16 C 114/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky Anonymizováno. se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 19 160 Kč s příslušenstvím – zápůjčka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 250 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 19 160 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce a dodatku ke smlouvě uzavřenými mezi žalobkyní a žalovanou dne 30. 12. 2024 a dne 2. 1. 2025. Uplatňovaný nárok se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč (8 400 + 1 600), poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky za odeslané písemné výzvy ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 910 Kč (0,1 % denně z dlužné částky od 23. 1. 2025 do 18. 2. 2026) a souvisejícího zákonného úroku z prodlení uvedeného ve výroku II. shora.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 15. 6. 2026 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 22. 7. 2026.

3. Soud vzal na základě žalobkyní předložených důkazů (smlouva o zápůjčce, dodatek ke smlouvě, všeobecné obchodní podmínky, údaje o provedených platbách, upomínky o zaplacení, předžalobní výzva s podacím lístkem, výplatní pásky žalované), za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 12. 2024 smlouvu o zápůjčce a dne 2. 1. 2025 dodatek ke smlouvě. V nich se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč (8 400 + 1 600) a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit do 22. 1. 2025. Ve smlouvě a dodatku byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 130 Kč (2 730 + 400) i výše nákladů, kterou je žalobkyně v případě prodlení žalované se splácením zápůjčky oprávněna požadovat, a sice částku 500 Kč za upomínku/výzvu k úhradě. Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě dne 30. 12. 2024 (8 400) a dne 2. 1. 2025 (1 600). Žalovaná na smlouvu o zápůjčce nezaplatila ničeho. Žalovaná byla o úhradu dluhu upomenuta upomínkami z 29. 1. 2025, 5. 2. 2025, 12. 2. 2025 a 21. 2. 2025 a následně také předžalobní upomínkou z 5. 12. 2025. Žalovaná měla v měsíci říjnu 2024 čistou mzdu ve výši 33 480 Kč a v měsíci listopadu 2024 ve výši 37 984 Kč.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla na základě smlouvy o zápůjčce a dodatku celkem částku 10 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutou zápůjčku vrátila, netvrdila, že by smlouvu či dodatek neuzavřela nebo že by jí zápůjčka nebyla poskytnuta.

10. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že si vyžádala od žalované informace o jejích poměrech a tyto ověřila na základě vyžádaných dokumentů od žalované, avšak k prokázání tohoto nic nedoložila. Soud proto žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Žalobkyně poté v podání ze dne 1. 6. 2026 uvedla, že na základě dotazů získala řadu konkrétních informací o žalované (např. že je zaměstnána na plný úvazek, má čistý příjem 32 000 Kč, bydlí ve vlastním, že má měsíční výdaje 5 000 Kč atd.), avšak nijak nedoložila, jak k tomuto došlo (např. v žádosti o zápůjčku či následným prohlášením). Na základě získaných informací ohledně příjmů a výdajů pak žalobkyně provedla úvahu, dle které měla žalované po odečtení výdajů od příjmů zbývat měsíčně částka 23 027 Kč a s ohledem na to jí žalobkyně poskytla předmětnou zápůjčku/úvěr. Ke svému tvrzení o prověření úvěruschopnosti, resp. získaných informací doložila žalobkyně výpisy z exekučního a insolvenčního rejstříku a také výplatní pásky, které dokládají, že žalovaná měla v měsíci říjnu 2024 čistou mzdu ve výši 33 480 Kč a v listopadu 2024 ve výši 37 984 Kč. Žalobkyně nadto poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, s tím, že smlouvu nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno na jisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut). Uvedené prověřování ze strany žalobkyně však nelze shledat dostatečným. Skutečnost, že žalobkyni byly předloženy dvě výplatní pásky a že nahlédla do rejstříků, neznamená, že postupovala s odbornou péčí a vyšla z objektivně doloženého prohlášení (které ani samotné nepředložila) dlužníka ohledně jeho poměrů, jak požaduje i jí zmíněná judikatura. Ohledně výdajů žalované, které je potřeba rovněž prověřovat, pak žalobkyně neoznačila vůbec žádné důkazy, což také vede k porušení její povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025). I kdyby tedy žalobkyně prokázala, že jí žalovaná zmíněné informace o jejích poměrech skutečně sdělila, tyto žalobkyně řádně neprověřila, a proto nemohlo objektivně dojít k odstranění důvodných pochybností, že žalovaná v daném krátkém čase (necelý měsíc) vrátí smluvenou částku 13 130 Kč.

11. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované a v důsledku toho nebyly odstraněny důvodné pochybnosti, že žalovaná bude schopna zápůjčku/úvěr splatit, je smlouva ze dne 30. 12. 2024 včetně dodatku ze dne 2. 1. 2025 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. Za této situace je bezpředmětné, že si žalobkyně nárokuje částku 3 250 Kč jakožto poplatek za poskytnutí zápůjčky, kdy ve smlouvě o zápůjčce a dodatku byla domluvena pouze částka 3 130 Kč (2 730 + 400).

12. Protože žalobkyně vyplatila žalované částku 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy a dodatku, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o zápůjčce žalovaná neuhradila ničeho, je tak povinna žalobkyni vrátit částku 10 000 Kč.

13. Ve zbylé části, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky, nákladů spojených s uplatněním pohledávky (které jsou svojí povahou smluvními poplatky) a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta, protože tyto nároky měly základ v neplatné smlouvě o zápůjčce.

14. Soud zamítl žalobu i v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti soudem přiznané částky nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána (je v podstatě vyloučena jen samotnými okolnostmi sporu), a proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nebyl přiznán poplatek za poskytnutí zápůjčky ani zákonný úrok z prodlení (ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, a nálezem Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) ani náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta, jeví se soudu jako spravedlivé nepřiznat žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, jelikož byl jejich úspěch ve věci téměř rovnocenný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.