16 C 145/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně číslo popisné Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované číslo pozemku Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta o určení práva služebnosti

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že pozemek p. č. , číslo pozemku, vedený jako zemědělský půdní fond v k. ú. , adresa, je zatížen právem služebnosti cesty potřebné k otáčení vozidel vlastníků a uživatelů pozemku – st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , jejíž součástí je dům čp. , číslo popisné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 29 568,93 Kč k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že vydržela služebnost cesty specifikovanou ve výroku shora. Žalobu odůvodnila tím, že více než 50 let se vozidla vlastníků domu č. p. , číslo popisné, a jiná vozidla – sanity, vozidla údržby silnic apod. – otáčela na točně pozemku p. č. , číslo pozemku, , neboť k domu vede příkrá úzká cesta v šikmém svahu, na níž není možné se otočit a vozům nezbývá nic jiného, než couvat zpět, což je při špatném počasí a hlavně v zimě velmi obtížné a často nemožné. Do doby a i poté, co se vlastníkem pozemku stala žalovaná, otočka fungovala. Více než před rokem však žalovaná začala před otočku stavět různé zábrany – buď zde parkovala úmyslně auta, dávala tam pásku nebo jinou zábranu bránící otočení vozidla (klády, ocelové pruty, betonové panely). Není ani pravdou, že by jí bylo předchozím vlastníkem zakazováno užívání pozemku žalované. Žalobkyně otočku užívala 50 let v dobré víře a s přesvědčením, že tím nečiní vlastníkům žádnou újmu. K dohodě s žalovanou nedošlo, a proto se žalobkyně obrátila na soud, neboť je přesvědčena, že došlo k mimořádnému vydržení služebnosti.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Uvedla, že k vydržení nedošlo. Původní vlastník již v minulosti apeloval na žalobkyni, resp. její rodinné příslušníky, aby mu nevjížděli na pozemek a nikdy žalobkyni souhlas k užívání pozemku nedal. Žalobkyně ani neměla své užívání podloženo žádnou smlouvou ani jiným právním titulem. Vzhledem k existenci zábran a i s ohledem na častá přestupková řízení žalobkyně nemohla nerušeně vykonávat své právo. Žalobkyně se domáhá vydržení celého pozemku, i když by stačilo podstatně méně. Žalobkyně může rovněž své pozemky využívat i bez otáčení na pozemku žalované, avšak část pozemku, kde by tak mohla činit, p. č. , hodnota, a , číslo pozemku, , má zaskládané různými paletami a jiným materiálem. Nejedná se o veřejně přístupnou pozemní komunikaci, nejsou splněny podmínky pro zřízení nezbytné cesty a žalobkyně nemůže být v dobré víře, že jí svědčí právo služebnosti. Žalovaná proto navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z náhledů (č. l. 5-6, 17) a výpisu (č. l. 13-14) z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná vlastní pozemek p. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , číslo pozemku, , pozemek p. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., a dále pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , číslo pozemku, a , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, . V katastru nemovitostí není k uvedeným pozemkům evidováno žádné věcné břemeno ve prospěch žalobkyně. Dále z uvedených listin soud zjistil, že žalobkyně vlastní pozemek p. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , číslo popisné, , pozemek p. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., a dále pozemky p. č. , hodnota, , , číslo pozemku, , 1918, vše v katastrálním území , adresa, .

5. Z předložené fotodokumentace a ortofotomap (č. l. 18-21) soud zjistil, že na místní komunikaci vedoucí k domům účastnic přiléhá naproti domu žalobkyně pozemek p. č. , číslo pozemku, . Na tento pozemek vede cesta, která je zatarasena hromadou věcí, patrně se jedná převážně o dřevěné palety. Dům žalované a místo, kde se žalobkyně a její rodinní příslušníci otáčí (pozemek p. č. , číslo pozemku, ), se nachází až za domem č. p. , číslo popisné, , jehož vlastníkem je žalobkyně.

6. Ze zprávy , jméno FO, (č. l. 31) soud zjistil, že ten k dotazu (zřejmě) žalované sděluje, že s panem Hamplem v době, kdy vlastnil dům č. p. , číslo pozemku, v obci , adresa, , řešili neustále nějaké spory, otáčení na jejich pozemku byl jedním z hlavních sporů.

7. Z darovacích a kupních smluv (č. l. 39-46) soud zjistil, že pozemek p. č. , číslo pozemku, byl , jméno FO, a , jméno FO, darován v roce 2008 , jméno FO, , adresa, , jméno FO, , v roce 2018 ho koupil , jméno FO, , od kterého tento pozemek v roce 2019 koupila žalovaná. V žádné ze smluv není zmínka o tom, že by měl být pozemek zatížen věcným břemenem ve prospěch žalobkyně.

8. Z prohlášení právních předchůdců žalované , jméno FO, a , jméno FO, (č. l. 49-50) soud zjistil, že ani jeden z nich žádnou dohodu o užívání jejich pozemků se sousedy neuzavřel. Oba pak uvedli, že panu Hamplovi zakázali vjíždět na jejich pozemky, když se tam s autem otáčel.

9. Z čestného prohlášení , jméno FO, (č. l. 56) soud zjistil, že žalobkyně se na základě ústní dohody mohla na části pozemku , číslo pozemku, otáčet. Tato část pozemku byla využívána pro otáčení i jejími rodinnými příslušníky, návštěvami, sousedy, IZS a vozidly zajišťující údržbu obecní cesty.

10. Z dohody o pronájmu parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, – , číslo pozemku, – , Anonymizováno, uzavřené dne 28. 3. 1992 v , adresa, soud zjistil, že , jméno FO, v roce 1992 souhlasila s pronájmem uvedených pozemků ve prospěch žalobkyně s tím, že výše pronájmu bude stanovena dohodou. Předložením této dohody chtěla žalobkyně podle svého sdělení prokázat, že žalobkyni nikdo nikdy nebránil v užívání pozemku žalované.

11. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění. Návrhy na provedení výslechů svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , stejně jako návrh na provedení výslechu žalobkyně byly pro nadbytečnost zamítnuty, neboť skutkový stav potřebný pro rozhodnutí již byl v průběhu řízení zjištěn. Tito svědci (zejm. svědci , jméno FO, ) měli podle žalobkyně vypovídat o tom, že umožňovali žalobkyni otáčet se na jejich pozemku.

12. Podle § 1260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

13. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

14. Podle § 1090 odst. 1 o. z. se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

15. Podle § 1091 odst. 2 o. z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

16. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

17. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba není důvodná. Ačkoliv mimořádné vydržení nebylo upraveno ve starém občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), tak k tomuto institutu již existuje ustálená judikatura Nejvyššího soudu, kterou přehledně shrnuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2677/2024: Ten, kdo se vydržení práva domáhá, totiž musí prokázat, že toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu držel, tj. fakticky vykonával jeho obsah (corporalis possessio) s úmyslem mít ho pro sebe (animus possidendi), a to bez ohledu na to, zda mu takové právo náleží či nikoli. Samotné faktické užívání věci cizí proto bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva služebnosti, a proto ani nemůže vést k vydržení tohoto práva. Jedná se jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2274/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1991/2013). Důkazní břemeno ohledně držby práva pak tíží toho, kdo se vydržení (ať už řádného, či mimořádného) domáhá (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3750/2023). V rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, Nejvyšší soud vysvětlil, že nepoctivým [úmyslem] ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.).

18. Zjednodušeně řečeno – předpokladem mimořádného vydržení služebnosti je zejména přesvědčení oprávněného o tom, že mu skutečně svědčí právo služebnosti, které vykonává. Nestačí samotná skutečnost, že oprávněný užívá konkrétní pozemek po dlouhou dobu. Žalobkyně tvrdí, že jí právní předchůdci žalované umožňovali se na shora předmětném pozemku otáčet. Ohledně této skutečnosti sice po provedeném dokazování panovaly pochybnosti, nicméně i pokud by toto tvrzení bylo prokázané, nijak by žalobkyni nesvědčilo. Jednalo by se totiž o výprosu, tj. vztah, kdy právní předchůdci žalované bezplatně umožňovali žalobkyni, resp. jejím rodinným příslušníkům, se na předmětném pozemku otáčet. Nejednalo by se tedy o právo služebnosti. Pokud by toto tvrzení prokázáno nebylo, jednalo by se o užívání pozemku bez právního důvodu, protože žalobkyně ani přes poučení soudu netvrdila, že by z nějaké skutečnosti nabyla své přesvědčení o tom, že vykonává služebnost. Žalobkyně na podporu své argumentace dále předložila nájemní smlouvu. Z povahy věci je pak vydržení služebnosti vyloučeno, neboť je z toho zjevná vědomost žalobkyně o tom, že nevykonává (a nevykonávala) žádnou služebnost, ale pozemek užívala na základě obligačního titulu (nájemní smlouvy). Žalobkyně tak nemohla nabýt přesvědčení, že jí náleží právo služebnosti, jehož určení se touto žalobou domáhá.

19. Žaloba tedy byla zamítnuta zejména pro vědomost žalobkyně o tom, že nevykonává služebnost (nedržela právo služebnosti). Její tvrzená držba by proto nemohla být poctivá, neboť od samého počátku věděla, že nevykonává žádnou služebnost. Pokud žalobkyně požaduje touto žalobou určení, že vydržela služebnost, potom při uchopení držby konala v nepoctivém úmyslu (§ 1095 o. z.). Držba žalobkyně pak nemůže být ani pravá podle § 993 o. z. ve spojení s § 1090 o. z., protože usiluje přeměnit v trvalé právo (služebnost) to, co jí bylo (kromě období, kdy byla uzavřena nájemní smlouva) povoleno jen výprosou; v období, kdy byla uzavřena nájemní smlouva, by se jednalo o lstivé vetření se v držbu; případně pokud by jí užívání pozemku nebylo povoleno nijak, šlo by o svémocné se vetření v držbu.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 3x vyjádření ve věci samé – vyjádření ze dne 9. 8. 2024, 17. 10. 2024, 20. 12. 2024, 3x účast u jednání), z toho 5 úkonů po 2 500 Kč (úkony do 31. 12. 2024) a 2 úkony po 3 700 Kč. tj. 19 900 Kč spolu se 7 paušálními náhradami výdajů, z toho 5 po 300 Kč (úkony do 31. 12. 2024) a 2 po 450 Kč, tj. 2 400 Kč. Dále má žalovaná právo na cestovné za 3 cesty na jednání po 60 km z Vrchlabí do Trutnova a zpět osobním vozidlem se spotřebou 4,7 l/100 km a cenou paliva 34,70 Kč/litr ve výši 445,13 Kč za jednání dne 21. 10. 2024 a ve výši 446 Kč ve dnech 24. 3. 2025 a 11. 6. 2025 (celkem 1 337,13 Kč). Konečně žalované svědčí právo na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 200 Kč za cestu na jednání a zpět dne 21. 10. 2024 a ve výši 300 Kč za cesty na jednání ve dnech 24. 3. 2025 a 11. 6. 2025 (celkem 800 Kč). Odměnu, režijní paušál, cestovné a náhradu za promeškaný čas (24 437,13 Kč) je pak nutno navýšit o DPH ve výši 21 %, jehož je právní zástupce žalované plátcem (DPH celkem 5 131,8 Kč). Celkem je tedy žalobkyně povinna žalované nahradit náklady řízení částkou 29 568,93 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), protože nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší.