15 C 77/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 617 477,70 Kč s příslušenstvím - smlouva o dílo

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 617 477,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 617 477,70 Kč od 28. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 220 785,20 Kč k rukám právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 563 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným soudu dne 19.3.2020 domáhal zaplacení částky 617 477,70 Kč z titulu smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky, jejímž předmětem bylo provedení stavebních prací, konkrétně sádrokartonů a úpravy vnitřních dispozic budovy, a to na stavební zakázce: budově [adresa] ve [obec]. Dodal, že dílo bylo provedeno v souladu s objednávkou žalovaného vč. řádného předání žalovanému; žalobce vystavil žalovanému na zaplacení provedeného díla fakturu č. 2019 na částku 617 477,70 Kč, která se stala splatnou dne 27.8.2019. Žalovaný žalobci na dlužnou fakturu nezaplatil ničeho. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Nejprve poukázal na to, že žalobce nebyl schopen doložit a prokázat rozsah jím vykonávaných prací, následně uplatnil procesní obranu v podobě započtení své pohledávky z titulu vydání bezdůvodného obohacení, popř. přiměřené slevy z ceny díla, ve výši 496 259 Kč, a dále pohledávky na náhradu škody ve výši 88 600 Kč. Žalovaný v průběhu řízení uznal nárok uplatněný žalobou v rozsahu 492 087 Kč za prokazatelně odsouhlasené stavební práce (a to v podání ze dne 19. 8. 2020) a rovněž cenu za odvoz suti v celkové výši 21 208 Kč (při jednání konaném dne 15. 2. 2021); celkem žalovaný uznal nárok žalobce na úhradu částky 513 295 Kč. Mezi účastníky začala spolupráce na renovaci budovy [adresa] ve [obec] v roce 2017 a pokračovala (s určitou přestávkou) do roku 2019 (úvodní objednávka stavebních prací je z r. 2017; podkladem této měl být nabídkový rozpočet č. 17009 ze dne 4.9.2017 – čl. 77 spisu). Mezi účastníky nedošlo k uzavření písemné smlouvy, resp. písemných smluv. Žalobce tvrdil, že spolupráce mezi účastníky byla rozfázována do dvou samostatných smluvních vztahů; žalovaný tvrdil, že šlo o jeden smluvní vztah trvající od roku 2017 do roku 2019. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Mezi účastníky byla v roce 2019 platně uzavřena smlouva o dílo podle ustanovení § 2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Předmětem díla zde byl závazek žalobce provést pro žalovaného sádrokartonářské a s nimi související práce (popřípadě další práce dle aktuálních požadavků zadavatele) na stavební zakázce: budově [adresa] ve [obec]. Předchozí smluvní vztah týkající se kamenických prací (prováděných v období konce roku 2017 a v roce 2018) posoudil soud jako samostatný smluvní vztah už jen pro to, že toto dílo bylo předáno samostatným předávacím protokolem (zjištěno z výslechu svědka [jméno] [příjmení]). Rozsah prací určoval jednatel žalovaného – [jméno] [příjmení], který rovněž provádění prací řídil a kontroloval. Žalovaný jako objednatel dílo převzal, jakékoliv výhrady ke kvalitě díla neuplatnil, dohodnutou cenu však neuhradil. Žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení ceny díla. Námitky žalovaného proti žalobou uplatněnému nároku byly následující: 1) Cena předmětných prací – tato byla v průběhu řízení sporována žalovaným pouze co do částky 104 182,70 Kč (když částka 492 087 Kč za odsouhlasené stavební práce a materiál odebraný panem [příjmení] a částka 21 208 Kč za odvoz suti byla žalovaným označena nakonec za nespornou). <b>2) Započtení nároků plynoucích z odstoupení od smlouvy na kamenické práce</b> K jednotlivým námitkám žalovaného uvádí soud následující: ad. 1) Cena předmětných prací: Žalobce uvedl, že s každou vystavenou fakturou zasílal žalovanému soupis prací, tedy, že žalovaný znal cenu prací a jeho obrana ohledně rozsahu a ceny díla je pouze účelová. Žalovaný nakonec uznal provedení a cenu prací odsouhlasených ve vzájemné e-mailové korespondenci v celkové částce 513 295 Kč (viz. výše). Neuznal práci, kterou prováděli zaměstnanci žalobce, případně další subdodavatelé a část jimi odebraného materiálu; k těmto sporným částkám v úhrnné výši 104 182,70 Kč učinil soud následující zjištění: a) zednické práce prováděné [jméno] [příjmení]: fakturou za č. 2019 vystavenou dne 26.4.2019 se splatností dne 10.5.2019 na částku ve výši 12 780 Kč a svědeckou výpovědi [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že na předmětné zakázce pracoval 10 – 14 dní plnou pracovní dobu (7-8 hodin). Uvedl, že odebíral i část materiálu, který hradila firma žalobce. Žalobce vyúčtoval celkem za práci svědka [příjmení] 72 hodin po 260 Kč (což odpovídá 9 pracovním dnům při základní pracovní době), tj. částku 18 720 Kč (viz. čl. 58 spisu). Žalovaný (ve své výpovědi ani v souvislosti s výpovědí svědka [jméno] [příjmení]) nezpochybnil skutečnost, že svědek [jméno] [příjmení] na předmětném díle prováděl jím uváděné práce, proto dospěl soud k závěru, že i ohledně této dílčí položky je nárok žalobce důvodný. b) zednické práce prováděné [jméno] [příjmení], zaměstnancem žalobce: Z evidence odpracované doby za měsíce leden a únor 2019 a z výslechu svědka [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že na stavbě pracoval celkem 35 dní. Z cestovních příkazů ze dne 31.1.2019 a 28.2.2019 bylo dále zjištěno, že si [jméno] [příjmení] vyúčtoval pracovní cesty vykonané na stavební zakázku u žalovaného za celkem 6 265 Kč za měsíc leden 2019 a za celkem 9 936 Kč za měsíc únor 2019. Žalobce vyúčtoval celkem za práci svědka [jméno] [příjmení] 160,5 hodin po 260 Kč, tj. částku 41 730 Kč za leden 2019 a dále 115,5 hodin po 260 Kč, tj. částku 30 030 Kč; celkem účtoval částku 71 760Kč (viz. čl. 58 spisu). Žalovaný (ve své výpovědi ani v souvislosti s výpovědí svědka [jméno] [příjmení]) nezpochybnil skutečnost, že svědek [jméno] [příjmení] na předmětném díle prováděl jím uváděné práce, proto dospěl soud k závěru, že i ohledně této dílčí položky je nárok žalobce důvodný. c) nákup materiálu: doklady k nákupu materiálu na předmětnou stavbu - faktura č. 190100004 od dodavatele [právnická osoba] ze dne 29.1.2019 na částku 17 582 Kč, faktura č. 2019 /10050 od dodavatele [právnická osoba] ze dne 30.1.2019 na částku 15 084 Kč, faktura č. 2019 /50036 od dodavatele [právnická osoba] ze dne 30.1.2019 na částku 829 Kč, faktura č. 2019 /10210 od dodavatele [právnická osoba] ze dne 27.2.2019 na částku 4 851 Kč, faktura č. 2019 od dodavatele [anonymizována tři slova] ze dne 30.4.2019 na částku 1 339 Kč a faktura č. 2019 /10792 od dodavatele [právnická osoba] ze dne 29.4.2019 na částku 12 788 Kč byl prokázán nákup materiálu v celkové částce 52 473 Kč. Žalobce uvedl, že účtoval nakonec ještě méně, než odpovídá těmto dokladům, tj. celkové částce 52 473 Kč; k tomuto soud dodává, že podrobným zkoumáním předložených faktur a výdajových dokladů zjistil, že zpravidla jen část odebraného zboží se vztahovala k zakázce„ 107“, kterou byla právě předmětná zakázka na stavbě žalovaného. Pokud tedy svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] potvrdili pravost svých podpisů na výdejových dokladech s označením„ 107“ na odebraný materiál, bylo nutné ještě srovnat zmíněné poznámky na fakturách s výdajovými doklady. Jinak řečeno, ne všechno odebrané zboží uvedené ve výše zmíněných fakturách, bylo použito na stavbu žalovaného. Tímto srovnáním (přepočtem materiálu odebraného s pozn. 107, který odpovídá výdajovým dokladům) bylo zjištěno, že takto byl odebrán materiál za 21 370 Kč (toto je výsledná částka za materiál, který byl přímo ve fakturách označen ručně psanou poznámkou„ 107“). Žalovaným neuznaná částka činí (po odpočtu prací pana [příjmení] a pana [příjmení]) částku nižší, konkrétně částku 13 702,70 Kč (od částky, kterou žalovaný sporoval, tj. 104 182,70 Kč, byla odečtena cena prací prováděných výše uvedenými svědky, tj. částky 18 720 Kč a 71 760Kč). Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal odběr materiálu na stavbu žalovaného v částce převyšující dosud neuznaný nárok, dospěl soud k závěru, že i v tomto žalobce svá tvrzení prokázal. K celkové ceně žalobcem požadované ve výši 617 477,70 Kč soud dodává, že tato sestávala jednak z prací a materiálu odebraného panem [příjmení] a z nákladů na odvoz suti, když oba tyto dílčí nároky žalovaný v průběhu řízení uznal, a dále ze zednických prací a materiálu zedníky použitého na předmětné stavbě v celkové výši 104 182,70 Kč, které žalovaný sice neuznal, ale jejichž skutečnou realizaci žalobce v řízení prokázal. ad. 2) Započtení nároků plynoucích z odstoupení od smlouvy na kamenické práce Žalovaný v průběhu řízení vnesl procesní obranu v podobě započtení svého nároku na bezdůvodného obohacení, popř. přiměřené slevy z ceny díla, ve výši 496 259 Kč, a dále pohledávky na náhradu škody ve výši 88 600 Kč (viz. vyjádření ze dne 19.8.2020). Částka 496 259 Kč odpovídá ze 100% tomu, co žalovaný uhradil žalobci v souvislosti s kamenickými pracemi, částka 88 600 Kč je předpokládanou škodou vzniklou v souvislosti s opravou nejvíce postižených míst tak, aby nedošlo k dalším škodám. Odstoupení od smlouvy odůvodnil žalovaný mimořádnou nekvalitou kamenických prací představující podstatné porušení smlouvy o dílo. Žalovaný zvolil v rámci práv z vadného plnění odstoupení od smlouvy, neboť přestal důvěřovat schopnostem kameníka žalobce. Žalovaný uvedl, že ústně odstoupil od části smlouvy týkající se kamenických prací a to někdy v průběhu května 2019, kdy po zimě vyšlo najevo, že kamenické práce jsou mimořádně nekvalitní. Odstoupení od smlouvy sdělil ústně jednatel žalovaného [jméno] [příjmení] pracovníkovi žalobce [jméno] [příjmení]. Uvedl, že v rámci narovnání vzájemných vztahů navrhoval žalovaný snížení ceny o 140 000 Kč z důvodu vad kamenických prací; na této se však účastníci nedohodli. Následně si nechal zpracovat odborné vyjádření posudku [titul] [jméno] [příjmení], z něhož vyplývá, že práce provedené kameníkem žalobce mají být odstraněny, aby nedošlo k dalšímu poškození originálu; s ohledem na navrhované řešení je pak reálná hodnota práce provedené kameníkem žalobce nulová. K tomuto soud uvádí, že žalovaný neprokázal, že by od smlouvy na kamenické práce platně odstoupil. Výslechem jednatele žalovaného, stejně jako výslechem [jméno] [příjmení], bylo pouze prokázáno to, že nespokojenost s kamenickými pracemi na střeše byla skutečně žalovaným reklamována, nikdy však formou odstoupení od smlouvy samotné. Žalobce přitom soudu předložil i fotodokumentaci, z níž je zřejmé to, že žalovaným tvrzená„ nulová“ hodnota kamenických prací, se nezakládá na pravdě. Sám jednatel žalovaného ve své výpovědi dne 14.9.2020 uvedl:„ Odstoupení jsem adresoval panu [příjmení], bylo to ústní formou, nejsem si jistý, jestli padlo slovo odstoupení, ale určitě jsem říkal, že budu chtít slevu nebo anulování prací“. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žádné odstoupení od smlouvy na kamenické práce nikdy neproběhlo, žalovaný požadoval slevu na případné opravy v částce 60 tis. Kč, žalobce navrhoval slevu nižší. Dodal, že na jakékoliv reklamační požadavky vždy řádně reagoval a to buď odstraněním drobných vad nebo následně jednáním o slevě (s ohledem na to, že žalovaný v určité době odmítl opravu žalobcem s tím, že si tuto zajistí na své náklady). Soud uvádí, že odstoupení od smlouvy je zcela zásadním právním jednáním ovlivňujícím následné právní vztahy mezi kontrahenty smlouvy. Vůle směřující k takovému právnímu jednání musí být svým projevem určitá, srozumitelná a objektivně pochopitelná, tak, aby adresát takového zásadního projevu mohl tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat; není přitom rozhodné to, zda odstupující účastník použije slovo„ odstupuji“. Podstatné je jednoznačné vyjádření vůle ukončit smluvní vztah a žádat nároky z tohoto plynoucí. V projednávané věci však samotným výslechem jednatele žalovaného nebylo prokázáno, že by takto jednoznačný úkon učinil (viz. výše). Konečně pak soud uvádí, že adresátem úkonu neměl být stavbyvedoucí, ale osoba oprávněná jednat za žalobce. Soud uzavřel, že žalovaný v řízení neprokázal, že by od smlouvy na kamenické práce platně odstoupil. Žalovaný dále trval na tom, aby v případě, že nebude prokázáno platné odstoupení, byl jeho nárok posouzen jako nárok na slevu, k čemuž navrhoval poměrně rozsáhlé dokazování (místním ohledáním, ustanovením znalce, výslechy navrhovaných svědků). Soud vyhodnotil pohledávku žalovaného jako pohledávku nejistou a neurčitou, tudíž nezpůsobilou k započtení dle § 1987 odst. 2 o. z. V této souvislosti poukázal dále na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 5711/2017 ze dne 1.10.2018, z něhož vyplývá, to, že lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 o.z.). Žalovaným navrhované dokazování by zcela nepochybně nepřiměřeně prodloužilo řízení; žalovanému nic nebrání v tom, aby své nároky uplatnil samostatnou žalobou, což mohl učinit již v průběhu roku 2019, kdy nebylo jeho nároku na slevu z ceny díla žalobcem vyhověno. Po zhodnocení skutkové a právní stránky bylo žalobě zcela vyhověno a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti žalované částky. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech přiznal 24 700Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. Konkrétně jde o odměnu za 14 úkonů právní služby po 10 780Kč a to za tyto úkony: 1. převzetí a příprava právního zastoupení 2. předžalobní výzva k plnění 3. návrh na vydání EPR 4. replika žalobce k vyjádření žalovaného ze dne 9.7.2020 5. další porada s klientem 17.7.2020 přesahující hodinu 6. účast na soudním jednání dne 20.7.2020 u OS v [obec] 7. doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne 12.8.2020 8. replika k vyjádření žalovaného ze dne 9.9.2020 9. další porada s klientem 11.9.2020 přesahující hodinu 10. účast na soudním jednání dne 14.9.2020 u OS v [obec] 11. doplnění důkazů k výzvě ze dne 18.9.2020 12. replika k vyjádření žalovaného ze dne 30.11.2020 13. účast na soudním jednání dne 15.2.2021 u OS v [obec] 14. závěrečný návrh ze dne 17.2.2021 a paušální náhradu hotových výloh za celkem 14 úkonů po 300 Kč. Dále byly přiznány cestovní výdaje v celkové výši 5 486 Kč a náhrada za čas promeškaný cestami k jednáním soudu v celkové výši 2 400 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 220 785,20 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané věci bylo svědkovi [jméno] [příjmení] státem vyplaceno svědečné za tři hodiny ušlého výdělku ve výši 516 Kč (viz. usnesení čl. 118 spisu). K této částce bylo připočteno 9% za odvody na zdravotní pojištění a celková částka 563 Kč byla uložena k úhradě neúspěšnému žalovanému. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.