16 C 140/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátkou anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 32.861,74 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29.407,75 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 3.453,99 Kč jako dlužných poplatků, co do kapitalizovaného úroku od 19. 1. 2022 do 13. 6. 2022 ve výši 2.947,10 Kč, co do smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 29.407,75 Kč od 14. 6. 2022 do 12. 9. 2022, co do úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 29.407,75 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29.407,75 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.759,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení, zahájeného na návrh doručený soudu dne 8. 5. 2023 a doplněný dne 11. 5. 2023 je zaplacení částky 32.861,74 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky z nesplaceného úvěru, poskytnutého právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], žalovanému na základě Smlouvy o úvěru (o vydání karty) č. 3282599 ze dne 20. 8. 2021, v němž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 30.000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků a současně byl dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Nedílnou součástí Smlouvy jsou též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky banky a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Banka své povinnosti splnila, když žalovanému vydala kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec, žalovaný však své povinnosti splácet čerpaný úvěr neplnil. Banka tak využila svého oprávnění a dne 18. 1. 2022 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 29.407,75 Kč, z částky 2.947,10 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, z částky 3.453,99 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. Žalobce požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 29.407,75 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení a dále úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 29.407,75 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29.407,75 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení. Sporná pohledávka byla postoupena původním věřitelem na [právnická osoba] [anonymizováno] na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2022 a následně na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 7. 2022. Ke dni podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil, ačkoli byl o zaplacení opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 23. 8. 2022.

2. V průběhu řízení byl žalobce soudem písemně poučen o nutnosti doplnit tvrzení, zda byla prověřována úvěruschopnost žalovaného a k těmto tvrzením označit důkazy. Žalobce byl soudem poučen pro případ nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů v tom smyslu, že může být nárok za takové situace posouzen podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, když žalobce dosud taková tvrzení neučinil, respektive dosavadní tvrzení byla zcela nedostatečná. Žalobce v podání ze dne 21. 8. 2023 doplnil svá tvrzení tak, že právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka dále porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žádné další důkazy žalobce k doplněnému tvrzení nepřipojil a nepředložil.

3. Žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 4. 9. 2023. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 26. 9. 2023.

4. Soud v tomto řízení vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 20. 8. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen banka) a žalovaným jako fyzickou osobou uzavřena Smlouva o vydání kreditní karty č. 3282599, která je smlouvou o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 30.000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty, což také učinil. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků, a to společně s poplatky a náklady spojené s vydáním a užívání kreditní karty. Žalovaný svou povinnost splácet čerpaný úvěr řádně a včas nesplnil, čímž porušil smluvní podmínky. Banka proto v souladu s obchodními podmínkami využila svého oprávnění a úvěr prohlásila ke dni 18. 1. 2022 za okamžitě splatný a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dopisem ze dne 20. 1. 2022. Ke dni podání žaloby dlužnou částku žalobce vyčíslil tak, že sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 29.407,75 Kč, dlužných poplatků ve výši 3.453,99 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru a rovněž do budoucna a z úroku z prodlení. Sporná pohledávka byla písemnou smlouvou postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 13. 7. 2022 a poté dále na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 22. 8. 2022. Žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 23. 8. 2022.

5. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze Smlouvy (návrhu) o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] se smluvními ujednáními, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o vydání karty bankou, z údajů klienta, z výpisu z kartového účtu, z informace o úrokových sazbách, z přehledu čerpání, z oznámení o okamžité splatnosti kreditní karty, z vyrozumění o postoupení pohledávky s podacím archem a z předžalobní upomínky s poštovním podacím archem. <i>6. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>8. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná zčásti. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože sporná pohledávka mu byla písemnou smlouvou řádně postoupena. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru částku 30.000 Kč, kterou měl žalovaný splácet povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Žalovaný je ve smlouvě (v návrhu, jež byl bankou akceptován a došlo tak k uzavření smlouvy) označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem telefonu a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce netvrdil, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, respektive tvrzení jsou zcela obecná. Žalobce byl proto soudem výslovně vyzván ke sdělení, zda byla prověřována úvěruschopnost žalovaného a pokud ano, k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 3. 2020 sp zn. 33 Cdo 2178/2018. Žalobce následně doplnil svá tvrzení, týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného avšak tato tvrzení jsou zcela obecná, nedostatečná a neúplná. K prokázání těchto tvrzení pak předložil již v žalobě Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta a jeho obsah koresponduje s obecným tvrzením žalobce.

11. Na základě předložených důkazů soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Dle Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, který byl žalobcem předložen k prokázání řádného ověřování úvěruschopnosti žalovaného bankou, byl úvěr schválen, neboť na základě uvedených informací nebyly pochybnosti o schopnosti klienta úvěr splácet. Uvedený Protokol však neobsahuje žádné konkrétní informace, ze kterých by bylo zřejmé, z jakých dat (konkrétních údajů jako je výše příjmů a výdajů žalovaného, řádně doložených listinami) banka při ověřování žalovaného vycházela (dle návrhu na uzavření smlouvy žalovaný toliko tvrdil, že má čistý měsíční příjem 15.000 Kč, aniž by to jakkoli doložil). V Protokolu o ověření úvěruschopnosti a v podání žalobce ze dne 21. 8. 2023 pak dle soudu jde o zcela obecná sdělení ohledně toho, co se zohledňuje a vyhodnocuje a v tomto smyslu byl žalobce soudem v průběhu řízení písemně vyrozuměn a poučen. V doplnění tvrzení k výzvě soudu ze dne 21. 8. 2023 je pak popsán obecný mechanismus prověřování úvěruschopnosti žadatele právním předchůdcem žalobce.

12. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 20. 8. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

13. Vzhledem k tomu, že má soud z listinných důkazů za prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 30.000 Kč, jež ke dni podání žaloby nebyl splacen na jistině v rozsahu částky 29.407,75 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 7. 2022, kterou mu byla pohledávka postoupena předchozím věřitelem, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

14. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že žalovaný ke dni podání žaloby ani později neuhradil na jistině 29.407,75 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž netvrdil ani neprokázal, že z dlužné jistiny zaplatil více, než bylo žalobcem zohledněno již v podané žalobě. Proto soud žalobci přiznal částku 29.407,75 Kč, odpovídající dlužné jistině.

15. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když soud vzal v úvahu, že jistina byla splatná již dne 19. 1. 2022 a žalovaný měl dostatek času na vrácení poskytnuté částky.

16. Pokud jde o příslušenství, tedy sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl, když dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru.

17. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Ze žalované částky 32.861,74 Kč, byl žalobce úspěšný co do částky 29.407,75 Kč, tj. v rozsahu 89,5 %. Ve zbytku, tj. v rozsahu 10,5 % neměl žalobce ve věci úspěch. Tzv. čistý úspěch žalobce činí 79 % (89,5 – 10,5 %) a v tomto rozsahu má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, když splnil povinnost předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 1.315 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku 1.800 Kč za právní zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 500 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) a představují celkem 1.800 Kč. Zástupkyně žalobce doložila registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21 % DPH z částky 1.800 Kč, tj. 378 Kč. Celkově tak žalobce na nákladech řízení účelně vynaložil částku 3.493 Kč (1.315 + 1.800 + 378 Kč). Z této částky je žalovaný povinen nahradit žalobci 79 % Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.759,50 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupkyně žalobce. Soud nepřiznal žalobci náhradu za úkon, kterým žalobce reagoval na výzvu soudu k označení důkazů k prokázání prověřování úvěruschopnosti žalovaného, neboť nejde o účelně vynaložené náklady, když tyto důkazy měly být označeny již v samotné žalobě.

18. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal.