16 C 14/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 47 909,46 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 630,20 Kč v měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i jediné z nich.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 279,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 118,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 557,57 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 40 900 Kč ve výši 15 % ročně od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 47 909,46 Kč s příslušenstvím, jako dlužné částky nesplaceného úvěru, poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5551362 ze dne 29. 9. 2022.

2. Žalovaný podal proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu včasný odpor. V něm uvedl, že Smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel, na základě smlouvy čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč a do současné doby splatil částku 22 368,90 Kč. Na poskytovatele úvěru se obrátil v tíživé životní situaci, potýkal se s psychickými obtížemi a v té době byl 2x ročně hospitalizován v psychiatrické léčebně. Nyní je jeho zdravotní stav stabilizovaný, má práci a nesplacenou jistinu je připraven splácet ve splátkách. Mimo jistiny však žalovaný nárok žalobkyně neuznal s tím, že má za to, že nebyla řádně prověřena jeho úvěruschopnost v době poskytnutí úvěru a úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Žalovaný navrhl, aby soud ve zbytku nad dosud nesplacenou jistinu žalobu zamítl.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů (Osobní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, OP žalovaného, transakční historie, výzva k úhradě dluhu, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva s podacím lístkem) za prokázané, že společnost , právnická osoba, uzavřela dne 29. 9. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru č. 5551362, na jejímž základě žalovanému byla poskytnuta bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě částka 40 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se staly Smluvní podmínky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky ve výši 40 000 Kč spolu s roční pevnou úrokovou sazbou ve výši 54 % ve 24 měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého oprávnění v souladu se Smluvními podmínkami a úvěr zesplatnila ke dni 29. 10. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku 22 369,80 Kč. Naposledy byl žalovaný o zaplacení upomenut předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024., právnická osoba, výzvě soudu ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Přitom vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právní předchůdkyni, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalobkyně je přesvědčena, že tvrdila a doložila, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru.

5. Při jednání ve věci samé zástupce žalobkyně sdělil, že žalobkyně nedisponuje ve vztahu k úvěruschopnosti jinými tvrzením a důkazy o prověření úvěruschopnosti žalovaného, než byly soudu již předloženy.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 40 000 Kč, přičemž je mezi účastníky nesporné, že žalovaný zaplatil na úvěr do současné doby celkem 22 369,80 Kč. Žalovaný tvrdil, že před poskytnutím úvěru nebyla řádně prověřena jeho úvěruschopnost.

12. Soud se i bez uplatněné obrany žalovaného zabýval otázkou, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovaným, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků a kontrolou pohybů na bankovním účtu žalovaného. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy (vyjma účtu žalovaného) k tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Z běžného účtu žalovaného však nelze bez dalšího učinit závěr o tom, že byly prověřovány komplexně nejen příjmy, ale i výdaje žalovaného.

13. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 29. 9. 2022 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

14. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 40 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný uhradil toliko 22 369,80 Kč, je tak povinen žalobkyni vrátit částku 17 630,20 Kč.

15. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 279,26 Kč s úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení, jednak zkapitalizovanými a jednak do budoucna do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud proto zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.

16. Pokud jde o lhůtu k plnění ve vztahu k dlužné částce, žalovaný požádal o možnost zbytek nesplacené jistiny uhradit ve splátkách, když je nyní zaměstnán, v minulosti byl opakovaně hospitalizován a má více závazku. S ohledem na výši nároku, v jehož rozsahu byla žalobkyně úspěšná, s přihlédnutím k postoji žalovaného a jeho současným poměrům, uložil soud žalovanému za povinnost uhradit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Dle soudu je taková výše splátek v možnostech žalovaného a není v rozporu s oprávněnými zájmy žalobkyně, když takto bude dlužná částka uhrazena nejpozději do 9ti měsíců. V případě, že žalovaný neuhradí byť jedinou ze splátek, stává se splatnou celá dlužná částka, o čemž byl žalovaný soudem náležitě poučen.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 47 909,46 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 17 630,20 Kč (v dané věci byl tak více úspěšný žalovaný). S přihlédnutím k tomu, že se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.