15 C 55/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 137 755,27 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 939,38 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala k zaplacení dalších 111 949,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 65 052,99 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % p. a., částky 1 866,14 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací část soudního poplatku ve výši 2 165 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výrocích I. a II. shora s odůvodněním, že dne 11. 12. 2024 uzavřela se žalovaným distančně smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25196949, na jejímž základě se zavázala poskytnout úvěr až do výše 63 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný úvěr čerpal v několika tranších v období od 11. 12. 2024 do 22. 4. 2025, celkem v řadě plateb (např. 17 000 Kč dne 11. 12. 2024 a další částky až do 19 543 Kč dne 17. 4. 2025). Žalovaný se ve smlouvě se zavázal splácet úvěr v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 10. 1. 2025, a dále hradit úroky, poplatky a volitelné služby; žalovaný splatil na jistinu pouze 9 346,32 Kč. Následně žalovaný porušil smlouvu, dostal se do prodlení se splátkami, a proto žalobkyně smlouvu dne 22. 8. 2025 vypověděla, přičemž od 23. 8. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalobkyně vyčíslila nesplacený dluh na částku 135 889,13 Kč, z toho jistina činí 63 699,99 Kč, smluvní úrok 70 836,14 Kč a dále poplatky (např. 730,81 Kč za vyplacení tranší a menší částky za služby). Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 23. 5. 2025 do 21. 8. 2025. Pro případ neuznání smluvního nároku žalobkyně alternativně tvrdí, že žalovaný se bezdůvodně obohatil o poskytnuté finanční prostředky a požaduje jejich vydání.Soud při rozhodování ve věci následně postupoval dle ustanovení § 115a o.s.ř. Žalobkyně již v návrhu souhlasila s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání a žalovaný na výzvu soudu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, nereagoval. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 1.6.2026.Soud vzal na základě provedených důkazů, a to smlouvy o úvěru a souvisejících listin, za prokázané, že mezi účastníky byla dne 11. 12. 2024 uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25196949, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 63 900 Kč s možností postupného čerpání do 22. 9. 2026 při sjednané denní úrokové sazbě 0,93 % a splatnosti první denní splátky dne 10. 1. 2025. Poplatek za vyplacení jednotlivých tranší byl sjednán ve výši 1,99 % z čerpané částky. Z listin o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě jeho údajů o příjmech a výdajích, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný má čistý měsíční příjem cca 25 000 Kč, a dále prostřednictvím nahlédnutí do příslušných registrů (NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík, evidence exekucí), přičemž nebyly zjištěny negativní záznamy. Ze smlouvy a souvisejících dokumentů soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr prostřednictvím internetových stránek a smlouvu uzavřel elektronicky prostřednictvím klientského profilu po předchozím seznámení se smluvními podmínkami a jejich odsouhlasení. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v několika tranších v období od 11. 12. 2024 do 22. 4. 2025, a to v jednotlivých částkách, např. 17 000 Kč dne 11. 12. 2024, 11 000 Kč dne 14. 1. 2025, 7 085 Kč dne 15. 2. 2025, 16 671 Kč dne 20. 3. 2025 a 19 543 Kč dne 17. 4. 2025. Z vyjádření žalobkyně a přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil na jistinu celkem částku 9 346,32 Kč v několika platbách uskutečněných v období od ledna do dubna 2025. Z vyčíslení pohledávky soud zjistil, že žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému pohledávku ve výši 135 889,13 Kč, sestávající z jistiny 63 699,99 Kč, smluvního úroku 70 836,14 Kč a dalších sjednaných poplatků, přičemž současně požaduje i smluvní pokutu za prodlení.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Předloženou smlouvou o revolvingovém úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovanou jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem.Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 24. 3. 2026 doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. a interní metodikou schválenou ČNB, přičemž vycházela z údajů o jeho příjmech, výdajích a lustrací v registrech. Uvedla, že ověřený čistý měsíční příjem žalovaného činil 27 154 Kč a že k ověření identity a účtu využila službu Kontomatik na základě licence AISP. Dále uvedla, že smluvní úrok ve výši 0,93 % denně vyčíslila částkou 70 836,14 Kč. Žalobkyně sdělila, že žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 49 104,62 Kč (z toho 9 346,32 Kč na jistinu), po podání žaloby ničeho neuhradil.Soud z výpisu z běžného účtu žalovaného zjistil, že jeho finanční situace byla výrazně nestabilní a nesvědčila o jeho dlouhodobé solventnosti. Na účet žalovaného sice přicházely i vyšší jednorázové částky (např. plnění od zaměstnavatele či vysoké příjmy ze sázkové činnosti), tyto však byly bezprostředně spotřebovávány četnými odchozími platbami, často ve velmi krátkém časovém úseku a ve vysokých objemech. Zejména v období listopadu a prosince 2024 soud shledal extrémní množství transakcí, kdy docházelo k rychlému odčerpávání prostředků bez jakékoli stabilizace zůstatku či tvorby rezerv. Ke dni 11. 12. 2024 činil zůstatek na účtu pouze 818,68 Kč, přičemž žalovaný současně čerpal kontokorentní úvěr se záporným zůstatkem přibližně −9 995 Kč. Na základě těchto zjištění soud uzavírá, že žalovaný nebyl osobou finančně stabilní ani solventní, schopnou dlouhodobě dostát svým peněžitým závazkům.Žalobkyně tak nesplnila povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Žalovanému byly celkem poskytnuty finanční prostředky ve výši 73 044 Kč, přičemž žalovaný uhradil částku 49 104,62 Kč, takže bezdůvodné obohacení na jeho straně činí 23 939,38 Kč. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, kterého se žalobkyně nemůže platně domáhat. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení úspěšnější žalovaný žádné náklady nepožadoval, proto nebylo soudem žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznáno.O vrácení části soudního poplatku rozhodl soud podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť soudní poplatek má být stanoven pouze z jistiny uplatněného nároku, nikoliv z jeho příslušenství. V projednávané věci žalobkyně uplatnila vedle jistiny též příslušenství, z něhož byl soudní poplatek při jeho zaplacení nesprávně odvozen. Soudní poplatek měl správně činit částku 3 346 Kč, žalobkyně však uhradila částku 5 511 Kč, a proto soud po právní moci tohoto rozhodnutí vrací žalobkyni přeplatek na soudním poplatku ve výši 2 165 Kč