16 C 110/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 40 956,64 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 462,89 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 493,75 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 809,08 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 639 Kč.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 40 956,64 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím poskytnutý žalované žalobkyní na základě Smlouvy o revolvingovém (spotřebitelském) úvěru č. 25124093 ze dne 5. 9. 2024. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě shora uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 15 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v souladu se smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl žalované vyplácen bezhotovostním převodem, a to dne 5. 9. 2024 v částce 4 000 Kč, dne 17. 10. 2024 v částce celkem 2 000 Kč, dne 18. 10. 2024 v částce celkem 4 600 Kč, dne 19. 10. 2024 v částce celkem 3 000 Kč a dne 21. 10. 2024 v částce celkem 8 900 Kč. První splátka byla splatná dne 5. 10. 2024, splatnost celého úvěru pak byla stanovena na den 27. 2. 2026. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 10. 3. 2025, a žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 11. 3. 2025. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 40 956,64 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 18 462,89 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 346,19 Kč a smluvního úroku ve výši 21 222,19 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 925,37 Kč v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy, když se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením splátky splatné dne 19. 12. 2024. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, kdy po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ní související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž dala žalovaná svůj souhlas. Žalovaná byla o zaplacení upomenuta, naposledy předžalobní výzvou.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) dne 13. 10. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s navrhovaným postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 10. 11. 2025.

3. Soud vzal na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 5. 9. 2024 s žalovanou smlouvu o revolvingovém (spotřebitelském) úvěru č. 25124093, na jejímž základě žalovaná načerpala částku v celkové výši 22 500 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté prostředky vrátit v pravidelný denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 5. 10. 2024 a konec kreditního rámce měl nastat dne 27. 2. 2026. Žalovaná na smlouvu o úvěru uhradila celkem částku 4 037,11 Kč, která byla žalobkyní započtena na jistinu úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobkyně vypověděla v souladu se smluvními podmínkami úvěrovou smlouvu dne 10. 3. 2025. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2025.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 22 500 Kč. Žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že by poskytnutý úvěr vrátila, popř. že by na poskytnutý úvěr uhradila více, než je tvrzeno žalobkyní, a současně ani netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut.Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovanou, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy k tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované.Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 5. 9. 2024 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.Protože žalobkyně vyplatila žalované částku 22 500 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaná uhradila toliko 4 037,11 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu dlužné jistiny. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit částku 18 462,89 Kč.

9. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 493,75 Kč (sestávající z poplatku za vyplacení, smluvního úroku a smluvní pokuty) a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 809,08 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.

10. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (výrok II).

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 40 956,64 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 18 462,89 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy co do jistiny 45 % ku 55 % ve prospěch žalované). Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

12. Z tarifní hodnoty sporu ve výši 19 734,45 Kč, sestávající z nezaplacené jistiny ve výši 18 462,89 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 346,19 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 925,37 Kč, činí soudní poplatek dle § 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou č. 1 bodu 1 a s položkou č. 2 bodu 2, Sazebníku soudních poplatků, částku 1 000 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 1 639 Kč, soud proto dle § 10 odst. 1, zákona o soudních poplatcích, vrátil žalobkyni přeplatek na soudním poplatku ve výši 639 Kč.