16 C 189/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupené advokátkou anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o vyklizení nemovitosti o vzájemném návrhu o omezení služebnosti

I. Návrh, aby soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna vyklidit: -) pozemek parc. č. st. anonymizováno, jehož součástí je budova adresa, rodinný dům, v části územní celek, -) pozemek parc. číslo -) pozemek parc. číslo -) pozemek parc. číslo vše v katastrální uzemí příjmení a obci obec, jak zapsáno na list vlastnictví, pro katastrální uzemí příjmení a obci obec, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku se zamítá.

II. Vzájemný návrh žalované na omezení služebnosti užívacího práva se odmítá.

III. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16.09.2020 domáhal, aby soud uložil žalované za povinnost vyklidit nemovitosti specifikované ve výroku I tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 18.11.2013 byla mezi žalovanou a žalobcem uzavřena smlouva o zřízení práva věcného břemene, na základě které žalobce na žalovanou převedl vlastnické právo k nemovitostem, popsaným ve výroku I tohoto rozsudku a současně bylo ve smlouvě zřízeno ve prospěch žalobce věcné břemeno doživotního bezplatného a výlučného užívání nemovitostí ve prospěch žalobce. Po provedení vkladu vlastnického práva a práva věcného břemene po nějaký čas žalobce spolu se žalovanou nemovitosti užívali. V současné době užívá nemovitosti žalovaná, když žalobce byl z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu a pro rozpory se žalovanou nucen se z nemovitostí odstěhovat. V současné době je již ve zdravotních možnostech žalobce nemovitosti užívat způsobem, které mu zajišťuje právo dle zřízené služebnosti – věcného břemene, tedy výlučně a v plném rozsahu. S ohledem na výše uvedené žalobce vyzval žalovanou k vyklizení nemovitostí, a to mimo jiné předžalobní výzvou ze dne 08.06.2020, ve které poskytl žalované lhůtu k vyklizení nemovitostí do 30.06.2020. Žalovaná na výzvu reagovala přípisem ze dne 18.06.2020 ve kterém mj. uvedla, že je připravena nemovitosti spoluužívat se žalobcem a dále, že jím poskytnutá lhůta k vyklizení nemovitostí je nepřiměřeně krátká. Ačkoli žalobce lhůtu na vyklizení prodloužil do 31. července 2020, k vyklizení nemovitostí do současné doby nedošlo.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Současně žalovaná uplatnila v tomto řízení vzájemný návrh v podání ze dne 11.11.2020, kterým se domáhá, aby soud omezil služebnost užívacího práva ke sporným nemovitostem, zřízenou ve prospěch žalobce tak, aby žalobce byl nadále oprávněn užívat nemovitosti doživotně a bezplatně, ale nikoliv výlučně, nýbrž společně se žalovanou, přičemž případné rozdělení užívání nemovitostí, tj. které prostory bude každý z nich užívat sám a které budou užívat společně, žalovaná zatím ponechává na vzájemné dohodě, která mezi nimi bude uzavřena dodatečně.

3. Ve vztahu k žalobnímu návrhu žalovaná na svou obranu uvedla, že nemovitosti jí žalobce daroval z lásky a z vděčnosti za to, že kvůli němu v říjnu 2012 opustila svého manžela jméno příjmení, se kterým se později také rozvedla a od té doby s ním v nemovitostech začala žít jako jeho partnerka. Ona v nemovitostech od té doby žila trvale a žalobce tam za ní dojížděl zpravidla ve čtvrtek večer a v neděli večer se vracel do obec, kde podnikal a bydlel ve svém vlastním domě adresa na anonymizována dvě slova, kde má i trvalé bydliště. Sama žalovaná také častokrát jezdila za žalobcem do obec, kde bylo lepší společenské vyžití než v obec, poněvadž spolu rádi chodili do divadla a na různé společenské akce. Dle tvrzení žalobce jí nemovitosti daroval také proto, že si přál zajistit jí vlastní bydlení, když kvůli němu o své dosavadní bydlení přišla, neboť dům, kde bydlela s manželem, byl v jeho výlučném vlastnictví. Žalobce jí chtěl zajistit nejen bytovou potřebu po dobu jeho života, ale i po smrti, protože byl o 15 let starší než ona a měl vážné zdravotní problémy. Také měl pět dospělých dětí a nepřál si, aby po něm nemovitosti zdědily. Při podpisu smlouvy žalobce žalovanou ujišťoval, že se nemusí bát, že by kvůli tomu musela někdy v budoucnu nemovitosti vyklidit a odstěhovat se z nich. Tvrdil, že jí má rád, chce s ní žít v partnerském vztahu až do smrti a nikdy jí neopustí a i kdyby se s ním rozešla ona, nebude chtít nemovitosti užívat výlučně sám, ale společně s ní, protože je tam dostatek místa pro oba. To také bylo formulováno ve smlouvě slovy:„ v rozsahu jak je dosud užíval“. Žalobce nemovitosti vždy užíval pouze k rekreaci a nikdy k trvalému bydlení. Žalovaná mu za dar byla vždy vděčná a věřila, že zde bude moci žít až do konce svého života. Do podzimu 2018 bylo soužití účastníků spokojené, i když měl žalobce občas špatnou náladu a choval se k žalované vulgárně a hrubě jí nadával. Vše vyvrcholilo o víkendovém pobytu na anonymizováno, kde se účastníci na podzim 2018 ubytovali, žalobce po vypití alkoholu začal žalované nadávat, ale tentokrát veřejně a nahlas před hosty v restauraci, což u personálu i hostů vzbudilo rozruch. Žalovaná se za chování žalobce styděla. Po návratu z hotelu zůstal žalobce ve svém domě v obec a žalovaná odjela do obec a doufala, že za ní přijede. To se však nestalo. Sama žalovaná se žalobci neozvala, protože byla ukřivděná jeho chováním. V únoru 2019 najednou přestal fungovat plyn a elektřina. Dodavatel žalované sdělil, že žalobce jako objednatel smlouvy ukončil, aniž by o tom žalovanou předem informoval. Žalovaná se tak ocitla měsíc bez energií, ačkoli již dříve žádala žalobce o převedení dodávek na její osobu. V květnu 2019 ke svým narozeninám obdržela od žalobce pohlednici s urážlivým textem, záhy 17.5.2019 také SMS zprávu s urážkami. V červnu 2020 jí zaslal žalobce další SMS zprávy, v nichž však psal, že se na ní těší, že spolu zase začnou žít jako partneři. Žalovaná byla připravena žalobce přijmout, avšak ten nepřijel a najednou prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 01.06.2020 vyzval žalovanou k vyklizení nemovitostí. Tento požadavek žalovanou šokoval, protože to je v rozporu s tím, co jí žalobce sliboval. Navíc žalovaná nemá kam jít, nemá jinou nemovitost ani peníze, protože všechny své prostředky investovala do rekonstrukce předmětné nemovitosti. Žalovaná podrobně popsala a vyčíslila náklady na rekonstrukci a zvelebení domu. Žalovaná popřela, že by se žalobce musel z domu odstěhovat z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu a pro rozpory se žalovanou, neboť žalovaná ho vždy měla ráda, nikdy žádný rozpor neměli a vztah ukončil žalobce sám bez jejího zavinění. Při rekonstrukci žalovaná zdravotní stav žalobce brala na zřetel a nyní nemovitost lépe vyhovuje potřebám žalobce než v minulosti. Žalovaná žalobci nikdy nebránila v užívání nemovitosti, jeho věcné břemeno respektuje. Žalovaná má však za to, že žalobce svým požadavkem, aby nemovitosti zcela vyklidila a umožnila mu je doživotně bezplatně a výlučně užívat nepřípustně rozšiřuje smluvně dohodnutý rozsah věcného břemene, neboť v době před zřízením věcného břemene neužíval nemovitosti výlučně sám a k trvalému bydlení, čehož se nyní domáhá žalobou, ale užíval je společně se žalovanou, navíc pouze v době svého volna, zpravidla od čtvrtka večer do neděle odpoledne a po zbytek týdne bydlel ve svém vlastním domě v obec. Takový požadavek žalobce se žalované jeví jako v rozporu s dobrými mravy.

4. Žalobce v replice ze dne 20.01.2021 dále uvedl, že co tvrdí žalovaná není pravda. Většina provedených prací na domě byla zbytečná, navíc sám polovinu nákladů uhradil, ale nemá na to doklady. Zdravotní stav se mu zhoršil kvůli žalované, vlastně při rekonstrukci dělal přidavače a dělníka. Rozhodně nenutil žalovanou prodávat její jiné nemovitosti a investovat do domu. Žalobce navrhl, aby soud vzájemný návrh žalované zamítl.

5. Žalovaná v replice ze dne 10.03.2021 doplnila, že rozhodně nenaléhala na žalobce, aby jí nemovitosti v obec daroval, bylo to jeho svobodné rozhodnutí. Žalovaná také nezapříčinila rozepři v anonymizováno na podzim 2018 a společné soužití poté ukončil sám žalobce. Chatku a byt, které žalovaná dříve vlastnila, na návrh žalobce nejprve prodala jemu v době rozvodu s bývalým manželem, aby mu nemusela vyplácet vypořádací podíl. Po rozvodu pak žalobce převedl nemovitosti zpět žalované. Pokud se žalobce domáhá toho, aby žalovaná vyklidila nemovitost a on jí mohl užívat výlučně sám, pak žalovaná poukázala na to, že takový požadavek neodpovídá vzájemně dohodnutému rozsahu věcného břemene podle smlouvy, neboť v době uzavření smlouvy nemovitosti užívali oba účastníci společně, přičemž žalovaná jí užívala trvale a žalobce pouze občas a rozhodně jí neužíval sám. Jeho požadavek je tak neoprávněný a žaloba by měla být zamítnuta. V době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno, žalovaná vlastnila další 2 nemovitosti, a to bytovou jednotku a pozemek s rekreační chatkou. Tyto nemovitosti již nevlastní, k čemuž přispěl i žalobce a tím se její osobní poměry značně změnily. Žalovaná nikdy žalobci v užívání nemovitostí v obec nebránila a s představou, že zde sama žalovaná bude bydlet po zbytek života vylepšila technický stav nemovitosti a zajistila lepší komfort s investicí minimálně 1,5 milionu Kč.

6. V průběhu řízení žalobce i žalovaná dále doplňovali svá vyjádření.

7. Žalobce při jednání dne 20.07.2021 k výzvě soudu, týkající se odstranění rozporů v tvrzeních ohledně vedení společné domácnosti se žalovanou uvedl, že se žalovanou společnou domácnost nevedli, což prokazuje vyjádření souseda pana příjmení. Žalovaná v době uzavření darovací smlouvy žalobce pouze navštěvovala, bydlela však ve svých nemovitostech. Sepis notářského zápisu neodpovídá skutečnosti. Je pravda, že bývalý manžel žalované jí vyhodil z jejich domu, sbalil jí pár věcí a ona přijela za žalobcem. Je také pravda, že žalobce odjel za podnikáním do obec, žalovaná zůstala v domě a on se vrátil v pátek na víkend. Asi rok po tom nemovitosti žalované daroval, protože si naříkala, že po 25 letech s bývalým manželem nic nemá.

8. Žalovaná při jednání dne 20.07.2021 doplnila, že v době darování nemovitostí od žalobce nemohla bydlet ani v rekreační chalupě ani v bytě 1+1, protože obě nemovitosti byly pronajaté, což žalobce věděl. Účastníci vedli společnou domácnost až do podzimu 2018, kdy došlo ke konfliktu v anonymizováno.

9. Soud při jednání dne 31.08.2021 žalovanou poučil o tom, že petit vzájemného návrhu není vykonatelný a je třeba jej upřesnit ve lhůtě 14 dnů s tím, že v případě neupřesnění a nedoplnění žalobního petitu bude vzájemný návrh odmítnut. Žalovaná v soudem stanovené lhůtě žalobní petit nedoplnila ani neupřesnila, soud proto ve výroku II vzájemnou žalobu podle § 43 o. s. ř. odmítl.

10. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti:

11. Žalobce se žalovanou uzavřeli Darovací smlouvu a smlouvu o zřízení práva věcného břemene datovanou dne 18.11.2013, přičemž podpisy obou účastníků byly úředně ověřeny v notářské kanceláři v obec dne 04.12.2013 Touto smlouvou daroval žalobce jako výlučný vlastník žalované nemovitosti, a to: pozemek parc. č. st. anonymizováno, jehož součástí je budova adresa, rodinný dům, v části územní celek, pozemek parc. číslo pozemek parc. číslo pozemek parc. číslo vše v katastrální uzemí příjmení a obci obec, jak zapsáno na list vlastnictví, pro katastrální uzemí příjmení a obci obec. V čl. III bylo mezi účastníky smlouvou sjednáno, že obdarovaná touto smlouvou zřizuje formou věcného břemene ve prospěch darujícího celé jméno žalobce doživotní a bezplatné právo výlučného užívání darovaných nemovitostí v rozsahu, jak je dosud užíval, včetně jejich zákonného příslušenství a přijímání návštěv. Dne 04.12.2013 byl sepsán notářkou v obec notářský zápis – osvědčení o prohlášení právně významných skutečnostech, kdy žalobce se žalovanou před notářkou prohlásili, že vedou společnou domácnost ve smyslu ustanovení § 115 o.z. od října 2012, a to na adrese obec a číslo. Žalobce adresoval žalované pohlednici a SMS zprávy v květnu 2019 a v červnu 2020. Žalobce vyzval žalovanou k vyklizení předžalobní výzvou ze dne 01.06.2020 a lhůtu pro vyklizení prodloužil dopisem ze dne 29.06.2020. Na výzvu k vyklizení žalovaná reagovala dopisem ze dne 18.06.2020 tak, že si je vědoma existence věcného břemene ve prospěch žalobce a je připravena toto právo respektovat. Nicméně lhůta pro vyklizení nemovitostí se jí jeví jako nepřiměřeně krátká a navíc do nemovitostí investovala velmi vysoké částky.

12. Uvedené skutečnosti soud zjistil z Darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene (čl. 4 - 5), z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 7), z notářského zápisu (čl. 19), ze zadní strany pohlednice a SMS zpráv (čl. 20 – 22), z výzvy k vyklizení (čl. 9), z odpovědi žalobce ze dne 29.06.2020 (čl. 8)

13. Žalobce zprostředkoval žalované uzavření kupní smlouvy dne 20.09.2016, jíž žalovaná jako prodávající prodala kupujícím svou bytovou jednotku o velikosti 1 + 1 s příslušenstvím v domě adresa ve obec. Žalovaná dne 09.05.2011 uzavřela s jméno příjmení ml. a jméno příjmení st. kupní smlouvu a smlouvu o zřízení práva věcného břemene, jejímž předmětem byla zahradní chatka č.e. anonymizováno v části územní celek postavená na pozemku parc. číslo dále pozemková parcela číslo zahrada. Nabyvatelkou se stala žalovaná s tím, že v čl. IV kupující ve prospěch jméno příjmení st. zřizuje formou věcného břemene doživotní a bezplatné právo užívání prodávaných nemovitostí v rozsahu, jak je dosud užíval, včetně jejich zákonného příslušenství a přijímání návštěv. Žalovaná dne 31.12.2014 uzavřela darovací smlouvu se svým synem jméno příjmení, kterou mu darovala nemovitosti, a to zahradní chatku č.e. anonymizováno stojící na pozemku St. anonymizováno a přilehlého pozemku číslo v kat. území anonymizována dvě slova. Žalovaná dne 21.02.2014 uzavřela s bývalým manželem jméno příjmení Dohodu o úpravě vzájemných majetkových poměrů po rozvodu jejich manželství.

14. Uvedené skutečnosti soud zjistil z kupní smlouvy s vyúčtováním zprostředkování (čl. 23 – 25, 68 - 69), z kupní smlouvy (čl. 66 – 67), z darovací smlouvy (čl. 25 p.v. – 26), z dohody o vypořádání SJM (čl. 42 p.v. – 43).

15. Z čestného prohlášení jméno příjmení ze dne 12.07.2021 (čl. 49) soud zjistil, že pan příjmení po odchodu do důchodu často pobýval na své chalupě adresa v obec, trávil zde veškeré prázdniny, většinu víkendů, Vánoce, Velikonoce atd. Hodně času trávil i se žalobcem. Pamatuje si jeho seznámení s paní celé jméno žalované, kdy jej v průběhu roku 2014 na chalupě navštěvovala, ale trvale tam nebydlela. Připadalo mu, že pana celé jméno žalobce příležitostně navštěvuje. Z rozsudku zdejšího soudu čj. číslo jednací ze dne 04.06.2013 (čl. 55) soud zjistil, že pravomocně bylo manželství celé jméno žalované a jméno příjmení rozvedeno téhož dne. Z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že od listopadu 2012 je manželství účastníků nefunkční, účastníci společně nebydlí, nehospodaří, intimně se nestýkají a netráví spolu volný čas. Z potvrzení starosty územní celek ze dne 25.08.2021 (čl. 59) bylo zjištěno, že paní celé jméno žalované má evidován trvalý pobyt na adrese obec a číslo od 19.08.2013.

16. Z účastnické výpovědi žalobce (čl. 51) soud zjistil, že domek adresa v obec jeho rodina koupila a užívala jako chalupu. V roce 2011 jej tam navštívila žalovaná s tím, že potřebovala soudně znalecký posudek na nemovitost, kterou kupovala, pak pro ni připravoval i sepis kupní smlouvy. Profesí je stavař a po revoluci si otevřel realitní kancelář v obec. V roce 2015 či 2016 jí předal zeti. V roce 2012 mu paní žalovaná poslala SMS, že by se zastavila pozdravit ho. Pak se objevila na chalupě a odjela až za 3 dny. Pak tam začala jezdit častěji. Rekreačně na chalupu jezdily žalobcovy děti. Žalobce měl bydliště v obec, na víkendy jezdil vyčistit si hlavu do obec. Zpočátku to bylo s paní žalovanou krásné. Neřekl by však, že spolu chodili. Asi za půl roku začala žalovaná přestavovat svou chatu, co koupila, a potřebovala od žalobce nějakou drobnost. Až od podzimu 2012 by jejich vztah označil jako partnerský. On byl v té době v obec a jezdil na víkendy na chalupu a žalovaná se tam občas objevila. Přes léto byl na chalupě skoro pořád. Paní celé jméno žalované tam v létě byla s ním, pak si začala dělat nároky na chalupu. Byl blázen, že jí chalupu daroval. Rok před tím se mu rozpadla rodina, paní celé jméno žalované byla nějaký čas ještě vdaná, tak jí to mohl darovat až po rozvodu. Sepsal darovací smlouvu, ověřili podpisy a ona to vložila na katastr. Původně jí to chtěl dát formou dědictví, s čímž nesouhlasila, protože by se jeho bývalá žena postarala o to, aby to v její prospěch nakonec nedopadlo. Ohledně notářského zápisu žalobce uvedl, že jeho obsah není pravdivý, bylo to kvůli darovací dani, protože by jinak museli platit daň darovací. Papír finančnímu úřad nestačil, takto sepsali u notáře. Nemovitost reálně rozdělit nejde. Darovací smlouvu připravila notářka příjmení, sám žalobce také sepisoval množství listin – převody, darovací smlouvy, věci kolem dědictví. V době, kdy předal zeti realitní kancelář se nic nezměnilo, stále byl trvale v obec a na víkend jezdil do obec. Byl tam také celé Vánoce, někdy od prosince až do března, když byl sníh.

17. Z účastnické výpovědi žalované (čl. 62 p.v.) soud zjistil, že se žalobcem se seznámila v roce 2011, kdy pro ní zařizoval věci ohledně pana příjmení. Pak se asi rok neviděli, ona mu poslala SMS a žalobce si pak pro ní jezdil domů v pátek a vozil si jí k sobě do obec do soboty či neděle. Bylo to tak jednou za 14 dní, když její manžel odjel na závody v době cca půl roku před tím, než jí manžel vyhodil. V říjnu 2012 jí manžel vyhodil a 12.11.2012 přišla do obec k žalobci a už tam zůstala. Bydlela tam sama se žalobcem, ona celý týden a žalobce jezdil za ní pravidelně každý týden od čtvrtka do neděle. Žalovaná zařizovala nákupy jídla a o vše se starala. Žalobce platil elektřinu a plyn i když si to chtěla platit sama. Také za ním jezdila o víkendech do obec, když tam byly nějaké sportovní akce. Jezdila obložená taškami. Když spolu takto fungovali v obec, tak společně užívali celý dům se zahradou a příslušenství, neměli rozděleno, že by někdo užíval jenom část. Pan žalobce jí nemovitosti daroval, protože neměla kam jít a jeho bývalá paní jezdila do obec dělat cirkus. Zdravotní stav žalobce není dobrý a věděl, že kdyby se mu cokoliv stalo, tak by skočila pod mostem. Vše bylo úplně v pořádku až do výletu do anonymizováno v roce 2018. Když jí tam vulgárně nadával, řekla si, že už si to nenechá líbit a odjela. Tři roky se nic nedělo, žalobce za celou dobu přijel asi 2x, má od domu klíče. To žalovaná usuzuje z toho, že na okně bylo namalováno pánské přirození. Svůj byt žalovaná prodala proto, aby mohla investovat do nemovitosti v anonymizováno, protože to původně byla králíkárna. Investovala do nemovitosti proto, že počítala s tím, že tam s panem celé jméno žalobce zůstane. Všechny papíry kolem darování obstarával pan žalobce, neví, za jak dlouho jí nemovitosti daroval. Myslí, že asi rok od toho, co se tam nastěhovala. Pan žalobce nikdy nebyl tak dlouho v kuse v obec, jak vypověděl, musel jezdit do práce, kterou měl v obec. Jezdila tam často s ním. Nejprve pan žalobce v obec bydlel sám, pak se tam přistěhovaly děti a ty jí dávaly pěkně najevo, co si o ní myslí. Manžel žalované se o jejím vztahu se žalobcem dozvěděl v létě 2012, v listopadu jí pak vyhodil se 3 ramínky s oblečením ven. Volala žalobci, ten si pro ní přijel a odvezl jí do obec. Několikrát tam pak za ní přijel i manžel s tím, že si to rozmyslel, že jí vyhodil a aby se vrátila. To ale žalovaná neudělala. Nikam jinam se od manžela nenastěhovala, neměla kam. Je pravda, že od roku 2006 měla žalovaná byt – garsonku, ale ta byla pořád dlouhodobě pronajatá. Pokud jde o chatku se zahrádkou, tu koupila i s tehdejším majitelem s panem příjmení a bylo domluveno, že tam zůstane na dožití. Zemřel až v roce 2014, takže opravdu neměla kam jinam jít. Neměla žádnou jinou známost než se žalobcem, měli společné zájmy, hlavně sport. Věřila, že si užijí zbytek života spolu. Občas jí nadával do krav, ona to snášela s tím, že už se to třeba nebude opakovat. Pak to ale vyvrcholilo v anonymizováno, kdy jí nadával před cizími lidmi, až se jí ptal číšník, proč je na ní takový. To už toho měla dost a řekla si, že to nebude snášet. Pokud jde o okolnosti sepsání notářského zápisu, tak si za jeho obsahem stojí, nikdy by nepodepsala nepravdu.

18. Z výpovědi svědka jméno příjmení (čl. 71) soud zjistil, že je starostou územní celek, v roce 2013 byl místostarostou. Rodinný dům žalované zná, původně ho koupil pan celé jméno žalobce s bývalou manželkou. Pak se seznámil s paní celé jméno žalované, která se do domu přistěhovala. V roce 2013 na podzim jí jako místostarosta zařizoval trvalý pobyt, to už tam rok trvale bydlela. Pan celé jméno žalobce za ní jezdil o víkendech. Pro změnu pobytu bylo třeba předložit přihlašovací kartu, na které byl nutný souhlas vlastníka. Svědek si myslí, že paní celé jméno žalované měla s panem celé jméno žalobce vztah, ten trval několik let. Nikdy v obci neřešili žádné spory v jejich domácnosti. To, že paní celé jméno žalované přihlašoval pobyt v obci v roce 2013 si při své výpovědi pamatuje přesně, protože zhruba před měsícem vydával jako starosta na žádost anonymizováno příjmení potvrzení o zaevidování trvalého pobytu v obci paní celé jméno žalované. V předmětném domě svědek byl, znal předchozí majitele. Když dům koupil pan celé jméno žalobce a pak tam byla paní celé jméno žalované, na návštěvy nechodil. Později občas ale paní celé jméno žalované něco opravil na její žádost, je původně elektrikář. To, že paní celé jméno žalované v domě bydlela trvale již rok před přihlášením pobytu usuzuje z toho, že ze svého obýváku vidí přímo na dům, byl tam trvalý pohyb, pes a auto. Jeho dům je přes silnici ve vzdálenosti asi 30 metrů. Pan celé jméno žalobce do domu jezdil jako na chalupu o víkendech. Pokud tam měl být někdy delší dobu, tak maximálně na dovolenou. Pana příjmení svědek zná, je to chalupář z obec, soused z obce. V roce 2013 jezdil do obce jenom na víkendy, nyní je tam častěji, už je v důchodu. Jeho dům je od domu paní celé jméno žalované cca 0,5 až 1 km daleko. Pokud svědek zahlídl kolem domu paní celé jméno žalované řemeslníky, byli tam s paní celé jméno žalované.

19. Z výpovědi svědka jméno příjmení (čl. 71 p.v.) soud zjistil, že je bývalým manželem žalované. Dle svědka se manželka odstěhovala ze společné domácnosti anonymizováno září nebo říjnu 2012, na Vánoce 2012 už byli se synem sami. Nejprve se snažil manželku přimět, aby šla zpět alespoň kvůli Vánocům. Chtěl jí zpět, jezdil za ní ve dnech, kdy tam nebyl pan celé jméno žalobce. Ten tam býval většinou od čtvrtka do neděle. Manželka šla z baráku proto, že se začala s panem celé jméno žalobce scházet, měli intimní vztah. On si to pak v hlavě přemítal a kvůli klukovi chtěl, aby se vrátila. To ale nešlo, manželka podala žádost o rozvod. Důvod, proč„ šla z baráku“ byl, že měla celé jméno žalobce jako milence, nabídl jí střechu nad hlavou, tak šla. Je pravda, že tomu u nich doma předcházely strkanice. Manželka měla ve městě na nábřeží byt, nic bližšího o něm neví, ani zda tam mohla bydlet nebo ne. Pak za trvání manželství kupovala zahradní domek pana příjmení, ten tam měl bydlení na doživotí, tam se přestěhovat nemohla. S panem celé jméno žalobce se viděli asi jen jednou, je to dlouho. Svědek si nepamatuje, co si řekli, ale nebylo to nic hezkého, prostě se jako dva chlapi dohadovali o ženskou. Za bývalou manželkou jezdil jen do obec ve dnech, kdy tam nebyl pan celé jméno žalobce. Nikam jinam za ní nejezdil. Kdy zemřel pan příjmení, to si svědek nepamatuje. Po rozvodu s manželkou řešili majetkové vyrovnání. Svědek neměl na úhradu požadavků manželky, něco jí splácel, ale nebylo to dost, tak se dohodli, že jí místo toho bude pomáhat na rekonstrukci na domě v obec. Takto tam třeba opravoval plot, se synem káceli stromy, pomáhal při opravě střechy a při různých údržbářských pracích.

20. Z výpovědi jméno příjmení (čl. 72) soud zjistil, že je synem žalované. V době, kdy se rodiče rozešli, mu bylo 24 let a bydlel u rodičů. Bylo to před Vánoci, máma odešla za panem celé jméno žalobce a on tam za ní jezdil. Vozil jí třeba věci do práce. Volala, že nemá co na sebe, táta jí totiž vyhodil, takže si nestihla ani zabalit. Máma ho taky chtěla vidět a něco mu dopřát, dávala mu i jídlo. Táta to pak těžce nesl, že odešla a chtěl, aby se vrátila. Svědek sám celé jméno žalobce nesnášel, protože kvůli němu máma od nich odešla. Ví, že v obec nebyl celý týden v kuse, ale jak přesně tam byl, to ví jen od mámy. Bydlel někde v obec. Zpočátku za mamkou jezdil 2x v týdnu, pak už jen jednou. Pana celé jméno žalobce tam nepotkal, nechtěl ho vidět. Za mamkou jezdil jenom do obec, nikde jinde po odchodu nebydlela. Svědek neví, jestli mamka mohla bydlet někde jinde. Na domě se pak dělaly nějaké práce, on jí pomáhal, když se dělal bazén, přístřešek, plot a pak i brána. U těch prací vždycky byla mamka, pan celé jméno žalobce nikdy.

21. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádná relevantní skutková zjištění.

22. Po zhodnocení všech provedených důkazů samostatně a ve vzájemných souvislostech soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Podle § 1258 o.z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti, není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.

24. Podle § 1259 o.z. kdo je oprávněn ze služebnosti, může se domáhat ochrany svého práva; § 1040 až 1043 se použijí obdobně.

25. V daném případě se žalobce domáhá žalobou, aby soud uložil žalované za povinnost vyklidit pozemek parc. č. st. anonymizováno, jehož součástí je budova adresa, rodinný dům, v části obce Doubravice, pozemek parc. číslo pozemek parc. číslo pozemek parc. číslo vše v katastrální uzemí příjmení a obci obec, jak zapsáno na list vlastnictví, pro katastrální uzemí příjmení a obci obec, a to s odůvodněním, že v čl. III Darovací smlouvy a smlouvy o zřízení práva věcného břemene ze dne 18.11.2013 bylo mezi účastníky smlouvou sjednáno, že obdarovaná touto smlouvou zřizuje formou věcného břemene ve prospěch darujícího celé jméno žalobce doživotní a bezplatné právo výlučného užívání darovaných nemovitostí v rozsahu, jak je dosud užíval, včetně jejich zákonného příslušenství a přijímání návštěv.

26. Mezi účastníky je nesporné, že shora uvedená smlouva mezi nimi byla uzavřena a že bylo zřízeno ve prospěch žalobce věcné břemeno. Smlouva však nebyla uzavřena dne 18.11.2013, jak tvrdí žalobce, tohoto dne je pouze datována, avšak úředně ověřeny podpisy účastníků byly až dne 4.12.2013 v notářské kanceláří jméno příjmení v obec. Téhož dne ve stejné notářské kanceláři účastníci prohlásili před notářkou, že vedou společnou domácnost nejpozději od poloviny měsíce října 2012 na adrese obec a číslo a více než rok hradí náklady na vedení domácnosti a její potřeby společně. Žalovaná nesporuje zřízení věcného břemene ve prospěch žalobce, avšak nesouhlasí s tím, aby nemovitosti vyklidila, když bylo dohodnuto, že břemeno je zřizováno jako bezplatné a doživotní výlučné užívání darovaných nemovitostí v rozsahu, jak je dosud užíval, včetně jejich zákonného příslušenství a přijímání návštěv. Nebrání tomu, aby v tomto rozsahu, tedy jako v době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno, žalobce nemovitosti užíval, tedy společně s ní. Žalovaný v tomto řízení tvrdil, že smlouvu sepsala notářka, avšak dle srovnání s obsahem kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a pány anonymizováno o prodeji zahradní chatky, k jejímuž autorství se žalobce přihlásil, má soud za to, že obsah, včetně téměř totožné formulace zřízení věcného břemene užívání nemovitostí svědčí o tom, že i předmětnou darovací smlouvu se smlouvou o zřízení věcného břemene sepsal žalobce sám. Pokud existuje spor o rozsahu věcného břemene, pak se dle § 1258 o.z. posoudí podle místní zvyklosti, není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší. V daném případě, pokud by soud vyhověl podanému návrhu a rozhodl o vyklizení nemovitostí žalovanou, pak by nepřiměřeně zasáhl do výkonu jejího vlastnického práva, když toto je spojené i s užíváním předmětu vlastnictví, z něhož by byla nepřípustně vyloučena. Navíc rozsah věcného břemene byl samotnými účastníky vymezen tak, že se zaručuje ve prospěch žalobce doživotní a bezplatné výlučné užívání nemovitostí v rozsahu, jak je dosud užíval. V tomto řízení bylo bez pochybností prokázáno, že v době zřízení věcného břemene nemovitosti v obec užívali oba účastníci společně a v takovémto rozsahu má právo žalobce vykonávat věcné břemeno i nyní. Skutečnost, že účastníci vedli společnou domácnost již od roku 2012, byla osvědčena nejen notářským zápisem, který je ze stejného dne, jako podpisy účastníků na předmětné darovací smlouvě, ale i výpověďmi svědků – starosty územní celek, syna a bývalého manžela žalované. Tyto výpovědi korespondují i s obsahem provedených listinných důkazů, zejména darovacích smluv a kupních smluv a byla jimi prokázána i obrana žalované, že neměla kde jinde, než v domě v obec po odchodu od manžela bydlet. Tvrzení žalobce, že účastníci nikdy nevedli společnou domácnost, což mělo prokázat čestné prohlášení jméno příjmení a je tak oprávněn nemovitosti užívat výlučně sám nebylo prokázáno, ba naopak. Bylo prokázáno výpovědí jméno příjmení, že pan příjmení v roce 2013 v obci trvale nebydlel, pouze tam dojížděl k rekreaci a navíc v roce 2013 již byl se souhlasem žalobce přihlášen žalované trvalý pobyt v obci. Vyjádření pana příjmení je tak v rozporu s dalšími provedenými důkazy a soud jej považuje za účelové. S ohledem na shora učiněný závěr pak soud neprováděl dokazování ve vztahu k žalovanou tvrzeným investicím do nemovitosti, když takové dokazování je nadbytečné a nehospodárné, když podstatou sporu bylo objasnit, jaký charakter mělo zřízené věcné břemeno ve prospěch žalobce.

27. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu ve výroku I jako nedůvodnou zamítl a ve výroku II současně odmítl vzájemnou žalobu žalované tak, jak je blíže odůvodněno v bodě 9 shora.

28. Ze vzájemného návrhu byl soudem vyměřen soudní poplatek dle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků ve výši 2.000 Kč. K úhradě tohoto poplatku byl však místo žalované nesprávně vyzván žalobce, který také soudní poplatek uhradil. Protože k tomuto poplatku nebyl žalobce povinen a soudem byl nesprávně vyměřen, soud takto zaplacený soudní poplatek dle § 10 odst. 1 zák. o soudních poplatcích žalobci vrátil. Vzhledem k tomu, že vzájemný návrh žalované byl odmítnut, nebyl ani nyní vyměřen soudní poplatek žalované.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobce byl ve své žalobě o vyklizení nemovitostí neúspěšný, stejně tak byla však neúspěšná žalovaná ve své vzájemné žalobě (vzájemný návrh) na omezení služebnosti užívacího práva, když její návrh byl odmítnut. Soud proto dospěl k závěru, že poměr úspěchu a neúspěchu je v tomto řízení u obou účastníků stejný, proto ve výroku IV rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.