16 C 179/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 21 257,21 Kč s příslušenstvím – půjčka

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 257,21 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 21 257,21 Kč s příslušenstvím, jako dlužné částky z nesplacených smluv o půjčce č. 278035953 ze dne 17. 7. 2006 a č. 306724383 ze dne 27. 9. 2006, na základě kterých žalované právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (smlouva č. 278035953) a ve výši 18 000 Kč (smlouva č. 306724383). Právní předchůdce žalobkyně takto poskytl žalované peněžní prostředky, a to dne 17. 7. 2006 ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli spolu s poplatkem ve sjednané výši. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a sjednaného poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v týdenních splátkách ve sjednané výši, a to v hotovosti, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 7. 2007. Dále pak právní předchůdce žalobkyně takto poskytl žalované peněžní prostředky, a to dne 27. 9. 2006 ve výši 18 000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli spolu s poplatkem ve sjednané výši. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a sjednaného poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v týdenních splátkách ve sjednané výši, a to v hotovosti, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26. 9. 2007. Nedílnou součástí obou smluv jsou Smluvní podmínky smlouvy. Finanční prostředky byly v obou případech poskytnuty žalované v hotovosti při podpisu smluv. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila závazky ze smluv. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé dlužné částky v případě obou smluv. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), má žalobkyně právo požadovat dále úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky z dlužné nesplacené jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Sporné pohledávky byly postoupeny na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024, a to s účinky ke dni 9. 10. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno předchozím věřitelem.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 postoupila žalobkyni vymáhanou pohledávku společnost , název společnosti, ., nikoliv původní věřitel , právnická osoba, Soud proto vyzval žalobkyni, aby doložila smlouvu o postoupení pohledávek dokládající nabytí pohledávky od původního věřitele , právnická osoba, Žalobkyně k tomu sdělila, že žalovaná pohledávka na ní byla postoupena ze strany společnosti , název společnosti, . jako postupitele. Žalobkyně tedy soudu předložila správnou smlouvu o postoupení pohledávky, včetně seznamu postoupených pohledávek. Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou podepisoval , právnická osoba, jako postupitel, žalobkyně nedisponuje, neboť nebyla jejím účastníkem a s ohledem na GDPR ani nebude žalobkyni poskytnuta. Žalobkyně proto navrhla, aby se soud případně pokusil obrátit na účastníky předmětné smlouvy.

3. Původní věřitelka společnost , právnická osoba, v podání ze dne 25. 11. 2025 k výzvě soudu sdělila, že má k dispozici toliko smlouvu o postoupení pohledávek mezi ní a společností , název společnosti, se seznamem postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky soudu nepředložila, ač k tomu byla soudem vyzvána.

4. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když jí předvolání k jednání bylo doručeno na adresu pro doručování postupem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 22. 12. 2025. Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů (Smlouvy o půjčce, smluvní podmínky smlouvy o půjčce, Smlouva o postoupení pohledávky mezi společností , právnická osoba, a společností , název společnosti, ze dne 19. 6. 2015, Smlouva o postoupení pohledávek mezi Společností , název společnosti, . se sídlem , jméno FO, , , Anonymizováno, ze dne 4. 10. 2024, seznam pohledávek a předžalobní výzva) za prokázané, že společnost , právnická osoba, se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , jako věřitel a žalovaná jako zákaznice uzavřely dne 17. 7. 2006 a dne 27. 9. 2006 Smlouvu o půjčce. Na základě prvé smlouvy poskytl věřitel žalované částku 10 000 Kč a na základě druhé smlouvy poskytl věřitel žalované částku 18 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala splatit poskytnuté peněžní prostředky ve splátkách, sjednaných ve smlouvách, a to společně s vyčíslenými poplatky. Smlouvy byly uzavřeny podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

6. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tedy v době uzavření smlouvy o půjčce.

7. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Protože jde o postoupení pohledávky vzniklé za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, řídí se i postoupení pohledávky tímto zákonem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 564/2012).

9. Podle § 524 odst. 1, 2 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle § 526 odst. 1, 2 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

10. Soud se předně zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení. Žalobkyně prokázala, že jí vymáhané pohledávky byly dne 4. 10. 2024 postoupeny společností , název společnosti, . Žalobkyně tedy pohledávku nenabyla od původního věřitele, kterým je společnost , právnická osoba, Žalobkyně uvedla, že smlouvu o postoupení pohledávek, kterou vymáhané pohledávky nabyla společnost , název společnosti, ., nemá k dispozici, a se zřetelem k pravidlům upravujícím ochranu osobních údajů ani nebude schopna uvedenou smlouvu soudu předložit. Ze sdělení původního věřitele společnosti , právnická osoba, a jí předložené smlouvy o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že původní věřitelka postoupila předmětné pohledávky dne 19. 6. 2015 společnosti , název společnosti, Oznámení o postoupení pohledávky nebylo předloženo ani původním věřitelem, ani žalobkyní.

11. V Nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 682/15, se mj. uvádí: Postupitelovou notifikací dochází ke změně osoby oprávněné přijmout plnění, a dluh tedy zanikne splněním nejen tehdy, byla-li smlouva o cesi platná, ale též tehdy, pokud k postoupení pohledávky vůbec nedošlo nebo smlouva o postoupení pohledávky byla neplatná. Tím je chráněno postavení dlužníka (aby nebyl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl) a případné následky neplatnosti nebo neexistence smlouvy o postoupení pohledávky si v rámci bezdůvodného obohacení vypořádají mezi sebou postupitel a postupník. Jak však Ústavní soud dále zdůraznil, toto může platit jen v případě, že dojde k platnému oznámení o postoupení pohledávky ze strany postupitele vůči dlužníkovi. Nedojde-li totiž k němu, potom nemohou nastat ani jeho účinky předvídané v § 526 odst. 1 a 2 občanského zákoníku z roku 1964. Jinak řečeno, dlužník není oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení - respektive zpochybňovat její platnost - pouze za podmínky, že mu postoupení pohledávky postupitel platně oznámil. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015, se uvádí: Nejvyšší soud sjednotil rozpornou rozhodovací praxi v otázce právního významu toho, že postupitel v intencích § 526 obč. zák. oznámil dlužníku postoupení pohledávky, rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněným pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2010“)… Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu… V citovaném rozsudku pak Nejvyšší soud uzavřel, že oznámil-li věřitel postoupení pohledávky dlužníkovi, pak ani případná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky nevede k závěru, že postupník není ve sporu aktivně věcně legitimován. Obdobně Ústavní soud v nálezu ze dne 24. února 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08, uvedl, že teprve v případě přijetí závěru, že notifikace je neplatná, je namístě se zabývat platností smlouvy o postoupení pohledávek; závěr o neplatnosti notifikace by totiž znamenal, že by se neuplatnil mj. ani § 526 odst. 2 obč. zák., upírající dlužníkovi právo dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení.

12. Soud ze shora uvedeného pro posuzovanou věc dovozuje: Skutečnost, že žalobkyně nepředložila (a ani není schopna předložit) smlouvu o postoupení pohledávek, kterou vymáhanou pohledávku nabyl jeho právní předchůdce (, název společnosti, .), a to od původního věřitele, eventuálně další smlouvy o postoupení pohledávek, které byly uzavřeny mezi původním věřitelem , právnická osoba, a případnými právními předchůdci společnosti , název společnosti, ., nemůže být sama o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby. K prokázání aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je však nezbytné, aby bylo prokázáno, že jednotlivá postoupení pohledávek byla oznámena žalované jako dlužnici. Žalobkyně neprokázala, že by žalované bylo oznámeno jakékoli postoupení pohledávky, a to ani ze společnosti , název společnosti, . na žalobkyni. Nebylo též prokázáno, že v minulosti bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky společnosti , název společnosti, ., eventuálně postoupení pohledávky právním předchůdcům této společnosti (není totiž zřejmé ani to, od koho společnost , název společnosti, . pohledávku nabyla), případně zda nedošlo k opakovanému postoupení pohledávky mezi dalšími subjekty – právními předchůdci společnosti , název společnosti, .). Jinak řečeno, není-li prokázáno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na společnost , název společnosti, . (eventuálně na její právní předchůdce – viz sdělení původního věřitele , právnická osoba, o postoupení pohledávek na společnost , název společnosti, ), pak nelze dovodit, že společnost , název společnosti, . (eventuálně její právní předchůdci) byla aktivně legitimována k vymáhání této pohledávky po žalované. Logicky pak nemůže být prokázáno ani to, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 stala aktivně legitimovanou v tomto řízení žalobkyně.

13. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je podnikatelským subjektem, který dlouhodobě kupuje a vymáhá pohledávky jiných subjektů. Nákup a vymáhání pohledávek je základním předmětem činnosti žalobkyně. Po žalobkyni tak lze legitimně požadovat, aby při nákupu pohledávek postupovala způsobem, který jí umožní prokázat její aktivní legitimaci v soudních řízeních, v nichž pohledávky po dlužnících vymáhá (tedy ve vztahu k posuzované věci bude schopna prokázat, že ve všech případech došlo k oznámení opakovaných postoupení pohledávky dlužnici). Není-li žalobkyně schopna notifikaci dřívějšího (dřívějších) postoupení pohledávky žalované prokázat, pak jde o důsledek nedostatečné obezřetnosti žalobkyně při uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, který může jít pouze a výlučně k její tíži. V soudním řízení pak nelze vést dokazování ke zjištění skutečností, které měla žalobkyně bez dalšího tvrdit a prokázat.

14. Z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce proto soud žalobu zamítl.

15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalované náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku II. uvedeno.