.2021 a spisem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je výlučným vlastníkem st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku p. [číslo] v kat. území a obci [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Dále bylo nesporné to, že žalobce se na základě smlouvy o nájmu ze dne 30.10.2017 stal nájemcem předmětných nemovitostí. Nájemní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, nájemné bylo sjednáno ve výši 6 000 Kč měsíčně s možností valorizace (podmínkou nároku na zvýšené nájemné však bylo vyrozumění ze strany pronajímatele). Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalobce ve svém vyjádření ze dne 16.8.2018 prohlásil, že hradí m.j. nájem a toto své tvrzení doložil nájemní smlouvou z 30.10.2017. Žalobce v řízení nezpochybnil, že za nájemné nehradil po celou dobu trvání nájmu ničeho. Poukázal na to, že vůle stran byla od počátku taková, že žádné nájemné hradit nikdy nebude. <i>Dle § 2286 odst. 1, 2 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.</i> <i>Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.</i> <i>Podle § 2291 odst. 1 o. z. poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědí doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Dle odstavce 2 věta prvá tohoto ustanovení nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců.</i> Výpověď z nájmu bytu ze dne 14. 9.2021 má písemnou formu a byla doručena žalobci. Ve výpovědi byl žalobce poučen o právu vznést námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, žalovaný ve výpovědi uvedl, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení povinnosti žalobce jako nájemce. Nebyly tak zjištěny žádné okolnosti, pro které by byla výpověď neplatná (§ 2286 o. z.). Žalobce včas v dvouměsíční lhůtě dle § 2290 o. z. navrhl soudu přezkoumání oprávněnosti výpovědi, proto se soud zabýval tím, zda použitý výpovědní důvod byl naplněn. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce nehradil po celou dobu trvání nájmu žádné nájemné. Žalobce tvrdil, že mezi účastníky byla dohoda o tom, že žádné nájemné placeno fakticky nikdy nebude, podle toho se žalobce i choval. Žalovaný toto popíral. S ohledem na skutečnost, že sám žalobce v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] uvedl, že nájemné hradí, nájemní smlouvu soudu předložil, dospěl soud k závěru, že tvrzení žalobce je ryze účelové. Jinak řečeno v řízení, kde bylo pro něj výhodné své náklady navýšit, tvrdil a prokazoval, že smluvené nájemné hradí, naopak v řízení, kde se neplacení stalo důvodem výpovědi, tvrdil, že nájemné vlastně nikdy platit neměl, tedy, že mezi účastníky byla fakticky sjednána smlouva darovací. Soud těmto tvrzením žalobce neuvěřil, byť žalovaný nepopírá, že dlužné nájemné, které nebylo nikdy hrazeno, soudně ani jinak po žalobci nevymáhal. Vzájemná tvrzení účastníků si odporovala (žalobce tvrdil, že se jednalo o jakýsi„ bezplatný nájem“, žalovaný toto popíral), proto soud vycházel primárně z nájemní smlouvy a z prohlášení žalobce ve sporu o zvýšení výživného pro jeho dceru [jméno] (spis zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka]) a uzavřel, že se jednalo o platný nájemní vztah, že žalovaný neplatil sjednané nájemné po dobu převyšující dobu. která je uvedena v § 2291 odst. 2 o. z. v demonstrativním výčtu porušení povinností nájemce, které se považuje za porušení zvlášť hrubým způsobem. Bylo tak prokázáno, že žalobce jako nájemce bytu porušil povinnosti zvlášť závažným způsobem. Použitý výpovědní důvod byl naplněn a žaloba není důvodná, proto byla v celém rozsahu zamítnuta. K otázce možného zápočtu pohledávek ze smluv o důchodu soud dodává, že žalovaný nebyl smluvní stranou těchto smluv a v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by jakýmkoliv způsobem aktivně do vztahů mezi žalobcem a jeho bratrem (otcem žalovaného) jakkoliv vstoupil a došlo tak k trojstranné dohodě o čemkoliv (zápočtu, prominutí dluhu, apod.). Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto je žalobce povinen nahradit mu vynaložené náklady řízení za právní zastoupení. Žalovaný na nákladech právního zastoupení vynaložil podle vyhlášky č. 177/96 Sb. (dále jen a. t.) odměnu za 2 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, účast u jednání). Odměna za jeden úkon činí dle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) a. t. 2 500 Kč, režijní paušál dle § 13 odst. 3 a. t. za 2 úkony po 300 Kč činí 600 Kč. Zástupce žalovaného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 5 600 Kč. Daň činí 1 176 Kč Náklady právního zastoupení žalovaného proto činí 6 776 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalobce povinen nahradit žalovanému náklady řízení v této výši, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalovaného. Lhůta k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.