16 C 146/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30 760 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 10 760 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 061,40 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 94 Kč.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 30 760 Kč s příslušenstvím na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného soudu dne 17. 6. 2026. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. uzavřeli dne 11. 7. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 46415, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Smlouvou se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny a úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Dle smlouvy měla žalovaná povinnost splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou, ačkoli byla o zaplacení opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 11. 12. 2024 byla informována o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a byla vyzvána k jeho úhradě. Předmětem návrhu je pohledávka v celkové výši 28 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč nejpozději splatných dne 11. 12. 2024. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to od data prodlení 12. 12. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy dne 2. 6. 2026. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty po zohlednění případných úhrad žalovanou činí 2 760 Kč.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena do vlastních rukou dne 9. 7. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s navrhovaným postupem souhlasila. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 29. 7. 2026.

3. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

4. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Soud na základě předložených důkazů (žádost o spotřebitelský úvěr, úvěrová smlouva, standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru, smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva s potvrzením o jejím odeslání) dovodil, že žaloba je z části důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože sporná pohledávka jí byla písemnou smlouvou postoupena původní věřitelkou společností právnická osoba. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru ze dne 11. 7. 2024 částku ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem téhož dne. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem telefonu a e-mailovou adresou a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně netvrdila, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně byla soudem vyzvána ke sdělení, zda byla prověřována úvěruschopnost žalované a pokud ano, k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení a byla poučena o následcích, pokud se tak nestane. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v adresa čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala.

8. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když toto ani netvrdila. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované.

9. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 05.03.2020 ve věci sp. zn. C-679/18). Protože právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru č. 46415 ze dne 11. 7. 2024 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

10. Protože právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Žalobkyně se stala ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2026, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

11. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 20 000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaná neprokázala, že by na jistinu cokoli zaplatila. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění s ohledem na výši dlužné částky stanovena do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč ve výše uvedené lhůtě a v rozsahu příslušenství, tedy nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty, byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala 30 760 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 20 000 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy 65 % ku 35 % ve prospěch žalobkyně). Žalovaná je tak povinna žalobkyni hradit 30 % nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 138 Kč a nákladech zastoupení advokátem. Žalobkyně v tomto řízení učinila 3 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní upomínky. Advokátce pak náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 700 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Právní zástupkyně není plátkyní DPH. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 3 538 Kč a žalovaná je povinna jí nahradit zmíněných 30 % z nich, tj. 1 061,40 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.

14. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 30 760 Kč, kdy z tohoto předmětu řízení zaplatila soudní poplatek ve výši 1 231 Kč. Žalobkyně však uhradila poplatek v nesprávné výši, když má být vyměřen z částky 22 760 Kč, představující součet jistiny ve výši 20 000 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 2 760 Kč. Z této částky pak činí soudní poplatek dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků částku 1 138 Kč.

15. Dle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Poplatek ani přeplatek na poplatku se nevrací, nepřevyšuje-li částku 50 Kč, s výjimkou uvedenou v odstavci 2.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uhradila na soudním poplatku více, než činila její poplatková povinnost, rozhodl soud o vrácení přeplatku na soudním poplatku tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku. Dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Trutnově. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.