16 C 154/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem anonymizováno jméno jméno se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 16.720 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 720 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.720 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2.252 Kč k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 16.720 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru s poplatky dle Smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou dne 29. 6. 2022 pod č. 522709001, na základě které byl žalované poskytnut nejprve úvěr ve výši 9.100 Kč, který byl následně navýšen na 16.000 Kč, a to vždy bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytovateli úvěru jistinu ve výši celkem 16.000 Kč do 21. 9. 2022 v jedné splátce. Úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 720 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, ve znění dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozuměna přípisem ze dne 17. 3. 2023. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 18.932 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 16.000 Kč a neuhrazených poplatků, penále a úroku. Žalobou se pak žalobce domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 16.000 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 720 Kč. Z nesplacené jistiny se smluvní pokutou se žalobce dále domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení od 22. 9. 2022 do zaplacení.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého bydliště dne 25. 9. 2023 postupem dle § 49 o. s. ř. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobce s navrhovaným postupem soudu souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 31. 10. 2023.

3. V tomto řízení vzal soud na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 29. 6. 2022 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, kterou byla žalované poskytnuta bezhotovostním převodem částka 9.100 Kč a následně byla dne 2. 7. 2022 uzavřena mezi týmiž účastníky smlouva o úvěru, kterým byl původní úvěr navýšen na celkem 16.000 Kč. Takto tedy bezhotovostně poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 29. 6. 2022 částku 9.100 Kč a poté dne 2. 7. 2022 částku 6.900 Kč. Nedílnou součástí smluv se staly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr ve výši 16.000 Kč do 21. 9. 2022. Žalovaná však nesplatila sjednanou částku řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu. Pohledávka za žalovanou byla na základě Rámcové smlouvy o postoupení ze dne 12. 11. 2021, ve znění Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Ke dni podání žaloby pohledávka činí 16.720 Kč a sestává z nesplacené jistiny ve výši 16.000 Kč a nesplacené smluvní pokuty ve výši 720 Kč. Žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 17. 3. 2023.

4. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smluv o úvěru s Obchodními podmínkami, z výpisu z účtu, z upomínek, z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem a z předžalobní upomínky s podacím lístkem. <i>5. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 6. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>7. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je z části důvodná. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože sporná pohledávka mu byla písemnou smlouvou postoupena původním věřitelem společností [právnická osoba] Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru (smlouva byla 2x aktualizována) celkem částku ve výši 16.000 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou, číslem OP, telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, nicméně nepředložil k těmto tvrzením žádné důkazy. Žalobce byl soudem před rozhodnutím ve věci samé vyzván k doplnění tvrzení, zda a jak byla prověřována úvěruschopnost žalované a pokud byla, k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Soud dokonce výslovně s ohledem na § 13 o. z. odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 216/2021-80 ze dne 4. 1. 2022, v němž se odvolací soud podrobně k otázce prokázání ověřování úvěruschopnosti vyjadřuje. K výzvě soudu žalobce doplnil, že nemá technických ani právních prostředků k ovlivnění způsobu prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem a rekapituloval postup prověření úvěruschopnosti žalované shodně, jako v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

10. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.

11. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 29. 6. 2022 ve znění smlouvy ze dne 2. 7. 2022 (navýšení částky) a ze dne 22. 8. 2022 (prodloužení původní splatnosti) dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

12. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 16.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, ve znění smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

13. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 16.000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaná neprokázala, že na jistinu cokoli zaplatila. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobce vyplatil žalované postupně celkem částku 16.000 Kč, ze které žalovaná do podání žaloby nezaplatila ničeho, zbývá tak vrátit jistinu v této výši. Žalované byla proto uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16.000 Kč.

14. Pokud jde o příslušenství, tedy zákonný úrok z prodlení a kapitalizovanou smluvní pokutu, pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl, když dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Ve vztahu ke smluvní pokutě pak soud dodává, že žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě. Co do zákonného úroku z prodlení od 22. 9. 2022 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 720 Kč proto byla žaloba zamítnuta.

15. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142a odst. 1 o. s. ř. Ze žalované částky 16.720 Kč byl žalobce neúspěšný zcela v minimálním rozsahu, proto mu náleží právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, když splnil povinnost předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku 1.452 Kč za právní zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 300 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) a představují celkem 1.200 Kč. Zástupce žalobce doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21 % DPH z částky 1.200 Kč, tj. 252 Kč. Celkově tak žalobce na nákladech řízení účelně vynaložil částku 2.252 Kč (800 + 1.200 + 252 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.252 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. Za úkon právní služby, spočívající ve vyjádření k výzvě soudu ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované soud žalobci odměnu nepřiznal, když tato tvrzení s označením důkazů měla být obsažena již na počátku řízení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

16. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá zaplacení dlužných částek z úvěrů (event. půjček či zápůjček) z postoupených pohledávek ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy o úvěru (případně o zápůjčce) a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. V případě, kdy by se žalovaná v konkrétním řízení bránila, a žalobce na procesní obranu reagoval, bylo by již postavení obou účastníků v řízení z hlediska nákladů právního zastoupení shodné (viz § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) Ministerstvo spravedlnosti přistoupilo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. na základě zákonného zmocnění obsaženého v zákoně o advokacii (§ 2 odst. 3). V této souvislosti nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností ust. § 14b vyhl.č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z poskytnutého úvěru, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ust. § 14b advokátního tarifu.

17. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalované v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.