16 C 15/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice anonymizována dvě slova , PSČ obec o zaplacení 94.891,71 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Co do částky 12.765,07 Kč (část smluvního úroku ve výši 16,70 % ročně z částky 94.891,71 Kč od 26. 2. 2020 do 15. 12. 2020) se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 82.126,64 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Co do částky 12.765,07 Kč (část jistiny), smluvního úroku ve výši 16,70 % ročně z částky 94.891,71 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 94.891.71 Kč od 26. 2. 2020 do uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výroku II, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28.964 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení, zahájeného na návrh doručený soudu dne 4. 5. 2020 je zaplacení částky 94.891,71 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky z nesplaceného úvěru, poskytnutého právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], žalovanému na základě Smlouvy o úvěru č. 214625073 ze dne 28. 4. 2014 v němž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 160.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 3.164,83 Kč, a to počínaje dnem 25. 5. 2014, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohody, že úvěr bude úročen sazbou 16,70 % ročně. Nedílnou součástí Smlouvy je Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky Banky, přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi. Banka dne 28. 4. 2014 úvěr žalovanému poskytla, žalovaný však úvěr řádně nesplácel, proto využil právní předchůdce žalobce svého oprávnění dle úvěrových podmínek a prohlásil úvěr dopisem ze dne 28. 1. 2019 za okamžitě splatný v celé výši. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 94.891,71 Kč a příslušenství. Sporná pohledávka byla postoupena původním věřitelem na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020. Ke dni podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil, ačkoli byl o zaplacení opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 31. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky, domáhá se žalobce vedle přiznání dlužné jistiny s obchodním úrokem též přiznání úroku z prodlení z nesplacené jistiny po dobu prodlení do zaplacení.

2. Podáním ze dne 28. 4. 2023 vzal žalobce žalobu zčásti zpět, a to co do částky 12.765,07 Kč. Tato částka byla žalobci postupně zaplacena po zahájení řízení, a to v rámci insolvenčního řízení, v němž byl žalovaný úpadcem. Žalobce uvedenou částku započetl na část smluvního úroku ve výši 16,70 % ročně z dlužné jistiny ode dne 26. 2. 2020 do dne 15. 12. 2020 a navrhl, aby soud řízení v tomto rozsahu zastavil.

3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, k němuž došlo před zahájením jednání ve věci samé, soud postupoval dle § 96 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. a v tomto rozsahu ve výroku I rozsudku řízení co do částky 12.765,07 Kč zastavil, když souhlas žalovaného se zpětvzetím se nevyžaduje.

4. Před jednáním samým byl žalobce soudem písemně poučen o nutnosti doplnit tvrzení, zda byla prověřována úvěruschopnost žalovaného a k těmto tvrzením označit důkazy. Žalobce byl soudem poučen pro případ nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů v tom smyslu, že může být nárok za takové situace posouzen podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, když žalobce dosud taková tvrzení neučinil. Žalobce v podání ze dne 28. 4. 2023 doplnil svá tvrzení tak, že právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka dále porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. K doplnění tvrzení žalobce předložil listinu s označením„ Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ ze dne 27. 4. 2023 a dále Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Žádost o prescoring úvěrových produktů s čestným prohlášením žalovaného.

5. Žaloba společně s předvoláním k jednání dne 15. 8. 2023 byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště do vlastních rukou dne 17. 7. 2023. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Žalobce a jeho zástupce omluvili svou neúčast při jednání soudu a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Soud projednal s ohledem na shora uvedené věc v nepřítomnosti účastníků řízení.

6. Soud v tomto řízení vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že dne 28. 4. 2014 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen banka) a žalovaným jako fyzickou osobou uzavřena Smlouva o úvěru č. 214625073, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 160.000 Kč, jež se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 3.164 Kč. Žalovaný před uzavřením smlouvy prohlásil, že v žádosti o poskytnutí úvěru uvedené údaje se zakládají na pravdě. V žádosti uvedl, že je podnikatel a čistý měsíční příjem domácnosti činí 35.000 Kč, doklad k příjmu ani doklad o bezdlužnosti od finančního úřadu nepředložil. Nedílnou součástí smlouvy byl též Sazebník poplatků žalobce a Všeobecné produktové podmínky. Žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně jej nesplácel. V důsledku jeho jednání banka dopisem ze dne 28. 1. 2019 okamžitě zesplatnila žalovaným čerpaný úvěr a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Ke dni podání žaloby dlužnou částku žalobce vyčíslil tak, že sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 94.891,71 Kč. Dále se žalobce domáhal zaplacení sjednaného smluvního obchodního úroku ve výši 16,70 % ročně do budoucna a dále i zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny do zaplacení. Sporná pohledávka byla písemnou smlouvou ze dne 18. 2. 2020 postoupena bankou na žalobce, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dne 28. 2. 2020. Žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 31. 3. 2020.

7. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova], ze žádosti o prescoring žalovaného před poskytnutím úvěru s jeho čestným prohlášením, z výpisu z úvěrového účtu, z platební historie, z oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 28. 1. 2019, ze smlouvy o postoupení pohledávky s přílohami ze dne 18. 2. 2020, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 s poštovním podacím archem a z předžalobní upomínky s poštovním podacím archem. <i>8. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>10. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 12. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná zčásti. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože sporná pohledávka mu byla písemnou smlouvou řádně postoupena. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru částku 160.000 Kč, kterou měl žalovaný splácet v pravidelných fixních měsíčních splátkách. Žalovaný je ve smlouvě, jež byla uzavřena v osobní přítomnosti žalovaného, označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, v žádosti o prescoring úvěrových produktů dále též číslem telefonu a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce netvrdil, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce byl proto soudem ještě před jednáním samým vyzván ke sdělení, zda byla prověřována úvěruschopnost žalovaného a pokud ano, k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp zn. 33 Cdo 3675/2021. Žalobce následně doplnil svá tvrzení, týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného avšak tato tvrzení jsou zcela obecná, nedostatečná a neúplná. K prokázání těchto tvrzení pak předložil Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Dle Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 27. 4. 2023 a ze Žádosti o prescoring úvěrových produktů ze dne 28. 4. 2014, které byly žalobcem předloženy k prokázání řádného ověřování úvěruschopnosti žalovaného bankou, byl úvěr schválen, neboť na základě uvedených informací nebyly pochybnosti o schopnosti klienta úvěr splácet, když sám podepsal čestné prohlášení ke sdělení údajů. Žádost o prescoring však neobsahuje žádné konkrétní informace, ze kterých by bylo zřejmé, z jakých dat (konkrétních údajů jako je výše příjmů a výdajů žalovaného, řádně doložených listinami, nikoli pouze čestným prohlášením žadatele) banka při ověřování žalovaného vycházela. Ve Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti pak dle soudu jde o zcela obecná sdělení ohledně toho, co se zohledňuje a vyhodnocuje a v tomto smyslu byl žalobce soudem před jednáním ve věci písemně vyrozuměn. Z uvedeného Vyjádření ze dne 27. 4. 2023 je popsán obecný mechanismus prověřování úvěruschopnosti žadatele, jehož součástí je mimo jiné údaj, že příjem klienta byl ověřen dle IncomeModelu. Vzhledem k nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce při jednání ve věci dne 15. 8. 2023, nemohlo mu být soudem dáno poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného. V tomto směru tak žalobce neunesl ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní.

14. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 28. 4. 2014 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

15. Vzhledem k tomu, že má soud z listinných důkazů za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 160.000 Kč, jež ke dni podání žaloby nebyl splacen na jistině v rozsahu částky 94.891,71 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, kterou mu byla pohledávka postoupena původním věřitelem, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

16. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil na jistině 94.891,71 Kč, po podání žaloby pak v rámci insolvenčního řízení uhradil částku 12.765,07 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dosud tak žalovaný neuhradil na čerpaný úvěr na jistině částku 82.126,64 Kč, když soud na úhradu dlužné jistiny započetl i platby v rámci insolvenčního řízení.

17. Pokud jde o příslušenství, tedy sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl, když dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Ze stejných důvodů soud zmítl žalobu co do částky 12.765,07 Kč na jistině, když tuto částku (zaplacenou v insolvenčním řízení) započetl žalobce na část smluvního obchodního úroku, avšak vzhledem k posouzení nároku jako bezdůvodné obohacení je na místě, započítat uvedenou částku právě na jistinu a nikoli na sjednané příslušenství z neplatné smlouvy o úvěru (viz bod 16 shora).

18. Žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž netvrdil ani neprokázal, že z dlužné jistiny zaplatil více, než bylo žalobcem uvedeno v žalobě a zohledněno v rámci úhrad v insolvenčním řízení. Proto soud žalobci přiznal částku 82.126,64 Kč odpovídající dlužné jistině. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud vzal v úvahu, že jistina byla splatná již dne 16. 12. 2020 a žalovaný měl dostatek času na vrácení poskytnuté částky, nad to bylo insolvenční řízení zastaveno a oddlužení žalovaného zrušeno pro porušování povinností dlužníka po dobu trvání účinků schválení oddlužení.

19. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení téměř úspěšný, když ze žalované částky mu nebylo přiznáno pouze příslušenství, neboť žaloba byla podána po právu a k částečnému zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalovaného, který v rámci insolvenčního řízení na poskytnutý úvěr částečně plnil. Žalobce tak má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, když splnil povinnost předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobce v tomto řízení učinil prostřednictvím svého zástupce 4 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis a zaslání předžalobní výzvy, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby. Žalobci byla proto přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.796 Kč, odměna advokáta ve výši 19.600 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 4.900 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 300 Kč. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 20.800 Kč. Daň činí 4.368 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 28.964 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal.