16 C 110/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení narozeným dne 5. 8. 1969 bytem adresa o určení vlastnického práva, event. o zřízení věcného břemene, event. o zřízení služebnosti nezbytné cesty

I. Soud připouští změnu žaloby dle podání žalobce ze dne 31. července 2022 a ze dne 29. září 2022.

II. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha v [katastrální uzemí], [územní celek], který vznikl rozdělením stávajícího pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], katastrální pracoviště Trutnov, dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod číslem plánu [číslo] [rok] ze dne 24. 8. 2022, schváleného [stát. instituce], [stát. instituce], pod č. PGP [číslo] [rok] [číslo], který je přílohou tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 2.453 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci náklady řízení ve výši 76.253,15 Kč k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 9. 2021 domáhal určení existence služebnosti cesty a stezky, spočívající v právu průchodu a průjezdu přes část pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (dále jen„ sporný výběžek“), zastavěná plocha a nádvoří, který je zapsán na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v [katastrální uzemí], [územní celek] (dále jen„ pozemek [list vlastnictví]“ nebo„ pozemek žalovaných“) ve prospěch každého vlastníka pozemků parc. č. st. 27, zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] trvalý travní porost, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v [katastrální uzemí], [územní celek] (dále jen„ pozemky [list vlastnictví]“ nebo„ žalobcovy pozemky“), a to v rozsahu vyznačeném písmenem„ B“ v geometrickém plánu [číslo] ze dne 9. 12. 2020, vyhotoveném [anonymizováno] [jméno] [příjmení], eventuálně zřízení služebnosti cesty a stezky, spočívající v právu průchodu a průjezdu přes část pozemku [list vlastnictví] ve prospěch každého vlastníka pozemků LV [číslo] to v rozsahu vyznačeném písmenem„ B“ v geometrickém plánu [číslo] ze dne 9. 12. 2020, vyhotoveném [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žaloba byla odůvodněna tím, že právo průchodu a průjezdu ve prospěch pozemků [list vlastnictví] bylo řádně vydrženo, když nejméně od roku 1973, kdy pozemky [list vlastnictví] nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví manželů žalobcův strýc [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] společně se svou manželkou [jméno] [příjmení], bylo toto právo průchodu a průjezdu fakticky vykonáváno. Žalobce i jeho právní předchůdci byli v dobré víře, že takto mohou činit. Přístupová obecní cesta parc. [číslo] byla historicky od pozemku žalovaných parc. č. st. [anonymizováno] oddělena plotem, a takto byl oddělen onen„ sporný výběžek“, Pro případ, že by soud neshledal okolnosti nasvědčující tomu, že bylo předmětné vydrženo, navrhl žalobce, aby soud zřídil nezbytnou cestu ve smyslu ustanovení § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen„ o. z.), a to ve formě služebnosti stezky a cesty (§ 1274 a § 1276 o. z.), neboť za současného právního stavu nemá k pozemkům [list vlastnictví] žádný přístup a je tak ve výkonu svého vlastnického práva značně omezen. V podání ze dne 21. 12. 2021 žalobce v reakci na vyjádření žalovaných setrval na svém právním názoru a doplnil, že pokud žalovaní tvrdí, že žalobce nikdy nedržel právo cesty a že po celou dobu se jednalo o výprosu, pak dle žalobce nebyly splněny podmínky tohoto institutu, když právní předchůdci žalobce využívali část pozemku parc. č. st. [anonymizováno] jako svou vlastní, když se domnívali, že jim vlastnické právo náleží. Nadto je v poslední době tvrzená výprosa ze strany žalovaných porušována, když na„ sporný výběžek“ umísťují různé movité věci, sloužící k zamezení přístupu. V podání ze dne 22. 6. 2022 žalobce doplnil, že přístupová cesta parc. [číslo] byla historicky od pozemku žalovaných st. [parcelní číslo] oddělena plotem a takto byl oddělen i onen„ sporný výběžek“, který přerušuje přirozené pokračování obecní cesty k žalobcovu pozemku. O existenci tohoto„ výběžku“ neměl proto žalobce ani jeho právní předchůdce v minulosti ponětí. Měl důvodně za to, že hranice pozemku st. [parcelní číslo] vedou tak, jak jsou vymezeny plotem, a že proto má právo užívat obecní cestu, vedoucí až k jeho pozemku. Důvodně se domníval, že hranice pozemku jsou vymezeny tak, že odpovídají i právnímu stavu. Putativním nabývacím titulem k předmětnému„ výběžku“ pozemku st. [parcelní číslo] je kupní smlouva z 20. 2. 1973, kdy právní předchůdci žalobce [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] nabyli pozemek parc. č. st.

27. Tento pozemek nabyli v těch hranicích, jak fakticky existovaly v terénu, tj. až po dřevěný plot, oddělující sousední parcelu st. [parcelní číslo]. Podle žalobce tak došlo k vydržení v roce 1983 (k 20. 2. 1983), kdy uplynula lhůta 10 let od koupě pozemku parc. č. st. 27 ve smyslu § 134 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Dalším putativním nabývacím titulem k předmětnému„ výběžku“ je navazující nabývací titul, a to kupní smlouva z 21. 9. 1981, kdy od [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] nabyli vlastnické právo [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]. Rovněž oni nabyli parc. č. st. 27 v těch hranicích, jak fakticky existovaly v terénu, tj. až po dřevěný plot, oddělující sousední parcelu st. [parcelní číslo]. A tedy že tato část pozemku je součástí pozemku parc. č. st.

27. I kdyby tedy nedošlo k vydržení v roce 1983, pak k němu došlo k 21. 9. 1991, kdy uplynula lhůta 10 let od koupě pozemku parc. č. st. 27 ve smyslu § 134 obč. zák. Žalobce i jeho právní předchůdci cestu přes dotčený pozemek užívali nejméně od roku 1973 v domnění, že jsou oprávněni tak činit. Měli za to, že cesta vede (logicky) k hranici jejich pozemku, a tedy, že hranice jejich pozemku dosahuje naopak k obecní cestě, ležící na pozemku parc. [číslo]. [Anonymizovaný odstavec.]

3. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili. Ve svém vyjádření ze dne 17. 11. 2021 uvedli, že přístup přes jejich pozemek [list vlastnictví] není jediným možným přístupem k žalobcovým pozemkům [list vlastnictví]. Žalovaní k otázce případného vydržení služebnosti cesty a stezky uvedli, že žalobcovi předchůdci původně využívali cestu a stezku přes severní část pozemků p. [číslo] p. [číslo] které jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalovaní dále uvedli, že žalobci nebrání v přístupu k domu a naopak, pokračují ve stavu v režimu výprosy, kdy žalobce přístup ke svým pozemkům [list vlastnictví] přes pozemek žalovaných [list vlastnictví] fakticky využívá. Žalovaní pouze nechtějí mít svůj pozemek [list vlastnictví] zatížený věcným břemenem. Žalovaní dále popírají jakoukoliv ústní dohodu s žalobcem ohledně zřízení služebnosti. Žalovaní mají za to, že žalobcova nemovitost bez přístupu není tak hodnotná jako ta, která má přístup zajištěn. Shodně pak mají žalovaní za to, že by zřízením věcného břemene svoji nemovitost znehodnotili, a to za situace, kdy to není nutné. Žalovaní nabízejí žalobci i nadále uzavření nájmu pozemku. V podání ze dne 21. 2. 2022 žalovaní doplnili, že obecní komunikace zmiňovaná žalobcem, končící před pozemkem žalovaných, je vzdálena cca 5 metrů od chalupy žalobce. Žalobce tak žalobou požaduje průjezd pozemku o rozloze 16 m2 (cca 4x4 metry), aby překonal vzdálenost 5 metrů délkových, aby se dostal ke garáži umístěné v chalupě, kde má kotelnu. Žalobce je však vlastníkem stavební parcely [číslo] jejíž součástí je stavba garáže a která se nachází cca 200 metrů od chalupy po silnici a necelých 100 m pěšky po louce. Má tedy možnost i v současné době zajet vozidlem na vzdálenost cca 5 metrů od domu po pozemní komunikaci a následně parkovat ve své garáži necelých 100 metrů od chalupy. Pokud by došlo ke zřízení věcného břemene, došlo by jednak ke znehodnocení zástavy u hypotečního úvěru žalovaných a jednak by žalovaní pozbyli možnost volného průjezdu ke své nemovitosti, neboť podmínky na místě samém by vedly k tomu, že parkování vozidla žalobce a jeho návštěv by blokovalo tento průjezd (k čemuž v minulosti opakovaně docházelo). Žalovaní mají za to, že pro zřízení služebnosti práva jízdy nejsou dány důvody, veřejná komunikace vede do vzdálenosti cca 3 metry od pozemku žalobce a 5 metrů od jeho chalupy a umožňuje mu bez jakýchkoli problémů dopravní obslužnost. Žalobce vlastní v pohodlné dochozí vzdálenosti garáž, která je pro parkování vozidla i pro žalobce vhodná. Dle žalovaných žalobce nebyl v dobré víře, že on i jeho právní předchůdci od nepaměti užívali„ sporný výběžek“, neboť to, že je pozemek částečně užíván bez právního důvodu, věděl žalobce od pana [příjmení], který před prodejem sousedních nemovitostí žalovaným„ sporný výběžek“ nabízel k prodeji žalobci. Dále to věděl i od pana [jméno] [příjmení], který navrhoval společný odkup pozemku k zajištění přístupu k němu i k žalobci. Sám žalobce poté, co žalovaní nemovitosti zakoupili, je navštívil s tím, že si je vědom, že přístup nemá a chtěl se domluvit na řešení. Pak došlo ke konfliktu mezi účastníky a komunikaci s právníky. Žalobce se touto žalobou domáhá pouze snadnějšího a vhodnějšího přístupu ke své nemovitosti, ačkoli má jiný přístup i příjezd.

4. Žalobce změnil žalobu podáními ze dne 31. července 2022 (změna skutkových tvrzení) a ze dne 29. září 2022 (úprava žalobního petitu ve vztahu k tvrzenému vydržení). Vzhledem k tomu, že v době, kdy byla podání soudu doručena, nebylo ukončeno dokazování a stav řízení takový postup umožňoval, soud nyní v rozsudku ve výroku I rozhodl v souladu s ustanovením § 95 odst. 1 o. s. ř. o připuštění změny žaloby, když obě podání byla žalovaným řádně doručena.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti:

6. Z nesporných tvrzení účastníků, výpisů z katastru nemovitostí, informací o pozemcích a ortofotomap (čl. 18 – 26) bylo zjištěno, že žalobce je na základě darovací smlouvy ze dne 24. 1. 2013 vlastníkem nemovitostí, zapsaných v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] v obci a kat. území [obec], a to pozemkové parcely st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa], poz. parcely č. st. [anonymizováno], jejíž součástí je stavba bez čp/če – garáž, poz. parcely [číslo] – zahrada a poz. parc. [číslo] – trvalý travní porost. Garáž na poz. parcele č. st. [anonymizováno] nepřiléhá k dalším nemovitostem ve vlastnictví žalobce a je situována přes další tři pozemkové parcely. Žalovaní jsou potom v režimu SJM vlastníky nemovitostí, zapsaných u stejného katastrálního úřadu na [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec], a to pozemkové parcely st. [číslo] – zastavená plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba bez čp./če - občanská vybavenost, parcely st. [číslo] – zastavená plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba bez čp/če – garáž, parcely st. [číslo] – zastavená plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa žalovaného a žalované] – rodinný dům a pozemkových parcel [číslo] – všechny evidované jako zahrada.„ [příjmení] [anonymizováno]“ je situován na konci poz. parcely [číslo] která je obecní přístupovou cestou z hlavní silnice.

7. Žalobce předložil k prokázání svých tvrzení fotografie (čl. 27 – 30, 32, 169, 175 – 176, 216) z nichž je zřejmé, že právní předchůdci žalobce historicky využívali nemovitosti žalobce k rekreaci a na současné fotografii je pak zřejmé, že je na konci obecní cesty před„ sporným výběžkem“ složeno naštípané dřevo. Na dobových černobílých fotografiích je pak vidět jednak živý plot před chalupou žalobce a jednak dřevěný plot, situovaný mezi domem [adresa] a chalupou [adresa] na pozemku st. [parcelní číslo]. Žalovaní předložili k prokázání svých tvrzení rovněž fotografie (čl. 124 - 127) z nichž je zřejmé, že na obecní cestě a na„ sporném výběžku“ parkují vozidla, na fotografii z 19. 1. 2022 je zachycen žalobce.

8. Žalobce dopisem ze dne 30. 3. 2021 navrhl žalovaným, kteří dle něho odmítají jakýkoli postup při řešení zajištění přístupu k jeho chalupě v [adresa], že se mohou domluvit na odprodeji„ sporného výběžku“. Navrhl, aby došlo k oddělení 15 m2 tak, aby i žalovaní měli zajištěný průjezd s tím, že žalobce uhradí veškeré geodetické i právní náležitosti a také souhlas banky, u které mají žalovaní sjednanou hypoteční smlouvu. Žalovaní v dopise ze dne 21. 4. 2021 reagovali na podání žalobce tak, že s odprodejem části jejich parcely č. st. 151 nesouhlasí a věcné břemeno by mohlo být případně sjednáno za jimi daných podmínek. Žalobce připravil k uzavření se žalovanými Smlouvu o zřízení věcného břemene – služebnost stezky a cesty, datovanou dne 1. 6. 2021 a připojil k ní geometrický plán, zpracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] ze dne 9. 12. 2020. Znaleckým posudkem č. 1980 /2021, zpracovaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], byla stanovena obvyklá cena práv, odpovídajících věcným břemenům. Uvedený znalecký posudek neobsahuje doložku dle ust. § 127a o. s. ř. Následně vyzval žalované dopisem svého právního zástupce ze dne 7. ledna 2021 a dále pak ze dne 1. června 2021 k uzavření smlouvy o věcném břemeni. Žalovaní reagovali dopisem ze dne 15. 6. 2021 tak, že s věcným břemenem nesouhlasí s tím, že žalobci nikdo nebránil ani nebrání ve využíváni části zmíněného pozemku za účelem vstupu na jeho chalupu. Zástupce žalobce žalované emailem ze dne 25. 6. 2021 opětovně vyzval ke zvážení všech okolností projednávané věci a důkladnému zvážení zřízení věcného břemene – služebnosti cesty. Žalobce uzavřel s právním předchůdcem žalovaných dne 15. 5. 2017 Smlouvu o právu k provedení stavby, a to výstavby kanalizační přípojky právního předchůdce žalovaných s napojením do napojovací šachty, kdy došlo k dotčení pozemků ve vlastnictví žalobce. Dopisem ze dne 31. 3. 2022 se žalobce opětovně pokusil o vyřešení probíhajícího sporu se žalovanými s tím, že jim navrhl jako další možnost výměnu sporného pozemku s jiným pozemkem v žalobcově vlastnictví. Na ortofotomapách z let 1928 a 1943 je vyznačen„ sporný výběžek“ jako součást pozemkové parcely [číslo] jeho konec je vymezen hranicí pozemků, nyní ve vlastnictví žalovaných parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] v obci a kat. území [obec]. Dle sdělení [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 22. 10. 2022 byla původní pozemková parcela [číslo] v kat. úz. [obec] rozdělena v přídělovém řízení. Část původní pozemkové parcely [číslo] byla přidělena do přídělu [číslo] ze dne 11. 2. 1971 – [příjmení] [jméno] starší a [příjmení] [jméno] mladší. Uvedená část parcely se sloučila do stavební parcely [číslo]. Na rozdělení pozemkové parcely [číslo] není v archivu [stát. instituce] evidovaný žádný geometrický plán. [anonymizováno] [příjmení] zpracovala geometrický plán [číslo] 2022 pro rozdělení pozemku st. [parcelní číslo] v obci a kat. území [obec] a„ sporný výběžek“ je po oddělení označen parc. [číslo].

9. Uvedené skutečnosti soud zjistil z návrhu Smlouvy o zřízení věcného břemene (čl. 48 – 49 a 55 – 56), z geometrického plánu [číslo] s přílohami (čl. 57 – 60), z geometrického plánu [číslo] 2022 (příloha), ze znaleckého posudku (čl. 68 – 77), z dopisů žalobce ze dne 30. 3. 2021 (čl. 81) a žalovaných ze dne 21. 4. 2021 (čl. 92), z výzev k uzavření smlouvy o věcném břemeni (čl. 43 – 46) s podacím archem (čl. 80) a z odpovědi žalovaných (čl. 95), z původní ortofotomapy datované 24. 11. 1943 (čl. 153, 173) a datované 29. 5. 1928 (čl. 172), z emailové korespondence (čl. 97), z dopisu žalobce ze dne 31. 3. 2022 s podacím lístkem (čl. 136 – 138) a ze sdělení [anonymizována dvě slova] v [obec] s přídělovou listinou a notářským zápisem NZ [číslo] (čl. 220 - 222).

10. Žalovaní projevili negativní postoj ke krokům, činěným žalobcem ve vztahu ke zpracování geometrického plánu prostřednictvím emailové komunikace mezi nimi a zpracovatelkou geometrického plánu [jméno] [příjmení]

11. Uvedené skutečnosti soud zjistil z emailové komunikace (čl. 37 – 42).

12. Soud dne 3. 6. 2022 provedl místní šetření a ohledání sporných nemovitostí a pořídil fotodokumentaci místa samého (viz protokol čl. 155 – 156 a 158 - 164). Na místě samém bylo zjištěno, že žalobce má přístup k chalupě přes asfaltovou obecní cestu – poz. parc. [číslo] končící před„ sporným výběžkem“ v podobě travnaté plochy. Žalobce uvedl, že vozidlo parkovali na konci příjezdové obecní cesty a pokud bylo potřeba zajet na zadní část pozemku, objeli dům vpravo do prostoru parcely [číslo] přes sporný pozemek. Na místě samém soud zjistil, že z garáže stojící na pozemku parc. č. st. 203 nemá žalobce přímý přístup k chalupě ani k přilehlým pozemkům v jeho vlastnictví. Dříve průchozí louky jsou odděleny ploty a dotčeny výstavbou domů. Mezi živým plotem na pozemku žalobce a sousední pozemkovou parcelou [číslo] (oddělenou plotem) a [číslo] (evidentně ve stavu přípravy stavby) vede cca půl metru široká pěšina, která není pohodlně schůdná, navíc pozemek žalobce parc. [číslo] končí na hranici pozemku parc [číslo] přístup od chalupy ke garáží je tak možný po louce pouze přes cizí pozemek nebo přes obecní cestu a navazující hlavní silnici.

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (čl. 198 p.v.) soud zjistil, že byl vlastníkem nemovitostí, které nyní vlastní žalovaní [celé jméno žalovaného]. Prodal jim soubor pozemků cca 3.600 m2 a jednu parcelu koupil ještě někdo další, asi [příjmení]. Nemovitosti svědek vlastnil od podzimu 2016 do roku 2018. Pokud jde o předmět tohoto řízení, tak je to kousek trávy před objektem pana [celé jméno žalobce]. Svědek nemovitost koupil od insolvenčního správce, a to za účelem přestavby domu a jeho následného prodeje. S panem [celé jméno žalobce] se vídali několikrát do roka, nikdy spolu neměli spor ohledně toho, jestli ten kousek trávy užívá nebo neužívá. Svědek se snažil vyjít se všemi sousedy. K historii toho kousku trávy, který se před soudem řeší, se svědek není schopen vyjádřit. Když nemovitosti kupoval, nebyl důvod pozastavovat se nad katastrální mapou. S panem [celé jméno žalobce] jednali o tom, že by měl zájem odkoupit ten projednávaný kousek pozemku, ale ozval se pozdě, až v době, kdy už finišovalo jednání o koupi s [anonymizováno]. Kdyby to v té době začal řešit s panem [celé jméno žalobce], prodloužilo by to uzavření kupní smlouvy s [anonymizováno], a to svědek nechtěl. S panem [celé jméno žalobce] k oboustranné spokojenosti řešili přípojku kanalizace, svědek potřeboval napojit svůj dům přes pozemek žalobce do kanalizační šachty a do veřejné kanalizace. Svědek není schopen vyjádřit se k tomu, zda pan [celé jméno žalobce] přes ten kousek trávy projížděl nebo ne. Nevěnoval tomu pozornost.

14. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (čl. 199) soud zjistil, že bydlí v sousedství obou účastníků v domě [adresa], bezprostředně sousedí s [anonymizováno]. Dům s pozemkem koupili před 29 lety. V domě pana [celé jméno žalobce] dřív byla jeho babička a dům užívala jeho rodina. V domě [anonymizováno] před tím byl pan [příjmení], manželé [příjmení] a když zemřeli, tak pan [příjmení]. Jediný přístup k domu pana [celé jméno žalobce] byl po obecní cestě, vedoucí z hlavní komunikace. Dřív měla podobu cesty ze zatravněných cihel, pak jí obec vyasfaltovala. Končí před travnatou částí před domem pana [celé jméno žalobce]. Co si svědkyně pamatuje, tak o ten kousek trávy se starali vždy [celé jméno žalobce] a ti to také udržovali. Svědkyně si nepamatuje, zda v době babičky [anonymizováno] tam zajížděli autem, ví, že se po té cestě k nim přiváželo dřevo. Mezi domem pana [celé jméno žalobce] byl nějaký jednoduchý plaňkový plot. Už je to dlouho, svědkyně by řekla, že končil ve směru k obecní cestě někde u paty domu.

15. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] (čl. 217 p.v.) soud zjistil, že nemovitosti nyní ve vlastnictví žalobce, kupovali s manželkou pro účely rekreace v roce 1972. S koupí svědkovi pomáhal pan [příjmení] z [obec], ten jim pomohl chalupu najít a přinesl kupní smlouvu. Začátkem roku 1973 se tam jeli podívat, vše jim ukázali a v únoru 1973 s paní [příjmení] uzavřeli kupní smlouvu. Sešli se s ní na místě, byl s nimi i starosta a pan [příjmení]. Vše si prošli a tím to skončilo. O kousku pozemku, který je teď předmětem řízení, nebyla řeč. Vše bylo na místě jasné. Na tom sporném pozemku parkovali, sekali tam trávník. Fyzicky to bylo ohraničeno plotem a obrubníkem 1m vysokým. Chalupu pak předali bratrovi a matce, sami si se ženou postavili novou chalupu. Svědek nikdy nepochyboval o tom, že je ten sporný kousek jejich. Byli překvapeni, když teď přišel synovec s tím, že to jeho není. O existenci map na katastrálním úřadu svědek ví, ale pan [příjmení] mu přinesl připravenou smlouvu, kde bylo všechno vypsané včetně pozemku a svědkovi bylo trapné v ten moment si říkat ještě o snímek a mapu. Oni ten snímek nepotřebovali. Všichni, včetně starosty, paní [příjmení] a pana [příjmení] to na místě potvrdili a oni věřili panu [příjmení] a ostatním. Nemovitost pak v roce 1981 převedli na bratra a matku.

16. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce] (čl. 217 p.v.) soud zjistil, že je bratrancem žalobce. Jeho rodiče chalupu kupovali, když se narodil, někdy v roce 1973. Svědek na chalupu často jezdil, přirostla mu k srdci. Svědek si nepamatuje, v jakém roce táta předal chalupu babičce. Myslí si, že v roce 1978 měl otec už svou chalupu v [obec] a bylo to v té době. Na chalupě žalobce trávil v dětství prázdniny, pořád tam jezdil k babičce. Ten sporný kousek před chalupou svědek chápal jako jejich. Oni se o něj starali, hráli si tam a taky tam parkovali. Ten kousek společně s chalupou byl oddělený plotem od vedlejšího pozemku, tomu říkali, že je Ponzelových. Na předložených fotografiích svědek popsal, že je tam sloupek za plotem s nemovitostí Ponzelových. Ta byla oddělena s pozemkem kolem chalupy táty plotem, který je tam vidět. Na příjezdové cestě parkovali někdy 2 jejich auta, občas někdy parkovali i na sousedním pozemku, který je na geometrickém plánku označen s [číslo]. Když parkovali na pozemku [číslo] pan [příjmení] se zlobil a pak si ho zatarasil.

17. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (čl. 218) soud zjistil, že do domu [adresa] v [obec] se přistěhoval asi před 20 lety. Koupil dům s pozemky od [anonymizováno]. Svědkovým sousedem byl pan [celé jméno žalobce] starší a jeho žena. Svědek ví, co je předmětem řízení, volal mu kvůli tomu pan [celé jméno žalobce] mladší (žalobce – pozn. soudu). K chalupě [anonymizováno] vedla asfaltová cesta, kterou zřídil obecní úřad. Vedla mezi jeho domem a chalupou pana [celé jméno žalobce]. Byl tam takový betonový sloupek a u něj plot. Sloupek byl takový dělící patník. Oni se s panem [celé jméno žalobce] dohodli, že plot zbourají, aby mohli oba dva na pozemek za domy. Bylo to tak v roce 2003. Důvodem bylo, že ani svědek ani pan [celé jméno žalobce] by se podél plotu mezi domy nedostali dozadu, takže se to takto vyřešilo. Svědek ani pan [celé jméno žalobce] se nikdy nezajímali, komu patří ten kousek před chalupou, který se nyní řeší. Když své nemovitosti kupoval svědek od [anonymizováno], takto nevěděl, ani se o to nezajímal. Ten kousek udržovali společně se [anonymizováno], svědek měl elektrickou sekačku, takto tam vždycky přejel. S panem [celé jméno žalobce] starším byli vždycky v pohodě, nic kolem pozemku neřešili. V legraci si s panem [celé jméno žalobce] říkali, že kdyby mezi nimi došlo k nedohodě, tak ten sloupek zase vrazí zpět na místo. To se ale nestalo. Když svědek nemovitosti kupoval, nezjišťoval si, kde je přesně hranice pozemků. Svědek ví, že existují mapy u katastrálního úřadu, ale do žádných nenahlížel. Myslí si, že to nedělal ani pan [celé jméno žalobce]. Pokud jde o ten sporný pozemek, svědek by řekl, že se on i pan [celé jméno žalobce] starší k němu chovali tak, že je to společné. Ani jeden z nich se nechoval tak, že ten kousek je jenom výlučně jeho. Vůbec kolem toho neměli žádnou rozpravu, nemuseli nic řešit, byli rádi, že tam mohou oba jezdit. Když se zbořil plot, tak se přes tu cestu dozadu za chalupu a za dům dalo jezdit autem nebo traktorem se dřevem. Dalo se tam projet, jezdil tam takto svědek i pan [celé jméno žalobce], ten měl vzadu kompost. Na tom sporném kousku parkovali jak svědek, tak [celé jméno žalobce].

18. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] (čl. 224) soud zjistil, že je otcem žalobce. Rodina předmětný objekt sdílí již 50 let. V obci žádný jiný takový starousedlík není. Jako první získal objekt svědkův bratr [jméno] [celé jméno žalobce], někdy plus minus v roce 1972. Od samotného počátku tam byli ale také zapojeni, pomáhali tam bratrovi. Řešilo se stavební povolení na rekonstrukci. Když se nemovitost koupila, katastrální hranice existovaly podle plotu. Plot byl na východě a západě domu, na jihu a na severu, tedy k silnici a na druhou stranu k potoku, žádné ploty nebyly. V té době byli vlastníky sousedního domu [anonymizováno] a mezi chalupou a [anonymizováno] byl plot. Kdo jej zbudoval, to svědek neví. Zřejmě to byli předchůdci [anonymizováno], protože plot byl ve stejném stylu jako jejich původní dům tak ze 30. let. Plot byl ve třech částech mezi oběma domy. Vpředu k silnici a dozadu k plotu byl plaňkový plot a mezi tím dřevěný plot se svislými prkny, které byly v dřevěných rámech, a tato část měla masivní betonové sloupky, výška byla cca 120 – 140 cm. Se sousedy se tak bavili přes plot. Svědek si myslí, že celý problém vznikl, když se on s panem [příjmení], který byl dalším vlastníkem po [anonymizováno], dohodli, že plot mezi domy zlikvidují. S tím nápadem přišel pan [příjmení]. Podle svědka asi plot nechtěl udržovat, ale je to jen domněnka. V oblasti, kde stojí oba domy, je záplavový úsek a plot bránil odtoku vody, protože i mezi dalšími nemovitostmi v sousedství ploty vůbec nejsou. Pro svědka byla likvidace plotu výhoda, mohl s bratrem začít jezdit dozadu třeba s dřívím. Tento vzniklý přístup dozadu za domy využíval i soused.„ [příjmení] výběžek“ udržovala vždy svědkova rodina. Pokud pan [příjmení] uvedl, že i on na něm sekal trávník nebo tam parkoval, takto svědek nikdy neviděl. Je pravda, že se s panem [příjmení] střídali v tom, kdo bude udržovat kus mezi oběma domy dozadu. Když svědek nemovitost s manželkou nabývali od bratra, nebyli si na katastru ověřovat v mapách, kde přesně jsou hranice. Myslí si, že to neudělal ani před tím jeho bratr. Měli k dispozici katastrální mapu z dávné historie, ale v takovém měřítku, kde jeden mm představoval v reálu cca 3 metry. Ten sporný výběžek tam nebyl vidět, a pokud něco takového svědek viděl, považoval to za„ klepot ruky úředníka“. Podle svědka problém ohledně oddělení cesty vznikl v dávnověku, protože před domy [adresa] vedla cesta, ta se zrušila a části z ní se přidělily k uvedeným domům. Svědek koupil nemovitost od bratra někdy v roce 1976, přesně si to již nepamatuje. Na syna ji převedli někdy v roce 2010, 2011, možná 2013. Když odešel pan [příjmení], byl jeho dům s pozemky v konkursu a dnes svědek vidí jako chybu, že souhlasil s odstraněním plotu. Kupoval to nějaký zájemce, a kdyby svědek věděl, že ne pro sebe, řešil by ten kousek rovnou s ním. [příjmení] to ale převedl na [celé jméno žalovaného] a tím to celé vzniklo.

19. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] čl. 225 soud zjistil, že je manželkou [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a matkou žalobce. Nemovitost (chalupu – pozn. soudu) koupili od bratra jejího muže asi v roce 1977, možná 1978. Švagr jí koupil v roce 1973. Jezdila tam jejich celá široká rodina včetně tchýní, jejího manžela i bratra. Dům, který dnes vlastní syn, měl jednu větší místnost a další uzounkou se sporákem. Vzadu byl nějaký chlívek. Nemovitost užívali vždy k rekreaci. Když tam poprvé přijela, byl mezi domy [adresa] a [adresa] plot. Vzpomíná si, že byl plaňkový, vedl podél obslužné silnice až k živému plotu, který je tam dneska. Svědkyně předpokládá, že plaňkový plot byl odstraněn někdy v době od roku 2000 do roku 2005, přesně si to již nepamatuje, u jeho odstraňování nebyla. Podle svědkyně se na tom dohodli její manžel s panem [příjmení] [jméno] ten kousek se starali oni, stejně jako o zbytek pozemků, nejvíc tchýně. Ta tam sekala i trávu. [příjmení] na té části sekali před i po odstranění plotu sami. Před panem [příjmení] si pamatuje ještě [anonymizováno]. I s nimi, stejně jako s panem [příjmení], komunikovali bez problémů. Ponzelovi neměli žádný důvod udržovat ten výběžek, v té době tam byl i plot. Stejně tak pan [příjmení] neudržoval tu část pozemku, která se řeší. Svědkyně si nepamatuje, zda pan [příjmení] na pozemku někdy parkoval, nebo tam skládal nějaké věci. Když chalupu s pozemky kupovali, o vše se staral její manžel, ona sama nenahlížela do žádných map.

20. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (čl. 225 p.v.) soud zjistil, že je sestrou žalobce. Pokud jde o předmět sporu, pak uvedla, že se jedná o malý kousek před kůlnou a domem jejího bratra na hranici pozemků. Do chalupy jezdila od malička, pamatuje si to cca od svých 4 let. Na čelní straně domu stojí tzv. od nepaměti živý plot. Po levé straně podél přístupové cesty, tak od 1/3 její délky, byl směrem k [anonymizováno] a k jejich chalupě dřevěný plot. Od bratrovy chalupy pak k zadní straně domu byl prkenný plot s betonovým základem. [anonymizováno] měli mezeru, aby se dostali ke garáži. Ví, že byl plot odstraněn, neví kdy přesně. Domnívá se, že to bylo po dohodě otce snad s panem [příjmení]. Už si to nepamatuje. O ten„ sporný“ kousek se vždy starali, tím má na mysli celou rodinu svědkyně včetně otce a babičky. O plot si jako děti opírali kola. Svědkyně neví nic o tom, že by se [anonymizováno] nebo někdo jiný z toho domu domáhali přístupu na ten kousek pozemku, který řešíme. Ani tam nikoho jiného než z jejich rodiny neviděla se o ten kousek starat. Jako dítě na chalupu jezdila do svých 15ti let. Později pak jezdila jen o víkendech.

21. Z výpovědí svědků, jednotlivých nabývacích titulů včetně notářského zápisu č. N 580/81 a notářského zápisu č. N 6/2013 soud zjistil, že vlastníky nemovitostí žalobce byli do roku 1973 manželé [jméno], od roku 1973 do roku 1981 manželé [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], od roku 1981 do roku 2005 manželé [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] společně s [jméno] [příjmení], od roku 2005 do roku 2013 manželé [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] a od roku 2013 (darovací smlouva ze dne 24. 1. 2013) do současnosti je vlastníkem žalobce. Pokud jde o nemovitosti žalovaných, pak od roku 1964 do roku 2002 byli jejich vlastníky manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], od roku 2002 do roku 2016 [jméno] [příjmení], od roku 2016 do roku 2018 [jméno] [příjmení] a od roku 2018 (kupní smlouva ze dne 26. 9. 2018) do současné doby žalovaní. <i>22. Podle ustanovení § 3028 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry, týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznikl, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.</i> 23. Vzhledem k výše uvedenému, kdy k vydržení vlastnického práva, případně věcného břemene (služebnosti cesty) mělo dojít před 31. 12. 2013, soud věc posuzoval zčásti v rozsahu tohoto žalobního žádání dle zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.).

24. Ve vztahu k žalobcem tvrzenému mimořádnému vydržení ve smyslu ust. § 1095 o. z. a případnému zřízení služebnosti průchodu a průjezdu pak soud posuzoval věc v tomto rozsahu podle zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) <i>25. Podle ustanovení § 151o odstavec 1 obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně.</i> <i>26. Podle ustanovení § 134 odstavec 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle odstavce 3 citovaného ustanovení do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.</i> <i>27. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že je držba oprávněná.</i> <i>28. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či ji jinak řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 cit. ustanovení nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně jí užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.</i> <i>29. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.</i> <i>30. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určitou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle odst. 2 cit. ust. nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 1091 odst. 1 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.</i> <i>31. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické pro i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže poctivý úmysl.</i> <i>32. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákon; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dna nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.</i> 33. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

34. Žalobce se touto žalobou domáhal vícero určení, nejprve, že zde existuje služebnost cesty a stezky„ sporného výběžku“, označeného v geometrickém plánu [číslo] [rok] vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod č. poz. p. [číslo] s tím, že toto právo bylo vydrženo. Dále se pak žalobce domáhal určení, že je vlastníkem„ sporného výběžku“, a to z více důvodů, kdy za prvé měli vydržet vlastnické právo ke spornému výběžku již právní předchůdci žalobce a není-li tomu tak, pak došlo k mimořádnému vydržení„ sporného výběžku“ dle § 1095 o. z. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že zde neexistuje služebnost cesty a stezky„ sporného výběžku“, případně že žalobce není jeho vlastníkem v důsledku vydržení vlastnického práva, domáhal se žalobce zřízení služebnosti průchodu a průjezdu přes„ sporný výběžek“ ke svým nemovitostem, zapsaným na [list vlastnictví] v kat. území a obci [obec].

35. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem„ sporného výběžku“, případně na určení existence služebnosti cesty a stezky. Soud přitom vycházel z ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., podle kterého žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

36. Soud dovodil, že naléhavý právní zájem na určovací žalobě v tomto konkrétním případě je dán, neboť žalobce se domáhal určení, že mu svědčí věcné právo ke„ spornému výběžku“ a bez rozhodnutí o určení tvrzeného vlastnického práva nelze dosáhnou změny zápisu vlastnictví ke„ spornému výběžku“ v katastru nemovitostí ve prospěch žalobce. Soud se proto zabýval žalobou po věcné stránce.

37. S ohledem na povahu jednotlivých žalobních žádání se soud a priori zabýval otázkou, zda je žalobce vlastníkem„ sporného výběžku“ či zda takový závěr učinit nelze.

38. Pokud jde o tvrzení žalobce, že k řádnému vydržení„ sporného výběžku“ došlo již jeho právními předchůdci, soud uvádí, že po provedeném dokazování v tomto řízení takový závěr učinit nelze a pokud by tomu tak bylo, pak by žalobce sám nebyl ve věci aktivně věcně legitimován k podání žaloby, nýbrž by to byli jeho právní předchůdci. Nadto pokud mělo dojít k vydržení uvedeného sporného pozemku dle tvrzení žalobce již jeho právními předchůdci, pak sporný vydržený pozemek měl být učiněn předmětem převodu na žalobce, což se dle obsahu darovací smlouvy však nestalo.

39. Vydržet vlastnické právo může jen oprávněný držitel. Aby se někdo mohl považovat za oprávněného držitele, musí nejen věc fakticky ovládat a nakládat s věcí jako vlastní, ale musí být zároveň v dobré víře, že mu věc patří. Pojem dobré víry musí být hodnocen nikoli pouze z hlediska osobního přesvědčení držitele, ale se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení držitele usuzovat.

40. Soud v daném případě dospěl k závěru, že dobrá víra žalobce, respektive jeho právních předchůdců, že jsou vlastníky sporných nemovitostí, nebyla prokázána, a proto k řádnému vydržení vlastnického práva podle § 134 obč. zák. případně podle § 1089 o. z. nedošlo.

41. Držba se musí opírat o právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci. Žalobce označil jako putativní nabývací titul k předmětnému„ spornému výběžku“ kupní smlouvu z 20. 2. 1973, kdy právní předchůdci žalobce [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] nabyli pozemek parc. č. st.

27. Z provedených důkazů (sdělení [anonymizována dvě slova] s přídělovým listem), že bylo prokázáno, že z původní pozemkové parcely [číslo] byla část přidělena do přídělu [číslo] ze dne 11. 2. 1971 a z katastrální mapy bylo zřejmé, že i„ sporný výběžek“ je jeho součástí, tedy parcely č. st. [anonymizováno], dnes ve vlastnictví žalovaných. Ačkoli se mohlo administrativní oddělení výběžku jevit nelogickým, fakticky tato oddělená část pozemkové parcely [číslo] nebyla a nemohla být předmětem kupní smlouvy z 20. 2. 1973. Jiná by byla situace, známa z ustálené judikatury, kdy by existovala platná kupní smlouva, avšak vlastnické právo na kupujícího nepřešlo, neboť prodávající nebyl vlastníkem věci (a také nebyly splněny podmínky pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného). Skutečnost, že se právní předchůdci žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] domnívali, že jim patří i„ sporný výběžek“, protože byl oddělen od domu [adresa] dřevěným plaňkovým plotem, dle soudu neprokazuje dobrou víru těchto vlastníků, když v takovém případě se mohlo jednat maximálně o jejich osobní přesvědčení. Dle soudu byla stejná situace v případě dalšího putativního nabývacího titulu dle tvrzení žalobce, kterým měla být kupní smlouva z 21. 9. 1981, kdy nabyli vlastnické právo [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], kteří měli nabýt vlastnické právo v těch hranicích, jak fyzicky existovaly v terénu. Předmětem této druhé kupní smlouvy rovněž nebyl„ sporný výběžek“ a jak bylo zjištěno z výslechů svědků, nikdo z právních předchůdců žalobce nikdy neověřoval skutečný stav u katastrálního úřadu.

42. Soud má za to, že právní předchůdci žalobce měli na základě osobního přesvědčení (nikoli tedy na základě dobré víry, když neexistoval odpovídající putativní nabývací titul), opřeného především o faktické hranice mezi domy [adresa] a [adresa] vymezené dřevěným a plaňkovým plotem za to, že je jejich držba řádná a oprávněná a že nikdo jejich právo držby„ sporného výběžku“ nepopírá, když minimálně z výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ani pan [celé jméno žalobce] jako právní předchůdce žalobce ani svědek [příjmení] se nezajímali, komu patří ten„ kousek“ před chalupou, udržovali jej všichni společně a byli v pohodě. Ostatně i svědkyně [jméno] [příjmení], která v sousední nemovitosti žije 29 let, vypověděla, že o ten kousek trávy se starali vždy [celé jméno žalobce] a také ten kousek udržovali. Žalobce sám nabyl chalupu [adresa] s nemovitostmi zapsanými na [list vlastnictví] na základě darovací smlouvy ze dne 24. 1. 2013, přičemž žaloba byla k soudu podána dne 22. 9. 2021. Lze přisvědčit žalovaným v tom, že žalobce krátce před převodem jejich nemovitostí [list vlastnictví], jejichž součástí je dle zápisu v katastru nemovitostí i„ sporný výběžek“ na základě kupní smlouvy ze dne 26. 9. 2018, s jejich právním předchůdcem panem [příjmení] hovořil o případném odkoupení„ sporného výběžku“. Dle soudu se však jednalo o další možnost zvolenou žalobcem k řešení situace na místě samém, když nebylo na jisto postaveno, zda došlo k vydržení„ sporného výběžku“ či nikoli. I proto žalobce dle soudu nejprve podal žalobu o určení existence věcného břemene případně služebnosti cesty ve prospěch žalobce přes„ sporný výběžek“ a teprve v průběhu řízení rozšířil žalobu o určení vlastnického práva v důsledku vydržení.

43. Jak soud výše uvedl, na počátku tohoto řízení se žalobce domáhal určení věcného břemene, eventuálně určení existence služebnosti cesty a stezky, spočívající v průjezdu a průchodu přes část pozemku parc. č. st. 151, a to v rozsahu„ sporného výběžku“. Teprve v průběhu řízení žalobce změnil svá tvrzení v tom smyslu, že došlo k vydržení„ sporného výběžku“ jeho právními předchůdci na základě řádného vydržení ve smyslu právní úpravy platné do 31. 12. 2013, eventuálně, že došlo k mimořádnému vydržení„ sporného výběžku“ žalobcem samým.

44. Po zhodnocení provedených důkazů však soud dospěl k závěru, že žalobci svědčí vlastnické právo k předmětnému„ spornému výběžku“, a to na základě splnění předpokladů mimořádného vydržení podle § 1095 o. z.

45. K mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán„ nepoctivý úmysl“. Při výkladu sousloví„ nepoctivý úmysl“ je třeba přihlédnout i k principu poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.)„ Ustanovení § 6 o. z. a na něj navazující § 7 o. z. se hlásí k principům poctivosti a dobré víry. Oba principy spolu souvisejí, avšak zároveň je mezi oběma zapotřebí rozlišovat. Poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující četnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Ochrana dobré víry se uplatní v situaci, kdy ten kdo jedná, neví a ani nemohl vědět o určitých právně významných nedostatcích; např. kupující neví, že prodávající není vlastníkem věci, a ani o tom nemohl vědět“ (Lavický, P. a kol: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 45). Mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, respektive o nedostatek„ nepoctivého úmyslu“. Občanský zákoník pro mimořádné vydržení implicitně zavedl nový druh držby, a to držby v nikoli„ nepoctivém úmyslu“. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně„ vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“.

46. Dle soudu právní předchůdci žalobce i žalobce sám neměli nedostatek„ nepoctivého úmyslu“ jako držitelé s tím, že byli přesvědčeni, že jejich držba nepůsobí nikomu újmu a rozhodně se do držby nevetřeli ani nevloudili. Právní předchůdci žalobce vycházeli při svém osobním posouzení z hranic, které byly vytyčeny dřevěným plaňkovým plotem od počátku držby nemovitostí, jejichž vlastníkem je nyní žalobce, tedy od roku 1973. Za linií plaňkového plotu v hranicích původní cesty vymezené poz. parcelou [číslo] se nachází i„ sporný výběžek“, jež je vyčleněn z původní cesty bez návaznosti na pozemkovou parcelu [číslo] na levé straně narušuje jednotnou linii pozemkové parc. st. [anonymizováno] a sousední pozemkové parcely [číslo]. Na základě výpovědí svědků a s přihlédnutím ke katastrální mapě proto soud dospěl k závěru, že pokud žalobce a jeho právní předchůdci z pozemkové parcely [číslo] na jejím konci při vstupu na pozemkovou parcelu č. st. [anonymizováno] a poz. parcelu [číslo] užívali ke vstupu i„ sporný výběžek“, nečinili tak v nepoctivém úmyslu, když se nesprávně (v rozporu s faktickým stavem, dokumentovaným v katastrální mapě a tedy v nikoli v dobré víře) domnívali, že součástí nemovitostí u domu [adresa] je i tento„ sporný výběžek“ a v tomto smyslu o něj fakticky pečovali a při oddělení plotem od nemovitostí [list vlastnictví] jej ovládali. Žádný z předchůdců žalovaných se k „ předmětnému výběžku“ nechoval jako ke svému výlučnému vlastnictví (do nabytí jejich nemovitostí panem [příjmení] nemovitosti účastníků odděloval plaňkový a dřevěný plot a ten byl odstraněn po vzájemné dohodě svědka s [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce]) a současně nikdo z právních předchůdců žalobce ani žalobce sám nevykonával držbu předmětného„ sporného výběžku“ v nepoctivém úmyslu. Závěr o chování žalobce a jeho právních předchůdců k předmětnému„ spornému výběžku“ jako jeho faktických držitelů (ovládajících předmětný pozemek) je pak soudem shrnut v odůvodnění shora v bodě 41. K mimořádnému vydržení žalobce potřeboval držbu trvající dvacet let, a po takovou dobu předmětný„ sporný výběžek“ žalobce společně se svými právními předchůdci držel, když započtení vydržecí doby jeho právních předchůdců je možné i když jejich držba nebyla poctivá ve smyslu ust. § 1089 o. z.

47. Vzhledem k tomu, že k okamžiku podání žaloby v této věci již uplynuly zákonem požadované lhůty dle § 1095 o. z. a 3066 o. z., byly dle soudu splněny podmínky mimořádného vydržení ve prospěch žalobce, když do celkové vydržecí doby se započítává i doba, po kterou měli předmětný„ sporný výběžek“ v držbě právní předchůdci žalobce, kteří jsou navíc rodinnými příslušníky žalobce. Ani u žalobce ani u jeho právních předchůdců pak dle soudu nebyl prokázán nepoctivý úmysl předmětné držby.

48. S ohledem na shora uvedené, kdy soud dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem sporného pozemku v důsledku jeho mimořádného vydržení, pak soud pro nadbytečnost více nerozvádí právní posouzení žádání žalobce o určení existence služebnosti cesty a stezky a nezabývá se otázkou, zda mohlo dojít k vydržení věcného břemene chůze a jízdy.

49. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud v této věci uhradil svědečné ve výši 2.453 Kč svědkyni [jméno] [příjmení]. Protože v tomto řízení byli zcela neúspěšní žalovaní, soud jim uložil za povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice zálohované náklady řízení v podobě svědečného tak, jak je ve výroku III tohoto rozsudku uvedeno.

50. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle úspěchu ve věci. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce uhradil za řízení soudní poplatek ve výši 5.000 Kč. Žalobce je v tomto řízení zastoupen zástupcem, který v daném případě učinil 12 úkonů právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, replika k vyjádření žalovaných ze dne 21.12.2021, účast při jednání soudu dne 10. 5. 2022, vyjádření k výzvě soudu ze dne 22. 6. 2022, účast při jednání soudu dne 30. 6. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 31. 7. 2022, podání ve věci samé ze dne 29. 9. 2022, účast při jednání soudu dne 6. 10. 2022, účast při jednání soudu dne 10. 11. 2022 a sepis závěrečného návrhu ze dne 13. 12. 2022. Žalobci proto byla přiznána paušální odměna za zastupování v tomto řízení, která podle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění činí 37.200 Kč (odměna za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. b) cit. vyhl. činí 3.100 Kč). Dále pak byla přiznána paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč za každý úkon právní služby. Konečně bylo žalobci přiznáno cestovné za použití vozidla ke čtyřem jednáním soudu (dne 10. 5. 2022, dne 30. 6. 2022, dne 6. 10. 2022 a dne 10. 11. 2022) v celkové výši 11.116,32 Kč (4x trasa Praha – Trutnov a zpět, 1 jízda 332,8 km, každá jízda s náklady 2.779,08 Kč) v souladu s písemným vyúčtováním zástupce žalobce a náhrada za čas promeškaný cestou k jednáním v celkové výši 3.200 Kč (celkem 4 jednání, každé 8 x 30 minut po 100 Kč). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 55.516,32 Kč. Daň činí 11.574,43 Kč. V souvislosti s tímto řízením pak byly žalobci dále přiznány náklady za hotové výdaje v částce 4.162,40 Kč, jež představují úhradu zpracovaného geometrického plánu, jež je součástí tohoto rozsudku. Celkově bylo tedy na nákladech řízení přiznáno 76.253,15 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

51. Žalobce se dále domáhal přiznání odměny za úkon právní služby spočívající v podání s předložením listinných důkazů ze dne 22. 12. 2021 a za úkon právní služby, spočívající v podání ve věci samé ze dne 27. 9. 2022. Soud v případě těchto úkonů dospěl k závěru, že žalobci za ně odměna nenáleží, neboť nejde o účelně provedené úkony. Pokud jde o podání ze dne 22. 12. 2021, pak jde podání, v němž soud zasílá seznam důkazních návrhů a následuje bezprostředně po podání ve věci samé ze dne 21. 12.2021, která mohla být soudu zaslána v jednom podání. Pokud jde o podání ze dne 27. 9. 2022, pak je jeho obsahem toliko konstatování, že bylo zjištěno, že dosud nebyli k nařízenému jednání předvoláni svědci, označení žalobcem a nejde tak dle obsahu o podání ve věci samé. Soud s ohledem na výše uvedené za tyto dva úkony právní služby žalobci odměnu nepřiznal. Konečně soud nepřiznal žalobci další uplatněný nárok na zaplacení hotových výdajů, vynaložených na znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení], neboť jednak tento znalecký posudek byl použitelný v tomto řízení toliko jako listinný důkaz, když neobsahuje doložku dle ust. § 127a o. s. ř. a jednak soud po změně žalobního petitu nerozhodoval o určení existence služebnosti, nýbrž prioritně o určení vlastnického práva. Takto vynaložené hotové výdaje žalobcem proto nemohou jít k tíži žalovaných a v tomto rozsahu nebyl nárok žalobci přiznán. Žalobce se dále domáhal přiznání náhrady hotových výdajů za zhotovení geometrického plánu, jež je součástí tohoto rozsudku ve výši 4.162,40 Kč – důvodné. Dále se domáhal nákladů vynaložených na zpracování ZP [anonymizováno] [příjmení] ve výši 5.500 Kč – neobsahuje doložku dle § 127a o. s. ř. – nebylo by možno z něj vycházet v případě, že by bylo ohledně práva služebnosti vyhověno.

52. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůt delších soud neshledal důvody.