15 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 16 933,23 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylé části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 9 533,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 533,55 Kč ve výši 11,5 % p. a. od 25. 9. 2025 do zaplacení a dále částky 399,68 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 16 533,55 Kč vzniklé z titulu porušení smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 15025466 uzavřené dne 26. 5. 2025. Tato částka sestává především z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč. Dále je součástí žalované pohledávky smluvní úrok ve výši 8 954,40 Kč. Žalobkyně rovněž uplatnila poplatek za vyplacení jednotlivých tranší úvěru ve výši 139,30 Kč. Součástí nároku je i poplatek za doplňkovou službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 109,85 Kč. Další složkou žalované částky je poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 330 Kč. Žalobkyně dále nárokovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu prodlení žalovaného, a to za prvních 90 dnů od 26. 6. 2025 do 24. 9. 2025, kdy se žalovaný dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 25. 6. 2025 – celkem ve výši 399,68 Kč.Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 28.5.2026.Soud vzal na základě účastníky předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 26. 5. 2025 se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 15025466, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem částku 7 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 25. 6. 2025 a konec kreditního rámce měl nastat dne 30. 4. 2030. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně smlouvu dne 24. 9. 2025 vypověděla a dluh se stal splatným v celém rozsahu. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně za žalovaným dluh v celkové výši 16 533,55 Kč, sestávající z jistiny ve výši 7 000 Kč, smluvního úroku 8 954,40 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 139,30 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,85 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 330 Kč. Žalovaný na uvedený dluh ničeho neuhradil navzdory tomu, že byl k plnění vyzván.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 7 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutý úvěr vrátil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 23. 3. 2026 uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené ČNB v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela z údajů o domácnosti, příjmech a výdajích žalovaného, přičemž ověřený čistý měsíční příjem činil 40 273 Kč a byl potvrzen prostřednictvím služby AISP (Kontomatik). Současně žalobkyně prověřila žalovaného v příslušných registrech, zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a dalších databázích. Žalobkyně má za to, že smlouva byla uzavřena platně, přičemž žalovaný na jejím základě čerpal finanční prostředky, které následně nesplatil. Bez uzavření smlouvy by žalobkyně úvěr neposkytla. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný je povinen hradit smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené jistiny. Výši tohoto smluvního úroku žalobkyně vyčíslila částkou 8 954,40 Kč.Anonymizovaný odstavecProtože žalobkyně neprověřila, resp. nevyhodnotila správně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 26. 5. 2025 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 7 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu žalovaný ničeho neuhradil, je tak povinen žalobkyni vrátit částku 7 000 Kč.Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 533,55 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně a smluvní pokuty 399,68 Kč. Soud zde odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když míra úspěchu účastníků byla přibližně stejná.