16 C 120/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 331,25 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 11 831,25 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 331,25 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 24 331,25 Kč s příslušenstvím na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného soudu dne 20. 5. 2026. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřeli dne 29. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 25. 5. 2024. Žalovaný úvěr čerpal, avšak ve sjednané lhůtě jej nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 500 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 831,25 Kč, který byl splatný dne 25. 5. 2024. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel z veřejně dostupných databází. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2025.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 18. 6. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s navrhovaným postupem souhlasila. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 22. 7. 2026.

3. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

4. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je z části důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože sporná pohledávka jí byla písemnou smlouvou postoupena původní věřitelkou společností právnická osoba. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru celkem částku ve výši 12 500 Kč, a to bezhotovostním převodem dne 29. 4. 2024. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, občanským průkazem, číslem telefonu a e-mailovou adresou a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně byla soudem vyzvána ke sdělení, zda byla prověřována úvěruschopnost žalovaného a pokud ano, k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení a byla poučena o následcích, pokud se tak nestane. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v adresa čj. spisová značka ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala. Žádná tvrzení ani důkazy k prokázání prověřování úvěruschopnosti žalobkyně soudu nepředložila.

8. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. spisová značka věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném jeho skutečným majetkovým poměrům.

9. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 05.03.2020 ve věci sp. zn. C-679/18). Protože právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru č. B0004890828061257 ze dne 25. 4. 2024 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

10. Protože právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 12 500 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

11. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 12 500 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný neprokázal, že by na jistinu cokoli zaplatil. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění s ohledem na výši dlužné částky stanovena do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč ve výše uvedené lhůtě a v rozsahu příslušenství, tedy nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení a dále též co do poplatku za poskytnutí úvěru, byla žaloba zamítnuta.

12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 12 500 Kč, neúspěšná byla co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 831,25 Kč, poměr úspěchu a neúspěchu je tedy stejný. Proto soud ve výroku II nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

13. Lhůta k zaplacení přisouzené částky byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Trutnově. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.