15 C 342/2019

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 126 553,26 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal uložení povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 126 553,26 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 31 623,51 Kč, s úrokem ve výši 26,33 % ročně z částky 111 800,26 Kč od 15. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 458,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 126 553,26 Kč od 15. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náhradu nákladů zastoupení ve výši 35 453 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ustanovenému zástupci žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznávají náklady za zastoupení v celkové výši 35 453 Kč. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14.11.2019 domáhal zaplacení shora uvedené částky. Uvedl, že účastníci dne 29.08.2016 uzavřeli úvěrovou smlouvu č. 4608149530. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 130 000.00 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ÚS, tedy ve výši 3766.00 Kč měsíčně. K čerpání úvěru došlo dne 06.09.2016. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 98 050.00 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v hl. 5 § 2 úvěrových podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce tedy úvěr zesplatnil ke dni 14.03.2019 a v řízení požadoval přiznat nárok ve výši 126553.26 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 111800.26 Kč, poplatků ve výši 156.00 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1135.00 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230.00 Kč a smluvních pokut ve výši 13232.00 Kč. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že prodlení v placení nastalo v důsledku ztráty zaměstnání, pro což byl u žalobce pojištěn, neboť si sjednal balíček Premium. Dodal, že smlouvu o úvěru uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), jde o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o.z. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky sjednána dne 29. 08. 2016 telefonicky, tedy distančním způsobem prostřednictvím užití prostředků komunikace na dálku dle ust. § 1820 odst. 1 o.z., resp. se jedná o smlouvu o finanční službě ve smyslu právní úpravy obsažené v ust. § 1841 a násl. o.z. (jakožto úpravy zvláštní k obecné úpravě distančních smluv podle ust. § 1820 a násl. o.z.). Z obsahu telefonického hovoru je zřejmé, jak došlo k uzavření smlouvy, stejně jako to, že po uzavření smlouvy uvedeným způsobem měla být na adresu žalovaného zaslána poštovní zásilka, obsahující v listinné formě a ve dvojím vyhotovení předvyplněnou listinu ozn. Návrh na uzavření úvěrových smluv, Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. 46081495300000. Zaslanou listinu žalovaný podepsal a v jednom vyhotovení vrátil zpět žalobci; podobně tak žalovaný učinil i s další doručenou listinou, ozn. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žádné jiné listiny žalovaný neobdržel. Žalovaný popřel, že by obdržel úvěrové podmínky s kódem [anonymizováno]. Žalobce v řízení neprokázal, že by s úvěrovými podmínkami, které měly být podle jeho tvrzení nedílnou součástí smlouvy o úvěru, žalovaného seznámil. Ani z nahrávky telefonního hovoru ze dne 29. 08. 2016, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena, se nepodává, že by součástí smlouvy mělo být další ujednání smluvních stran, ve formě zvláštních obchodních - úvěrových podmínek. Dále žalovaný upozornil na to, že mu byla žalobcem distanční formou nabídnuta možnost současného sjednání pojištění pro případ ztráty příjmu a v důsledku toho vzniklé neschopnosti úvěrového dlužníka úvěr splácet. Tuto nabídku pojištění žalovaný přijal, v písemném vyhotovení Smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. 46081495300000 je toto ujednání o pojištění obsaženo pod bodem„ 38. Pojištění výdajů“. Pojištění je ve smlouvě o úvěru označováno jako„ BALÍČEK PREMIUM“. V rámci sjednaných měsíčních splátek úvěru proto žalovaný měsíčně posléze žalobci hradil stanovenou částku (pojistné) ve výši 229,00 Kč. Předmětná smlouva přitom neobsahuje žádné jiné ustanovení týkající se sjednaného pojištění. V tomto kontextu nelze souhlasit se žalobcem v tom, že žalovaný měl uplatnit nároky z pojištění u třetí osoby či snad, že se měl seznámit s pojistnými podmínkami, které mu v době uzavření smlouvy nikdo nepředložil. Poukázal na to, že běžný spotřebitel nemá žádnou šanci z ničeho předem zjistit, že pojištění, které mu bylo nabídnuto a s nímž žalovaný souhlasil, neposkytuje věřitel, ale někdo zcela jiný, třetí osoba, s níž spotřebitel přímo žádnou (pojistnou) smlouvu neuzavírá a která ani není ve smlouvě úvěru nijak označena. Stejně tak podmínky vzniku nároku na pojistné plnění, které byly upraveny jiným dokumentem, který není součástí smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky, nemohly být (a také nebyly) žalovanému známy. Dodal, že žalobce v řízení nejprve doložil listinu ozn. Zvláštní podmínky pro skupinové pojištění pravidelných výdajů ze spotřebitelských a revolvingových úvěrů č.j. 02/2019 (ZPP-PV-Ú). Při posledním ústním jednání dne 11. 01. 2021 pak z doplnění tvrzení ze strany žalobce vyšlo najevo, že žalobce má uzavřenu rámcovou pojistnou smlouvu s [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (k níž zřejmě patří ony Zvláštní podmínky pro skupinové pojištění pravidelných výdajů ze spotřebitelských a revolvingových úvěrů). Žalobcem bylo tvrzeno, že tato rámcová pojistná smlouva má být údajně Přílohou č. 1, na kterou odkazuje smlouva o úvěru uzavřená se žalovaným. Žalobce ale přitom při jednání před soudem výslovně potvrdil, že tuto rámcovou pojistnou smlouvu, resp. Přílohu č. 1 smlouvy o úvěru, žalovaný nepřevzal, ač na ní písemná smlouva o úvěru výslovně odkazuje. Je tak zřejmé, že žalovaný s podmínkami pojištění seznámen nebyl, to přesto, že možnost pojištění přímo žalobce žalovanému nabídl, se žalovaným toto pojištění v rámci smlouvy o úvěru sjednal a nechal si od žalovaného v rámci pravidelných měsíčních plateb hradit i sjednané pojistné. Žalobce na jednu stranu namítal to, že žalovaný své právo z pojištění„ neaktivoval“, následně však uvedl, že i kdyby došlo k tzv.„ aktivaci“ pojištění, podle zvláštních pojistných podmínek by se na žalovaného beztak pojištění nevztahovalo. Celý kontext připomenuté obrany žalobce a jeho posledních výroků tak jenom podtrhuje závěr, že ze strany žalobce dochází, resp. při uzavírání smlouvy se žalovaným nepochybně došlo, k záměrnému klamání spotřebitele, který ač smlouvu o úvěru uzavírá se zdánlivým vědomím, že je pojištěn pro vymezené případy neschopnosti hradit splátky úvěru, ve skutečnosti je mu zatajeno již jen to, že pojistitelem není věřitel ze smlouvy o úvěru, ale někdo třetí (ač ze smlouvy o úvěru nic takového nevyplývá). Spotřebitel není žalobcem ve skutečnosti dále ani seznamován s rámcovou pojistnou smlouvou nebo zejména se Zvláštními podmínkami pro skupinové pojištění pravidelných výdajů ze spotřebitelských a revolvingových úvěrů, ač má být podle těchto podmínek hodnocena pojistná událost, má být způsobem v těchto zvláštních podmínkách stanovených nárok spotřebitelem uplatněn u pojistitele anebo má být dle nich posuzována důvodnost vzniku nároku na pojistné plnění. Žalovaný nezpochybnil to, že na úvěr ve výši 130 000Kč zatím uhradil toliko 98 050,00 Kč, zpochybnil však jednání žalobce, kterým zesplatnil úvěr, když tento krok označil žalovaný za předčasný a nedůvodný. Pokud z objektivních důvodů - poklesu a následné ztráty příjmů ze zaměstnání - nebyl žalovaný schopen hradit sjednané splátky podle smlouvy o úvěru, měly být tyto splátky přinejmenším od okamžiku, kdy žalovaný tyto skutečnosti oznámil žalobci, sanovány z pojistného plnění v rámci pojištění, které podle prvotního ujištění žalobce mělo být mezi účastníky právě pro takové případy sjednáno spolu se smlouvou o úvěru, resp. přímo v této smlouvě. Žalovaný nabídl žalobci úhradu zbylé části poskytnutého úvěru (rozdílu mezi jistinou úvěru 130 000 Kč a dosud uhrazenou částku 98 050Kč) ve splátkách s tím, že si je vědom skutečnosti, že nesplatil dosud vše, co splatit měl. <b>Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</b> <b>Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</b> <b>Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</b> <b>Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</b> Mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru č. 46081495300000, na jejímž základě žalovaný čerpal bezhotovostní úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit úroky v 84 měsíčních splátkách po 3 766Kč. Jelikož se žalovaný v průběhu trvání smlouvy dostal do prodlení se splácením úvěru, přistoupil žalobce k zesplatnění celého úvěru, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 14.3.2019 (čl. 23 spisu). Z článku 5.

3. úvěrových podmínek (čl. 34 – 45 spisu) vyplývá právo věřitele na jednorázové zaplacení úvěru, které je označeno jako zesplatnění, v případě prodlení s více než 2 splátkami, v případě prodlení s jednou splátkou, které trvá déle než tři měsíce, v případě uvedení nepravdivých osobních údajů, porušení povinností plynoucích ze smlouvy či v případě, kdy je na dlužníka zahájeno exekuční, insolvenční, dědické nebo jiné řízení. V okamžiku zepslatnění zanikají doplňkové služby a pojištění, pokud bylo toto sjednáno. Spornou otázkou bylo to, zda žalobce platně zesplatnil celý úvěr a jím požadované nároky, které mají svůj základ v předčasném nároku na zaplacení celého úvěru jsou důvodné. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Soud ve shodě se žalovaným uvádí, že žalobce neprokázal to, že by žalovaného s úvěrovými podmínkami seznámil. Úvěrová smlouva byla uzavřena po telefonu (viz. dále), žalovanému následně byla zaslána pouze úvěrová smlouva (čl. 11 spisu) a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (čl. 46-47 spisu). Ostatně toto vyplývá i ze samotného telefonického rozhovoru pracovnice žalobce, kde po zjištění všech nutných údajů k vyplnění žádosti o úvěr tato uvedla:„ Funguje to tak, že do čtyř dnů vám na vaši adresu přijdou dvě vyhotovení úvěrové smlouvy, vy jednu smlouvu podepíšete, připojíte kopii občanského průkazu, výpis z bankovního účtu, přidáte to do obálky a pošlete zpět, jakmile to zaevidujeme, pošleme peníze …“. Ve stejném telefonátu (v čase 11 min..) bylo sjednáno pojištění - se slovy„ Ještě je možné ten úvěr dopojistit, kdyby nastala nějaká nenadálá událost.“ Poté, co žalovaný sdělil údaje týkající se jeho zdravotního stavu a zaměstnání byl ujištěn o tom, že v jeho případě lze sjednat nejvyšší pojištění, které žalobce nabízí a které jej kryje proti: invaliditě třetího stupně, smrti následkem úrazu, pracovní neschopnosti a ztrátě zaměstnání. Z telefonického rozhovoru již nevyplynulo nic dalšího, co by se pojištění týkalo. Jinak řečeno, žalobce mohl nabýt (a také) nabyl dojmu, že si m.j. sjednal pojištění ve formě doplňkové služby a to m.j. pro případ ztráty zaměstnání. Žalobce podle názoru soudu nemohl postupovat podle úvěrových podmínek, u kterých neprokázal to, že by byly druhé straně předány, resp. ke smlouvě připojeny ve smyslu shora cit. ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy; žalobce tak mohl od úvěrové smlouvy odstoupit pro prodlení žalovaného (§ 2002 o.z.); i kdyby soud úkon žalobce směřující k předčasnému ukončení úvěrové smlouvy posoudil dle obecného ustanovení § 2002 o.z. (odstoupení pro prodlení žalovaného), dospěl by k závěru, že takovéto jednání se příčí dobrým mravům a to z následujících důvodů: Podle § 588 je právní jednání absolutně nepatné také v případě, že se zjevně příčí dobrým mravům. Dobré mravy plní funkci krajního korektivu platnosti právních jednání v případech, kdy právní jednání nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, popř. pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky, které takové právní jednání zakládá. Odpovídajícím právním následkem porušení dobrých mravů je proto ve všech případech absolutní neplatnost právního jednání (C. H. Beck: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 1. vydání, 2014, s. 2133 – 2137). Dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu (II.ÚS 249/97). V projednávané věci šlo o případ sjednání spotřebitelského úvěru, který žalovaný po dobu cca dvou let, než přišel o zaměstnání, řádně a včas hradil. Nešlo rozhodně o případ sjednání úvěru bez jakékoliv zpětné platební morálky dlužníka. Žalovaný ve všech telefonátech pracovníků vymáhajícího oddělení žalobce sděloval, že důvodem prodlení s úhradou splátek je to, že mu zaměstnavatel nevyplácí mzdu, resp. že z tohoto důvodu zaměstnání ukončil, když s ohledem na věk již nenašel nikde stabilní zaměstnání srovnatelné s původním. A to vše za situace, kdy byl žalobcem při sjednávání úvěrové smlouvy ujištěn m.j. v tom, že si sjednává pojištění pro případ ztráty zaměstnání. Spotřebitel je obecně chráněn a považován za„ slabší“ smluvní stranu. Zákonodárce v průběhu uplynulých let přijal a implementoval nemnoho norem, které mají směřovat na jeho ochranu základních práv spotřebitelů a to práva na ochranu zdraví a bezpečnosti, práva na ochranu ekonomických zájmů, práva na náhradu škody, práva na informace a vzdělávání a práva na zastupování. Má-li se soud držet výše uvedených práv spotřebitele, který byl při sjednání smlouvy ujištěn o tom, že si sjednává pojištění m.j. i pro případ ztráty zaměstnání, pak za situace, kdy nastane taková pojistná událost, je na věřiteli, který takovou smlouvu sjednal, aby žalobci poskytl plnění formou, resp. aby splátky úvěru byly hrazeny z fondu pojištění. Je už nerozhodné to, zda se žalovaný svou vlastní invencí dobral (či nedobral) dokumentu„ Zvláštní pojistné podmínky“, které nebyly součástí úvěrové smlouvy nebo k osobě, u které má nároky z pojištění vznést. Jakýkoliv jiný výklad by byl v rozporu s právy spotřebitele, v rozporu s dobrými mravy a především v rozporu se základními etickými hodnotami. Pokud žalobce měl v úmyslu uzavřít pojistnou smlouvu se specifickými podmínkami plynoucími ze zvláštních pojistných podmínek (čl. 14 – 19 spisu), měly být i tyto podmínky dány žalovanému k podpisu, stejně jako úvěrová smlouva. Pokud tomu tak nebylo, pak žalovaný o výlukách v pojištění a specifických podmínkách nutných k tomu, aby pojistné nejen platil, ale také z něj v případě potřeby čerpal, nevěděl, nebyl jimi vázán a byl výhradně vázán tím, co bylo ústně jako balíček Premium nabídnuto a sjednáno telefonicky, tj. pojištění pro případ invalidity třetího stupně, smrti následkem úrazu, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání. Byl to žalobce, kdo měl aktivovat přislíbené plnění, žádat po žalovaném doložení pojistné události (dokladu o ztrátě zaměstnání) a po dobu ztráty zaměstnání splátky úvěru hradit ze sjednaného pojištění. Závěrem soud dodává, že zvláštní pojistné podmínky, na které žalobce v řízení odkazoval, obsahují poměrně značné omezení pro pojištění ztráty příjmu (zařazení pojištěného do evidence uchazečů o zaměstnání, přesně stanovené podmínky skončení pracovního poměru, atd.). Pokud žalobce telefonicky žalobci přislíbil pojištění úvěru po případ ztráty zaměstnání a ve skutečnosti se pojištění vztahovalo jen na určitý způsob ztráty zaměstnání (především na skončení pracovního poměru z důvodu výpovědi pro nadbytečnost), pak nelze než uzavřít, že žalovanému nebyly poskytnuty rozhodné informace pro sjednání pojištění, resp. že jakožto spotřebitel byl nesprávně a neúplně informován o podmínkách sjednaného pojištění. Soud po zhodnocení všech rozhodných aspektů věci dospěl k závěru, že žalobce nemá právo na předčasné splacení úvěru a že v návaznosti na ústně sjednanou smlouvu má v případě, kdy žalovaný doloží, že došlo ke ztrátě zaměstnání (bez ohledu na důvod této ztráty, vycházeje z telefonického příslibu při sjednání pojištění – viz. výše), hradit splátky úvěru ze sjednaného pojištění. Ze všech těchto důvodů soud žalobu zamítnul. Ve věci úspěšnému žalovanému byl usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 01. 06. 2020, č.j.: 15 C 342/2019-30 ustanoven zástupce z řad advokátů, jeho odměnu v návaznosti na ustanovení § 140 odst. 2 o.s.ř. hradí stát. Proto soud výrokem III. rozsudku přiznal zástupci žalovaného celkem 35 453 Kč, tato částka zahrnuje 5,5 úkonů právní pomoci dle vyhl. 1777/1996Sb. (první porada s klientem, včetně převzetí a přípravy zastoupení, písemné vyjádření žalovaného ze dne 06.08.2020, zastoupení žalovaného při ústním jednání před Okresním soudem v Trutnově dne 10. 09. 2020, zastoupení žalovaného při ústním jednání před Okresním soudem v Trutnově dne 11. 01. 2021, písemný závěrečný návrh žalovaného ze dne 22. 01. 2021, zastoupení žalovaného při vyhlášení rozsudku před Okresním soudem v Trutnově dne 25. 01. 2021) po 5000 Kč, 6 x paušální náhradu hotových výdajů po 300,00 Kč, tj. celkem ve výši 1.800,00 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH z odměn a náhrad. Výrokem II. uložil soud ve věci neúspěšnému žalobci tyto náklady zaplatit státu (§ 149 odst. 2 o.s.ř.).